Chytali jsme hlavně karase a všechny ryby měly v ocasu červeného červa o délce cca 5-10 cm.
Co je to za nemoc a škodí lidem?
Zeptal jsem se svých kolegů rybářů a oni řekli: “Je to normální ryba, předevčírem a včera jsem ji smažil a snědl a je to v pořádku, jsem naživu a zdráv, stačí uříznout ocas nebo vytáhnout červa.”
P.S. Od čtvrtka do soboty je skus dobrý.
#2 Den
Publikováno 07. května 2011 — 15:54
Pravděpodobně od 5 do 10 mm. Jinak pokud měříš v cm, tak je červ delší než karas.
#3 Marcel
Publikováno 07. května 2011 — 20:01
Pravděpodobně od 5 do 10 mm. Jinak pokud měříš v cm, tak je červ delší než karas.
Ne, nemýlil jsem se, někde mezi 5 a 10 cm (v závislosti na velikosti ryby.
#4 Den
Publikováno 07. května 2011 — 20:41
Ne, nemýlil jsem se, někde mezi 5 a 10 cm (v závislosti na velikosti ryby.
#5 hav
Publikováno 08. května 2011 — 11:43
Téma by se mělo přejmenovat.
#6 Marcel
Publikováno 08. května 2011 — 13:00
Téma by se mělo přejmenovat.
Co se týče tématu, nevím, jak toto jméno vzniklo, psal jsem něco jiného.
Díky za tip ohledně nemoci.
#7 hav
Publikováno 08. května 2011 — 13:02
Co se týče tématu, nevím, jak toto jméno vzniklo, psal jsem něco jiného.
Žádný problém, přijde admin a opraví to.
#8 KIN
Publikováno 08. května 2011 — 16:09
Lesh! Je to nebezpečné pro lidi?
Dnes jsem vyhodil všechny karasy z Konstantinovky. Každý karas má v ocasu 3-5 červů velikosti jehly.
#9 Marcel
Publikováno 08. května 2011 — 21:37
Dnes jsem vyhodil všechny karasy z Konstantinovky. Každý karas má v ocasu 3-5 červů velikosti jehly.
Hledal jsem na internetu a našel.
Někdy se při čištění kapra najdou růžovočervení helminti o délce až 10-12 cm a tloušťce až 1 mm svinutí v kroužku pod šupinami ryby. Jedná se o fylometroidózu – kulaté dvoudomé červy. Samice jsou umístěny v kapsách šupin kapra a samci jsou obvykle lokalizováni ve stěnách plaveckého měchýře. Samci jsou mnohem menší než samice, dlouzí pouze 3-4 mm.
Samice dospívají na jaře a vypouštějí do vody několik set tisíc malých živých larev. Tyto larvy jsou pozřeny kyklopy a jejich prostřednictvím se ryby nakazí fyometroidózou. Vývojový cyklus těchto helmintů je dokončen do jednoho roku.
Pro člověka nejsou ryby s fyometroidózou nebezpečné. Helminti se při čištění ryb odstraňují a kromě toho nemohou existovat v lidském těle. Tato nemoc však způsobuje značné škody samotným rybám. Když je napadení vysoké, nedospělí kapři hynou a ryby rostou pomalu. Saprolegnie se vyvíjí v oblastech kůže postižených helminty a ryba ztrácí svůj prodejný vzhled.
# 10 Sachalin
Publikováno 09. května 2011 — 06:17
Jaké nechutné nechutné věci.
#11 windizelxxx
Publikováno 09. května 2011 — 07:52
Hledal jsem na internetu a našel.
Někdy se při čištění kapra najdou růžovočervení helminti o délce až 10-12 cm a tloušťce až 1 mm svinutí v kroužku pod šupinami ryby. Jedná se o fylometroidózu – kulaté dvoudomé červy. Samice jsou umístěny v kapsách šupin kapra a samci jsou obvykle lokalizováni ve stěnách plaveckého měchýře. Samci jsou mnohem menší než samice, dlouzí pouze 3-4 mm.
Samice dospívají na jaře a vypouštějí do vody několik set tisíc malých živých larev. Tyto larvy jsou pozřeny kyklopy a jejich prostřednictvím se ryby nakazí fyometroidózou. Vývojový cyklus těchto helmintů je dokončen do jednoho roku.
Pro člověka nejsou ryby s fyometroidózou nebezpečné. Helminti se při čištění ryb odstraňují a kromě toho nemohou existovat v lidském těle. Tato nemoc však způsobuje značné škody samotným rybám. Když je napadení vysoké, nedospělí kapři hynou a ryby rostou pomalu. Saprolegnie se vyvíjí v oblastech kůže postižených helminty a ryba ztrácí svůj prodejný vzhled.
