„Téměř v každé sladkovodní vodní ploše, od obrovských hlubokých jezer až po malé rybníky, každý rybolov pomocí sítě nebo speciální sítě přináší desítky a stovky malých korýšů, často nazývaných vodní blechy. Pohybují se živě vodou, vytvářejí charakteristické vlny zadními anténami a některé se pohybují po dně nebo podél podvodních rostlin.
Dobře je znají nejen zoologové, ale i všichni milovníci akvárií, kteří je živí nebo sušení krmí svými rybami. Znají je také chovatelé ryb, kteří je chovají pro krmení nedospělých ryb chovaných v rybích líhních. Mnoho z těchto korýšů tráví celý svůj život ve vodním sloupci a tvoří významnou část sladkovodního planktonu. Někdy se vyvinou v takovém množství, že voda získá nahnědlý odstín. Spolu s planktonními druhy existují i druhy dna. Existují také takové, které se buď přichytí k rostlinám, nebo klesnou ke dnu, případně vyplavou do vodního sloupce. Velikost těchto korýšů je nepatrná, obvykle menší než jeden milimetr, zřídka do pěti milimetrů a ve výjimečných případech do deseti milimetrů.“ Takto jsou perloočky popsány v knize „Život zvířat“ (sv. 2, M., Prosveshchenie, 1968).
Je známo několik stovek druhů perlooček. Těla většiny z nich jsou uzavřena v průsvitné lastuře mlžů, upevněná na zádech a rozbíhající se na břišní straně. Z hlavy korýše vybíhají rozvětvená tykadla, odtud název korýšů – perlooček. Tykadla jsou lopatkové orgány korýšů. Korýš zamává svými tykadly a zdá se, že vyskočí dopředu a nahoru, a pak po takovém zatlačení pomalu spadne dolů. A znovu vlna antén – a znovu korýš skočí do vody. Pro tento skokový pohyb se perloočkám říkalo vodní blechy. Na jaře a v létě určitě najdete perloočky téměř v každé vodní ploše: vyskytují se v jezerních zátokách, malých rybnících a loužích. Někdy je jich tolik, že voda z nich skutečně získá šedou, nazelenalou nebo červenohnědou barvu.
Již dlouho bylo zjištěno, že perloočky reagují svým vlastním způsobem na množství kyslíku rozpuštěného ve vodě, v závislosti na tom mění svou barvu. Pokud je ve vodě rozpuštěného málo kyslíku (a to se děje v nádržích s takzvanou „špatnou“ vodou v horkém počasí), korýši získají tmavě červenou barvu. A pokud je ve vodě hodně kyslíku, pak jsou korýši mnohem světlejší barvy – to mění barvu krve korýšů.
Většina perlooček se živí různými mikroorganismy nacházejícími se ve vodě: bakteriemi, nálevníky, řasami. Krmení probíhá takto: svými hrudními nohami (jsou vidět i přes dobrou lupu) tlačí korýš vodu do své krunýře, vypouští přefiltrovanou vodu zpět a absorbuje nejmenší částečky, které slouží jako potrava a zůstávají v krunýři. .
Vzhledem k tomu, že tito korýši dokážou absorbovat i malé druhy řas, jsou často umístěni v akváriu, kde voda vykvetla, a korýši odkvetlou vodu čistí. Takovou pomoc jezírku či jezeru bohužel korýši poskytnout nemohou – ve velkých vodních plochách se vyvíjejí zejména velké řasy, které korýši nemohou spolknout. Mezi perloočkami se vyskytují i dravé druhy, které mohou napadnout všechna zvířata plavající se ve vodě – tito živočichové by samozřejmě neměli být výrazně větší než samotní korýši. Takoví draví korýši útočí i na vlastní mláďata.
Perloočky se rozmnožují celé léto, takže celé léto najdete v kalužích, rybnících a dalších vodních plochách, zejména se stojatou vodou, dospělé i mladé korýše. No, na podzim perloočky klesnou ke dnu a umírají, přičemž místo toho nechají přezimovat svá speciální vajíčka, ephippie. To je důvod, proč v zimě nejsou v nádržích téměř žádné perloočky – v zimě v nádržích mnohem pravděpodobněji najdete kyklopy, kteří mají jiné jméno: veslonôžky.
