V tomto článku se pokusím shrnout všechny nashromážděné informace o tak známém a oblíbeném druhu potravy, jako je dafnie. Přestože nyní stále více lidí dává přednost krmení ryb cenově dostupnějšími krvavci nebo dokonce suchým krmivem, seriózní akvarista, který si klade za úkol pěstovat a chovat zdravé a plně vyvinuté ryby, by na dafnie nikdy neměl zapomínat. Navíc je docela možné je chovat doma.
Daphnia cladocera (řád perloočky) je jedním z nejlepších akvarijních krmiv pro malé druhy ryb a také mláďata téměř všech druhů. Ryby je jedí ochotně, s chutí a rostou na nich mnohem lépe než na mnoha jiných potravinách. Pod obecným názvem „Dafnie“ se skrývá několik stovek různých druhů perlooček, které patří do asi 10 čeledí. Všechny se vyznačují dvěma páry tykadel, jasně ohraničenou hlavou s velkým složeným okem, 4-6 páry nohou a vakovitým výrůstkem s vejci na hřbetě. Tělo je často uzavřeno v chitinózní schránce mlžů, jeho velikost je do 10 mm, častěji 3 – 6 mm. Na zimu se kladou klidová vajíčka – ephipie. Dafnie patří mezi nejúplnější akvarijní krmiva co do složení, vysoký obsah bílkovin, velké množství mikroelementů a vitamínů, optimální aminokyselinové složení bílkovin – to vše dělá z dafnie velmi oblíbené krmivo, které je zařazováno v té či oné formě ve většině umělých krmných směsí, včetně suchých krmiv
Kromě dafnií akvaristé aktivně využívají své příbuzné – copepods Cyclops a Diaptomus (řád Copepoda). Pokud jde o obsah kalorií, nejsou horší než dafnie a většina toho, co bylo řečeno o dafniích, bude pro ně platit. Dafnie jsou rozšířeny ve všech vodních plochách ve všech částech světa a nacházejí se zejména ve velkém množství v dočasných (louže, příkopy) a stojatých vodách (malá jezera). Akvaristé nejčastěji chytají dafnie v přírodě, toulají se lesy se sítěmi a cannami za vodou a hledají kaluže a malá bezrybí jezírka bohatá na dafnie, některé druhy (například Daphnia magna, Daphnia pulex, Moina rectirostris atd.) však mohou být docela úspěšně chován doma.
Nejčastěji se zástupci rodu Daphnia nacházejí ve vodních útvarech. Největší zástupce rodu Daphnia magna (Daphnia magna Straus) dosahuje délky 5-6 mm, žije většinou v malých vodních plochách (rybníky, jámy, lesní louže). Menší Daphnia pulex (Daphnia pulex De Geer) má velikost 3-4mm a preferuje také mělké vodní plochy. Velmi variabilní Daphnia Iongispina Muller žije v mělkých i hlubokých vodních plochách.
Zbarvení dafnie závisí na složení konzumované potravy, obsahu hemoglobinu v krvi a počtu zvířat. Při dobrých plynových podmínkách mají dafnie růžovo-žlutou barvu, při nedostatku kyslíku zčervenají. V teplém období se dafnie objevují jako žlutočervené skvrny pohybující se ve vodě.
Všudypřítomní jsou i zástupci rodů Ceriodaphnia a Moina.
Z menších forem se v obrovském množství vyskytují různí zástupci rodu Bosmina s dlouhými zobákovými úpony na hlavě a Chidorus, charakteristické svým zaobleným tvarem. Bosminy se často chytají při lovu dafnií – jsou jim velmi podobné, ale jsou dvakrát menší a jejich barva je černá. Bosmíny se vyskytují v obrovských počtech podél břehů, poblíž podpěr mostů nebo ve shlucích vodních rostlin, připomínajících oblaka mletého černého pepře. Bosminy jsou extrémně výživné a jsou vynikajícím krmivem pro mladé ryby. Zvláště mnoho bosminy je ve vodních útvarech na jaře a začátkem léta.
