Posypte svůj monitor svěcenou vodou z Gangy, posypte klávesnici zeminou z prorokova hrobu, spalte znesvěcenou myš a od nynějška čtěte pouze hrůzy posvěcené tradicí.
 |
| Čtete nejúplnější knihovna světové literatury. Další stránky. Reklamní: tato stránka obsahuje 0 % zdrojových textů Wiki. |
Tři pavouci a jejich sklenice
Kdysi byli ve sklenici tři jedovatí pavouci. Nádoba byla skleněná nádoba s nálevem z okurek o objemu 3 litry, vždy uzavřená starou, nepranou ponožkou. Proto zde panovala zatuchlá, hnusná atmosféra. Všichni pavouci patřili do stejného rodu, ale každý měl nějaké odchylky od průměrného jedince pro svůj druh: jeden měl příliš krátké nohy, druhý byl neuvěřitelně tlustý a třetí úplně ztratil čich a zapomněl, jak se tkát síť, zapletení do vlastních nudných vláken. Majitelkou pavouků byla mrtvá zombie dívka Polina, která utekla z amatérského anime studia. Poté, co nějakou dobu pozorovala charakter členovců, dala svým svěřencům jména: Projector, Vandal a Network Crazy.
Občas se na ty ohavné tvory přišly podívat tytéž děti žijící v sousedství a házely mrtvé mouchy do sklenice.
“Celý svět sleduje naše úsilí se zatajeným dechem,” zašklebil se šílenec Network naštvaně, “máme obrovské publikum!” “Jste skvělý, profesore,” souhlasil bezohledný, ale podezřívavý jedinec z Projektoru, “napočítal jsem dva miliony návštěvníků za pár let.” To je nepochybný úspěch a uznání. Brzy o nás bude psát tisk, davy fanoušků začnou dávat naše fotky na Instagram a chutné mušky se budou hrnout do vůně slávy. Mezitím si k této příležitosti předem připravím inspirovaný projev. “V takové situaci,” souhlasil Vandal s ostatními dvěma, “potřebujeme více PR, více hněvu, více hlodání živého hmyzu!” Ať každý vidí naši vůli vyhrát! Naším hlavním úkolem je nalákat je sem!
Takže den za dnem o sobě tito tvorové uvažovali a stále více proplétali svou nádobu pavučinami. Za jeho sklem vyplňovaly zaprášené nitě celý vnitřní prostor, ve kterém se tito tři hemžili.
– Proč je rozpoznání zpožděno? – zeptal se Projektor ostatních a sám si odpověděl: příliš mnoho nám závidí, protože v siluru jsme byli jedinými obyvateli nepohodlné země! Vítr se volně procházel po pouštních pláních a unášel nás na pavučinách z jedné cooksonie do druhé. To byly skvělé časy! A pak se na pevninu dostali chodící obratlovci, kteří zrodili dinosaury a nosorožce srstnaté a všechny druhy hlučných ptáků, kteří cvakali zobáky. A kam se poděl chudák pavouk? To jen na okraj historie – v pustinách, smetištích a pohodlných bankách. “Ach, o tom ani nemluv,” vstoupil Vandal do kolektivního monologu, “než se všichni trampové báli mého jedu.” Nyní vynalezli boty, košťata a kolečka. Jakmile můj bratr vyleze, aby popadl nějakého dvounohého idiota za patu, šlápne na něj dámská bota a její nositelka si ani nevšimne, jakého hrozivého tvora se odvážila omylem zničit. Nebo vás přejede pneumatika auta a přitlačí ji do asfaltu. No, řekni, kdo by se bál otlačeného pavouka? “Není to tak špatné,” snažil se prosadit Network Crazy, “ve skutečnosti jsme pupek světa a všichni jen předstírají, že jsou na této oslavě života hlavní.” Jen si vzpomeňte, od koho se tito dvounožci naučili točit? To je stejné! Na základě koho vycházejí hrdinové nízkorozpočtových hororů? Od nás! I když ne vždy, to, co existuje, stačí k tomu, aby bylo uznáno jako všeobecně populární.
Chvílemi už pavouky omrzelo čekání na podpisy od prvních fanoušků a začali se mezi sebou kousat, odnášet od sebe mrtvý hmyz a uprostřed klidné hodiny šustit ve sklenici. Ale jednoho dne mrtvou malou zombie holčičku omrzelo chovat tak smutné pavouky a upekla je do halloweenského koláče. Tak skončil tento dobrý gotický příběh.
