Obrazy na čínském nádobí slouží nejen jako dekorace, ale nesou i určitý symbolický význam. V sérii článků o malbách prozkoumáme, jaké významy se skrývají za určitými obrázky na miskách a gaiwanech.
Proč je motýl symbolem mládí i úctyhodného věku? Jak souvisí ropuchy s Měsícem? Pro pochopení se podívejme na výjevy čajového náčiní s rybami, obojživelníky a hmyzem.
obsah
Ryby
Ryba je jedním z nejstarších uměleckých obrázků. Byla považována za posvátnou bytost, dirigentku mezi světem člověka a božstvy. Postupem času se v čínském malířství ustálila standardní kompozice dvojice ryb, která má erotický podtext. Znamenalo to symbol šťastné lásky a početného potomstva, pokud byla k rybám přidána vejce. Později byl rybě přiřazen další význam spojený s fonetikou hieroglyfu. V čínštině je slovo „ryba“ (čínsky: 魚) homonymem pro vrstvy duchovní pohody.
Pro hejno dovádějících ryb existuje výklad, který hovoří o pocitu přirozenosti přírody a poustevnické samotě člověka, který si zvolil cestu duchovního sebezdokonalování. Na nádobí najdete malby s osamělým rybářem sedícím v lodi na řece. Rybářství je zde spojeno s dosahováním moudrosti a sám rybář ztělesňuje mudrce. V buddhistické symbolice ryba slouží jako metafora pro Buddhu.
Vyniká především obraz kapra Li (čínsky 鲤), který je v souladu se slovem „zisk“ (čínsky 利). Toto plemeno má přirozenou schopnost překonávat překážky a plavat proti proudu, když jde do tření, což dalo tomuto obrazu zosobnění lidské vytrvalosti při dosahování cílů. Konkrétnějším benevolentním významem takového obrazu je úspěšné složení zkoušek nebo povýšení.
Motýl
Symbol motýla je definován svým podobným zvukem jako výraz „De“, což znamená starého muže ve věku 70-80 let. Podle čínských představ je to téměř maximální věková hranice lidského života. Kromě toho v čínštině existuje další méně často používané slovo pro motýla – „Hu“ (čínsky 蝴), které v jižním dialektu zní jako „Fu“ – bohatství, štěstí. Koincidence zvuků také odpovídá hlubšímu přírodnímu filozofickému, taoistickému a buddhistickému chápání obrazu motýla. Životní cyklus tohoto hmyzu – housenka, kokon, motýl – je vnímán jako příklad přeměny jedné entity v druhou s případným získáním nesmrtelnosti nebo cyklu nových zrození vedoucích k nirváně. Výsledkem je, že motýl přeje dlouhověkosti a šťastnému stáří. Starším lidem je obvyklé dávat nádobí s obrázkem motýla.
Další aspekt motýlího obrazu pochází z jeho spojení s jarem a květinami, a tedy ženským principem, mládím, krásou a láskou. Motýli v kombinaci s květinami a rostlinami jsou oblíbeným dekorativním motivem na nádobí. V tomto symbolickém významu znamená obraz motýla chválu jara, ženské krásy a lásky.
Korytnačka
V čínské víře je želva jedním z chtonických tvorů, tzn. zosobňující divokou přírodní sílu země. Želví krunýř byl interpretován jako ztělesnění světového prostoru nebo podpora zemské nebeské klenby. Želva je spojována s nesmrtelností, stejně jako s věděním a učením.
žába nebo ropucha
Ve starověké čínské náboženské víře byla ropucha uctívána jako posvátné zvíře schopné způsobit déšť, a tím zajistit dobrou úrodu. V éře Zhou (1045 – 221 př. n. l.) se ropucha promění v lunární charakter. Trojnohá ropucha vepsaná do kruhu je symbolem měsíce. Ropucha měsíční získává rysy kosmologického tvora, tzn. spojené s vývojem vesmíru. Sílu asociací ropuchy s měsícem v čínské kultuře lze posuzovat podle obrazných názvů samotného měsíce: ropucha noční („yechan“) nebo ropucha stříbrná („yinchan“).
Ubývání a přibývání Měsíce je tradičně chápáno jako proces smrti a znovuzrození. Ropucha měsíční se v Číně stala všeobecně uznávaným symbolem nesmrtelnosti a přání dlouhověkosti.
Konečně, v době Ming, byly založeny asociace ropuchy s bohatstvím. V tomto smyslu ropucha působí jako povinný společník božských postav, které poskytují materiální blaho.
Cikáda
Interpretace obrazu cikády také vyplývá z přirozeného životního cyklu hmyzu: na jaře se cikády vynořují z larev ležících v zemi. Číňané to vnímali jako jejich schopnost znovuzrození poté, co byli v podsvětí. Cikáda je spojena s myšlenkou nesmrtelnosti a působí jako blahodárný symbol dlouhověkosti a zdraví.
Další články ze série:
- Malování nádobí. Část 1: Fantastická stvoření
- Malování nádobí. Část 3: ptáci
- Malování nádobí. Část 4: Šťastné ovoce
- Co znamenají orchidej, chryzantéma, švestka a bambus?