Z článku:
Ihned je třeba říci, že přítomnost parazitů v rybách je normou. Absence je ale většinou alarmující, protože při různých typech znečištění vod toxickými látkami umírají paraziti většinou dříve než hostitel – ryba. Většina parazitů sladkovodních ryb (a je jich více než tisíc druhů) nepředstavuje pro člověka žádné nebezpečí a jimi zasažené ryby lze po jednoduchém ošetření sníst. Začněme příznaky, které vás mohou zaujmout při externím vyšetření ryb. V létě se v našich nádržích objevují ryby neobvyklých barev. Snadno v něm poznáte plotici obecnou, šavli, cejna, cejna, rudda a další kaprovité ryby. Ale malé černé skvrny, podobné inkoustovým skvrnám, rozptýlené po těle ryby, vás nedobrovolně nutí k opatrnosti. Je to nebezpečné?
Ryby s černými skvrnami na povrchu těla jsou postiženy „inkoustovou“ nemocí. Původcem tohoto onemocnění jsou larvy plochých parazitických motolic (Posthodiplostomum cuticola). V místě, kde larvy pronikly kůží, se ukládá černý pigment – hemo-melanin, který rybám dodává flekatý vzhled. Životní cyklus tohoto parazita je spojen se změnou tří hostitelů: prvním jsou plži – závitky, druhým kaprovití a třetím volavky. Právě u volavek se paraziti přeměňují z larev na dospělé, pohlavně zralé červy.
Postodiplostomy jsou pro člověka zcela bezpečné. Ryby se známkami „inkoustového“ onemocnění lze jíst, protože larvy parazitů jsou lokalizovány pouze v kůži a lze je snadno odstranit spolu se šupinami. Pod šupinami kapra a kapra se někdy najdou tencí červi až 12,5 cm dlouzí, připomínající červené nitě.Jedná se o samičky háďátek – Philometroides lusiana. Paraziti jsou živorodí a larvy se líhnou do vody, kde je sežerou a nakazí kyklopy. Infikované kyklopy ryby sežerou a tím je cyklus ukončen (obr. 1). Po předběžném vyčištění oblastí se zbytky helmintů se ryby mohou jíst.
Pod pokožkou hlavy, pod sliznicí dutiny ústní, pod žaberním krytem cejna, cejna obecného, ryzce, osika a bělohlavého tenkého žlutočerveného červa do 3 cm délky samičky hlístice (Philometra rischta), stočené do někdy se nalézá spirála dlouhá až XNUMX cm. Také, stejně jako kapr phylometroides, je životní cyklus těchto parazitů spojen s Cyclops. Po odstranění červů je ryba docela jedlá.
Snad nejznámějšími parazity ryb mezi populací jsou Ligula a Digramma interrupta (Digramma interrupta a Ligula inneris), kterým se z nějakého důvodu lidově říká tasemnice. Tito červi parazitují v tělní dutině kaprovitých ryb – cejn, plotice, cejn, karas a někteří další a nemají absolutně nic společného se skutečnými tasemnicemi – tasemnicí býčí a vepřovou. U ryb se vyskytují larvální (nezralá) stádia Ligulidae, dosahující délky 80 cm (obr. 2). O biologii těchto parazitů jsme již podrobněji psali v našich novinách (15(17), srpen 1998). Vykuchaná ryba zbavená Ligulidae je jedlá bez omezení.
U ryb různých druhů může při náhodném poškození střev při vykuchání vypadnout paraziti, kteří zde žijí (obr. 3). To se často stává u rybniček – kapra. V jejich útrobách se vyskytují tasemnice různých typů – bothriocephalus gowkongensis, caryophyllus (Caryophyleus laticeps) a cavy (Khawia sinensis). Jsou bílé barvy a délky od 1,5 do 25 cm.Životní cykly helmintů jsou spojeny s vodními bezobratlými – kyklopy (bothriocephalus) nebo kroužkovci – tubifexy (caryophyllus a caviae), ve kterých parazitují jejich larvy. Po vykuchání a dalším vaření je ryba jedlá.
Poměrně velké (až 6 cm dlouhé) bílé tasemnice – proteocephalus – najdeme ve střevech ide (Proteocephalus tomlosus) a štiky (Proteocephalus esocis). Ve střevech burbota se někdy nacházejí stejní velcí helminti – eubothrium rugosum. Všichni tito červi ve svých životních cyklech nejsou spojeni s teplokrevnými zvířaty, a proto nemohou způsobit sebemenší újmu lidem. Výsledkem je, že po vykuchání mohou být ryby konzumovány.
