(z hydro. a. fit), vodní rostliny přichycené k zemi a ponořené do vody pouze na dně. po částech. Žijí podél břehů řek, jezer, rybníků a moří, dále v bažinách a bažinatých loukách (tzv. helofyty), někdy na vlhkých polích jako plevel (například chastuha, rákos atd.). G. (na rozdíl od hydatofytů) má kořenový systém, mechanický. tkáně a cévy, které vedou vodu, jsou dobře vyvinuté. Existuje mnoho mezibuněčných prostorů a vzduchu. dutiny, kterými je vzduch přiváděn do spodní. části rostliny. Jako forma života jsou G. klasifikovány jako kryptofyty. Mn. G. – formovače rašeliny.
.(Zdroj: “Biologický encyklopedický slovník.” Šéfredaktor M. S. Gilyarov; Redakční rada: A. A. Babaev, G. G. Vinberg, G. A. Zavarzin a další – 2. vyd., opraveno – M.: Sov. Encyklopedie, 1986.)
vodní kvetoucí rostliny. Někteří z nich (Elodea) jsou zcela ponořeny ve vodě, ostatní (vodní lilie, vaječná tobolka) mají plovoucí listy, ostatní (hrot šípu, Ořechový lotos) nad vodou vyčnívají i listy. U většiny hydrofytů se květy a květenství zvedají nad hladinu vody a dochází k opylení jako u jejich suchozemských příbuzných. Hydrofilie, tzn. přenos pylu ve vodě nebo po vodní hladině se vyskytuje u relativně malého počtu vodních rostlin (rorožce, najády, úhor a některé další).
.(Zdroj: „Biologie. Moderní ilustrovaná encyklopedie.“ Hlavní redaktor A. P. Gorkin; M.: Rosman, 2006.)
Podívejte se, co je „HYDROPHYTES“ v jiných slovnících:
- Hydrofyty – [z hydro. A . fit(s)], suchozemské vodní rostliny ponořené do vody pouze svými spodními částmi. Rostou podél břehů nádrží, v mělkých vodách, v bažinách (pondweed, elodea, lekníny, valisneria, hornwort, najáda atd.). Hydrofyty jsou přizpůsobeny. . Ekologický slovník
- HYDROFYTY – vodní rostliny, oddělení hygrofytů. Některé z nich (hydratofyty) jsou zcela ponořeny do vody (některé druhy: rybníček, naiad, vallisneria, hornwort), zatímco jiné (samotné hydrofyty) jsou částečně ponořeny do vody (hrot šípu, chastuha, rákos atd. . Geologická encyklopedie
- HYDROFYTY – (z hydro. a řec. fyton rostliny) rostliny ponořené do vody pouze spodními částmi (na rozdíl od hydatofytů) a přichycené např. k zemi. třtinový, rýžový atd. Velký encyklopedický slovník
- hydrofyty – (viz hydro. + . fit) vodní rostliny ponořené do vody pouze svými spodními částmi (hrot šípu, rohovec, chastukha atd.); St hydatofyty. Nový slovník cizích slov. od EdwART, , 2009. hydrofyty [hydr. + gr. rostlina] – rostliny. . Slovník cizích slov ruského jazyka
- hydrofyty – ov; pl. (jednotka hydrofyt, a; m.). [z řečtiny hydōr vodní a fytonová rostlina]. Nerd. Vodní rostliny, které jsou ponořeny ve vodě pouze spodní částí. * * * hydrofyty (z hydro. a ř. fytón rostlina), rostliny ponořené do vody pouze svými spodními. . Encyclopedic Dictionary
- hydrofyty — hidrofitai statusas T sritis ekologija ir aplinkotyra apibrėžtis Augalai, kuriems per visą gyvenimo ciklą būtinas nuolatinis vegetatyvinių dalių sąlytis su vandeniu. atitikmenys: angl. hydrofyty vok. Hydrophyten, m rus. hydrofyty… Ekologijos terminų aiškinamasis žodynas
- Hydrofyty – (z Hydro. a řec. rostlina fýton) vodní rostliny přichycené k půdě a ponořené do vody pouze spodními částmi. G. žijí podél břehů řek, jezer, rybníků a moří, jakož i v bažinách a bažinatých loukách (tzv. Helophytes). . Velká sovětská encyklopedie
- Hydrofyty – pl. Vodní rostliny přichycené k půdě a ponořené spodní částí do vody. Efraimův výkladový slovník. T. F. Efremová. 2000 . Moderní výkladový slovník ruského jazyka od Efremové
- HYDROFYTY – (z hydro. a řec. rostlina), rostliny ponořené do vody jen níže. části (na rozdíl od hydatofytů) a připojené k zemi, např. rákos, rýže atd. Přírodopis. encyklopedický slovník
- hydrofyty – rostliny žijící ve vodním prostředí . Anatomie a morfologie rostlin
Rostliny v suchých oblastech jsou tzv xerofyty (z řečtiny xera – suché). Jsou schopny se adaptovat na atmosférické a půdní sucho v procesu individuálního vývoje. Charakteristickým znakem xerofyt je malá výparná plocha a také malá velikost nadzemní části oproti podzemní. Obvykle se jedná o byliny nebo nízké keře. Jsou rozděleny do několika typů. Níže je uvedena klasifikace xerofytů podle P. A. Genkelka.
