Prvoci nebo Protozoa znamenají jednobuněčné živočichy a jejich asociace.
V klasifikačním schématu tyto organismy představují podříši živočišné říše. Prvoci jsou původem podříše mnohobuněčných organismů. Také pod pojmem prvoky mnozí míní jednobuněčné eukaryotické buňky, které jsou svou strukturou podobné houbám a zeleným rostlinám.
Vědci stále nemohou některé organismy jednoznačně přiřadit k žádné říši. Například rostliny nebo zvířata zahrnují Volvox, Chlamydomonas, Euglena, nálevníky a améby.
Všichni živočichové v podříši prvoků jsou nesmírně důležitým článkem ekosystému. Jejich strava je založena na konzumaci mikroskopických řas nebo planktonu a samotné jednobuněčné organismy jsou potravou pro větší živočichy.
Historie prvoků začíná asi před 300 lety. V 17. století Leeuwenhoek objevil nálevníky. Tehdy se jim říkalo animalcules – malá zvířata. Teprve v 19. století jim byl přidělen název Prvoci: v překladu z řečtiny – nejjednodušší zvíře.
Později Siebald identifikoval 2 třídy prvoků:
Vědci zjistili, že prvoci se skládají z jedné buňky, a proto se objevil název „jednobuněčný“. Jednobuněčné organismy se tak staly synonymem pro prvoky.
Otázky původu
Dnes existuje několik teorií o původu prvoků na naší planetě.
- spontánní generace;
- celularizace;
- Schleidne-Schwannova buněčná teorie.
Teorie spontánního generování byla založena na skutečnosti, že nejjednodušší jsou živé molekuly nebo jednoduché komplexy, které mají schopnost spontánně se generovat nebo vznikat z ničeho. Tato teorie existovala krátkou dobu. V 18. století vědci díky Spalanzaniho experimentům odmítli teorii spontánního generování.
Co se týče celularizace, vědci v tomto případě navrhli srovnání prvoků s vysoce organizovanými živočichy – jednobuněční živočichové byli považováni za komplexně organizované tvory. Ve svých argumentech se vědci opírali o strukturální jednotky, které měly buněčný organismus. Na základě těchto předpokladů slavný zoolog Hadji v 50.-60. Ve 20. století navrhl teorii původu prvoků – metodou celularizace. Vědci porovnávali nálevníky a jejich strukturu s nižšími mnohobuněčnými živočichy. Později, s příchodem elektronového mikroskopického výzkumu ve vědě, se ukázalo, že tato teorie je založena pouze na vnější analogii a konvergentních podobnostech.
Teorie Schleiden-Schwannových buněk dokázala, že prvoci jsou organismem, který se skládá pouze z jedné buňky, která přebírá funkce celého organismu.
Moderní věda zpochybňuje i tuto teorii. Otázky zůstávají nezodpovězeny: jsou prvoci pouze živočichové? Jsou organismy prvoků pouze ve fyziologickém smyslu?
Rozměry podříše prvoků
Velikosti nejjednodušších jednobuněčných organismů se pohybují od 5 do 250 mikronů. Nejmenší organismy jsou velké až 4 mikrony. Patří sem intracelulární organismy (paraziti): Leishmania. Améba Proteus je středně velká. V některých případech může dosáhnout velikosti až 60 mikronů.
Za největší lze považovat radiolaria – jedná se o organismy do 2,5 cm.
Dnes jsou myxomycety považovány za prvoky. Jedná se o skutečné obry mezi prvoky, délka jejich plasmodia dosahuje 1,2 m.
Moderní věda poté, co odpověděla na otázku o velikosti jednobuněčných organismů, také vyvrátila Schleiden-Schwannovu teorii.
Klasifikace podříše jednobuněčné
Na základě názvu podříše – Prvoci – by pak měla zahrnovat pouze zvířata.
Zde se ale vyplatí vrátit se k otázce, zda jsou všichni prvoci živočichové. Mezi prvoky moderní věda řadí i bičíkovce zelené (v botanice to jsou řasy), myxomycety a plasmodioforidy (v mykologii houby). Z toho vyplývá, že prvoci dali vzniknout houbám, rostlinám a živočichům.
