Hniloba ploutví je často klasifikována jako samostatné onemocnění, i když je pravděpodobnější, že je jednou ze složek systémové bakteriální infekce.
V tomto případě není možné izolovat jeden patogen, protože na patogenezi hniloby ploutví se podílí několik druhů bakterií patřících do rodů Aeromonas, Pseudomonas, Vibrio a Flexibacter [Latremouille, 2003].
Podrobnější studium infikovaných ryb se specifickými příznaky nám však umožnilo zúžit okruh podezřelých patogenů.
Původce hniloby ploutví
V jedné studii biologové z univerzity Suezského průplavu v Egyptě analyzovali vzorky tkáně ze 170 nemocných ryb (90 tilapií, 50 klarií a 30 kaprů). Všichni jedinci byli přirozeně infikovaní a měli krvácení, progresivní destrukci a adhezi ploutví, zejména ocasních a dorzálních. V některých případech u nich došlo k otoku a odlupování šupin [Enany M.E et al. Bakteriální příčiny hniloby ploutví v některých sladkovodních hnilobách u některých sladkovodních ryb].
U těchto ryb bylo nalezeno 468 bakteriálních izolátů náležejících k 8 rodům a druhům: A. hydrophila (198), P. fluorescens (102), Streptococcus sp. (36), F. columnaris (36), Klebsiella sp. (48), E. coli (24), Proteus sp., (12), Shigella sp. (12).
Bakteriální izolát je subpopulace bakterií izolovaná z obecné populace podle určitých charakteristik.
Druh ryby
Počet izolátů
Rod bakterií
Pouze
%
Aeromonas
Pseudomonas
Flecibacter
Klebsiella
streptokok
E-coli
Proteus
Shegella
Pouze
170
198 (42.3%)
102 (21.8%)
36 (7.7%)
48 (10.3%)
36 (7.7%)
24 (5.1%)
12 (2.6%)
12 (2.6%)
468
34.4
Ve snaze odpovědět na otázku o patogenezi hniloby naplaveného dřeva autoři práce získali následující výsledky distribuce bakteriálních izolátů v tkáních a orgánech nemocných ryb:
izoluje
Рыба
Pouze
Poškození ploutví a kůže
játra
Ledviny
Gills
Slezina
Svaly
Ovaria
Ascites tekutina
Tabulka ukazuje, že progresivní rozvoj ploutve ploutve je způsoben druhy Aeromonas hydrophila, Pseudomonas fluorescens a Flecibacter columnaris. Bakterie Aeromonas hydrophila a Pseudomonas fluorescens kromě poškození ploutví a ocasní stopky pronikly do vnitřních orgánů (játra, svaly, vaječníky, ledviny). Flecibacter columnaris byl zase pozorován pouze na vnějších krytech a žábrách ryb.
Podobné výsledky byly získány ve studii pstruha obecného (Salmo trutta caspius) [Golchin et al., 2014]. Vzorky ploutví z erodovaných ryb byly testovány pomocí diagnostického testu API20E na přítomnost gramnegativních Enterobacteriaceae. Výsledky nám umožnily identifikovat druh Aeromonas hydrophila ve 100 % případů, dále Pseudomonas fluorescens, Pseudomonas aeruginosa a Pseudomonas putida v 36.84, 31.57 a 21.05 % případů. Navíc 10.25 % bakterií rodu Pseudomonas zůstalo neidentifikováno.
Existuje řada dalších studií, ve kterých jsou zástupci rodů Aeromonas a Pseudomonas navrhováni jako klíčoví hráči v patogenezi ploutve ploutví a souvisejících změn v těle ryb. Druhové složení patogenů je různorodé: A. hydrophyla, A. sobria, A. caviae, A. veronii, Pseudomonas aeruginosa a P. fluorescens [Taylor, 2003; Neumann a Ploger, 1980; Shayo a kol., 2012; Miranda, Zemelman, 2002; Saha, Pal, 2002; Naderi-Maivan, 2003].
