V zimě byly břízy pokáceny a na jaře začaly produkovat mízu. Motýlů je spousta, ale pokud se k nim přiblížíte, odletí.
5.2 tisíc příspěvků 12.1 tisíc odběratelů
Odebírat Přidat příspěvek
1 год vzad
rozšířit vlákno
1 год vzad
Tak to jsou pravděpodobně jestřábí můry
rozšířit vlákno
1 год vzad
Navíc to byli oni, kdo vysával a postavil ho, aby se shromáždil na nedalekém stromě
1 год vzad
Kopřivka
Podobné příspěvky
7 měsíci
Malá část sklizně fotografií na pár jarních měsíců nebo jen Photosolyanka)
Foceno na Canon 60. Sigma 105 macro a objektivy Helios 44-2
Zobrazit plnou 11
K podpoře
8 měsíci
jaro
Zobrazit plnou 5
8 měsíci
Bourec bourec březový
Nalezeno a vyfoceno.
OnePlus Nord 2 (bez dalšího zpracování)
Zobrazit plnou 4
8 měsíci
Jak jsme zakládali naše domy. motýl
Na konci března byla moje žena na procházce s dětmi a na asfaltu u domu našla motýla. První, světlý, živý. Před námi byl jen oblouk, místo, kde byl vítr a průvan po celý rok. Zdálo se nám, že se motýl drží vší silou tohoto světa: vítr foukal na plné obrátky, opodál létala kola kol a kočárků, velcí i malí obři zanechávali stopy na asfaltu.
Pro krásného motýla nebyly v okolí žádné květiny s nektarem. A sněženky byly daleko od nás. Hledali pro ni místo v květinových záhonech: prázdno, silný vítr ji sfoukl zády na asfalt, ale tentokrát na vozovku. Taky jsem to nenašel. vzali to s sebou.
Moje žena to přinesla domů a položila na parapet. Nakrájel jsem jí plátky pomeranče, vymačkal sladkou šťávu na víko a předložil ji květinám.
Na okně nám kvetly muškáty: vzali jsme je do tepla, na krásné barevné deštníky. A je doma. třásl se v tichu a bezvětří. Život je křehký, velmi krátký. Jako každý živý tvor.
“Dali jsme jí něco k jídlu, ale pořád se dívala ven,” poznamenal nejstarší syn. S takovou nadějí letěla po průhledném skle, za kterým byl vidět drsný život po zimě.
Tak jsem žil. Snídal jsem s medovým nektarem z víčka, manželka to držela, aby sladká voda neslepila křídla k sobě. Nebo v sedě na ruce, ale i z podšálku.
Jednoho dne se křídla stále lepila k sobě, musel jsem to postříkat vodou z rozprašovače a simulovat déšť. Nejprve se krčila, ale pak roztáhla křídla a létala po místnosti. Posadila se dětem na ruce a ramena. Dokonce zadrželi dech, když si prohlíželi úly tak zblízka.
Po dvou týdnech se oteplilo. Manželka otevřela okno a motýl odletěl – ne hned, jako by se loučil, ale vstříc jarnímu slunci a teplu.
To je celý příběh. Milují se navzájem. A motýli.
