V závislosti na stanovištích cichlid se chemické vlastnosti vody i v řekách a jezerech Jižní Ameriky velmi liší. Pro řeky a jezera v Jižní Americe jsou dobře známé tři druhy sladké vody – čistá, bílá a černá. Průhledná voda je čistá voda řek tekoucí v lůžku oslnivě bílého křemenného písku mezi deštnými pralesy. Obvykle je měkký s mírně kyselou aktivní pH reakcí. Bílá voda působí podobným dojmem díky bělavé suspenzi unášené silnými proudy. Obvykle je také měkký a reakce pH je mírně alkalická nebo neutrální. Černá voda se vyznačuje vysokou koncentrací organických látek, které ji barví do tmavě hněda. Voda v řece je kyselá a velmi měkká. Pozoruhodným příkladem je Rio Negro.
Navzdory nekonečným válkám a politické nestabilitě ve Střední Americe v poslední době pokračuje studium nádrží, kde, jak bylo založeno, je voda na rozdíl od Jižní Ameriky tvrdá, mírně zásaditá a na některých místech navíc v té či oné míře , brakický . Tvrdost vody v období sucha může dosáhnout až 60 stupňů DGH a ještě vyšší! Ukázalo se, že velikostí i temperamentem podobné středoamerické cichlidy lze perfektně chovat ve společných akváriích s jezerními zástupci africké ichtyofauny. Vlastnosti vody jim dokonale vyhovují. Některé druhy amerických cichlid se nacházejí ještě dále na sever, v jižních státech Spojených států. Chemismus vody, ve které žijí, se příliš neliší od vody ve Střední Americe.
S ohledem na chemické složení vody je většina amerických cichlid nenáročná, přestože v přírodě ryby obývají různé druhy vod, od téměř destilovaných, jako obyvatelé Amazonie, až po brakické vody, ve kterých cichlidy z nikaragujských jezer žít. Aktivní reakce vody pH blízké 7, odpovídající neutrálnímu prostředí se střední tvrdostí (8-12 stupňů DGH) je vhodná téměř pro všechny druhy. Nicméně cichlidy velkých jezer Střední Ameriky (Nikaragua, Managua atd.) se lépe cítí v mírně zásadité vodě s pH 7,5 – 8,5. Podobné podmínky jsou vhodné pro brakické cichlidy, ale také je třeba přidat 1-5 gramů mořské soli (nebo v extrémních případech běžné kuchyňské soli) na každý litr akvarijní vody.
Obyvatelé povodí Amazonky a Orinoka a také řek západního pobřeží rovníkové Afriky preferují mírně kyselou vodu s pH 5,5 – 6,5. Pro lepší oplodnění vajíček při odchovu je navíc výhodné vodu změkčovat např. filtrací pomocí iontoměničových pryskyřic – katexů nebo pomocí jednotek na čištění vody s reverzní osmózou.
Pro úspěšný chov cichlid je mnohem důležitější minimalizovat faktor znečištění akvarijní vody, a to jak organickými látkami uvolňovanými vodními organismy během jejich životních procesů, tak i anorganickými sloučeninami přítomnými v té či oné míře ve vodě z vodovodu. V první řadě mluvíme o čpavku, dusitanech, dusičnanech, fosforečnanech a samozřejmě chloru.
Nejjednodušší způsob, jak se zbavit chlóru, je nechat vodu několik dní odležet, přefiltrovat ji přes aktivní uhlí nebo použít přípravky typu „Chlor-Minus“ vyvinuté pro akvaristy. Jiná věc jsou dusičnany, fosforečnany nebo amoniak. Podle hygienických norem může množství dusičnanů v pitné vodě dosáhnout hodnot, při kterých zvláště citlivé ryby (například terče, apistogramma, biotoecus atd.) začínají pociťovat nepohodlí. To se projevuje především dýchacími potížemi a sníženou chutí k jídlu až po úplné odmítnutí krmení (a co živá bytost bude jíst, když má potíže s dýcháním!).
Čím větší akvárium pro chov velkých amerických cichlid, tím lépe. Existují však případy, kdy i ve třítunové nádrži mají některé ryby, zejména velcí jedinci Crenicichlus, Cichlasoma Festa, Managuan, Citrinellum atd., natolik nesnesitelný charakter, že doslova nedávají život všem ostatním obyvatelům. , včetně bratrů opačného pohlaví. Takové ryby musí být v malých akváriích chovány samy. Je důležité, aby jeho šířka umožňovala rybě se volně otáčet. Takoví agresoři se zcela ochočí, snadno poznají majitele, ale někdy při krmení bolestivě kousnou. Ve většině případů je umístění jedince opačného pohlaví k takovým agresorům za účelem zplodit potomstvo zbytečné – ryby se během hodiny až dvou jednoduše zabijí. S výjimkou přímých predátorů, např. Cichlus a Crenicichlus, nečiní krmení americkým cichlidám žádné problémy. V přírodě se většina druhů živí říčním planktonem, od nejmenších korýšů po relativně velké sladkovodní krevety, larvy hmyzu, červy atd.
