Jak dlouho vydrží chameleon bez jídla?

Chameleon. To slovo zná každý, v beletrii označuje osobu dvou tváří, která mění své názory v závislosti na situaci. Říká se jim však také úžasná zvířata, která dokážou měnit barvu, maskovat se prostředím a mají nejdelší jazyk, kterým „střílejí“ na svou kořist.

Téměř všichni chameleoni jsou zdobeni zvláštními výrůstky, záhyby, hřebeny a dokonce i rohy, které používají samci některých druhů, například chameleoni Jacksonovi (Chamaeleo jacksoni) v turnajových bitvách. Samice jsou oproti samcům velmi skromně zbarvené a zpravidla menší velikosti.

Na světě existuje více než 100 druhů chameleonů (Martin, 1992), patřících do 6 rodů: Chamaeleo, Furcifer, Calumma, Brookesia, Rhampholeon, Bradypodion. Jejich délka se pohybuje od 2.5 (Brookesia minima) až 60 cm (Furcifer oustaleti). Chameleoni obývají jižní oblasti Španělska, Palestiny, Arabského poloostrova, Indie a ostrova Srí Lanka. Většina druhů chameleonů je však rozšířena v Africe a více než 60 druhů žije na ostrově Madagaskar.

Všechny druhy chameleonů jsou zařazeny do druhého seznamu Mezinárodní úmluvy o obchodu s divokými zvířaty (CITES), který zakazuje neomezený a nezákonný odchyt a vývoz chameleonů za účelem prodeje. Bohužel většina chameleonů ulovených ve volné přírodě umírá v důsledku nesprávné přepravy a dehydratace. Kromě toho jsou „divokí“ chameleoni někdy infikováni velkým množstvím různých vnějších i vnitřních parazitů (helmintů), kteří využívají oslabení imunitního systému zvířete vlivem stresu, aktivně se množí a zvíře vlastně „sežerou“ zaživa. . Obvykle k tomu může dojít během prvního měsíce po obdržení plaza. Proto důrazně doporučujeme nákup zvířat chovaných v zajetí.

Tento článek bude hovořit o údržbě a chovu toho nejnenáročnějšího a nejdostupnějšího druhu – chameleona jemenského(Chamaeleo calyptratus), nicméně zásadní otázky založení terária, osvětlení, vytápění a udržování vlhkosti jsou univerzální pro všechny druhy chameleonů.

Chameleon jemenský je považován za jednoho z největších a nejjasnějších zástupců své rodiny. Při správné péči tito chameleoni nejen dobře žijí v zajetí, ale také plodí četné potomky. Existují dva poddruhy chameleona jemenského –Chamaeleo calyptrtus calyptratus и Chamaeleo calyptratus calcarifer.

Skvostní jsou především samci – dosahují délky 45 cm včetně ocasu. Barva se může lišit: na zeleném pozadí jsou jasně žluté nebo oranžové široké příčné pruhy, po celém povrchu těla se objevují tmavé nebo šedé kulaté skvrny. Hlavu samců zdobí vysoká (až 7 cm) přilba, která je u poddruhu výrazně větší Chamaeleo calyptrtus calyptratus.

Oba poddruhy obývají Arabský poloostrov – území západního pobřeží Jemenu a jihozápadního pobřeží Saúdské Arábie. Suchá náhorní plošina podél pobřeží Rudého moře se náhle mění v pohoří do výšky 3600 m n. m., které vytváří v Jemenu širokou škálu klimatických pásem. Vlhký vzduch mořského pobřeží zadržuje pohoří, díky čemuž mají nízkohorské náhorní plošiny podél pobřeží nejen horké, ale také poměrně vlhké klima. V horách tvoří vlhký vzduch dešťové mraky, které se rozlévají na západní svahy. Roční srážky v těchto oblastech jsou tedy výrazně vyšší než v jiných podobných oblastech Arabského poloostrova. V oblasti Ibb východně od Ta’izzu tak ročně spadne až 2032 mm srážek. Vlhké klima a bujná vegetace vytvářejí vynikající životní podmínky pro hmyz, který tvoří hlavní potravu chameleonů. Na horské náhorní plošiny se však dešťové mraky nedostanou, v důsledku čehož tam zůstává dosti suché klima. V Saúdské Arábii severně od Jemenu nejsou žádné hory a podnebí je také suché a horké.

