Přeskočme texty na téma rodin a podrodin a pojďme rovnou k našemu bidélku:
Dark Bass Habitates
Okoun tmavý se vyskytuje ve Východočínském moři poblíž ostrova Kjúšú, podél celého tichomořského pobřeží Japonska. Existují informace o jeho distribuci v jižní části Okhotského moře poblíž ostrova. Hokkaido a jihovýchodní pobřeží ostrova. Sachalin. Nejběžnější v Beringově moři.
Dark bass – Sebastes schlegeli, angl. Jacopewer, Japonec Kurosoi, jádro
Jo-pibol-nag, velryba. Shye-tan.
Barva je tmavě šedá nebo zelenohnědá s malými neurčitými tmavšími skvrnami, ploutve jsou tmavé. Pysky jsou tmavě šedé bez příčných pruhů nebo skvrn. Délka hlavy je 2,6-3,0, výška těla je 2,8násobek standardní délky těla. Oko je malé, menší než délka čenichu a obsahuje 3,6-4,5 násobek délky hlavy. Spodní čelist mírně vyčnívá. Interorbitální prostor je středně konvexní, obsahuje 3,5-4,5 násobek délky hlavy; dva rovnoběžné hřebeny. Na horní části hlavy jsou trny slabé, jsou nosní trny preorbitální, postorbitální, tympanální, týlní, které jsou krátké, silné a pokryté kůží. Týlní hřbety jsou zaoblené. Šikmé řady šupin (35-37) 38-40 (41-44). Póry v laterální linii (39-40) 41-46 (47-52). Ve vnější řadě 1. oblouku je 23 (24-25) žaberních hrabačů. Pobřišnice je světlá. Okoun tmavý dosahuje délky 26-28 cm, hmotnost okouna tmavého je 53-57 kg
Mezi velmi rozsáhlým komplexem životních jevů zaměřených na udržení počtu druhů ryb na úrovni, která zajišťuje jejich existenci, zaujímá zvláštní místo adaptace na maximální přežití potomků. Jedním z nich je povaha reprodukce.
Je všeobecně známo, že mezi rybami existují druhy s vnějším i vnitřním oplodněním. Je zcela zřejmé, že budoucí potomci první skupiny jsou nejzranitelnější vůči abiotickým a biotickým faktorům, protože vývoj vajíček od doby oplození probíhá ve vnějším prostředí. Aby bylo zajištěno maximální přežití, tyto ryby vykazují širokou škálu úžasných adaptací. Rozmnožování okouna tmavého z podčeledi Sebastinae se vyznačuje vnitřním oplodněním.
Existuje obecné hledisko, podle kterého počet vyprodukovaných potomků přímo souvisí s úmrtností dospělých jedinců a mláďat; je-li u prvního vyšší než u druhého, musí se potomstvo rozmnožovat opakovaně a naopak. V tomto případě by se velikost potomstva měla co nejvíce blížit počtu jedinců, kteří dosáhli dospělosti během průměrné délky života.
V některých případech dochází k odstranění prekurzorů z tmavého okouna jednou, v jiných – v několika částech (až 3). U stejného druhu se může změnit z jedné porce na několik porcí a naopak.
Před třením se samice zdržují odděleně od samců v malých školkách v běžných hloubkách, kde žijí v chladném období a nestěhují se do žádných zvláštních oblastí.
Narozená mláďata zůstávají s vnějším prostředím sama, bez jakékoliv péče ze strany dospělých ryb. Díky schopnosti vztlaku a dlouhodobé fototaxi stoupají do horních vrstev vody.
Nejprve se živí látkami neúplně vstřebaného žloutkového váčku a poměrně rychle přecházejí na vnější výživu.
V jižních částech areálu dochází k přechodu na vnější výživu rychleji než v severních částech, což je dáno kromě rozdílu teplotních podmínek i rozdílem ve velikosti jiker. V severních oblastech jejich areálů jsou obvykle větší než v jižních. Tím pádem zde obsahují více energetických zásob živin ve žloutkovém váčku, což prodlužuje přechod prekurzorů na vnější výživu.