Aeromonas hydrophyla a Pseudomonas fluorescens jsou však považovány za běžnější.
aeromonas hydrophila
je gramnegativní fakultativně anaerobní bacil nevytvářející spory (tj. může se vyvíjet v bezkyslíkatém i okysličeném prostředí). Je 0.3-1.0 mikronu na šířku a 1.0-3.0 mikronu na délku. Polární bičík mu umožňuje pohyb. Tato tyč je široce rozšířena v životním prostředí, včetně půdy, moře a sladké vody, včetně přírodních nádrží a bazénů. Bakterie byla objevena u zvířat a lidí v 1950. letech minulého století a je prvním objeveným druhem aeromonád. Je odolný vůči většině běžných antibiotik a nízkým teplotám (může se vyvinout při 4 stupních, ale 25-28 stupňů je lepší).
Aeromonas hydrophila je považován za oportunní patogen, protože je běžný v akvakultuře a obvykle nezpůsobuje onemocnění u zdravých, dobře udržovaných ryb. Na druhou stranu jednotlivé kmeny daného druhu mají různou virulenci, a proto mohou vyvíjet různý tlak na imunitu ryb.
Infekce Aeromonas hydrophila může způsobit septikémii uvolněním endotoxinu.
Pseudomonas fluorescens
– Gramnegativní, pohyblivá tyčinkovitá bakterie. Je to obligátní aerob, ačkoli některé kmeny mohou používat dusičnany jako akceptor elektronů v buněčném dýchání. Bakterie vylučuje žlutozelený pigment, pyoverdin, který fluoreskuje v ultrafialových paprscích. Jako oportunní mikroorganismus se Pseudomonas fluorescens vyskytuje všude v půdě, vodě a zkažených potravinách. Optimální teplota pro růst je 25-30 stupňů.
Rizikové faktory a infekce
1. Zdroj infekce. Vodní zdroje s vysokou organickou zátěží, špinavá voda; nemocné ryby a žáby; zdravé a zotavené ryby mohou být přenašeči infekce.
2. K infekci dochází pouze horizontálně prostřednictvím gastrointestinálního traktu (požití), otevřenými ranami hostitele, vodou a prostřednictvím parazitů (pijavice).
3. Nepříznivé prostředí – vysoká hustota obsádky, stres, velké změny teplot, hrubé zacházení s rybami, nízká koncentrace kyslíku, vysoká organická zátěž. Příliš nízké nebo příliš vysoké teploty mohou způsobit zvýšenou náchylnost ryb k Aeromonas hydrophila a Pseudomonas fluorescens.
V podmínkách umělé infekce ryb jednotlivými bakteriálními izoláty způsobuje vysokou mortalitu patogen A.hydrophila (87-100 %), dále P.fluorescens (50 %) a F.columnaris (37.5 %) [Enany M.E et al. Bakteriální příčiny hniloby ploutví v některých sladkovodních hnilobách u některých sladkovodních ryb].
Příznaky hniloby ploutví
Systémová infekce způsobená A. hydrophila a P. fluorescens vede k destrukci těla a vnitřních orgánů.
Zaznamenávají se krvácení, nekrózy vnitřních orgánů a/nebo kůže a svalů, septecymie, povrchové kulaté šedavé vředy, krvácení na ploutvích a vypoulené oči. Vlivem poškození kůže a stresu ztrácí ryba svou barvu.
Sleduje se adheze a eroze ploutví a rýhování jednotlivých šupin.
Můžeme říci, že zničení ploutví je jedním z prvních, nejnápadnějších příznaků bakteriální infekce. Vyšetření infikovaných jedinců po smrti prokázalo ascites dutiny břišní, zvětšení a ztvrdnutí jater, ledvin, sleziny a střev a distenzi a ztvrdnutí plaveckého měchýře.