Přirozená stanoviště chameleona jemenského lze tedy podle klimatických charakteristik rozdělit do 4 hlavních typů: vlhké pobřežní pláně, horské svahy a náhorní plošiny Jemenu. (Chamaeleo calyptratus calyptratus), suché suché oblasti východního pobřeží Saúdské Arábie (Chamaeleo calyptratus calcarifer). Pravděpodobně právě schopnost tohoto druhu přizpůsobit se tak odlišným životním podmínkám je důvodem jeho dobré adaptace v zajetí. Vzhledem k tomu, že v zajetí se obvykle vyskytuje nominovaný poddruh chameleona jemenského, který žije ve vlhčích oblastech, terárium musí být udržováno na konstantní úrovni vlhkosti a dobře upravené.

Chameleon jemenský je jedním z nejagresivnějších druhů chameleonů, a proto by měli být chováni sami a je vhodné zařídit samostatná terária tak, aby na sebe zvířata přes průhledné stěny neviděla. Když se dva samci setkají, nabobtnají, zvětší se 1.5krát, barva se stává jasnou, objevují se jasně žluté a zelené pruhy a skvrny. Obě zvířata otevírají tlamu a kolébajíce se a syčí se k nim prudkými krátkými kroky. Pokud vnější demonstrace své síly a převahy k ničemu nevede, protivníci se přiblíží a začnou si navzájem strkat hlavy. V zápalu boje si dokážou svými mocnými čelistmi uštědřit vážná kousnutí. Konfrontace pokračuje, dokud jedna ze stran nepřizná svou úplnou porážku. V přírodě takové potyčky většinou končí útěkem nepřítele z obsazeného území, ale v omezeném prostoru, například v teráriu, dokáže silnější samec ubít slabšího k smrti. Samice jsou v tomto ohledu mnohem mírumilovnější. Samci a samice by se měli spojovat za účelem páření pouze na krátkou dobu.

Pro chov dospělého chameleona jemenského potřebujete terárium vertikálního typu o minimálních rozměrech 66x44x66 cm (samozřejmě čím větší terárium, tím lépe). Uvnitř terária by měly být větve umístěny na všech úrovních, o něco silnější než obvod chameleonovy „ruky“. Vnitřní úprava terária je velmi žádoucí. K tomu jsou vhodné „trvanlivé“ rostliny, jako je fíkus. (Ficus benjamini, Ficus natidia), stejně jako ibišek, citron, kávovník. Na rozdíl od jiných druhů chameleonů tvoří rostlinná strava podstatnou část stravy chameleona jemenského. Nejvýhodnější jsou rostliny s masitými, šťavnatými listy, jako je Kalanchoe a Tradescantia.

Jak ukazuje praxe, při chovu stromových druhů chameleonů je používání různých druhů půdy (podestýlka, půda) neopodstatněné, protože to vytváří nehygienické prostředí v teráriu, komplikuje čištění a navíc krmení hmyzu – cvrčků a švábů. – schovávat se v půdě, čímž jsou pro zvířata nedostupné. Nejlepší možností je použít syntetické plastové koberce, které imitují trávu. Jsou dostupné v mnoha typech, liší se strukturou a barvou (lze zakoupit v železářstvích). Použití umělého nátěru výrazně zjednodušuje čištění – stačí jej z terária vyjmout, opláchnout horkou vodou a případně dezinfikovat.