#12 windizelxxx
Publikováno 09. května 2011 — 07:58
Z článku:
Ihned je třeba říci, že přítomnost parazitů v rybách je normou. Absence je ale většinou alarmující, protože při různých typech znečištění vod toxickými látkami umírají paraziti většinou dříve než hostitel – ryba. Většina parazitů sladkovodních ryb (a je jich více než tisíc druhů) nepředstavuje pro člověka žádné nebezpečí a jimi zasažené ryby lze po jednoduchém ošetření sníst. Začněme příznaky, které vás mohou zaujmout při externím vyšetření ryb. V létě se v našich nádržích objevují ryby neobvyklých barev. Snadno v něm poznáte plotici obecnou, šavli, cejna, cejna, rudda a další kaprovité ryby. Ale malé černé skvrny, podobné inkoustovým skvrnám, rozptýlené po těle ryby, vás nedobrovolně nutí k opatrnosti. Je to nebezpečné?
Ryby s černými skvrnami na povrchu těla jsou postiženy „inkoustovou“ nemocí. Původcem tohoto onemocnění jsou larvy plochých parazitických motolic (Posthodiplostomum cuticola). V místě, kde larvy pronikly kůží, se ukládá černý pigment – hemo-melanin, který rybám dodává flekatý vzhled. Životní cyklus tohoto parazita je spojen se změnou tří hostitelů: prvním jsou plži – závitky, druhým kaprovití a třetím volavky. Právě u volavek se paraziti přeměňují z larev na dospělé, pohlavně zralé červy.
Postodiplostomy jsou pro člověka zcela bezpečné. Ryby se známkami „inkoustového“ onemocnění lze jíst, protože larvy parazitů jsou lokalizovány pouze v kůži a lze je snadno odstranit spolu se šupinami. Pod šupinami kapra a kapra se někdy najdou tencí červi až 12,5 cm dlouzí, připomínající červené nitě.Jedná se o samičky háďátek – Philometroides lusiana. Paraziti jsou živorodí a larvy se líhnou do vody, kde je sežerou a nakazí kyklopy. Infikované kyklopy ryby sežerou a tím je cyklus ukončen (obr. 1). Po předběžném vyčištění oblastí se zbytky helmintů se ryby mohou jíst.
Pod pokožkou hlavy, pod sliznicí dutiny ústní, pod žaberním krytem cejna, cejna obecného, ryzce, osika a bělohlavého tenkého žlutočerveného červa do 3 cm délky samičky hlístice (Philometra rischta), stočené do někdy se nalézá spirála dlouhá až XNUMX cm. Také, stejně jako kapr phylometroides, je životní cyklus těchto parazitů spojen s Cyclops. Po odstranění červů je ryba docela jedlá.
Snad nejznámějšími parazity ryb mezi populací jsou Ligula a Digramma interrupta (Digramma interrupta a Ligula inneris), kterým se z nějakého důvodu lidově říká tasemnice. Tito červi parazitují v tělní dutině kaprovitých ryb – cejn, plotice, cejn, karas a někteří další a nemají absolutně nic společného se skutečnými tasemnicemi – tasemnicí býčí a vepřovou. U ryb se vyskytují larvální (nezralá) stádia Ligulidae, dosahující délky 80 cm (obr. 2). O biologii těchto parazitů jsme již podrobněji psali v našich novinách (15(17), srpen 1998). Vykuchaná ryba zbavená Ligulidae je jedlá bez omezení.
U ryb různých druhů může při náhodném poškození střev při vykuchání vypadnout paraziti, kteří zde žijí (obr. 3). To se často stává u rybniček – kapra. V jejich útrobách se vyskytují tasemnice různých typů – bothriocephalus gowkongensis, caryophyllus (Caryophyleus laticeps) a cavy (Khawia sinensis). Jsou bílé barvy a délky od 1,5 do 25 cm.Životní cykly helmintů jsou spojeny s vodními bezobratlými – kyklopy (bothriocephalus) nebo kroužkovci – tubifexy (caryophyllus a caviae), ve kterých parazitují jejich larvy. Po vykuchání a dalším vaření je ryba jedlá.