Zástupci veslonnožců – Cyclops a Diaptomus – se vyskytují v nádržích po celý rok, v zimě je možné je získat i zpod ledu. Diaptomus patří do skupiny veslonnožců otevřených vod, je pro ně charakteristické „vznášet se“ ve vodě na dlouhých prvních tykadlech natažených do stran. Kyklopové naopak preferují pobyt v pobřežním pásu, kde se pohybují charakteristickými krátkými skoky. Jejich velikost dosahuje 1-5.5 mm u Cyclops a až 5 mm u Diaptomus.
Dafnie je však sezónní potravina – jejich nejvyšší počty se vyskytují na jaře a v létě. V této době se aktivně živí různými mikroorganismy: řasami, bakteriemi, nálevníky. Mimochodem, to je základ jedné ze starověkých metod čištění akvarijní vody při narušení biologické rovnováhy – do akvária se zakalenou vodou se uvolňuje velké množství dafnií, které rychle požírají namnožené bakterie nebo „zelenou vodu“ . Mezitím ryby aktivně jedí dafnie. Navíc bych chtěl poznamenat, že není možné překrmovat ryby dafniemi – ryby požírají dafnie postupně, takže je možné chovat dafnie po dlouhou dobu v akváriu s rybami. Ryby je pojídají kousek po kousku a úkolem akvaristy je prostě pravidelně přidávat čerstvou porci. Tato praxe se osvědčuje především ve školkách, pokud je možné neustále chytat živé dafnie (hordě hladových puberťaček žádný domácí chov dafnií nestačí), pak je tam můžete vypustit bez omezení – potěr sežere, kolik bude chtít a zbytek snězte později. Tento trik nefunguje s červy.
Jen jedna poznámka – neměli byste se snažit čistit vodu pomocí dafnie v akváriích s velkými rybami. Faktem je, že nevnímají malé dafnie jako potravu, ale neustále si dráždí žábry a kůži, ryby začínají být nervózní, škrábou a „kýchají“ a obecně pociťují zjevné nepohodlí. Dobře, jedeme dál. V teplém období se dafnie rozmnožují partenogeneticky – samičky kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se později líhnou samice. Samci se objevují až koncem léta, vajíčka ephippie, která oplodňují, se od běžných liší – jsou větší, bohatá na žloutek a mají hustou skořápku. Taková vajíčka klesají na dno, kde snadno snesou vymrznutí či vyschnutí, s prachem je vítr unáší daleko, proto máme dafnie ve všech více či méně stálých loužích. Na jaře, jakmile jsou ve vodě, se vajíčka aktivují a vylíhnou se z nich znovu samice, které se po několik generací, vlastně až do podzimu, rozmnožují bez samců.
Vyznamenali se zde i jejich copepod bratři Kyklopové – na jejich rozmnožování se vždy podílejí obě pohlaví. Kyklopská samice nese oplozená vajíčka ve dvou vaječných váčcích, které jsou připevněny na spodní části břicha. Diaptomus má pouze jeden takový váček. Z vajíček se líhnou velmi malé larvy – nauplie, vzhledově se velmi liší od svých rodičů. Copepods se živí stejným způsobem jako dafnie – bakterie a další drobné organismy, mají však dravější sklon, samotné řasy jim nestačí a dokážou svačit i vířníky.
Chytání dafnie v přírodě.
Dafnie chytají sítí. K tomu potřebujete speciální síť – s dlouhou rukojetí (až 2-3 metry, obvykle vyrobenou z několika šroubovaných částí), s průměrem asi 25-30 cm a látkovým kuželem dlouhým asi 50-60 cm se zaobleným konec. Síťový kroužek je vyroben z odolného materiálu, například nerezového drátu o průměru 3-5mm. Pokud ji uděláte z tenčího, bude se snadno ohýbat a vzhledem k možným zádrhelům na spodní straně. Nejtěžší je ale vybrat látku na síť. Zde jsou preferovány syntetické materiály, jako je nylon, které nehnijí při dlouhodobém kontaktu s vodou. Velikost ok sítě závisí na tom, co budete chytat, velmi jemná tkanina síť ve vodě velmi zpomaluje, proto je lepší mít několik vyměnitelných kroužků s různými látkami pro chytání potravin různých velikostí.
