Raci žijí v různých sladkovodních útvarech s čistou vodou: říční potoky, jezera, velké rybníky. Raci se přes den schovávají pod kameny, háčky, kořeny pobřežních stromů a do děr sami vyhloubených v měkkém dně. Při hledání potravy opouštějí své úkryty hlavně v noci. Živí se převážně rostlinnou potravou, stejně jako mrtvými a živými zvířaty.
Vnější struktura
Raci mají zelenohnědou barvu. Tělo se skládá z nestejných segmentů. Dohromady tvoří tři jasně odlišitelné části těla: hlava, hrudník a břicho. V tomto případě zůstávají pohyblivě artikulovány pouze břišní segmenty. První dvě sekce se spojily do jediného cefalothoraxu. Rozdělení těla na úseky vzniklo v souvislosti s rozdělením funkcí končetin. Pohyb končetin zajišťují mohutné příčně pruhované svaly. Obratlovci mají svalová vlákna stejného typu. Hlavohruď je svrchu pokryt pevným, silným chitinovým štítem, který nese vpředu ostrý hrot, po jeho stranách jsou v prohlubních na pohyblivých stopkách oči, pár krátkých a pár dlouhých tenkých tykadel.
Po stranách a pod ústním otvorem raka je šest párů končetin: horní čelisti, dva páry dolních čelistí a tři páry maxil. Na cephalothoraxu je také pět párů kráčejících nohou, tři přední páry mají drápy. První pár kráčejících nohou je největší, s nejlépe vyvinutými drápy, což jsou orgány obrany a útoku. Ústní končetiny spolu s drápy drží potravu, drtí ji a směřují do úst. Horní čelist je tlustá, zubatá a zevnitř jsou k ní připojeny mocné svaly.
Břicho se skládá ze šesti segmentů. Končetiny prvního a druhého segmentu jsou u samce modifikovány (účastní se kopulace), u samice jsou redukovány. Čtyři segmenty mají dvouvětvené, segmentované nohy; šestý pár končetin je široký, lamelový, součást ocasní ploutve (ty mají spolu s ocasní lopatkou důležitou roli při plavání vzad).
Vnitřní struktura
Trávicí systém
Trávicí soustava začíná ústy, poté se potrava dostává do hltanu, krátkého jícnu a žaludku. Žaludek je rozdělen na dvě části – žvýkací a filtrační. Na hřbetní a boční stěně žvýkací oblasti jsou tři silné chitinózní žvýkací destičky napuštěné vápnem s vroubkovanými volnými okraji. V pasírovací části působí dvě desky s chlupy jako filtr, kterým projdou pouze vysoce nadrcené potraviny. Velké částice potravy jsou zadržovány a vráceny do první sekce, zatímco malé částice vstupují do střev.
Dále potrava vstupuje do středního střeva, kde se otevírají kanály velké trávicí žlázy.
Pod vlivem vylučovaných enzymů se potrava tráví a vstřebává stěnami středního střeva a žlázy (říká se jí játra, ale její sekrece rozkládá nejen tuky, ale i bílkoviny a sacharidy). Nestrávené zbytky vstupují do zadního střeva a jsou vylučovány řitním otvorem na ocasní čepeli.
Oběhový systém
U rakoviny je tělní dutina smíšená, v cévách a mezibuněčných dutinách necirkuluje krev, ale bezbarvá nebo nazelenalá tekutina – hemolymfa. Plní stejné funkce jako krev u zvířat s uzavřeným oběhovým systémem.
Na hřbetní straně cefalothoraxu se pod štítem nachází pětiúhelníkové srdce, ze kterého vybíhají cévy. Cévy ústí do tělesné dutiny, kde krev dodává kyslík a živiny tkáním a orgánům a odvádí odpadní látky a oxid uhličitý. Poté hemolymfa putuje cévami do žáber a odtud do srdce.
Respirační systém
Dýchacími orgány raků jsou žábry. Obsahují krevní kapiláry a dochází k výměně plynů. Žábry mají vzhled tenkých péřových výrůstků a nacházejí se na výběžcích čelistí a chodících nohou. V cefalothoraxu leží žábry ve zvláštní dutině.
Pohyb vody v této dutině se uskutečňuje díky rychlým vibracím speciálních procesů druhého páru dolních čelistí a za 200 minutu se provede až 1 máchání.) K výměně plynů dochází přes tenkou membránu žáber. Krev obohacená kyslíkem je vedena žaberními srdečními chlopněmi do perikardiálního vaku, odkud speciálními otvory vstupuje do srdeční dutiny.
