Co je tvrdost vody? Klasifikace vody podle tříd tvrdosti.
Rozdílné celkové hladiny vápenatých solí Ca a hořčíku Mg rozpuštěných ve vodě charakterizují tzv. celkovou tvrdost vody. Hydrogenuhličitany hořečnaté a draselné tvoří uhličitanovou (přechodnou) tvrdost, která se delším varem vody zcela vyloučí, ale za uvolnění oxidu uhličitého se změní na nerozpustnou sraženinu.
Plak nebo vodní kámen na teplosměnných plochách a také oxid uhličitý, který vede k intenzivní korozi kovů, jsou faktory, které významně ovlivňují účinnost parních zařízení, zejména výkonných kotlů. Proto změkčování vody vyžaduje následné odstranění vzniklého oxidu uhličitého a odstranění nerozpustných solí.
Oxid uhličitý se uvolňuje při zahřívání vody a odstraňuje se větracími otvory. Nerozpustné soli se ze systémů odstraňují pravidelným proplachováním kotlů.
Schopnost vody umýt povrchy bez zanechání zbytků je v každodenním životě dobře známá. Měkká voda dobře pění a zůstane po ní pouze přirozená vrstva tuku vylučovaná povrchovou vrstvou pokožky. U tvrdé vody zůstává pocit jakéhosi dalšího nepřirozeného krytu.
Celková tvrdost se v různých zemích měří v jejich vlastních jednotkách:
– ppm (nebo mg/litr) CaCO3;
– dH (německý stupeň tvrdosti) – Německo;
– f (francouzský stupeň tvrdosti) – Francie;
– mEq/l.
S tvrdostí do 4 mEq/l je voda považována za měkkou;
od 4 do 8 mEq/l – střední tvrdost,
od 8 do 12 mEq/l – tvrdý;
nad 12 mEq/l – obzvláště těžké.
POSOUZENÍ TVRDOSTI VODY.
Pro posouzení tvrdosti vody převeďte hodnoty zařízení podle následujícího pravidla:
1 dH (německý stupeň) = 17.8 ppm
1 f (francouzský stupeň) = 10 ppm
1 mEq/l = 50.05 ppm
Vliv vody a látek v ní rozpuštěných na lidský organismus.
Role vody v lidském těle. Člověk se skládá ze 70-80 % z vody; lidský mozek – 85 %; embryo – 95 %; nejmenší množství vody v kostech je 30 %. Voda je hlavním rozpouštědlem v lidském těle, jsou v ní transportovány všechny látky – soli, kyslík, enzymy, hormony. Proto jsou všechny látky produkované naším tělem rozpustné ve vodě. Při rozpouštění látek je velmi důležité chemické složení vody, protože čím více nečistot je ve vodě, tím hůře látky rozpouští. (Např. 1/5 kohoutkové vody je již obsazeno cizími nečistotami a člověku zbydou jen 4/5 vypitého objemu).
Všechny organické sloučeniny nacházející se ve vodě lze rozdělit na malé (velikost molekuly menší než 100 kilodaltonů) a velké (velikost molekuly od 100 kilodaltonů). Pro člověka jsou nejnebezpečnější velké organické sloučeniny, které jsou z 90 % karcinogeny nebo mutageny. Nejnebezpečnější jsou organochlorové sloučeniny vznikající při vaření chlorované vody, protože jsou to silné karcinogeny, mutageny a toxiny. Zbývajících 10 % velké organické hmoty je ve vztahu k organismu přinejlepším neutrálních. Existují pouze 2-3 velké organické sloučeniny rozpuštěné ve vodě, které jsou užitečné pro člověka (to jsou enzymy potřebné ve velmi malých dávkách). Účinek organické hmoty začíná ihned po vypití. V závislosti na dávce to může být 18–20 dní nebo, pokud je dávka velká, 8–12 měsíců.
Ionty těžkých kovů obsažené ve vodě, které se dostanou do našeho těla, tam zůstanou navždy, odstranit je lze pouze pomocí mléčných bílkovin a hříbků. Po dosažení určité koncentrace v těle začnou jejich destruktivní účinky – způsobují otravy a mutace. Kromě toho, že samy otráví lidský organismus, také jej čistě mechanicky zanesou – ionty těžkých kovů se usazují na stěnách nejjemnějších tělesných systémů a ucpávají ledvinové a jaterní kanály, čímž snižují filtrační kapacitu těchto orgánů. V souladu s tím dochází k hromadění toxinů a odpadních produktů buněk našeho těla, tzn. sebeotrava těla, protože Právě játra jsou zodpovědná za zpracování toxických látek, které se dostávají do našeho těla a odpadních látek těla, a ledviny jsou zodpovědné za jejich odstraňování. Mezi těžké kovy patří Pb (olovo), Al (hliník), Mn (mangan), Si (křemík), Fe (železo), Se (selen), Zn (zinek), Hg (rtuť), Cd (kadmium).
Mangan ucpává tubuly nervových buněk. Snižuje se vodivost nervového vzruchu, v důsledku toho se zvyšuje únava a ospalost, snižuje se reakční rychlost a výkonnost, objevují se závratě, depresivní a depresivní stavy. Otrava manganem je nebezpečná zejména u dětí a embryí (když je žena těhotná) – vede k idiocii. Ze 100 dětí, jejichž matky byly v těhotenství vystaveny otravě manganem, se 96-98 narodí jako pitomci. Existuje také teorie, že toxikózu v časném a pozdním těhotenství způsobuje mangan. Ve vodě z vodovodu je přebytek manganu. Kromě vody se mangan nachází ve vzduchu kvůli průmyslovým emisím. V přírodě se pak mangan hromadí v houbách a rostlinách, a tak končí v potravinách. Mangan je téměř nemožné odstranit z těla; Je velmi obtížné diagnostikovat otravu manganem, protože Příznaky jsou velmi obecné a jsou vlastní mnoha nemocem, ale nejčastěji jim člověk prostě nevěnuje pozornost.
Hliník má také obecný toxický a ucpávací účinek na lidský organismus. Ve vodě z vodovodu je její přebytek způsoben tím, že přebytečné železo na přívodu vody je odstraněno síranem hlinitým. Síran hlinitý při reakci s ionty železa dává nerozpustnou sraženinu, do které v zásadě vypadává železo i hliník, ale ve skutečnosti železo i hliník ve vodě zůstávají.
Selen je pro člověka nezbytný ve velmi malých dávkách, při sebemenším přebytku dávky se mění v karcinogen, mutagen a toxin. Osoba může bezpečně doplnit nedostatek selenu pomocí speciálních minerálních komplexů; Selen se nachází také v mořských řasách.