Síť ovládají klidně, plynule, bez větší námahy, osmičkovou ji pohybují v místech, kde se hromadí dafnie. Udělali jsme to několikrát – vyndali jsme to, vytřepali úlovek a začali lovit dál. Pokud zatlačíte plnou síť, mnoho dafnií se zbortí a uhyne, proto je lepší je častěji vytahovat s malými porcemi kořisti. Jinak chamtivost, víte, nevede k dobru. Pro rybolov je lepší upřednostňovat menší vodní plochy, například kaluže – tam jsou dafnie více zvyklé na hladovění kyslíkem a snáze vydrží další přepravu. Je pravda, že v malých kalužích se s běžnou sítí těžko chytá, tam je třeba použít síť s kratším kuželem – jinak se začne přichytávat ke dnu a vytvářet zákal. Abyste nechytili hydru s dafniemi, měli byste se snažit chytit kořist daleko od houštin vodních rostlin nebo předmětů ve vodě, na které se může přichytit. A v žádném případě se nedoporučuje chytat jídlo v nádržích, kde žijí ryby – s takovým jídlem můžete snadno zavést patogeny různých nemocí.
Ulovené dafnie jsou umístěny v kontejneru – plechovce nebo speciální plechovce pro přepravu. Před naléváním je vhodné úlovek propasírovat přes tenkou síťku, abychom odstranili zachycené nečistoty a případné velké nežádoucí hosty – plavouny nebo velké larvy vážek. Je velmi žádoucí mít v přepravním kontejneru akumulátorový kompresor – ten udrží většinu úlovku při životě během cesty domů.
Doma se chycené dafnie nalévají do široké ploché nádoby, například bílé smaltované mísy. Tam se po nějakou dobu na dně a stěnách usadí všechny nežádoucí organismy, na bílém pozadí lze snadno zahlédnout larvy vážek a pijavic a vše ostatní, co s dafniemi nemá nic společného. Tam se na dně hromadí mrtví korýši. Při krmení se dafnie chytají sítí, vodu, ve které se nacházejí, nelze vylévat do akvária!
Domácí chov dafnií a kyklopů.
Největším lákadlem pro každého akvaristu je samozřejmě možnost chovat si dafnie sám. Sítí nemůžete vždy prolézt kalužemi, ale chytit část dafnie z nádoby na parapetu je mnohem zajímavější. V létě lze nádobu s dafniemi chovat venku, na balkoně nebo ve venkovském domě. To je obzvláště výhodné na chatě – dejte železný sud s vodou, vložte tam úrodu a sbírejte svou vlastní úrodu. Produktivita takového sudu je poměrně vysoká i bez dalšího krmení. Doma musíte používat stará akvária, různé nádoby a dokonce i jen skleněné nádoby. Samozřejmě platí, že čím větší nádoba, tím větší úrodu z ní můžete získat, ale i z pár třílitrových zavařovacích sklenic lze získat dobrou úrodu pro pravidelné krmení malého množství rybiček.
Pro kulturu je lepší používat korýše ze stojatých nádrží, lépe se přizpůsobí podmínkám akvária. Dafnie jsou obvykle loveny pro kulturu v teplé sezóně. Na podzim můžete sbírat ephippie ve velkém množství na hladině vody a pěstovat z nich kulturu. Pravda, nelze předem odhadnout, který druh v ní bude převládat. Obecně platí, že pro začátek nepotřebujete mnoho dafnií, z jedné dafnie můžete získat potomky a postupně v pětilitrové nádobě nashromáždit dostatek k zahájení průmyslové kultury. Zároveň produktivita plodiny přímo závisí na počátečním zatížení – při hustotě výsadby 10 mg/l dosahuje plodina maxima po 15 dnech, při 100 mg/l – po 10 dnech. V tomto případě se nejlepších podmínek dosáhne, když se denně uloví asi 20-30 % dafnií. Dafnie samotné nežijí dlouho, jen 2-3 týdny, a generace se dokáže změnit během 3-5 dnů a na dně nádoby se rychle začnou hromadit různé odpady a skořápky mrtvých korýšů. Proto se doporučuje alespoň jednou za 10-15 dní kompletně vyměnit vodu a vyčistit nádobu s dafniemi. Daphnia magna – larva asi 0,7 mm, samci 2 mm, samice do 6 mm. Dozrávají za 4-14 dní. Produkují až 20 vrhů každých 12-14 dní. Ve snůšce je až 80 vajec. Předpokládaná délka života je 120-150 dní.