Poměrně velké (až 6 cm dlouhé) bílé tasemnice – proteocephalus – najdeme ve střevech ide (Proteocephalus tomlosus) a štiky (Proteocephalus esocis). Ve střevech burbota se někdy nacházejí stejní velcí helminti – eubothrium rugosum. Všichni tito červi ve svých životních cyklech nejsou spojeni s teplokrevnými zvířaty, a proto nemohou způsobit sebemenší újmu lidem. Výsledkem je, že po vykuchání mohou být ryby konzumovány.
METODICKÉ POKYNY
o diagnostice, prevenci a léčbě
fylometroidóza u kaprů v rybnících a nádržích
organizace pro chov ryb
1. Úvod
1.1. Filometroidóza je helmintické onemocnění kaprů, kaprů a jejich kříženců.
1.2. Původcem onemocnění je háďátko PiIometroides Iusiana, které patří do čeledi PhiIometridae. Pohlavně dospělí parazité jsou lokalizováni: samice pod šupinami, v kapsách šupin; muži – ve stěnách plaveckého měchýře.
1.3. Fylometroidóza postihuje ryby všech věkových skupin. Rozsah invaze se pohybuje od 10 % do 75 % s intenzitou invaze 1-40 háďátek na rybu. Nejvíce jsou postiženi dvouletí a tříletí šupinatí kapři a také opraváři a producenti kaprů (40-50 %). Potěr infikovaný původcem fyometroidózy často hyne.
1.4. K infekci kaprů háďátky dochází při teplotě vody nad +15 C v květnu – červnu a v polovině léta dosahuje napadení maxima. V dalších měsících – podzim, zima a do jara příštího roku zůstává napadení na stejné úrovni.
1.5. K vývoji helmintů dochází za účasti mezihostitele – Cyclops rodu
2. Diagnostika onemocnění
2.1. Diagnóza fylometroidózy na jaře a v létě se stanoví vyšetřením vnitřních orgánů ryb. K tomu vezměte z každého rybníka alespoň 15 – 20 ryb různého stáří. Vnitřní orgány – ledviny, játra, plavecký měchýř – se umístí na podložní sklíčko a vyšetřují se pomocí kompresorové metody pod mikroskopem při zvětšení 7 x 8 nebo 7 x 15. V tomto případě jsou nalezeny velmi pohyblivé larvy dosahující 0,5- 0,7 mm na délku.
2.2. Od konce srpna nebo začátku září se provádí klinické vyšetření ryb. Samičky helmintů lze při vizuální kontrole nalézt v kapsách váhy. Plavecký měchýř se vyšetřuje pomocí kompresorové metody. Jeho přední část je otevřena v podélném směru, vnitřní stěna je oddělena od vnější silné, neprůhledné. Obě stěny jsou narovnány samostatně v Petriho miskách nebo na podložních sklíčkách a prohlíženy pod binokulární lupou MBS-1, MBS-2 nebo při malém zvětšení mikroskopu. Paraziti jsou 2,5 – 3,5 mm dlouzí, šedavé barvy, ohýbají se a pohybují po sliznici vnitřní stěny.
2.3. Při studiu 2- a 3letých kaprů v druhé polovině července a srpna se používá metoda časné diagnostiky. Tato metoda zahrnuje odběr 60 gramů masa a přidání až 500 ml umělé žaludeční šťávy. Umístěte do termostatu při teplotě +370 °C po dobu až 12 hodin (každé 4 hodiny promíchejte). Ve filtrátu s chladičem ve spodní poloze se nacházejí pohyblivé (stříbrné) larvy háďátek.
Při zjištění larev háďátek v rybách rozhodne ichtyopatolog o přednostním výlovu rybníka komerčním kaprem a jeho prodeji v druhé polovině srpna nebo začátkem září.
2.4. Ryby s fylometroidózou jsou neaktivní a zakrnělé v růstu. Jejich kůže se stává matnou. Při klinickém vyšetření kaprů v období podzim-zima a na jaře jsou zaznamenány změny šupinatého krytu: ztmavnutí a ztráta šupin, vzhled mozaiky na nich, zvlnění a zarudnutí určitých oblastí těla, zejména na ventrální straně. V těchto místech se pod šupinami vyskytují červí helminti stočení do spirály.
3. Kontrolní opatření
3.1. V boji proti fyometroidóze kaprů se provádějí opatření v souladu se schválenými „Pokyny pro boj proti fyometroidóze ryb v rybničních farmách Běloruské republiky“. Ministerstvo zemědělství a výživy Běloruské republiky 12. května 1999
3.2. Účinným lékem v boji proti fylometroidóze kaprů je léčivý přípravek „Timtetrazol“ (20% granule tetramizolu), podle schváleného „Návodu k jeho použití“. Glavvetuprom Ministerstvo zemědělství a výživy Běloruské republiky 4. července 2007 č. 10-1-5/633.