- Chat s diskusemi a holivary: t.me/+3pbz7c4saHU0NGEy
Pijte dobrý čaj z krásných jídel a zůstaňte dobrými lidmi!
Symbolika ryb obsahuje mnoho různých, někdy polárních opačných významů. Od pradávna byly ryby spojovány s Učiteli, Spasiteli světa, předky a moudrostí. Hinduistický Višnu, egyptský Hor, chaldejský Oannes a také Kristus souvisí se symbolem ryby. Učedníci a následovníci žijící ve „vodě učení“ jsou často připodobňováni k rybám.
Existují legendy (o kterých se zachovaly záznamy v chrámech starověku), podle kterých lidská rasa vznikla z tvorů připomínajících obojživelníky. Jejich těla byla pokryta šupinami a dýchali žábrami. V řadě mýtů plní ryby funkci demiurga, tzn. podílejí se na stvoření světa: například ryby přinášejí bahno ze dna prvotního oceánu, ze kterého je vytvořena země, nebo slouží jako opora země.
Symbolika ryb úzce souvisí se symbolikou vody, vodního živlu. V různých mytologiích je voda původem, výchozím stavem všech věcí, zdrojem života. Ryby, které žijí volně ve vodě, v prvotním oceánu, jsou proto obdařeny demiurgickou silou a v řadě mýtů se také ukazují jako předky lidí. S nevědomím souvisí i voda, v hlubinách vod je ukryto poznání, které člověk těžko (nebo nemožné) získá, ale pro ryby je dostupné. Voda čistí, rituální omývání symbolizuje znovuzrození, návrat na začátek, takže ryba žijící ve vodě představuje naději na nové zrození. Voda je ale impozantní živel, což se odráží v mnoha verzích mýtu o potopě, a i zde může ryba ukázat svou sílu a pomoci člověku uniknout, jak se stalo v mýtu o Manuovi.
Voda je symbolem ženského principu, proto se ryba stává atributem mnoha Velkých Bohyní (Atargatis, Ishtar, Astarte, Afrodita). V tomto ohledu může symbolizovat nejen plodnost, plodnost, hojnost, smyslnou lásku, ale i takové negativní aspekty připisované bohyním, jako je marnivost a chamtivost.
V řadě mytologických příběhů, kde obří ryba (nebo velryba) spolkne a poté pustí hrdinu (jako například v mýtu o Jonášovi), ryba působí jako jakýsi ekvivalent nižšího světa, království mrtví. Tyto příběhy symbolizují proces zasvěcení, znovuzrození po symbolické smrti.
Na Středním východě byla ryba atributem syrské bohyně lásky a plodnosti Atargatis (každý z jejích chrámů měl jezírko s posvátnými rybami; její syn se jmenoval Ichthys, což znamená „ryba“). Tato bohyně vystupovala pod různými jmény – Ishtar, Derketo, Astarte – a byla často zobrazována jako žena s rybím ocasem. Mýty říkaly, že bohyně dostala rybí ocas, když se se svým synem vrhli do vod Eufratu, aby unikli zrůdě. V sumerském písmu znak „ryba“ vyjadřoval pojem „plodnost“ a „reprodukce“. Babylonský bůh Ea by mohl být reprezentován jako rybí muž. Ea byla připisována nejen moc a moudrost, ale také léčitelské schopnosti; Jsou známy obrázky „rybího“ Ea u lůžka nemocného dítěte. Oannes, chaldejský Spasitel, byl zobrazován s hlavou a tělem ryby a s lidskýma rukama a nohama. Vyšel z moře a učil lidi psaní, vědu, stavbu měst a chrámů, zemědělství atd. Rybí kůži používali jako oděv kněží z Ea a Oannes.
V egyptské mytologii byla bohyní města Mendes Khatme-hit. Jejím posvátným zvířetem je ryba a její epiteton je První mezi rybami. Byla zobrazována jako žena s rybou na hlavě; v pozdějším období byla sblížena s Isis: věřilo se, že tato bohyně pomáhala Isis sbírat části těla Osirise zabitého Setem.
Egyptský bůh Horus byl někdy představován jako ryba. Isis, když kojila malého Hora, byla také zobrazena s rybou na čelence.
V indické mytologii Višnu během své první inkarnace jako avatara v podobě ryby varuje prapředka lidstva Manua před nadcházející potopou. Zabíjí démona Hajagrivu a vrací posvátné knihy vědění, Védy, ukradené démonem Brahmovi. V Indii existuje rituál: dvanáctého dne prvního měsíce indického roku se ryba umístí do nádoby s vodou a je na ni adresována tato výzva: „Stejně jako jsi, Bože, vzal podobu ryby a zachránil Védy, které byly v podsvětí, tak mě zachraň.“ !
V buddhismu ryba symbolizuje následování Buddhy, osvobození od tužeb a připoutaností. Buddha, stejně jako Ježíš Kristus, byl nazýván rybářem lidí.