Prevence a léčba hniloby ploutví
Toto bakteriální onemocnění je důsledkem špatné péče o ryby. Snížená imunita a vysoké koncentrace oportunní mikroflóry mohou vést k propuknutí infekce.
Prevence hniloby ploutví zahrnuje dodržování hygienických norem a požadavků na chov ryb. V současné době nebyla proti této nemoci vyvinuta žádná vakcína.
Test citlivosti na bakteriální kmeny A. hydrophila, P. fluorescens a F. columnaris ukázal jejich vysokou citlivost na kanamycin a kyselinu nalidixovou (tabulka níže).
Kromě nich se provádí léčba oxytetracyklinem (50-75 mg/kg ryb denně po dobu 10 dnů). V Evropě se také praktikuje léčba injekcemi chloramfenikolu (chloramfenikolu) [www.koiquest.co.uk/anti1x.pdf].
Někdy se v akvakultuře používají koupele s koncentrací chloramfenikolu 2 mg/l až 5-10 mg/l, nebo oxytetracyklin – 10 – 100 mg/l, v závislosti na druhu ryby [Kasagala, Pathiratne, 2008].
Tabulka citlivosti bakteriálních izolátů A. hydrophila, P. fluorescens, F. columnaris na řadu antibiotik:
[Návod]
izoluje
Рыба
Pouze
Antibiotika
[/uživatel]
AMX = Amoxicilin; C = chloramfenikol; CL = kolistin; D = doxycyklin; E = erythromycin; K = kanamycin; N = neomycin; S = streptomycin; G = sulfonamid; NA = kyselina nalidixová; SXT = trimethoprim sulfonamid; Te = tetracyklin
Lze hnilobu ploutví léčit bicilinem?
Bicillin je obchodní název pro benzathinbenzylpenicilin. Toto přírodní beta-laktamové antibiotikum pochází z plísně Penicillium chysogenum. Podle studie (Enany et al., Bakteriální příčiny hniloby ploutví v některých sladkovodních hnilobách u některých sladkovodních ryb) jsou bakterie A. hydrophila, P. fluorescens a F. columnaris vysoce odolné vůči příbuznému polosyntetickému beta -laktamové antibiotikum ze skupiny penicilinů, Amoxicilin. Proto můžeme říci, že použití bicilinu je nevhodné.
Lze hnilobu ploutví ošetřit solí?
Aeromonas hydrophila i Pseudomonas fluorescens jsou tolerantní k vysokým hladinám soli. Mohou žít v brakické a mořské vodě a infikovat druhy mořských ryb. Proto se proti nim nedoporučuje používat kuchyňskou sůl. Kuchyňská sůl pomůže snížit ztráty soli v těle ryb, jejichž kůže byla zničena.
Často doporučené zvýšení teploty nejenže nepomůže vyrovnat se s těmito druhy bakterií, ale spíše urychlí jejich vývoj, protože optimální teplota pro dělení Aeromonas hydrophila je 24-28 stupňů Celsia a Pseudomonas fluorescens 25-30 stupňů Celsia.