Pamatujte, že masožravci i vegetariáni nezanedbávají konzumaci malých množství rostlinných a živočišných potravin. Dravci potřebují vegetaci jako zdroj vitamínů a živočišné doplňky v podobě planktonu a larev hmyzu potřebují vegetariáni k doplnění sady životně důležitých bílkovin a aminokyselin. Potřeba určitého poměru rostlinné a živočišné stravy se liší v závislosti na věku ryb a intenzitě reprodukčních cyklů, které zase určují sezónnost reprodukce. To znamená, že období rozmnožování ryb v zajetí se kryje s vrcholy výskytu a vývoje nejmenších planktonních organismů, kterými se potěr vylíhlý z jiker bude živit. Příšerná černá mračna komárů a komárů stoupajících nad vodní hladinu nám většinou naznačují, že tření je v plném proudu.
Všežravé ryby se v závislosti na její dostupnosti živí rovnoměrně rostlinnou i živočišnou potravou.
Akary, cichlazomy, geofágy atd., které se hrabou v zemi, mají často speciální síta, která jim umožňují prosévat potravní látky z nepoživatelných odpadků. Tyto ryby se vyznačují nižší tlamou a protáhlým tvarem hlavy v podobě jakéhosi čenichu. Název „Geophagus“, což v řečtině znamená „jedlík země“, dokonale odráží tento způsob získávání potravy. Zákal, který při provozu těchto, obrazně řečeno, buldozerů ve vodě stoupá, láká rybičky, sbírající jedlé zbytky z pánského stolu, což zase láká malé dravce. Stejně jako vlci „pasou“ celé toto smíšené stádo a pojídají ryby oslabené neustálým bojem o existenci, když se objeví jejich chuť k jídlu.
Úspěšný chov ryb může nastat v komunitním akváriu. To platí zejména pro cichlidy, které chrání své potomky. V tomto případě je úkolem chovatele ryb včas chytit potěr nebo larvy, z nichž většinu dříve nebo později sežerou ve společném akváriu sousedé lidožrouti. Můžete také odstranit všechny ostatní ryby z akvária a nechat snůšku u rodičů nebo jednoho z nich, ale udělat to bez poškození vnitřní struktury a bez vyplašení chovných ryb může být technicky obtížné. Nejlepší je to udělat v noci, osvětlit akvárium červenou baterkou, zatímco ryby spí. U cichlid, které kladou vajíčka na substrát, můžete vajíčka vzít spolu se substrátem (kámen, květináč, list rostliny atd.) a přenést je k inkubaci do samostatného akvária. Mnohokrát bylo vyzkoušeno, že je možné substrát přenést, byť velmi rychle, během pár sekund přímo vzduchem bez viditelného poškození budoucích potomků. Je důležité, aby mezi vodou a vzduchem nebyl velký rozdíl teplot. V některých případech můžete zkusit přemístit do inkubátoru některého z producentů, který se před převozem přímo podílel na péči o vejce. Stačí ho v akváriu 30-40 minut sledovat, abyste se ujistili, zda se bude nadále starat o své potomky v samostatném akváriu nebo ne. Je zřejmé, že pokud ryba začne jíst jikry, měla by být okamžitě odstraněna a fanda se o ně bude muset postarat.
Profesionálové, v případě tření ve společném akváriu, zpravidla dělají všechno sami. Vajíčka se odeberou a umístí do inkubátoru s dezinfikovanou vodou a požadovanými hydrochemickými parametry. Skleněnou pipetou odebereme vybělená neoplozená vajíčka a po čekání na výskyt larev sejmeme substrát se zbytky skořápek, aby nedošlo k jejich zahnívání, a případně vyměňme vodu. V komunitním akváriu, kde je výběr místa a předmětů jako substrátu pro budoucí tření omezený, musí akvarista pomoci rybám tím, že jim nabídne určité kameny, naplavené dříví, širokolisté rostliny, jeskyně v podobě rozbitých květináčů, kokosové skořápky atd. Když je území vymezeno a obsazeno, rybí substrát je vybírán a čištěn podle uvážení ryb, samice mají jasně viditelný vejcovod v podobě komolého kužele a samci mají mnohem užší kuželovitý chámovod nebo např. vědecké termíny, genitální papila. To znamená, že se chystá snést první vejce.