Ceriodaphnia reticulata – larva asi 0,3 mm, samci 0,5-0,8 mm, samice do 1,5 mm, dospívají za 2-3 dny. Produkují až 15 vrhů každé 1-3 dny. Ve snůšce je až 22 vajec. Předpokládaná délka života je 30 dní.
Moina rectirostris – larva asi 0,5 mm, samci do 1 mm, samice do 1,7 mm. Dozrávají za 3-4 dny. Produkují až 7 vrhů každé 1-2 dny. Ve snůšce je až 53 vajec. Předpokládaná délka života je 22 dní.
Optimální podmínky: (dH 6-18°, pH 7,2-8,0, teplota 20-24°C, CO2 do 8 mg/l, slabé provzdušňování, světlo 14-16 hodin denně. V podmínkách umělého odchovu se korýšům dobře daří tolerují minerální hnojiva (např. až 5 mg/l fosforových solí).Krmí se denně chlorellou (200 tis. buněk/ml. Kde sehnat chlorellu a jak počítat 200 000 buněk – osobně nevím) popř. pekařské droždí (2 ml suspenze na 1 l vody). Můžete použít koňský hnůj: 1,5 g/l, každých 10 dní přidat dalších 0,8 g/l (Kochetov, 1988).
Další technologie zahrnuje nabíjení kultury rychlostí 200 vzorků na 1 litr vody. Před tím se do vody nasype pekařské droždí v množství 1.5g/100l vody, poté se každý druhý den přidá dalších 0.7g/100l. Po několika dnech (obvykle 3-5) voda „rozkvete“. Pro urychlení procesu můžete přidat vodu z „kvetoucího“ akvária. Poté, co dobře zezelená, se do ní vypustí dafnie. Teplota se udržuje na 20-25°C, je nutné slabé provzdušňování. Voda by měla mít mírně zelenou nebo mírně hnědou barvu. Hnědá voda je indikátorem nepříznivých podmínek, v takovém případě by mělo být krmení okamžitě zastaveno. Obvykle po dni voda opět zezelená, pokud se tak nestane, je lepší systém restartovat.
Jednou až dvakrát týdně je třeba do vody přidat 1g/100l dusičnanu amonného NH4NO3. Dobré výsledky dává také přidání krve nebo vody, ve které bylo maso omyto. Doporučuje se také umístit určitý počet tubifexových červů s pískem na dno nádoby s kulturou dafnií. Tubifex slouží jako stálý dodavatel bakterií, kterými se dafnie živí. (Ilyin. 1977).
Cenná poznámka: kultura dafnií živící se primárně kvasinkami je mnohem křehčí a méně výživná než kultura využívající „zelenou vodu“. Takže stojí za to strávit nějaký čas, abyste zajistili, že voda bude dobře zelená, a také se pokuste diverzifikovat svou stravu. Pokud se někde netěží chlorella, tak hnůj a dusičnan amonný – to určitě!
Mějte na paměti, že po několika měsících se kultura dafnií začíná vyčerpávat, v takovém případě se doporučuje je „zazimovat“, aby se stimulovalo kladení ephippia. Toho lze docílit jednoduše – stačí postupně snižovat intenzitu krmení a poté plodinu zcela přestat krmit a mírně snížit teplotu, takže do týdne celá populace vymře a vytvoří se masa ephippie. Pro lepší stimulaci ephippie je můžete zmrazit na několik dní v mrazáku nebo je usušit. Po takové umělé diapauze začíná kultura růst s obnovenou silou.
Za stejných podmínek lze chovat i kyklopy, ale je třeba vzít v úvahu, že jejich plodnost a míra rozmnožování jsou nižší než u dafnií. Larvy, nauplie, vylézající z vajíček samic jsou dobrou potravou pro novorozený potěr a spolu s vířníky tvoří základ přirozeného „živého prachu“. Při krmení potěru dospělými kyklopy byste však měli být opatrní, velcí kyklopi mohou malé potěry napadnout a dokonce je zabít. Výhodou kyklopů je, že na rozdíl od dafnií nemají tak výraznou zimní diapauzu a jejich populace se snadněji udržuje po celý rok.
Na základě internetových materiálů