V čínské mytologii ryba symbolizuje hojnost, bohatství, plodnost a harmonii. Jeden z mýtů starověké čínské mytologie hovoří o stvoření zvaném Lingyu („Rybí kopec“) s tělem ryby; Jeho ruce, nohy a hlava jsou lidské.
Pro Řeky a Římany byly ryby posvátné v souvislosti s kultem Afrodity (Venuše), bohyně lásky a plodnosti. Ryba jako symbol síly vody byla také atributem Poseidona (Neptuna). V rituálech zasvěcených Adonisovi se ryby používaly jako oběť za mrtvé.
Mezi starověkými Semity neslo blahodárné božstvo v podobě ryby jméno Dagon. Říkalo se mu také Dag, což v překladu znamená „ryba“, „strážce“ nebo „Mesiáš“. V judaismu ryby představují věřící Izraele v jejich pravém živlu, ve vodách Tóry. Ryby jsou pokrmem sabatu, symbolem nebeské hostiny.
V raném křesťanství byla ryba přijata jako symbol Krista mnoha církevními otci. Znamením ryby byl první monogram Krista. Ježíšovo tajemné řecké jméno znamená „ryba“. Byli to bratři rybáři, kteří se stali prvními Ježíšovými učedníky, kteří jim řekli, že budou „rybáři lidí“. Věřící, Kristovi učedníci, stejně jako on, byli často připodobňováni k rybám, v bezpečí pouze ve „vodě učení“. Křtitelnice se poměrně brzy začala připodobňovat k akváriu (piscina). Tři propletené ryby nebo tři ryby s jednou hlavou symbolizují Trojici.
Příchod Krista byl spojen s nástupem astrologické éry Ryb. Ježíš „se narodil jako první ryba éry Ryb a byl odsouzen k smrti jako poslední beránek upadající éry Berana“ (C. G. Jung, AION).
PŘÍBĚH O POVODNĚ
Manu, syn Vivasvata, nevlastního bratra Yamy, se usadil na zemi v odlehlém klášteře poblíž jižních hor. Jednoho rána, když si myl ruce, jako to dělají dodnes, narazil ve vodě přinesené k mytí na rybičku. Řekla mu: “Zachraň můj život a já zachráním tebe.” “Před čím mě zachráníš?” zeptal se překvapený Manu. Ryba řekla: „Přijde potopa a zničí všechny živé bytosti. Zachráním tě před ním.” “Jak tě můžu udržet naživu?” A řekla: „Nám rybám, i když jsme tak malí, hrozí smrt odevšad. Jedna ryba žere druhou. Nejdřív mě drž ve džbánu, až z něj vyrostu, vykop si rybník a drž mě tam; a až se ještě zvětším, vezmi mě do moře a vypusť mě do otevřeného prostoru, protože pak už mi smrt nebude odnikud hrozit.“ Manu to právě udělal. Brzy vyrostla a stala se z ní obrovská ryba džháša s rohem na hlavě; a to je největší ze všech ryb. A Manu ji pustil do moře. Potom řekla: „V tom a takovém roce bude povodeň. Udělej loď a počkej na mě. A až přijde povodeň, nastup na loď a já tě zachráním.”
A v roce, který mu ryba naznačila, Manu postavil loď. Když přišla povodeň, nastoupil na loď a ryba k němu připlavala. Manu poslechl její příkaz a vzal s sebou semena různých rostlin. Pak přivázal lano k rohu ryby a to rychle táhlo jeho loď podél zuřících vln. Země už nebyla vidět, země světa zmizely z očí; kolem nich byla jen voda. Manu a ryby byli jedinými živými tvory v tomto vodním chaosu. Prudké větry kolébaly lodí ze strany na stranu. Ale ryby plavaly a plavaly vpřed vodnatou pouští a nakonec přivedly Manuovu loď na nejvyšší horu Himálaje. Pak řekla Manuovi: „Zachránila jsem tě. Přivaž loď ke stromu. Ale pozor, voda vás může spláchnout. Sestupujte postupně po poklesu vody.” Manu se řídil radou ryby. Od té doby se toto místo v severních horách nazývá „Sestup Manu“.
A potopa spláchla všechny živé tvory. Zůstal pouze Manu, aby pokračoval v lidské rase na Zemi.
Zdroj: E. N. Temkin, V. G. Erman. „Mýty starověké Indie“
Pod vlnami úsvitu tekoucí proud kovu
Protéká mezi řasami na teplém dně.
Živá flóra tam, v lagunovém tichu,
Smíchal se mi dech s kvetoucí faunou.
A rezavý jód a sůl ležely jako stín laly
Na sasance a mechu, které se skrývají v hlubinách,
V zhuštěném fialovém plápolajícím ohni,
Červivé kmeny hvězdných korálů.
Lesknoucí se šupinami jako tekutý smalt,
Modrým krystalem prochází těžká ryba,
Dřímá, plave, jiskřivý zázrak,
A najednou, náhle zvedne svou ohnivou ploutev,
Ponory. A v tuto chvíli v ponuré vodě
Třes zlata, ohně a smaragdu.
J. M. Heredia (z francouzštiny přeložil G. Shengeli)