Pro vytápění se nejlépe hodí žárovka se zrcadlovým povlakem, tzv. bodové světlo, o výkonu 40-60 W nasměrované na jednu z větví. Neumísťujte zdroj tepla příliš blízko k větvi, aby se chameleon při dotyku s horkou lampou nepopálil. Teplota při zahřívání by měla být asi 30-35°C. Pro zamezení přehřívání terária (zejména v létě) by bylo nejlepší připojit vytápění přes termostat nastavený na určitou teplotu. V noci je žádoucí snížit teplotu na 18-20°C.

Kromě vytápění je pro chameleony důležité i celkové osvětlení terária. K tomu slouží zářivky typu LB o výkonu 20-40W.

Všichni plazi potřebují vitamín D, aby absorbovali vápník.₃, který je syntetizován v kůži z prekurzoru 7-dehydrocholesterolu pod vlivem ultrafialového světla (Annis, 1995). To určuje životně důležitou nutnost UV záření pro většinu plazů, zejména těch, kteří vedou stromový způsob života a tráví hodně času na slunci. K zajištění UV záření se používají erytémové lampy (LE-15) (10-15 minut denně ze vzdálenosti 0,5 m) a také lampy jako Sun Glo a Repti Glo. Všechny UV zdroje by měly být umístěny buď uvnitř terária nebo na ventilační síťce, protože sklo blokuje až 80 % UV části spektra. Absence UV záření vede ke špatnému zdravotnímu stavu zvířat, ztrátě chuti k jídlu, zbarvení, línání a v pokročilých případech – křivici (zakřivení končetin, čelistních kostí atd.). U mladých chameleonů je celkové odvápnění doprovázeno zhoršenou schopností pohybu, křivicí a velmi často vede k úhynu zvířete.

Chameleoni hodně pijí, olizují kapky vody z listů a větví (v přírodě jsou to kapky rosy a deště), proto je nutné terárium rosit 2x denně, ráno a večer. Nejlepší možností by bylo nainstalovat kapátko nastavené na několik desítek kapek za hodinu, aby zvířata mohla přijímat vlhkost podle potřeby. Chameleoni jemenští se někdy naučí pít z láhve s vodou, což značně zjednodušuje proces, ale bohužel jen v malém procentu případů. Nutno podotknout, že při příjmu jakýchkoliv druhů chameleonů z přírody je jako první potřeba dát jim něco napít ze stříkačky, nejlépe jakoukoliv minerální neperlivou vodu.

Všichni chameleoni jsou hmyzožravci, i když velcí jedinci mohou jíst malé obratlovce – kuřata, malé hlodavce, ještěrky. V zajetí jsou nejlepším jídlem cvrčci (cvrček banánový (Grillus assimilis), domácí kriket (Acheta domesticus), africký dvoutečný cvrček (Gryllus bimaculatus)) a švábi (Nauphaeta cinerea) vhodná velikost. Dospělí chameleoni jemenští by měli být krmeni 5-10 cvrčky každý druhý den. Jednou měsíčně lze novorozené myši nabídnout ještěrkám jako další zdroj bílkovin. Larvy velkých moučných červů lze použít jako krmivo (Tenebrio molitor) a Zophobasa (Zophobas morio). V létě jsou výbornou potravou ortopteráni – kobylky a kobylky.

K jídlu je nutné podávat vitamínové doplňky (suché multivitaminy Reptavit (Tetra), tekuté multivitaminy Reptisol (Tetra)), minerální doplňky (Reptical) (Tetra) a Wardley. Hmyz se umístí do uzavřené nádoby, do které se přidá směs Reptivit a Reptical (1:3) a protřepe se. Potraviny jsou potaženy práškovou vitamínovou směsí a podávány v této formě. Minerální doplňky by měly být podávány při každém krmení a vitamínové doplňky jednou týdně. Reptical obsahuje vápník a fosfor v příznivém poměru (2:1) a také vitamín D₃. Tekuté vitamíny jsou podávány pomocí pipety přímo do tlamy zvířete. Při krmení chameleonů je nejlepší možností použít krmítko, což je jakákoliv vysoká nádoba. Krmítko se umístí pod jednu z větví, ze kterých bude chameleon chytat hmyz. Tento způsob krmení umožňuje kontrolovat množství snědené potravy a rozptyl hmyzu po teráriu. Velcí hladoví cvrčci představují skutečné nebezpečí pro samotné chameleony, protože v noci, když zvířata spí, mohou způsobit vážné poškození kůže ještěrek. Pro zvýšení nutriční hodnoty hmyzu by měl být několik hodin před krmením krmen směsí ovoce a zeleniny (jablka, zelí, mrkev).

