Korály lze nazvat úžasnými architekty mořského dna. Vytvářejí své vlastní, v plném slova smyslu, nesmrtelné stavby, které zdobí mořské dno jako fantastická města a hrady.
Jejich nejbližší příbuzní, mořské sasanky, jsou krásné během života. Lze je spíše přirovnat ke květinám – jemné, zranitelné, připravené vyblednout při každém neopatrném doteku. Mořské sasanky se často nazývají mořské sasanky.
Sasanky (řád Actiniaria) jsou ve skutečnosti velké (někdy i přes 60 centimetrů v průměru) šestipaprskové korálové polypy, jejichž vzhled skutečně připomíná fantastické květiny. Tělo mořské sasanky je válcovité nebo ve tvaru pytle, nahoře obklopené korunou chapadel. Tvarem připomíná vázu se vzácnými květinami. Stojan na vázy, tzn. prodloužený spodní konec těla je podrážka.
Známý evropský druh gonactinie (Gonaciinia proiifera) je malý, 2-3 milimetry dlouhý a 1-2 milimetry široký, průhledný sloupek světle růžové nebo červené barvy. V mělké vodě květ sasanky sedící na tmavém kameni připomíná průhledný a růžový karneol zářící na slunci. Jeho ústní disk je obklopen 16 jemnými chapadly uspořádanými ve dvou řadách. Svou podrážkou je přichycena k substrátu, nejčastěji ke schránkám měkkýšů nebo chobotům hydroidních polypů. Sasanka se při doteku stáhne do těsné boule, ústní ploténka a chapadla se zatáhnou do tělesné dutiny a stěny stlačené speciálním svalovým prstencem se nad nimi uzavřou.
Sasanky, na rozdíl od svých nejbližších příbuzných – korálových polypů, netvoří kostru, pouze některé druhy vytvářejí schránku z elastické látky připomínající chitin. Navzdory tomu je tělo mořských sasanek velmi silné, protože jejich mezibuněčná hmota dosahuje velké tloušťky a získává hustotu chrupavky.
Sasanky se rozmnožují častěji pohlavně, i když u některých forem je pozorováno pučení a podélné a příčné dělení. U zmíněné gonactinie je tedy dělení většinou příčné. V tomto případě vyroste koruna chapadel nejprve uprostřed těla, pak se horní část těla oddělí od spodní, podrážka se obnoví v horní polovině a ústní ploténka a druhý kruh chapadel jsou obnovena ve spodní polovině. Druhé dělení často začíná dříve, než končí první, v tomto případě je tělo mořské sasanky opásáno několika prstenci chapadel.
Během sexuální reprodukce se mohou tvořit samčí a samičí reprodukční buňky jak u různých jedinců, tak u jednoho jedince. Hnojení je často vnější, ale může být i vnitřní. V tomto případě se z oplozených vajíček vyvinou přímo do tělní dutiny matky planule nebo i mláďata mořských sasanek, které již mají chapadla. Ukazuje se, že i tak primitivní tvorové, jako jsou coelenterates, vykazují adaptace, které do jisté míry zajišťují přežití jejich potomků. Není pochyb o tom, že vnitřní oplodnění a vývoj larev v tělní dutině sasanky výrazně snižují úhyn potomků různých predátorů. Mnoho mořských sasanek ji navíc dokáže ochránit. U arktických a antarktických druhů dokončují mladé sasanky svůj vývoj buď pod krytem speciálních výrůstků na povrchu těla matky, nebo přichycením na spodní část jejího těla či chodidla. Při vnějším oplození larvy planula volně plavou asi 7-8 dní a během této doby jsou unášeny proudy na velké vzdálenosti.
Sasanky obývají všechna moře světa, preferují však teplé tropické vody. Mezi mořskými sasankami však existují i studenovodní formy, které žijí v arktických a antarktických mořích. Existují druhy, které jsou necitlivé na změny teploty, a proto jsou velmi rozšířené. Sasanka koňská (Actinia equina), běžný druh v našich severních mořích, se tedy vyskytuje i v Atlantském oceánu až po Guinejský záliv.
