Již dříve se v charakteristice nižších rostlin uvádělo, že různé druhy řas vyžadují pro svůj vývoj určité množství minerálů a zejména biogenních prvků a také určitou teplotu a světlo. Při organizování opatření k boji proti vodním květům je tedy nutné předvídat faktory přispívající k rozvoji řas, typy řas, které se vyvinou, a také načasování jejich rozvoje.
K tomuto účelu se úspěšně používá metoda hydrobiologické produktivity, která je následující.
50 ml zkušební vody s přítomným planktonem, kromě korýšů a vířníků (chycených pipetou), se umístí do šesti 25 ml baněk.
Současně se provádějí kontrolní pokusy – bez přidávání solí do baňky.
Baňky jsou umístěny v nejpříznivějších teplotních a světelných podmínkách, díky čemuž se v nich řasy vyvíjejí o 3-6 dní rychleji než v jezírku.
Pokud není možné tyto pokusy provést, pak je třeba baňky naplnit vodou ze zásobníku a umístit na místo, kde je vytvořeno stálé osvětlení a stálá teplota (měla by být o něco vyšší než v zásobníku). K tomu je nejlepší použít termoluminestat*. Pokud není k dispozici, umístí se baňky s vodou na severní okno laboratoře. Příznivější podmínky vytvořené v baňkách způsobí, že se řasy vyvinou o 4-6 dní rychleji než v jezírku. Pokud v baňkách došlo k „rozkvětu“ vody, brzy k tomu dojde i v jezírku. Je tedy možné poskytnout krátkodobé předpovědi nadcházejícího „rozkvětu“ a také uvést jeho stupeň a trvání, což umožní včasné provedení preventivních opatření k boji proti němu.
Při provádění experimentů na krátkodobých předpovědích vodních květů se potýkají s problémy souvisejícími s výpočtem řas.
*Termoluminestat lze vyrobit v dílně GRES. Skládá se ze dvou kovových nádob z pozinkované krytiny, z nichž jedna je umístěna ve druhé. Během provozu se prostor mezi nimi plní tekoucí vodou přicházející za kondenzátorem. Pro přívod a odvod vody jsou ke stěně vnější nádoby připevněny trubky s kryty.
Přibližný výpočet mohou provést chemici v elektrárnách poté, co hydrobiologové předtím provedli kvantitativní výpočet pomocí metody vyvinuté A. V. Frantsevem. Tato metoda spočívá v tom, že se v období intenzivního rozvoje řas odebere vzorek z určité nádrže a v ní se řasy spočítají, jak je v hydrobiologické praxi zvykem. Ze stejného vzorku se odebere 37 ml vody a nechá se projít přes filtrační přístroj Olikhovova typu (VODGEO) (obr. XNUMX).
Obr.36. Termoluminestat:
a – celkový pohled; b – instalace zářivky 1 – lampy; 2 — kontaktní hlavy; 3, 4 – skleněné trubice; 5, 6 — pryžová těsnění; 7 – vnější plášť; 8 — podložka; 9 – vnitřní obal
Místo papírového filtru je lepší vzít membránový filtr s označením „předběžný“. Potom se filtr vyjme z filtračního zařízení a vysuší. Druhým filtrem prochází dvojnásobný objem vody, poté trojnásobný objem atd. Výsledkem jsou filtry s různou intenzitou barvy. Mezi dvě sklíčka o rozměrech 100×25 mm je namontována stupnice z barevných filtrů. Při znalosti počátečního počtu organismů v určitém objemu vody filtrované přes každý filtr se určí, jaká koncentrace buněk ve vodě odpovídá určité barvě filtru, a proti každé barvě se zaznamená počet řas v XNUMX ml. Pomocí takto namontované filtrační stupnice může chemik nebo jiný technický pracovník státní okresní elektrárny snadno určit množství řas ve vodě tak, že v podobném filtračním přístroji přefiltruje určitý objem vody, poté filtry vysuší a porovná je s měřítkem. Průměr aparatury a filtrů musí být stejný jako při filtraci pro sestavení stupnice. Jak ukázala praxe, sestavená stupnice může být používána řadu let, pokud je skladována na tmavém, suchém a bezprašném místě.
Obr.37. Filtrační jednotka:
1 – vakuová pumpa; 2 – filtrační zařízení
Přibližnou změnu množství řas ve stejné vodě lze zjistit tak, že jednou za dva až tři dny přefiltrujeme určitý objem vody na membránovém filtru, poté filtry vysušíme a porovnáme jejich barvu s původní. Obvykle, když se objeví modrozelené řasy, které způsobí „kvetení“ vody v chladících nádržích, filtry se okamžitě zbarví do modrozelené a se zvyšujícím se množstvím řas do tmavě modrozelené barvy.
