Většina lidí při nákupu ryby myslí především na její chuť a konzumní vlastnosti – jak je tučná, zda je její maso křehké, zda má hodně kostí, zda se snadno čistí atd. Málokdo se ale zamyslí nad jeho původem – kde plaval a čím se živil, než se dostal na pult.
Divoké ryby. Považujeme ji za nejlepší a je to právě ona, kterou nabízíme našim zákazníkům – žije přece v přirozeném prostředí a živí se přirozenou stravou. Nikdo ji cíleně nepěstuje ani pro ni nerozhoduje, kde by měla žít a co by měla jíst. Na Západě termín „divoká ryba“ divoká ryba) se již dlouho používá a takové ryby jsou obvykle ceněny výše než ty uměle pěstované, o čemž bude řeč později.
Přirozeně, ne všechny ryby chycené ve volné přírodě jsou si rovné. Je pro nás důležité, aby všechny dary z moří, řek a jezer byly loveny na základě přidělených kvót, aby rybolov nepoškozoval ekosystém. Existuje taková organizace – Marine Stewardship Council. Rada námořního dozoru). Byl založen Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) a certifikuje rybářské podniky podle standardů udržitelného rybolovu.
Za posledních 100 let se počty mnoha druhů ryb výrazně snížily. Stalo se tak z různých důvodů – pytláctví a nekontrolovaný rybolov. Moderní zemědělství mělo velký dopad i na vodní ekosystém – chemikálie jsou smývány deštěm z polí a končí v řekách a zabíjejí jejich obyvatele. Chov ryb také často škodí divokým populacím, ale o tom později.
Ať je to jak chce, naše vodní zdroje jsou schopny nás divoce žijícími rybami nakrmit na dlouhou dobu, ovšem pouze za předpokladu, že my sami přistoupíme k jejich výběru zodpovědně. Musíme si pamatovat, že nákupem pošírovaných produktů po nich sami vytváříme poptávku. A i v případě absolutně legálních ryb značně zatěžuje rozsáhlá poptávka po určitém druhu jejich počty. Vyzkoušejte různé ryby, experimentujte!
Dalším faktorem ovlivňujícím výběr volně žijících ryb je jejich stanoviště a rybolovná oblast. Preferujeme ryby a mořské plody pocházející z ekologicky šetrných oblastí. Ekologové například doporučují zdržet se konzumace ryb z Baltského moře. Bílé, Barentsovo, Beringovo a Ochotské moře jsou naopak považovány za čisté. Je zřejmé, že migraci volně žijících ryb je poměrně obtížné a někdy nemožné vysledovat, nicméně odpovědní dodavatelé vždy poskytují doklady a jejich produkty jsou označeny údaji o regionu úlovku. Naše treska se loví v severním Atlantiku, na volném moři, na rozdíl od běžné praxe rybolovu v pobřežní zóně, v daleko od nejčistších vod. A severské ryby (síh, muksun, omul) se loví v místech vzdálených stovky kilometrů od civilizace.
Akvakultura – chov vodních organismů, jako jsou ryby, korýši a měkkýši ve speciálně vybavených nádržích. Samotný pojem „akvakultura“ se často nepoužívá – uměle vypěstované ryby se zpravidla nazývají farmové nebo klecové. Nebudeme nyní uvažovat o chovu ryb pro vědecké účely (obnovení populací vzácných druhů a udržení jejich počtu), což je jistě dobře. Budeme mluvit výhradně o komerčním chovu ryb.
Proč jsou klecové ryby špatné? Opravdu nemáme rádi nejrůznější „horory“, ale stejně to napíšeme a necháme každého, aby si udělal vlastní závěry. Za prvé, jídlo. Divoké ryby, jak jsme již psali, získávají potravu samy v přirozeném prostředí. Ryby žijící v klecích jsou krmeny krmnými směsmi (často s přídavkem růstových hormonů), aby rychle přibraly na váze a dosáhly „prodejné“ velikosti. Energeticky nejnáročnější složkou krmiva je sójový šrot, který je s největší pravděpodobností geneticky modifikovaný. S GMO můžete zacházet, jak chcete, ale faktem zůstává.
U lososa (losos, pstruh) dostávají ryby spolu s krmivem i barviva pro zatraktivnění masa. Ve volné přírodě obsahuje lososova strava velké množství krilu – malých mořských korýšů, kteří dávají jejich masu krásné odstíny – od růžové a hnědé až po jasně červenou. Krill chybí ve stravě lososa v kleci. Dalším problémem akvakultury je velké množství koncentrované v malé oblasti vody. Nevyhnutelným důsledkem jsou tedy nemoci, se kterými akvafarmáři bojují preventivními metodami – antibiotiky. Kvalita krmiva, nezávadnost používaných barviv a dávkování antibiotik – to vše zůstává na svědomí výrobce.
Všechny tyto argumenty, které nejsou ve prospěch klecových ryb, se týkají přímo kupujících a jejich zdraví. Problém má ale i druhou stránku. Vraťme se ke stejnému lososu. Odborníci z International Wildlife Fund a Russian Salmon Foundation se domnívají, že masová umělá reprodukce představuje hrozbu pro volně žijící populace. Akvafarmy se často nacházejí přímo v biotopech volně žijících lososů. Při pěstování ryb v mořských klecích je nemožné dosáhnout úplné izolace od vnějšího prostředí. V ohniscích nemocí, jako jsou vši lososové způsobené vysokými počty, ryby, které utekly z klecí do venkovního prostředí, infikují volně žijící ryby. Kultivovaní lososi, kteří pronikli do přirozeného prostředí, jsou navíc agresivnější a zapojují se do potravní a územní soutěže s volně žijícími lososy a výslední kříženci pěstovaných a divokých lososů kazí genotyp divokých populací.
Nechceme říkat, že akvakultura je absolutní zlo. Ale abychom si byli jisti kvalitou a bezpečností produktů akvakultury, je nutné zavést určitý systém norem. V Rusku takové standardy zatím neexistují. Ale naše řeky a moře jsou plné divokých ryb, ale z nějakého důvodu jíme vietnamského pangase a norského lososa. Takže pojďme jíst růžového lososa a chum lososa! Pojďme jíst tresku a tresku! Pojďme jíst sledě! Vše je v našich rukou – trh se tvoří pod vlivem masové poptávky. Mezitím je v Rusku stabilní poptávka po pangasiích a tilapii, nejlepší ruské divoké ryby zamíří do zahraničí.
