Entomofilní rostliny, rostliny přizpůsobené k opylení hmyzem (viz. rostlina, XXXVI, část 1, 51/52, a kvetoucí rostliny, XLV, část 3, 196/99). Při opylování větrem je samooplodnění obvykle eliminováno dvoudomostí (cm.), při opylování hmyzem hraje stejnou roli nejčastěji dichogamie, tedy nesouběžné dozrávání samčího (tyčinky) a samičího (pestíky) aparátu. Nejčastěji je pozorováno dřívější dozrávání tyčinek (protandry), méně často – opačný poměr (proterogynie).
Zatímco květy opylované větrem vykazují ve svých detailech velkou uniformitu a uniformitu, E. r. vyznačující se nekonečnou rozmanitostí detailů. To závisí především na extrémní rozmanitosti samotného hostujícího hmyzu, jehož stavbě, potřebám a instinktům jsou květiny přizpůsobeny. Velký význam zde hraje velikost hmyzu, síla, struktura ústních partií a životní styl. Evoluce E. r. a odpovídající návštěvníci šli cestou paralelní vzájemné specializace. Tak. například již v naší flóře existují květiny, jejichž nektar je ukryt v hloubce 10 cm a další (v Datura). Jejich opylení se neobejde bez přítomnosti hmyzu s příslušně dlouhým proboscis (můry). Existence těchto druhých je však úzce spojena strukturou jejich proboscis s přítomností květů s dlouhými, hlubokými nádobami s nektarem.
Na základě jejich přizpůsobivosti k návštěvě určitého hmyzu lze rozlišit květiny opylované mouchami, včelami, čmeláky a motýly. Zvláště charakteristická je přitom první a poslední skupina hmyzu, představující dva protilehlé extrémy velikosti sosáku. Muškové květy se obvykle vyznačují matnou nebo tmavou barvou hnědé nebo špinavě žluté. Zpravidla se kombinuje s nepříjemným čichovým zápachem rozkládajících se organických látek – shnilé maso, exkrementy, sleďový lák nebo rybí šupiny, zkažené ovoce (kyselé hrozny čemeřice černé, Veratrum nigrum). Povrchy vylučující nektar v květech much jsou snadno přístupné krátkému sosáku, ale často leží v nádobách, do kterých musí hmyz vlézt. Naopak při opylování motýly mají květy obvykle jasnou, zářivou barvu, zatímco nektar je ukryt v hlubokých úzkých chodbách nebo trubkách. Přístup k ní je možný pouze drobnými prasklinami nebo otvory, ale není ničím blokován. V takových květinách velmi často tyčinky a styly trčí daleko u vchodu do květiny a slouží jako opora, kterou hmyz uchopí a zároveň provádí opylení. Různé květy jsou při opylování moly bílé barvy, otevírají se jen večer nebo v noci, a pak silně voní (tabák vonný, hluchavka, violka noční, droga). Včelí květy jsou často modré, méně často žluté barvy a mají charakteristickou medovou vůni. Jejich nektary leží v hloubce ne více než 6 mm a jsou často pokryty různými šupinami, kartáči chlupů atd., které musí včela s určitou námahou roztlačit. V květech opylovaných čmeláky leží nektar ještě hlouběji a skrytě, takže přístup k němu vyžaduje značné úsilí, čehož se u hmyzu, jako jsou čmeláci, snadno dosáhne.
Metody, kterými se dosahuje přenosu pylu z prašníků na bliznu, jsou extrémně rozmanité a obtížně klasifikovatelné. Zde se setkáváme s nejrůznějšími případy – od těch, kdy se hmyz v procesu získávání nektaru jednoduše dotkne tyčinek a pestíků tou či onou částí svého těla kvůli jejich blízkosti (třešeň, jabloň, pohanka, zelí), k těm, kde je přenosu pylu dosaženo v důsledku adaptací, které často udivují svou složitostí a zdánlivě bizarní vynalézavostí. Používají se pohyblivé páky, pasti, falešné návnady, střelnice apod. Patří sem např. známější květy šalvěje kirkazona (cm. resp. slova a rostlina, XXXV, část 1, 51), různé orchideje, fíkovníky (cm., XLIII, 289), dřišťál, chrpa, fialky, brutnák aj. Pozoruhodný případ opylení představují někteří aroidi, včetně těch, které nejsou v SSSR neobvyklé na Krymu a na Kavkaze. Orientální arum (cm. III, 559). Její květy, které jsou samy o sobě nenápadné, se shromažďují do velkého nápadného květenství – spadix (tlustý klas), obalený velkým okvětním lístkem podobným vrcholíkovi. Ten tvoří jakousi nádobu podobnou džbánu, v jejíchž hloubkách se ukrývají drobné tyčinky a pestíky. Tmavě fialová barva celého květenství a hnusná vůně mršin z dálky přitahuje na rozkvetlý áron zástupy much. Jmenované vlastnosti květů áronů se zjevně shodují s vlastnostmi obvyklých látek, mezi kterými se obvykle líhnou muší larvy a kam kladou vajíčka. Ale nejen to, pozoruhodně probouzejí v mouchách reprodukční instinkt: mouchy jsou velmi vzrušené, pronásledují se a páří se. Vyrážejí dovnitř a ven z květenství a přenášejí pyl z jednoho květenství na blizny druhého.
Biologie E. r. silně upoutal Darwinovu pozornost jako brilantní potvrzení doktríny evoluce a vývoje adaptací v procesu boje o existenci a přírodní výběr. Darwinismus dal pozorování v této oblasti mocný impuls. Frischovy nové pokusy velmi důmyslně dokazují, že včely silně tíhnou k modré barvě a že modrá barva včelích květů není náhodná. Přesto z hlediska evoluční teorie a pochopení mechanismu jejího E. r. stále ponechává obrovské pole pro výzkum.
E. r. mají přímý praktický význam na jedné straně jako dodavatelé „medonosných rostlin“ (je na nich postaveno včelaření) a na straně druhé jako zdroj veškerého bohatství okrasných rostlin.
Biologie opylování rostlin ve flóře SSSR, zejména na Kavkaze, ve střední Asii a na Dálném východě, byla studována velmi málo.
Květy jsou světlé, obvykle červené nebo panašované, v barvě tzv. ornitofilní rostliny opylované v tropech. země s drobným ptactvem (kolibříci, sluníčka). Jejich květy jsou bez zápachu, ale vylučují hodně nektaru, kterým se ptáci živí a hasí žízeň a současně produkují křížové opylení. Rostliny mají také řadu adaptací na strukturu a zvyky ptáků, kteří je opylují.
Literatura: Kerner von Marilaun A., “Život rostlin”, přel. z němčiny, díl II, Petrohrad, 1899; Knuth O., “Handbuch der Blütenbiologie”, Lpz., sv. I-II, 1898-99, III, 1904-05 (s Appelem a Loewem); Kirchner O., Loew E., Schröter K., “Lebensgeschichte der Blütenpflanzen Mitteleuropas”, Stuttgart, 1904; Cammerlocher H., “Blütenbiologie”, B., 1931.