K určení blížícího se „květu“ vody je nutné otestovat předpověď „květu“ během vegetačního období. Za tímto účelem se jednou za 7-8 dní vzorky umístí do termoluministátu nebo do laboratoře a provedou se výše uvedené výpočty. V krajním případě se v průběhu celého vegetačního období (od května do října) provádí 2x za 3-200 dny odběr vzorku vody v nádrži, v oblasti vypouštění teplé vody z výpustného kanálu, kde není silná průtok vody, stejný objem je filtrován přes membránový filtr a nárůst množství řas je dán změnou barvy. Na základě těchto údajů je stanovena doba pro preventivní a aktivní opatření v boji proti řasám. „Květání“ vody poznáte i vizuálně změnou její barvy, v tomto období průhlednost vody prudce klesá. Například v řadě nádrží na Ukrajině klesá průhlednost vody z 50 na -XNUMX cm; ve většině případů voda získává zelenou barvu s různými odstíny: smaragdově zelená s rozvojem modrozelených řas, světle zelená s rozvojem protokokových řas, zelenohnědá s rozvojem rozsivek. Po zničení řas a jejich setření barva vody charakteristická pro „květ“ zmizí a její průhlednost se prudce zvýší.
V současné době je nejúčinnějším preventivním opatřením, stejně jako aktivním opatřením v boji proti vodním květům, použití síranu měďnatého, který má v zanedbatelném množství škodlivý účinek na řasy.
Toxické dávky síranu měďnatého se u různých druhů řas a jiných organismů liší. Experimentální práce na této problematice byly provedeny společností VODGEO. Některé domácí i zahraniční údaje o toxických dávkách síranu měďnatého pro některé organismy jsou uvedeny v tabulce 11.
Tabulka II
Z údajů v tabulce 11 je zřejmé, že toxická dávka síranu měďnatého se pro většinu organismů (řas), které způsobují „rozkvět“ vody (avabena, microcystis, oscidlathorium, melosira atd.), pohybuje v rozmezí 0-3 mg/l , na základě celé dostupné kapacity nádrže. Tato dávka nezpůsobuje úhyn ryb a podle literárních údajů nezpůsobuje škody na rybářských revírech.
Vitriolová metoda je popsána v [L.12, 31-36] a v praxi se bude široce lišit. Od roku 1937 až do současnosti se v řadě nádrží pro pitné účely používá úprava vody síranem měďnatým za účelem ničení nižší vodní vegetace (na Donbasu – Kardovskoje, Kleban-Bykskoje, Olkhovskoje, Sokolovskoje atd. ) a pro technické účely (Kurakhovskbe, Mironovskoe, Zuevskoe, Starobeshevskoe a řada dalších), jakož i na rybnících (tření, školka, děložní jezírka farmy Nivka v Kyjevské oblasti atd.), aniž by došlo k poškození rybářství.
Použití síranu měďnatého profylakticky na základě krátkodobých předpovědí „kvetení“ v nádrži výrazně snižuje jeho dávku a nezhoršuje fyzikálně-chemické vlastnosti vody.
Při preventivním vitriolu je přibližně možné vytvořit koncentraci CuSO4 v chladicí vodě rovnou 0-2 mg/l. Při aktivních kontrolních opatřeních, tzn. během „rozkvětu“ vody se koncentrace síranu měďnatého zvyšuje a jak je uvedeno výše, pohybuje se v rozmezí 0-3 mg/l.
Je třeba poznamenat, že při zvýšené tvrdosti, obsahu soli, vysokém pH a nízké teplotě jsou vyžadovány vyšší koncentrace síranu měďnatého. Na chladící nádrži elektrárny Brjanského státního okresu v roce 1956 s obsahem vodní soli 292 mg/l, celkovou tvrdostí 4 mg-ekv/l a teplotě 2-27°C byla tedy dávka síranu měďnatého 28 mg/l postačoval pro zamezení „rozkvětu“ vody během vegetačního období.
Na chladící nádrži Kurgan, s celkovou tvrdostí vody 5 mg-eq/l, obsahem soli 6 mg/l, hodnotou pH 540 a teplotou 7-8°C, preventivní úprava vody síranem měďnatým (dávka 18) byla aplikována v roce 19, 1960 mg/l) eliminovala „kvetení“ pouze na 0 dní. poté se řasy znovu rozvinuly a bylo nutné sekundární ošetření.
Podle Donbassvodtrestu se v pitných nádržích Donbasu (Kardovskoye, Kleban-Bykskoye atd.), kde je tvrdost a slanost vod vysoká, používají dávky síranu měďnatého od 0 do 5 mg/l k dosažení účinných výsledků, aniž by došlo k poškození ryb.
Na základě údajů z průzkumu chladicích nádrží při úpravě vody síranem měďnatým za účelem zabránění „rozkvětu“ vody s vysokou tvrdostí (5-0 MG-EQ/l), VYSOKÝM obsahem solí (od 7-0 mg/l a výše) a nízkých teplotách (400-500°C), dávky síranu měďnatého by měly být zvýšeny o 16-17 mg/l nebo více, v závislosti na fyzikálních a chemických parametrech vody.
Síran měďnatý (molekulová hmotnost 249) je bez zápachu a jeví se jako modré krystaly o velikosti od 69-2 do 3-20 mm; získává se úpravou měděných lůžek a různých měděných odpadů kyselinou sírovou.
Rozpustnost síranu měďnatého ve vodě (gramy na 100 g nasyceného roztoku) při různých teplotách je uvedena v tabulce 12.
Tabulka 12