Nervový systém
Nervový systém se skládá z párového suprafaryngeálního ganglia (mozek), subfaryngeálního ganglia, ventrálního nervového provazce a nervů vybíhajících z centrálního nervového systému.
Z mozku jdou nervy do antén a očí. Od prvního uzlu břišního nervového řetězce (subfaryngeální uzel) – k ústním orgánům, od dalších hrudních a břišních uzlin řetězce – respektive k hrudním a břišním končetinám a vnitřním orgánům.
Smyslové orgány
Oba páry tykadel mají receptory: hmatový, chemický smysl, rovnováha. Každé oko obsahuje více než 3 ocelli neboli faset, které jsou od sebe odděleny tenkými vrstvami pigmentu. Fotocitlivá část každé fasety vnímá pouze úzký paprsek paprsků kolmý k jejímu povrchu. Celý obraz se skládá z mnoha malých dílčích obrazů (jako mozaikový obraz v umění, proto se o členovcích říká, že mají mozaikové vidění).
Rovnovážné orgány jsou prohlubně v hlavním segmentu krátkých tykadel, kde je umístěno zrnko písku. Zrnko písku tlačí na okolní tenké citlivé chloupky, což pomáhá rakovině posoudit polohu jejího těla v prostoru.
Vylučovací systém
Vylučovací orgány jsou reprezentovány párem zelených žláz umístěných v přední části cefalothoraxu (na bázi dlouhých antén a otevřených ven). Každá žláza se skládá ze dvou částí – samotné žlázy a močového měchýře.
Škodlivé odpadní látky vznikající při metabolických procesech se hromadí v močovém měchýři a jsou vylučovacím kanálem vypuzovány vylučovacím pórem. Vylučovací žláza svým původem není nic jiného než modifikované metanefridium. Začíná malým coelomickým vakem (obecně škodlivé produkty látkové výměny pocházejí ze všech tělesných orgánů), ze kterého vybíhá vinutá trubice – kanálek žlázový.
Reprodukce. Rozvoj
U raků se vyvinul pohlavní dimorfismus. Hnojení je vnitřní. U muže jsou první a druhý pár břišních nohou modifikovány na kopulační orgán. U samice je první pár břišních nohou rudimentární, na zbývajících čtyřech párech břišních nohou nese vajíčka a mláďata korýšů.
Oplodněná vajíčka snesená samicí (60-200 kusů) jsou připevněna k břišním nohám. V zimě dochází ke kladení vajíček a na jaře se objevují mladí korýši (podobně jako dospělci). Po vylíhnutí z vajíček se nadále drží matčiných břišních nohou a poté ji opustí a začnou samostatný život. Mladí korýši se živí pouze rostlinnou stravou.
Línání
Dospělí raci línají jednou ročně. Poté, co shodili starý kryt, neopouštějí své úkryty po dobu 8-12 dnů a čekají, až nový ztvrdne. Během tohoto období tělo zvířete rychle roste.
Až na vzácné výjimky (barnacles) jsou všichni korýši dvoudomí a mnozí mají poměrně výrazný pohlavní dimorfismus. Samice raka se tedy vyznačuje znatelně širším břichem a jak víme i stavbou prvního a druhého páru břišních nohou. U mnoha nižších korýšů jsou samci výrazně menší než samice.
Korýši se rozmnožují výhradně sexuálně. U řady skupin nižších korýšů (scutelliti, perloočky, korýši) probíhá partenogeneze a střídání partenogenetických a bisexuálních generací.
Struktura mužských a ženských pohlavních orgánů je jednoduchá. Skládají se ve většině případů z párových gonád a z nich vycházejících vylučovacích kanálků – vejcovodů nebo vas deferens, ústících ven s genitálními otvory. Gonády mají uvnitř dutinu.
U raků je například samčí gonáda (varle), i když není párová, v přední části rozdvojena, což svědčí o jejím vzniku ze dvou žláz. Z varlete vybíhají párové chámovody, poměrně dlouhé a svinuté. Části chámovodu umístěné blíže vývodu mají silnější svalové stěny (ejakulační vývod). Otvory mužských pohlavních orgánů jsou umístěny na coxopoditech pátého páru hrudních končetin (osmý hrudní segment).
Samice gonáda (vaječník) raka v nezralém stavu má vnější podobnost s varlaty, ale později jsou v ní jasně patrné spíše velké vaječné buňky. Vejcovody jsou krátké trubice. Samičí genitální otvory u raků jsou umístěny na coxopoditech třetího páru hrudních nohou (šestý hrudní segment).