Délka nově vytvořených larev se u různých druhů okounů značně liší; liší se také v rámci stejného druhu
J.S.Schlegeli – 5,1 – 6,1 mm. Larvy rostou poměrně rychle. Larvy
S.Schlegeli, 6,1 mm dlouhý, nabírá 30 mm na délku za 50-70 dní. Velikost nově narozených prekurzorů stejného druhu v různých letech, v různých oblastech a u stejného druhu nemusí být zdaleka stejná.
Larvy se vyskytují všude v oblastech, kde se vylíhnou mláďata a kde jsou běžné dospělé ryby, a jsou omezeny na horní vrstvu vody, jejíž tloušťka se v různých oblastech liší a je dána její teplotou.
Hlavní množství larev a plůdků okouna tmavého je omezeno na šelfové a svahové zóny, kde se díky složité dynamice v mnoha oblastech vytvářejí podmínky, které brání odstranění larev a mláďat různých živočichů.
Larvy a potěr mořského vlka se tam, kde je to možné, uchýlí mezi plovoucí řasy nebo do jejich houštin.
Ryby ve věku 1-2 roky se navíc zdržují ve skalnatějších oblastech než jedinci ve věku 3-4 roky.
Jak mláďata rostou, tíhnou stále více ke dnu. Přechod do bentického prostředí nastává poblíž pobřeží přibližně ve druhém roce života a toto období začíná v mělké vodě.
Plodnost S. Schlegeli za rok je 262–2079 tisíc jiker s délkou těla 53–57 cm, lze tedy vysledovat zvýšení plodnosti s nárůstem lineární velikosti ryb. Neděje se to přitom plynule, ale v některých případech náhle.
Trend rostoucí absolutní plodnosti lze vysledovat také s rostoucí tělesnou hmotností a věkem okounů. U největších a nejstarších jedinců se zmenšuje a navíc dochází ke zmenšení velikosti vajíček.
Navíc jsou v některých případech u starých ryb pozorovány různé typy anomálií ve vývoji vaječníků, kdy je jeden vaječník mnohem větší než druhý.
Snížení plodnosti ryb v průběhu stárnutí se vysvětluje restrukturalizací metabolických procesů v jejich těle, kdy energie spotřebovaná potravou směřuje převážně do tukových zásob, zatímco u mladých jedinců je využívána pro růst bílkovin a jejich plodnost v tento aspekt pravděpodobně podléhá menší variabilitě než u ryb extrémního věku.
Pozoruhodná je mezidruhová variabilita absolutní plodnosti v důsledku změn životních podmínek.
Tento faktor je do značné míry spojen s rozdílem v absolutní plodnosti stejného druhu mořského okouna v severní a jižní části jejich areálů. V severních oblastech je plodnost zpravidla vyšší než v jižních, což pramení z nárůstu velikosti ryb, když se pohybují z nízkých do vysokých zeměpisných šířek. To může být způsobeno jak přímým vlivem teploty na ryby, tak bohatší nabídkou potravy v severních oblastech.
V tomto případě je navíc třeba poznamenat, že v oblastech s drsnými životními podmínkami je tendence ke zvýšení plodnosti druhu, což vede ke zvýšené úmrtnosti potomstva. Největší, nejdéle žijící a vysoce plodní jsou zástupci rodu Sebastes, následuje Hozukius a
Helicolenus. Mezi prvním rodem jsou největšími a nejplodnějšími druhy druhy podrodu Sebastes, malý Sebastiscus a Sebastods v tomto ohledu zaujímá střední pozici.
V období od dubna do září bylo v žaludku okouna tmavého nalezeno relativně malé množství potravin. Podle systematických skupin jsou tyto objekty rozmístěny podle počtu druhů takto: ktenoforové – 1, mnohokvětí – 1, mořští mořští živočichové – 1, korýši – 16, měkkýši – 2, ostnokožci – 2, ryby – 2.
Podle údajů vidíme, že ve spektru okouna tmavého co do počtu druhů převažuje skupina korýšů tvořená formami s planktonním a nektobentickým způsobem života.
Je zajímavé, že všechny planktonní formy, které jsou předmětem výživy okounů v období intenzivního krmení, se v létě v masovém množství vyskytují pouze v hlubokých vrstvách nebo přirozených horizontech moře.
Z celkového počtu organismů zkonzumovaných okouny jen několik forem převažuje v potravním bolusu a nejčastěji se vyskytují v žaludcích
Druhy skupiny ostnokožců by měly být považovány za zcela náhodné položky potravy pro okouny. Jejich přítomnost v žaludku můžeme vysvětlit náhodným požitím jiné potravy okounem.