Sukulenty – rostliny jsou velmi odolné proti přehřátí a odolné proti dehydrataci, v období sucha nemají nedostatek vody, protože jí obsahují velké množství a spotřebovávají ji pomalu. Jejich kořenový systém je v horních vrstvách půdy rozvětvený všemi směry, díky čemuž rostliny v deštivých obdobích rychle absorbují vodu. Tato skupina zahrnuje druhy kaktusů, aloe, sedum a mláďata.
Euxerofyty – tepelně odolné rostliny, které dobře snášejí sucho. Patří sem stepní rostliny jako rozrazil šedý, hvězdnice vlasatá, pelyněk modrý, kolocynt vodní, velbloudí trn aj. Tyto rostliny mají nevýznamnou transpiraci, vysoký osmotický tlak, cytoplazma je vysoce elastická a viskozitní, kořenový systém je velmi rozvětvený, jeho hlavní hmota se umístí do horní vrstvy půdy (50-60 cm). Jsou schopni shazovat listy a dokonce i celé větve.
HemixerofytyNebo semixerofyty, – rostliny, které nejsou schopny snášet dehydrataci a přehřátí. Viskozita a elasticita protoplastu jsou nevýznamné a transpirace je vysoká. Tyto rostliny mají hluboký kořenový systém, který se může dostat do podzemní vody, což zajišťuje nepřetržitý přísun vláhy. Do této skupiny patří šalvěj, řezačka obecná aj.
Stypaxerofyty – péřovka, tyrsa a další úzkolisté stepní trávy. Jsou odolné proti přehřívání a dobře využívají vlhkost krátkodobých dešťů. Snesou jen krátkodobý nedostatek vody v půdě.
Poikiloxerophytes – rostliny, které neregulují svůj vodní režim. Jde především o lišejníky, které mohou vyschnout do suchého stavu a po deštích se opět aktivovat.
Hygrofyty (z řečtiny hygros – mokré). Závody patřící do této skupiny nemají zařízení omezující spotřebu vody. Hygrofyty se vyznačují relativně velkou velikostí buněk, tenkostěnnou schránkou, mírně lignifikovanou stěnou cév, dřevitými a lýkovými vlákny, tenkou kutikulou a mírně zesílenými vnějšími stěnami epidermis, velkými průduchy a jejich malým počtem na jednotku povrchu , velká listová čepel, málo vyvinutá mechanická pletiva, řídká síť žilek v listu, velká kutikulární transpirace, dlouhý stonek, nedostatečně vyvinutý kořenový systém. Strukturou se blíží rostlinám odolným vůči stínu, ale mají zvláštní hygromorfní strukturu. Mírný nedostatek vody v půdě způsobuje rychlé vadnutí hygrofytů. Jejich osmotický tlak buněčné mízy je nízký. Tato skupina zahrnuje mannu, divoký rozmarýn, brusinky a lokše.
Rostliny s listy částečně nebo zcela ponořenými ve vodě nebo plovoucími na jejím povrchu, které se nazývají hydrofyty, jsou podle svých růstových podmínek a strukturních znaků velmi blízké hygrofytům.
Mezofyty (z řečtiny mesos – průměrný, střední). Rostliny této ekologické skupiny rostou v podmínkách dostatečné vlhkosti. Osmotický tlak jejich buněčné mízy je 1-1,5 tisíc kPa. Snadno vadnou. Mezi mezofyty patří většina lučních obilovin a luskovin – pšenice plazivá, lipnice luční, timothy luční, vojtěška modrá aj.; Polní plodiny v této skupině zahrnují tvrdou a měkkou pšenici, kukuřici, oves, hrách, sóju, cukrovou řepu, konopí, téměř veškeré ovoce (s výjimkou mandlí, hroznů) a mnoho zeleninových plodin (mrkev, rajčata, zelí atd.). ).
