Mezi rybami, které děsí lidi, je žralok bílý považován za nejstrašnější. Neméně mrazivé příběhy se ale vyprávějí i o rybičce piraně. Podle mnoha legend je schopna hlodat velké zvíře za pouhou půlhodinu. Jakmile se do vody dostane kapka krve, promění se piraňa v šíleného démona, který se řítí na vše, co mu přijde do cesty.
Tady to je – slavná a legendární piraňa. Malá rybka, jen asi 20 cm, s fialovou (u samic) nebo modročernou (u samců) barvou. Může být také olivově-stříbrná nebo jasně červená. Roztomilá ryba? Věřte mi, že je lepší se s ní nezabývat. Piraně mají pověst krvežíznivých ryb. Stačí se podívat na její vysoce vyvinutou čelist s mnoha ostrými, pyramidálními zuby.
Samotné jméno je plné nebezpečí. Slovo „piraňa“ je vypůjčeno od jihoamerických indiánů a znamená „zubatý démon“. Opravdu, jejich zuby jsou hrozné. Čelistní svaly jsou tak vyvinuté, že piraně dokáže „odříznout“ i ten nejmenší kousek. Svou kořist netrhá, ale řeže ji kousek po kousku, jako chirurg skalpelem. Zuby jsou velmi ostré, ani jedna silná kůže neposkytuje ochranu. Dospělá piraňa může snadno kousnout hůl nebo lidský prst. Piraňa dokáže prokousnout i ocel. Piraně jsou nebezpečné zejména při tření, kdy snášku hlídá nejprve pár ryb a později jeden samec.
Rodina piraní zahrnuje několik druhů predátorů, stejně jako velké množství býložravých druhů. Nejběžnější je piraňa obecná nebo, jak se také říká, červená. Je rozšířen ve sladkovodních útvarech Jižní Ameriky, vyskytuje se téměř všude v povodí Amazonky, Orinoka a La Platy. Lze jej nalézt také na východním úpatí And a Kolumbie, v celém povodí Amazonky, v Bolívii, Paraguayi, Peru, Uruguayi a severovýchodní Argentině. Malé populace piraní jsou také v USA a Mexiku, v Evropě, Španělsku a dalších zemích, kam pocházely z amatérských akvárií.
Mladí lidé jsou aktivnější a často se shromažďují v hejnech. Neustále prohledávají a hledají potravu. Dospělé piraně se vyznačují úctyhodným chováním: většinu času stojí na svém oblíbeném místě, někdy se schovávají za háčky nebo v řasách, to znamená, že raději kořist nepronásledují, ale čekají na ni z úkrytu.
Navzdory skutečnosti, že piraně jsou dravci a mají pověst „podvodních vlků“, jsou tyto ryby velmi plaché a snadno upadnou do šoku, když se polekají. Prudkým pohybem ryba zbledne a padá bokem ke dnu, po chvíli se ryba probudí, začne plavat jako obvykle a pak pozor, piraňa se ubrání a zaútočí.
V obrovských hejnech útočí na jakoukoli kořist, vytrhávají z těla oběti kusy masa, velké zvíře dokážou očistit až po kostru během minuty. Tyto ryby přitahují šplouchání vody a pach krve. Krmení piraní není příjemný pohled. Z ryb pobíhajících sem a tam se voda doslova vaří. A oběť, obklopená těmito predátory, nám doslova mizí před očima.
Piraně se chovají také jako kanibalové: mohou sníst jinou piraňu, která se chytí na háček. Mladé piraně dokážou sousedovi při krmení vytrhnout kousek ploutve. Proto je velmi obtížné najít nezraněné ryby – téměř všechny mají rány a jizvy.
Není znám jediný případ, kdy by piraňa snědla člověka. Každý rok však tímto predátorem trpí přibližně 80 lidí. Rány, které jí zůstaly po zubech, jsou velmi vážné a nikdy se zcela nezahojí. Nejlepší je, že po setkání s piraňami zůstane jen jizva. Existuje mnoho případů, kdy člověk kvůli piraním přišel o jednu z částí těla – prst, nebo dokonce celou ruku či nohu.
V některých zemích se pokusili piraně zcela zničit. V Brazílii to zkusili otrávit jedy, ale piraně jsou velmi odolné. V důsledku toho zůstaly piraně nezraněné, ale ostatní obyvatelé nádrží trpěli. Piraně ale nelze zničit také proto, že je příroda potřebuje. Piraně jsou stejně jako vlci spořádanými – zabíjejí slabší, starší a nemocné. Tím posilují populaci svých obětí. A pokud si nechcete piraněmi ublížit, pak prostě nechoďte do vody, pokud víte, že tam jsou.
Délka: 20 cm
Hmotnost: do 500 gramů
Stanoviště: sladkovodní útvary Jižní Ameriky. Malé populace piraní jsou také v USA a Mexiku.
Nebezpečí!
Známé pro svou pověst krvežíznivých ryb. Stačí se podívat na její vysoce vyvinutou čelist s mnoha ostrými, pyramidálními zuby. Piraňa dokáže prokousnout i ocel.