Mladé chameleony je potřeba krmit každý den a pokud možno 2x denně malými cvrčky. Dospělá zvířata jedí domácí mouchy s velkým potěšením. Do 4 měsíců věku chameleoni hodně žerou – až 10-15 cvrčků denně.

Chov

Chameleon jemenský je jedním z nejjednodušších druhů k chovu v zajetí. Příprava na chov zahrnuje několik fází. Za prvé, velkou roli hraje výběr samice. Březost je fyziologický proces, který značně podkopává vitální síly těla, z čehož vyplývá, že by se měla reprodukovat pouze zdravá zvířata bez viditelných abnormalit a patologií. V opačném případě mohou samice během březosti zemřít a vajíčka nemusí být oplodněna.

Pohlaví u chameleonů jemenských se určuje ihned po narození: samci mají na zadních končetinách v oblasti paty kožovité trojúhelníkové ostruhy. Ve věku 4-5 měsíců se samci od samic již jasně odlišují jasnými barvami a vysokým hřebenem na hlavě. Podle fyziologických parametrů dosahují samci i samice pohlavně do 5-6 měsíců věku, ale měli by se nechat rozmnožovat nejdříve v 8-9 měsících, kdy je tělo konečně silnější. To platí spíše pro ženy, protože časné těhotenství často vede k jejich smrti.

Připravenost k páření lze určit podle změny barvy samice: na zeleném pozadí se objevují nepravidelné skvrny okrové nebo cihlově červené barvy. Samice přitom při spatření samce nejeví známky agrese, spíše ztuhne a přitiskne se k větvi, na které sedí. Samec si naopak nafoukne hrdelní vak, získá jasnou barvu a ukáže veškerou krásu svého zbarvení. Po páření, ke kterému obvykle dochází do 24 hodin po páření, získávají samice tmavě zelenou, někdy téměř černou barvu s kulatými jasně žlutými skvrnami roztroušenými po celém těle. Jedná se o varovné zbarvení, signalizující, že samice již byla oplodněna. Navíc po páření se samice stává velmi agresivní a nedovolí ostatním samcům, aby se k ní přiblížili.

Těhotenství trvá asi měsíc. Během tohoto období musí být samice chována odděleně. Březí zvířata by měla dostávat vitamíny 2x týdně a minerální doplňky každý den. Je důležité zajistit, aby samice dostávaly dostatek vody, k čemuž musí být pravidelně zalévány z injekční stříkačky. Asi týden před snesením vajíček samice odmítají potravu, hodně pijí a jsou neklidné, pečlivě prozkoumávají terárium a hledají vhodné místo pro snůšku. K tomu umístěte do terária nádobu se zeminou (vhodná je jakákoliv zemina pro pokojové rostliny dostupná v květinářstvích) o ploše cca 40×20 cm a minimálně 15 cm do hloubky. Půda by měla být mírně navlhčena a zhutněna. Samice vyhrabe díru ve tvaru písmene C a na její konec naklade vajíčka. Tento proces může trvat několik dní. Poté zbortí oblouky tunelu, čímž zasype zdivo, a pečlivě zakryje stopy své činnosti na povrchu a pošlape vrchní vrstvu zeminy.