Většina mořských sasanek vede sedavý způsob života, ale v případě potřeby se mohou pomalu pohybovat po substrátu. V tomto případě se část masité podešve odtrhne od země, posune se dopředu a zajistí se tam a pak se zbytek podrážky vytáhne nahoru. Vědci pozorovali pohyb koňské sasanky v akváriu. Dokáže se plazit po svislých stěnách akvária, plazit se od stěny ke kamenům. V tomto případě je část podrážky, oddělená od stěny, silně vysunuta, dosáhne kamene a sasanka visí chapadly dolů mezi stěnu a kámen. Poté se od skla oddělí další část podrážky a také se přitáhne ke kameni.
Ústní disk koňských sasanek má 6 řad po 192 chapadlech. Tyto severní mořské květiny jsou velmi krásné: červené nebo zelené s korunou jemně zbarvených průhledných chapadel.
Malé sasanky, stejně jako zmíněná gonactinie, dokážou plavat rytmickým házením chapadel dozadu.
Sasanky jsou převážně noční živočichové, přes den jsou většinou pasivní. Pokud je v akváriu osvítíte jasným světlem, okamžitě se scvrknou do klubíčka, jako při jakémkoli jiném podráždění. Druhy žijící v přílivové zóně moří jsou ke světlu lhostejné, ale jejich aktivita je spojena s rytmem odlivu a odlivu moře. Tak. Při přílivu sasanka koňská roztahuje chapadla a loví, při odlivu se zmenšuje a mrzne. Toto chování je adaptací na ochranu a zachování energie prostřednictvím dýchání. Denní rytmus sasanky koňské je velmi stabilní a přetrvává i po umístění do akvária. Dobře živená zvířata mohou zůstat stažená po dlouhou dobu, zatímco hlad je nutí vstoupit do aktivního stavu.
Strava mořských sasanek je pestrá. Velcí jedinci zachycují kořist pomocí chapadel. Menší se živí organickými částicemi suspendovanými ve vodě. U gonactinianů je celé tělo pokryto řasinkovými buňkami, jejichž tlukot nutí částice, které padají na tělo, do úst. Růžovka mořská (Metridium dianthus) má řasinky pouze na ústní ploténce a chapadlech. Jejich pohyb směřuje vždy k horní části chapadel. Všechny částice, které dopadají na ústní disk nebo chapadla, se pohybují stejným směrem. Když potravní bolus dosáhne konce chapadla, ohne se směrem k ústům, kde je bolus zachycen řasinkami a přenesen do hltanu. Mořská růžovka je jednou z nejkrásnějších mořských sasanek nalezených v našich vodách. Jeho barva je extrémně pestrá – od čistě bílé až po tmavě červenou. Na dlouhém těle sasanky se v oddělených skupinách nachází četná, více než tisícovka nitkovitých chapadel.
Velké mořské sasanky, které kořist chytají svými chapadly, jsou dravci. Živí se různými zvířaty, včetně malých ryb, a někdy si chytnou kousky masa, které zbyly z jídla jiného predátora. Hladové mořské sasanky sedí zcela klidně, s chapadly široce rozmístěnými. Jakékoli změny, ke kterým dojde kolem nich, způsobí reakci v chapadlech, která začnou dělat „hledací“ pohyby. Když sasanka ucítí potravu, natáhnou se k ní nejen chapadla, ale ohne se celé tělo zvířete. Po zachycení oběti se chapadla aktivně stahují a dodávají kořist do otvoru úst.