Hnojení u korýšů probíhá jinak. U některých se spermie zavádí do genitálního traktu samice během páření; v takových případech mají samice spermatéku. U jiných korýšů jsou spermie ve formě hrudek různých tvarů (spermatofory) nalepeny na kůži samice v blízkosti otvoru samičího genitálu. U raků se to provádí pomocí prvního a druhého páru břišních nohou samce. Samice pak klade vajíčka. Zároveň ohýbá břicho ke spodní části cefalothoraxu. Sekrece uvolněná spolu s vajíčky rozpouští spermatofory a spermie oplodní vajíčka, která přilnou k břišním nohám samice.
Vývoj korýšů
Vývoj oplozených vajíček probíhá různě a závisí na stupni bohatosti jejich žloutku. Vývoj vajec chudých na žloutek (kopepodů atd.) je charakterizován úplným rozdrcením. U některých skupin jsou pozorovány jednotlivé prvky spirálovité fragmentace (podobně jako fragmentace kroužkovců). V případech úplné fragmentace vývoj obvykle pokračuje metamorfózou. Z vajíčka se vyklube malá larva nauplia, jejíž stavba je velmi primitivní a k tvorbě dospělých rakovinných orgánů dochází již v postembryonálním období.
Vajíčka korýšů, bohatá na žloutek, se vyznačují povrchovým drcením. V tomto případě probíhají larvální stadia vývoje zcela ve vaječných skořápkách díky použití žloutku a z vajíčka se vyklube plně zformovaný korýš. Tak u raka, jehož vajíčka jsou přetížená žloutkem, se z vajíčka vyklube mladý korýš, velmi podobný dospělci (vytvoří se všechny články těla), jen velmi malý. Tento vývoj se nazývá přímý. Přímý vývoj je charakteristický pro některé dafnie, mysidy a raky.
Metamorfóza různých skupin korýšů neprobíhá stejně. Hlavní rozdíly jsou v počtu larválních stadií a stavbě larev líhnoucích se z vajíček.
U mnoha skupin korýšů (větvonožci, copepodi, vilejci, vilejci a některé krevety) se z vajíčka vynoří zevně nesegmentovaná larva nauplius. Má tři páry končetin: jednovětvové tykadla, dvouvětvené tykadla a nečesavky. Antény jsou umístěny za ústy a ne před nimi, jako u dospělých forem. Nauplius má nepárové naupliální oko. Na zadním konci těla nauplia je anální otvor, před kterým je oddělena růstová zóna, kde dochází k tvorbě nových segmentů s jejich končetinami, v pořadí zepředu dozadu: maxilární, pak hrudní a břišní . Od doby oddělení čelistních a části hrudních segmentů se larva nazývá metanauplius. Metanauplius se vyvine v dospělého korýše. Tento proces probíhá u různých druhů korýšů poněkud odlišně. Vývoj Cyclops je také charakterizován třetí fází vývoje – copepoidní larvální stádium.
U vyšších korýšů, kteří se vyvíjejí s nejvíce vyjádřenou metamorfózou, například u krevet, jsou prvními larválními stádii stádia nauplinus a metaplinus. Vyšší raci se ale vyznačují přítomností zvláštních larválních stadií – prvoků a zoeí.
Pro stadium prvoka je charakteristické: 1) vzhled složitých složených očí, 2) vývoj čelistí, 3) zřetelná diferenciace těla na hlavohruď a břicho.
Stádium zoea se od prvoků liší vzhledem primordií následujících hrudních končetin a ještě větší diferenciací hlavonožce a břicha. Je charakteristické, že rudimenty hrudních končetin u zoe a prvoků jsou dvouvětvené. Stádia zoea různých forem nevypadají stejně, liší se přítomností různých výrůstků a trnů atd., ale tyto rozdíly jsou sekundární povahy a jsou spojeny s adaptací larev na planktonní životní styl.
Po stádiu zoea u krevet následuje stádium mysid. Tato larva se tvarem a disekcí těla již více podobá plně formovanému korýši. Nejcharakterističtějším znakem stadia mysid je přítomnost břišních končetin, zatímco prsní končetiny si stále zachovávají svůj dvouvětvený charakter. Po několika svlecích se stádium mysid vyvine v mladé krevety.
U jiných vyšších rakovin probíhá vývoj poněkud jinak, víceméně zkráceným způsobem. U krabů se tak z vajíčka vynoří larva zoey, která má velmi charakteristický vzhled – s velkým bodcem na hlavonožci. V dalším vývoji se krab vyznačuje zvláštním larválním stádiem – megalopou, která již vede spodní životní styl. Megalopa silně připomíná kraba, ale přesto má dost vyvinuté břicho a břišní končetiny.