Vajíčka perlooček, ephippia, dobře snášejí mráz a zůstávají nepoškozena i v suché nádrži. Přijde teplo, na jaře padne voda tam, kde zůstanou vajíčka korýšů, a teď tito droboučcí zvířátka plavou v louži, ohřátá sluncem. A tam se v jezírku objeví perloočky, které můžete opět chytit do sítě a přinést domů, abyste je nakrmili rybám.
Pravda, ne všechny druhy perlooček na zimu vymírají – některé zůstávají v nádržích, proto občas v zimě najdete perloočky v jezírku nebo na trhu, kde pro ně prodávají ryby a jídlo.
Největší mezi našimi dafniemi je Daphnia magna. Dosahuje délky 5-6 mm. Magna obvykle žije v mělkých vodách. Společně s ní se často vyskytuje i menší dafnie Daphnia pulex. Jeho délka je 3-4 mm. Daphnia longispina žije v mělkých i hlubokých nádržích. Na stojatých vodních plochách najdete i plochého perloočka, Symocephalus. Délka jeho těla je 2-4 mm. Tito korýši mají často červenou barvu. Pokud se spokojíte s lupou nebo si uděláte malý mikroskop, pak prozkoumejte v kapce vody další perloočky, jako je ceriodaphnia, moina, bosmina a chidorus. To vše je skvělé jídlo pro vaše ryby.
Dafnie (jak budeme běžně nazývat všechny perloočky) můžete chytit pomocí jednoduché gázové sítě nebo sítě ze staré nylonové punčochy. Taková síť samozřejmě zachytí převážně dospělé exempláře dafnií. Pokud ale máte síť z obzvlášť silného materiálu (například silného nylonu), pak bude váš úlovek zahrnovat i juvenilní dafnie.
Juvenilní dafnie rostou velmi rychle – po pouhých pěti nebo šesti, nebo dokonce dvou nebo třech dnech po narození se dafnie stávají téměř dospělými.
Při hledání dafnií nezapomeňte, že většina perlooček je velmi citlivá na světlo. Proto během dne, a dokonce ani za jasného slunečního světla, obvykle neuvidíte dafnie na hladině nádrže – v tuto chvíli klesají do hlubin a vystupují na hladinu pouze ráno a večer.
Pokud fouká vítr, pak hledejte dafnie tam, kde je voda krytá větrem – okamžitě přejděte na závětrnou stranu nádrže, kde na vodě nejsou ani vlnky.
Dafnie byla dlouho chována v umělých podmínkách, ale je to velmi problematické podnikání a v mém dětství z toho nic nebylo. Proto zde nemohu poskytnout žádnou užitečnou radu.
Často vyvstává otázka: kde se v dešťové louži najednou objeví tolik dafnií? Téměř jsem na tuto otázku odpověděl tím, že jsem vám řekl, jak vajíčka dafnie – ephippia – dobře snášejí mráz a sucho. Tato vejce, která zůstávají na dně vysušené louže, mohou být unesena větrem a spolu s prachem mohou spadnout na jakékoli místo, kde budou odpočívat až do dobrého deště. Ale jakmile zaprší, jakmile se louže naplní vodou a chvíli tam stojí, objeví se v těchto stojatých loužích perloočky.
A pak se dafnie začnou velmi rychle množit: po třech až čtyřech dnech každá dafnie přináší až 80 mladých korýšů, po 10-12 dnech tito korýši zase každý přinesou až 80 mladých dafnií – takže si spočítejte, jak rychle nějaká vhodná jeden bude osídlen dafniemi pro ně rybníkem.
Zkušení akvaristé obvykle radí: nejlepší dafnie pro krmení ryb má červenou nebo hnědou barvu. Považuje se za výživnější. Není těžké si toto tvrzení ověřit, pokud máte možnost rybu nějakou dobu krmit jak červenými, tak šedozelenými dafniemi. Vedením deníku pozorování akvária můžete přesně určit, které konkrétní dafnie ryby při krmení rostou a vyvíjejí se rychleji. Zkuste tento experiment.
Literatura: Onegov A. School of Young People. Living Corner/Art. V. Ra-daev, V. Khramov. — M.: Det. lit., 1990. – 271 s.: ill.