Někdy rybáři najdou na hlavě a prsních ploutvích ulovených kaprovitých ryb růžovočervené červy dlouhé až deset centimetrů. Jedná se o škrkavky phylometra, původce onemocnění známého jako phylometroidóza. Hlavními hostiteli parazita jsou ryby (cejn, cejn, karas zlatý a stříbrný, kapr, podust, cejn, plotice, os, šavle a další), meziprodukty jsou malí korýši Cyclops.
V květnu – červnu, kdy se voda v nádržích dostatečně prohřeje, vylézá z těla dospělé samice fylometra do vody 200-250 tisíc larev. Polykají je kyklopové, v jejichž tělesné dutině se larvy vyvíjejí a po pár dnech jsou schopny infikovat konečného hostitele – rybu. Ryba požírá kyklopa a larvy pronikají střevními stěnami do dutiny jejího těla. Hromadí se v játrech, ledvinách a plaveckém měchýři, rostou a rozlišují se na samice a samce. Dochází zde i k oplodnění samic, které se pak přesouvají do šupinových kapes nebo jiných částí rybího těla.
Životnost parazita je asi rok.
Závažnost onemocnění závisí na počtu parazitů v rybě a její velikosti. Mláďata zvláště trpí na filometr. Postižené ryby jsou neaktivní, hůře jedí a hubnou. Potěr ztratí rovnováhu a plave po stranách v horní vrstvě vody. Kůže ryby zmatní, povrchové tkáně jsou zničeny a jsou viditelné rozsáhlé krvácení. Fylometry navíc vypouštějí toxické látky, které otravují ryby. Maso infikovaných ryb se stává vodnaté, ochablé a bez chuti. Obsah bílkovin v něm je snížen o třetinu. Při skladování se rychle kazí.
Konzumace takových ryb je nežádoucí, ačkoli fylometry nepředstavují pro člověka žádné nebezpečí.
Sladkovodní ryby často zažívají další onemocnění způsobené kroužkovci – piscikolózu. Její původci, rybí pijavice, patří do čeledi Piscicolidae (odtud název nemoci). Většina z nich parazituje na různých rybách a jen několik na korýších, rybách s měkkým tělem a želvách.
Nejběžnější je pijavice rybí (Piscicola geometra), neboli piscicola. Má válcovité tělo dlouhé až pět centimetrů, velmi variabilní, nejčastěji šedozelené nebo nažloutlé barvy. Uprostřed zad je úzký světlý pruh s rozvětvenými příčnými pruhy. Piscicola saje krev z různých kostnatých ryb. Žije pouze ve vodách dostatečně nasycených kyslíkem.
Piscicola se rozmnožuje na jaře nebo začátkem léta a na dně nádrže klade červenohnědé oválné zámotky. V druhé polovině léta z nich vylézají pijavice, které se přichytí na ryby, čímž je vyčerpávají. Literatura popisuje případy, kdy obrovské množství pijavic (někdy i stovky) přichycených na rybě způsobilo její smrt. Kromě toho pijavice, které jsou definitivními hostiteli některých prvoků, infikují ryby nebezpečnými chorobami.
Piscicola má vysoce vyvinutou přední přísavku diskovitého tvaru, ostře ohraničenou od zbytku těla, což jí umožňuje pevně držet na rychle plavoucích rybách. Na přísavce jsou dva páry očí.
Kromě obvyklé rybí pijavice se na sladkovodních rybách vyskytuje Fadeevova Piscicola fadejewi, parazit různých kostnatých ryb, zejména cejnů. Existují i další pijavice, obvykle parazitující na jednom hostiteli. Velká, až sedm a půl centimetru dlouhá pijavice sumcová (Cystobranchus fasciatus), ozvláštněná mohutným zadním přísavkem, se vyskytuje na sumcích v zimovištích. Na žábry burota je uchyceno malé krátké tělo dlouhé až dva centimetry, pijavice mníkovce (Cystobranchus mammilatus), která má nedostatečně vyvinuté oči. Trachelobdella čínská (Trachelobdella sinensis) se vyznačuje listovitým tělem dlouhým až čtyři centimetry, žlutobílé barvy. Žije v místech, kde je málo světla, parazituje na žábrách kapra a karase.
Na rozdíl od trachelobdelly čínské je trachelobdella bajkalská (Trachelobdella torquata) dlouhá jen čtyři až šest milimetrů. Hostiteli této pijavice jsou malí amfipodi a gobie – nejpočetnější skupiny bajkalských zvířat.