Některé mořské sasanky okamžitě vycítí rozdíl mezi jedlou kořistí a nepoživatelnými částicemi a nikdy je nezachytí. Jiní, zvláště v hladovém stavu, chytají jakékoli předměty, a když se nasytí, stanou se vybíravějšími a už nedávají vše bez rozdílu do pusy. Vědci, kteří chovali mořské sasanky v akváriu, provedli zajímavý experiment. Sasankám se pravidelně nabízely kousky papíru namočené v masovém vývaru. Zpočátku se jich aktivně chopili, ale postupem času přestali být tak důvěřiví. Podvod byl úspěšný až po nějaké době, kdy sasanka opět pocítila hlad. Když se experiment několikrát opakoval, mořské sasanky obecně přestaly reagovat na papír namočený ve vývaru. Kromě toho jsou mořské sasanky schopny si zapamatovat polohu svého těla. Pokud je tedy přenesete z jejich obvyklého prostředí na podvodní skále do akvária a umístíte je mezi dvě skleněné desky, pak zvířata zaujmou stejnou polohu (ústa nahoru nebo dolů), jakou měli v přirozených podmínkách. Ke změně polohy je můžete přimět tak, že je budete trénovat asi 24 hodin.
Mnoho sasanek, zejména dravých, má tykadla pokrytá žahavými orgány.
Odhozené bodavé nitě zabíjejí kořist, u lidí mohou způsobit vážné popáleniny, po kterých začne kůže na rukou rudnout, objeví se svědění a bolest hlavy. Po nějaké době spálená kůže odumírá a na místě se tvoří vředy.
Sasanky často koexistují s jinými mořskými organismy. V severozápadní části Tichého oceánu v hloubce 3-4 tisíc metrů žijí měkkýši rýžoví, jejichž schránky připomínají mroží kel. Tyto šavlovité schránky jsou napůl ponořeny do země a na jejich horní části se usazují bezbarvé tenkostěnné mořské sasanky s malým počtem chapadel. Je zřejmé, že když se měkkýš pohybuje po zemi, povrchová vrstva se rozhýbe a různé malé organismy na dně vyplouvají na povrch a stávají se kořistí mořské sasanky. Toto soužití je tak běžné, že téměř nikdy nenajdeme čisté schránky měkkýšů rýžových. Sasanky se také usazují na aktivně se pohybujících ostnokožcích – holothurianech, kteří se nepřetržitě plazí po mořském dně a svými chapadly sbírají organické částice. Na těchto zvířatech se mořské sasanky obvykle usazují poblíž ústního otvoru a při pohybu ostnokožce se ocitají v pozici předvoje.
Podešev mořských sasanek vylučuje speciální sekret, který snadno rozpouští organický substrát, na kterém sedí mořské květiny. Mořské sasanky, které se usadí na skořápce měkkýšů, ji tedy postupně rozpouštějí pod svými chodidly a po nějaké době spadají dovnitř lastury. Spolubydlící v tomto případě svého majitele nešetří. Na těle holothurianů byly také nalezeny prohlubně v místech připojení mořských sasanek.
Nejzajímavější případy symbiózy, tzn. vzájemně výhodné soužití pozorujeme u mořských sasanek s poustevníky (viz esej o krabech poustevnatých). Raci v tomto případě slouží jako dopravní prostředek pro mořské sasanky, zatímco sasanka chrání raka před útoky predátorů pomocí bodavých buněk. Je zde také velmi zajímavá symbióza mořských sasanek a různých ryb. U pobřeží Austrálie tak žijí největší mořské sasanky na světě, jejichž ústní disk dosahuje průměru 1,5 metru. Na povrchu disku je několik řad chapadel, hustě pokrytých bodavými buňkami. Mezi chapadly se neustále poflakují pestrobarevné ryby – amfipriony. Zde jsou spolehlivě chráněni před predátory, a když sežerou svou kořist, ztrácejí zbytky, které padají přímo na hostitelův ústní disk. Kromě toho ryby, které se zdržují mezi chapadly, neustálým tlučením ploutví vytvářejí proudy vody, které zlepšují podmínky pro výměnu plynů pro mořskou sasanku. Podobné případy soužití jsou známé mezi mořskými sasankami s jinými druhy ryb, krevetami, různými raky a kraby. V těchto případech mořské sasanky také chrání své hostitele a těží z přesunu do nových krmných oblastí.