Hlavním problémem je, že velmi často samice chameleona jemenského hynou kvůli neschopnosti naklást vajíčka nebo bezprostředně po snesení. Zajímavé je, že samice získané z přírody nesnesly více než 20-22 vajec, ale samice odchované v zajetí často snesly až 60 vajec! Je zřejmé, že vytvoření takového počtu embryí u zvířete vyžaduje obrovské množství vitality a energie, která nakonec nestačí na samotný proces kladení. Terarijníci se totiž snaží březí zvířata co nejlépe krmit, zejména proto, že v tomto období mají výbornou chuť k jídlu. Hojnost bílkovin podporuje tvorbu obrovského množství vajíček a výsledek je často katastrofální. Řešením je, že pokud je zvíře dobře živené a v dobré kondici, není potřeba přebytečné výživy během březosti. V tomto případě přežijí pouze „nejsilnější“ a nejvyvinutější vajíčka (obvykle asi 20-25), zatímco zbytek se resorbuje. Pokud přesto samice uhynula bez snůšky, lze vajíčka z vejcovodů vyjmout „chirurgicky“ – pokud jsou plně vyvinutá, lze je inkubovat a získat zdravé potomstvo.

Snesená vejce je nutné vyjmout z půdy a umístit do plastových nádob asi 1 cm od sebe. Ve víku nádoby musíte vytvořit několik větracích otvorů. Nejlepším substrátem pro inkubaci je vermikulit, hygroskopický minerál.

Jako jednoduchý inkubátor můžete použít pěnový box vhodné velikosti. Vytápění lze provádět pomocí termošňůry připojené přes termostat nastavený na teplotu 28-29°C. Bylo zjištěno, že noční pokles inkubační teploty na 20-22°C zvyšuje procento vylíhnutých mláďat, zatímco při konstantní inkubační teplotě 29°C je procento úmrtnosti v posledních fázích vývoje a různých vrozených deformit vysoké.

Chameleoni se líhnou po 4-9 měsících v závislosti na inkubačních podmínkách. Lze je umístit 6-7 kusů do malých (25x30x40 cm) vertikálních terárií s velkým počtem větví na šplhání. Mláďata hodně pijí, proto je potřeba terárium rosit až 3x denně. Malí chameleoni jsou krmeni cvrčky dlouhými 5-8 mm. Při dobrém krmení a péči rostou velmi rychle. Chameleony je možné chovat pohromadě až 3 měsíce a poté je potřeba samce umístit samostatně. Samice mohou být chovány 3-4 jedinci v jednom svazku.

Při nákupu chameleona je třeba věnovat zvláštní pozornost jeho celkové fyzické kondici. Zdravé zvíře je především aktivní a často vykazuje známky agrese, když se ho snaží vyrušit. Kůže by měla být bez poškození, patologických výrůstků a znatelných změn barvy, které se liší od obecného pozadí. Celkové zbarvení by nemělo být tmavé – to je známka silného stresu. Měli byste pečlivě prozkoumat dutinu ústní – sliznice by měla mít rovnoměrnou narůžovělou barvu, bez vředů nebo zarudnutí. Kůže na tlapkách by se neměla opotřebovávat a drápy na prstech by se neměly lámat. Důležitým ukazatelem zdraví chameleona jsou jeho oči. Měly by být konvexní a jasné, u nemocných ještěrek jsou silně potopené a taková zvířata jsou zpravidla odsouzena k záhubě.

Literatura:

• Annis, John M.Chameleon zahalený (Chamaeleo calyptratus) Přírodní historie, chov v zajetí a chov // In Péče a chov pantera, Jacksonových, Zahalených a Parsonových chameleonů. USA, Advanced Vivarium Systems. 1995. str. 77-99.
• Martin J.Chameleoni: Přirození mistři převleku. // Blandford, Londýn. 1992. str. 91.
• Kudryavtsev S.V., Mamed S.V., Frolov V.E.Plazi v teráriu // M.: Hobbybook, Venkovský listopad. 1995. S.