Strukturní rysy okouna tmavého také naznačují, že tento druh je planktožravec. Čelisti, horní hltanové a dolní hltanové zuby tohoto okouna jsou špičaté a velmi malé, neschopné udržet velkou a pohyblivou kořist.
Ve většině oblastí je hlavní potravou okounů, u nichž převažuje hmotnost a četnost výskytu v žaludcích, několik druhů kalanidů a euphausidů. Občas jsou tyto skupiny organismů v okounech tmavých nahrazeny mysidy nebo olihněmi. Nárůst nebo převahu v potravě mysid a olihní začíná být pozorován u okounů ulovených v hloubce kolem 300 m. V hloubkách 200-280 m mají v potravě primární význam euphausidi a s okouny dosahujícími až na kontinentální šelf, tzn. v hloubkách menší než 200 m – kalanidy. Převaha euphausidů a kalanidů v potravě navíc závisí nejen na hloubce stanoviště okouna, ale také na poměru jeho velikostních skupin v úlovcích. Při krmení dává okoun tmavý přednost skupině euphausidů, i když procento kalanidů zůstává poměrně velké.
Během dubna a května se okouni téměř nekrmí, jen několik jedinců mělo v tomto období v žaludku stopy potravy. Nedostatek potravy v této době je pozorován jak u tření a tření samic, tak u samců.
První polovinu června lze považovat za začátek výkrmu okounů. Načasování krmení okounem zřejmě souvisí s rozvojem batypelagických a chladnomilných druhů calanidů v planktonu.
Podle údajů dosahuje biomasa těchto kalanidů ročního maxima v teplých oblastech moře v červnu, kdy se okouni začínají krmit. V tomto období navíc klesají zploštění euphausidi z hladiny ke dnu, kde je okouni začínají ve velkém požírat. Okouni mají na začátku výkrmu převážně žaludky se slabou a střední náplní, prázdných a natažených žaludků je velmi málo.
Intenzivní přikrmování velkých komerčních koncentrací okouna bylo objeveno počátkem druhé poloviny června v hloubkách od 130 do 180 m. Hřadů s prázdnými žaludky bylo málo, většinou převažovaly žaludky s výplní 3 a 4 body.
Podle vizuálních pozorování pokračuje intenzivní přikrmování okounů na šelfu až do konce července – začátku srpna. V této době začínají u bidel převládat žaludky s náplní 2 a částečně 3 body. Do poloviny srpna potravní biomasa v oblasti intenzivního krmení v důsledku pastvy zřejmě prudce klesá a na skládku se začínají přesouvat hejna okounů.
Koncem srpna a začátkem září velmi zeslábne krmení okounů ve všech prostorách výsypky, v úlovcích převažují jedinci s prázdnými žaludky.
Předpokládáme, že v zimě je výživa okouna špatná, neboť v tomto období žije ve velkých hloubkách, kde nedochází k výraznějšímu hromadění jeho potravních složek z plankterů. Je možné, že okouni v zimě konzumují nektobentické krevety a mláďata nekomerčních ryb, které nevytvářejí velké shluky. Okouni se nejintenzivněji krmí před polednem, nejméně naplnění žaludků zaznamenáváme ráno. Večer krmení okouna oproti poledni poněkud klesá.
To vše souvisí s biologií potravin a každodenními migracemi okounů.
Někteří vědci se domnívají, že okoun nedělá dlouhé migrace po výsypce, jiní naopak připisují sezónní přesuny na velké vzdálenosti.
Otázka přítomnosti či nepřítomnosti prodloužených sezónních migrací okouna po výsypce má zásadní význam pro řešení řady problémů nezbytných pro správné pochopení populační dynamiky, a tedy pro organizaci racionálního, udržitelného rybolovu.
Co se týče migrace okouna tmavého, v zimě a brzy na jaře se okouni přibližují ze zimovišť do oblastí jihovýchodně od Pribilofových ostrovů s další migrací po svahu na západ a severozápad. Jihovýchodně od Pribilofových ostrovů po celý duben a částečně přetrvávají vysoké komerční koncentrace okouna, sestávajícího převážně z třecích samic.