–
Latremouille D.N. Eroze ploutví v akvakultuře a přírodním prostředí. Reviews in Fisheries Science, 11(4): 315-335. 2003
Enany M.E, ElSayed M.E, Diab A.S., Hassan S.M., El-Gamal R.M. Bakteriální příčiny hniloby ploutví v některých sladkovodních hnilobách u některých sladkovodních ryb. ag.arizona.edu/azaqua/ista/ista6/ista6web/presentation/p229.pdf
Golchin Manshadi A., Assareh R. Bakteriální studie ploutve ploutve u pstruha obecného pomocí API20E. Pakistan Journal of Biological Sciences, 17: 434-438. 2014
Taylor, P.W., 2003. Mnohonásobná antimikrobiální rezistence u chronické bakteriální infekce koi kaprů. Severní Am. J. Aquacult., 65: 120-125
Neumann, W. a W. Ploger, 1980. Vyšetření v testech odolnosti některých kmenů skupiny Aeromonas hydrophila punctata izolované z kapra. In: Fish Disease, Third COPRAQ Cooperative Programme of Research on Aquaculture Session, 23.-26. října 1979, Mnichov, Spolková republika Německo, Ahne, W. (ed.). 3. Edn. Springer-Verlag, Berlín, Heidelber
Shayo S.D, Mwita C.J., Hosea K.M. Virulence bakterií Pseudomonas a Aeromonas se zotavila. Oreochromis niloticus (Perege) z přehrady vodní elektrárny Mtera; Tanzanie. Annals of Biological Research, 3 (11): 5157-5161. 2012 Miranda, C.D. a R. Zemelman, 2002. Bakteriální rezistence vůči oxytetracyklinu v chovu lososů v Chile. Akvakultura, 212: 31-47
Saha, D. a J. Pal, 2002. In vitro citlivost bakterií izolovaných z ryb ovlivněných EUS v Indii na antibiotika. Lett. Applied Microbiol., 34: 311-316
Naderi-Maivan, G.H.M., 2003. Vyšetřování případů hniloby ploutví pohyblivými Aeromonas u amurů v některých provinčních dílnách. Diplomová práce MVDr. Fakulty veterinárního lékařství Teheránské univerzity
K.Kasagala, Asoka Pathiratne. Účinky expozice chloramfenikolu a oxytetracyklenu ve vodě na hematologické parametry a fagocytární aktivitu v krvi kaprů koi, cyprinus carpio. pp. 283-296. V Bondad-Reantaso, M.G., Mohan, C.V., Crumlish, M. a Subasinghe, R.P. (eds.). Nemoci v asijské akvakultuře VI. 2008
Похожие статьи:
Přidat komentář
4 myšlenky na “Fin rot”
Díky za radu. Jiný název pro chloramfenikol je chloramfenikol (citlivost na něj je napsána v článku)
Vyléčili jsme našeho kohouta z hniloby ploutví chloramfenikolem. Je třeba naředit 10 mg chloramfenikolu na 1 litr a udělat koupele (vodu v akváriu jsme nevyměnili, ale raději dali kohouta do sklenice s roztokem na 2 hodiny). Jedna tableta obsahuje 500 mg, ale chloramfenikol se úplně nerozpustí, takže myslím, že 1 tabletu lze naředit ve 40 litrech vody. Nemůžete použít chloramfenikolové kapky, protože obsahují kyselinu boritou, a to je pro ryby smrt! Celkově vzato. V lékárně jsme koupili čistý chloramfenikol, ne tablety, ale prášek (neprodává se v každé lékárně, jen v těch, které si léky umí vyrobit sami) a začali jsme ho ředit 10 mg na 1 litr, dali tam ryby na 2 hodiny a pak zpět do akvária , zároveň jsme každý den nahradili 30% vody čistou vodou (vodu jsme odebírali ze studny, pokud z kohoutku, tak je třeba vodu nechat alespoň 3 dny). A tak dále po dobu 10 dnů. Zároveň jsme z akvária vytáhli všechny kamínky a řasy, umyli a vrátili zpět až po 10 dnech léčby. Chloramfenikol jsme do akvária nelili. Po 10 dnech začal znovu růst ocas a ryby začaly dobře žrát!
Jako dezinfekční prostředek se furatsilin používá k prevenci a léčbě hniloby ploutví. Navzdory tomu, že se nedokáže vyrovnat se systémovou infekcí, v počáteční fázi onemocnění podporuje rychlé hojení ran a zabraňuje rozvoji infekce [Rattan P., Parulekar A.H. Choroby a paraziti laboratorně chované a divoké populace perlorodky páskované Etroplus suratensis (Cichlidae) v Goa. Indian Journal of Marine Sciences, sv. 27; 407-410p. 1998]. Koncentrace použitá v tomto článku je 0.4-0.5 mg/l (podává se ve třech dávkách během tří dnů). Nemocní etroplusy se zotavili během 7-10 dnů.