Jednobuněčné organismy mají za sebou dlouhou evoluční cestu, jejímž výsledkem je obrovská rozmanitost organismů. Dělení prvoků je založeno na strukturních vlastnostech jejich buněk a způsobu pohybu. Podle těchto zásad existují:
- typ Sarcoflagellates nebo Sarcomastigophores;
- typ Sporozoans nebo Apicomplexans;
- typu Ciliates nebo Ciliated.
První živé organismy na Zemi byly primitivní jednobuněčný to dalo vzniknout nejjednodušší : sarkódy, nálevníci, bičíkovci, sporozoáni.
Další fází evoluce světa zvířat bylo objevení se koloniálních heterotrofních organismů a pak první mnohobuňečný zvířat.
Rýže. (1). Schéma evoluce jednobuněčných organismů
Vznik mnohobuněčnosti byl důležitou událostí v evoluci zvířat. Jejich buňky se diferencovaly a začaly plnit různé funkce, vytvářely se tkáně a orgány a bylo možné zvětšovat velikost těla.
Rýže. (2). Schéma evoluce mnohobuněčných organismů
Zvětšení tělesné velikosti u mnohobuněčných zvířat vedlo k několika důležitým problémům, které museli vyřešit:
- potřeba potravy vzrostla a to se stalo důvodem pro vývoj trávicích orgánů;
- zvířata se musela aktivně pohybovat, což přispělo k vývoj pohybového aparátu a zajištění proudnicového, bilaterálně symetrického těla;
- kvůli nemožnosti látek z povrchu těla dostat se do buněk vnitřních orgánů, dopravasystém;
- komplikace těla způsobily tvorbu nervové a humorální regulace (nervový a endokrinní systém);
- smyslové orgány přesunuty do přední části těla, kde hlava.
Z primitivních mnohobuněčných organismů se vynořili dvouvrství živočichové s radiální symetrií těla, ve kterých se vytvořila střevní dutina – koelenteruje.
Objevili se i staří červy, ve kterém je tělo tvořeno třemi zárodečnými vrstvami a má oboustrannou (oboustrannou) symetrii.
Rýže. (3). Dvouvrstvá a třívrstvá zvířata
Starověký třívrstvá zvířata Podle vědců měli ploché tělo pokryté řasinkovými buňkami, uvnitř kterých byly trávicí a intermediální buňky vytvořené z mezodermu (střední zárodečné vrstvy).
Během evoluce u třívrstevných živočichů (ploštěnky) se objevil svalstvo , zajišťující aktivní pohyb, a parenchym, který usnadňoval metabolismus.
Rýže. (4). Struktura plochých červů
У škrkavky Poprvé byla vytvořena primární tělesná dutina naplněná tekutinou. Jeho vzhled zlepšil transport látek v těle.
Další důležitý krok ve vývoji živočišné říše nastal, když se objevila zvířata se sekundární tělesnou dutinou ( coelom ). Tato dutina se liší od primární dutiny tím, že je zevnitř vystlána jednou vrstvou buněk.
U zvířat se sekundární dutinou poprvé oběhový systém . Vyvinuli dva transportní systémy: sekundární tělesnou dutinu a oběhový systém. Funkce oběhového systému spočívala především v transportu plynů (kyslíku a oxidu uhličitého).
U těchto zvířat se vyvinuly výkonnější vylučovací orgány (metanefridie) a nervový systém nodálního (gangliového) typu.
Starověké sekundární dutiny byly předky měkkýši и kroužkovci, a vznikl z kroužkovců členovci. Všechny vyjmenované druhy zvířat se sekundární dutinou patří protostomy , protože jejich ústa jsou tvořena z primárních úst embrya.
Primitivní třívrstvá zvířata dala vzniknout deuterostomům. Říká se jim deuterostomy, protože jejich ústa nejsou vytvořena z úst embrya, ale jsou proříznuta na opačném konci těla.