Ryby, které kladou vajíčka na substrát, se pohybují jedna po druhé (samec po samici), postupně zametají a oplodňují jikry řadu po řadě. Rybám, které se starají o svá jikry, působí velké potíže, jsou nelepivá jikry, jako jsou jikry nikaragujské cichlidy. Neustále musí „uzemňovat“ své potomky, aby se celá snůška jednoduše nerozpadla.
Ihned po tření mají cichlidy nové starosti – starat se o vajíčka, larvy a potěr. V závislosti na druhu ryby to pokračuje až do okamžiku, kdy potěr „omrzí“ péče svých neposedných rodičů a rozptýlí se různými směry za potravou. V mnoha případech je jasně vidět, jak jeden z producentů (a často oba) ovívá snůšku ploutvemi, čímž vytváří zvýšenou cirkulaci vody a zlepšuje zásobování vajíček kyslíkem. Sráží a ničí lezoucí slimáky, kteří mohou poškodit vajíčka, vytrhává vybělená neoplozená vajíčka.
Vzhled ocásků vylíhnutých larev slouží jako signál pro přesun larev na jiné místo vzdálené od zdroje infekce – rozkládající se skořápky vajíček zbývajících v místě snůšky. Typicky je takovým místem předem vykopaná a vyčištěná díra daleko od zvědavých očí. Nezkušenému fanouškovi se zdá, že ryby své potomky požírají, protože je při přenášení larev berou do tlamy a pak je vypouštějí přímo do „tajného“ hnízda. Ale nelekejte se, když uvidíte jen pár larev. Je možné, že jakmile se promění v samostatně plavoucí potěr, rodiče jich na první procházku vezmou několik stovek!
V některých případech kladou ryby vajíčka do jeskyní, kam má právo vstoupit pouze samice, a ta přebírá otěže péče, zatímco samec je zaneprázdněn téměř výhradně hlídáním přilehlého území. Abyste se ujistili, že jsou vajíčka snesena, můžete květináč opatrně zvednout rukama a posvítit baterkou nebo nosičem na pohled. Rybám se tyto akce samozřejmě nelíbí a směle útočí na vaši ruku a snaží se vás co nejbolestněji štípnout. Velké cichlidy – astronotus, cichlazomy mohou kousat, dokud nevykrvácí, což není příjemné, takže buďte připraveni vyhnout se nečekaným potížím. Pozoruhodný způsob péče o potomstvo předvádějí terčovce, které vylíhlý potěr „nasazují“ na povrch svého plochého těla, kde nacházejí vhodnou potravu v podobě výživného slizu, tzv. kožního sekretu, vylučovaného rodičovskou rybou v období péče a krmení potěru. Podobný jev je znám u dalších cichlid (Cichlasoma citrinellum, Heros severus aj.) a jak bylo nedávno zjištěno, i u některých sumců loricaridních.
Zajímavé je, že některé exempláře disků ochotně přebírají roli ošetřovatelů a svými kožními sekrety krmí „mimozemské“ potěry, pro které nebylo na těle rodičů dostatek potravy.
Je zřejmé, že s růstem začne potěr postrádat pouze kožní sekrety a postupně začnou plavat pryč od rodičů při hledání planktonu a vracet se zpět pouze v případě nebezpečí, ze kterého je pohodlnější uniknout sezením na tělo jejich rodičů, kteří zažili zkušenost s přežitím.
Jak se rodičovský pud vytrácí (a projevy individuality jsou zde také patrné), odrostlý potěr začne dráždit dospělce nekonečným štípáním a začnou se před nimi schovávat nebo někdy, v akváriu, kde není kam jít, prostě je odeženou.
O několik týdnů později, poté, co se potěr začal sám krmit, je doprovázejí dospělé ryby, které je chrání před únosci, a také pomáhají s krmením, žvýkají velké jídlo a vyhazují ho poblíž hromadění plůdku. Mnozí záměrně rozvíří vodu, ryjí na dně a pomáhají tak potěru dostat se k potravě.
Hejno mláďat je ve většině případů dobře organizované a poslouchá určité příkazy chovatelů, shromažďuje se do kompaktní skupiny, klesá ke dnu nebo se v nebezpečí rozptýlí různými směry. V noci se k sobě ryby choulí a jsou pod bedlivým dohledem dospělých. Nejzajímavější rysy péče o potomstvo byly zaznamenány u cichlidy nikaragujské (Hypsophrys nicaraguensis). Tyto ryby pomáhají v přírodě chránit mláďata jiného, mnohem většího a dravějšího druhu – cichlidy Dovi. Zároveň poskytují plůdku plnou péči a ochranu, jako by šlo o jejich vlastní odchovy. Taková filantropie někdy končí pro nikaragujské cichlázy velmi špatně. Na konci cyklu péče o potomky někoho jiného je chovné ryby prostě sežerou.
