Málo známý druh ryby z rodu Pseudoliparis, nazývaný také mořští plži, byl zachycen na kameru v proláklině Izu-Ogasawara v jihovýchodním Japonsku v hloubce 8336 m. Předchozí nejhlubší zaznamenaná byla také ryba ze stejného rodu – byl natočen v hloubce 8178 m v proláklině Mariana, jižněji mezi Japonskem a Papuou Novou Guineou. Informuje o tom BBC.
Hluboká část oceánu se nazývá ultrapropast, neboli věštecká zóna. Táhne se od 6 do 11 km a vyznačuje se úplnou tmou, drtivým tlakem a teplotami blízko bodu mrazu.
Po dlouhou dobu se vědci domnívali, že tyto nepříznivé podmínky znemožňují život v hlubinách oceánu, ale to se dramaticky změnilo v roce 1977, kdy americký výzkumný tým spustil dálkově ovládanou loď do hloubky 2440 m v Tichém oceánu, aby získal snímky z hydrotermálních průduchy, kde se mořská voda setkává s magmatem. Byli ohromeni, když viděli, že tyto hlubokomořské deprese se hemží životem.
Od roku 1977 vědci kolem těchto děr objevili asi 600 druhů, které nebyly nikdy předtím spatřeny, včetně plžů (Chrysomallon squamiferum), druhu „šupinatého šneka“ a nového kraba zvaného „Goff“ krab (Kiwa tyleri) – po americkém herec David Hasselgoff, kvůli jeho chlupaté hrudi.
Vědce tyto objevy a schopnost tohoto druhu přežít extrémní tlak, nízké teploty a černočernou temnotu věštecké zóny zaujaly.
podle Abbie Chapman, výzkumník na University College London, který studoval tvory žijící v okolí hydrotermálních průduchů, je na dně Marianského příkopu tlak 1086 barů – to by bylo, kdyby vám na hlavě stálo 100 slonů.
Jak mohou tvorové přežít v tak extrémních podmínkách? Mořská zvířata žijící v zóně věštění se na buněčné úrovni přizpůsobila, aby vydržela takové depresivní podmínky.
Tvorové, jako jsou obří amfipodi a šneci Mariana, mají vysoké koncentrace organických molekul zvaných piezolity (název pochází z řeckého slova piezin, což znamená tlak), které zabraňují rozpadu jejich buněčných membrán a bílkovin pod extrémně vysokým tlakem.
Ryby, které žijí blíže k hladině oceánu, mají plavecký měchýř, orgán naplněný plynem, který jim umožňuje zůstat nadnášený, aniž by se potápěly nebo stoupaly na hladinu. Hlubinné ryby, jako jsou hlemýždi, nemají plavecké měchýře, protože rozdíl tlaku mezi dutinou naplněnou plynem a vodou venku je může protrhnout.
V hlubokých oceánech není žádné přímé sluneční světlo, a tak se tvorové nemohou spoléhat na fotosyntézu při přeměně sluneční energie na glukózu, která je živí. Používají chemosyntézu k vytváření cukrů – využívají energii uvolněnou chemickými reakcemi, které se vyskytují kolem hydrotermálních průduchů na dně oceánu.
Hlubinné ryby se také přizpůsobily přežití v prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Podle studie z roku 2022 mají mexické jeskynní ryby velké červené krvinky, které produkují větší koncentraci hemoglobinu – bílkoviny, která přenáší kyslík v těle – než ryby žijící na hladině.
Všechny tyto úpravy umožňují tvorům přežít v temné propasti hlubokého oceánu, jedněch z nejdrsnějších podmínek na naší planetě.
Viz také:
- Video z pitvy mimozemšťanů: anglický filmový producent přiznal, že vytvořil falešné video na objednávku zpravodajských služeb
- Ukrajinští kyborgové v Bakhmutu: voják ukrajinských ozbrojených sil, který utrpěl tři kulky, dokázal se svými kamarády obsadit nepřátelské pozice VIDEO
- UFO ve tvaru doutníku: letící nad Kalifornií si cestující v letadle všiml a natočil na svůj telefon tajemnou loď