– na začátku května. Jak se pohybujete po svahu na severozápad, úlovky ubývají.
Třecí okoun postupně migruje na severozápad, takže jeho úlovky jihovýchodně od Pribilofových ostrovů klesají.
Jak postupuje tření, vytření jedinci postupně migrují kolmo k výsypce do mělčích hloubek. Rozsah hloubek stanovišť okounů se rozšiřuje a hustota třících hejn se snižuje. V důsledku toho úlovky klesají a účinnost rybolovu klesá.
Výtěr okouni, migrující v rozptýleném stavu postupně do mělčích hloubek, se opět seskupují do hejn ve spodní části šelfu.
V severnějších oblastech dochází k tření později.
K migraci do menších hloubek a souvisejícímu poklesu hustoty akumulace proto dochází v pozdějším období než v jižních oblastech odvalu. Oblíbenými stanovišti okounů jsou zpravidla oblasti se složitou konfigurací dna, kde jsou podvodní údolí a kaňony.
Na výsypkách s rovným dnem je okounů méně. Místní se zřejmě omezují právě na takové oblasti kontinentálního svahu. V těchto oblastech probíhají sezónní migrace, převážně směřované kolmo na skládku. Po tření larev se okouni stěhují do mělčích hloubek, kde zpočátku tvoří krmné shluky se smíšeným složením pohlaví.
V období migrace do mělkých vod hustota shlukování výrazně klesá, a proto klesá i úlovková účinnost. Kolísání účinnosti rybolovu je tedy způsobeno změnami v chování ryb v různých ročních obdobích v závislosti na jejich fyziologickém stavu.
Stručné informace o způsobech odchytu, přepravy a uložení předmětu před zpracováním:
1 Technika lovu okounů vlečnými sítěmi.
Na Dálném východě se až do roku 1960 vlečné sítě používaly k lovu zejména platýsů, tresky tmavé a zimních sledě. Všechny vlečné sítě byly vybaveny měkkými nebo tvrdými pozemními pásy podél dna.
Základem cesty měkké půdy je ocelové lano o průměru 14-18 mm.
Tento kabel je opleten prameny konopného lana o obvodu 90 – 115 mm.
Zemní lano se obvykle skládá z pěti článků spojených navzájem skobami.
Tři prostřední články jsou ke spodnímu postroji těsně přichyceny benzy z konopného lana o obvodu 35-44mm. , a dva vnější jsou protaženy kovovými kroužky o průměru 65 mm, umístěnými na výběru skrz a 1,5
– 2 m, Pevné zemní lano je ocelové lano o průměru 14-18 mm. bez opletu s navlečeným 120-160 litinovými závažími, váha každého platina je 250g. rozmístěných platin podél kabelu rovnoměrně ve svazcích, 5-8 v každém. Kabel je připevněn ke spodnímu postroji pomocí závaží 25-30 cm každých 1,5 – 2 m. Dráhy pro měkkou i tvrdou půdu jsou o 1 – 1,5 m kratší než spodní plot nebo dokonce na délku.
Jak ukázal první rok lovu okounů pomocí vlečných sítí, měkké a tvrdé zemní vlasce se velmi často trhají na nerovném kamenitém podkladu a neposkytují ochranu před poryvy do síťových částí spodní roviny vlečné sítě.
Proto možnost využití vlečného lovu okounů na hloubkovém svahu
Beringovo moře je extrémně omezené. Tyto stopy půdy lze použít pouze v dobře vyzkoušených, nedotčených oblastech, které jsou náchylné k
V Beringově moři se v oblastech lovu okounů nejčastěji vyskytují v hloubkách pod 180 m. Při práci na těžkých, zvlněných půdách, a takové půdy převládají na svahu, by jiné způsoby vybavení spodního výběru vlečných sítí měly být použit.
Takovými novými typy zařízení pro nižší úlovky vlečných sítí pro Dálný východ jsou vycpané a lehké půdní pásy a části řetězu připojené na jednom konci přímo k úlovku.
P.s. Konkrétně jsem nechal informace o metodách rybolovu. Vezměte prosím na vědomí, že hlavní období lovu vlečnou sítí je během tření ryb.
Zdroj: Cvičení v oboru „Suroviny a zásoby rybářského průmyslu“ Technochemické vlastnosti okouna tmavého
