Veřejné mínění bylo ke zprávám o útocích žraloků dlouhou dobu dost skeptické.
Námořníci samozřejmě dlouho vyprávěli děsivé příběhy o predátorech hlubin, požírajících lidech a převracejících se lodích, ale kdo se zdravým rozumem by takovým příběhům věřil?
Zároveň se samozřejmě vědělo, že v teplých tropických mořích jsou žraloci schopni zaútočit na lidi, ale to je tak daleko!
Proto byly například příběhy Jacka Londona o lidožravých polynéských žralocích vnímány čistě ze zábavního hlediska jako jiná dobrodružná literatura a jiná exotika.
Nejznámější útok lidožravého žraloka na turisty
Situace se změnila v roce 1916. Tehdy byl masivní útok žraloků na turisty a rekreanty zaznamenán nikoli v dalekých jižních mořích, ale v americkém státě New Jersey, velmi blízko největšího města Nového světa, New Yorku.
Následně na základě těchto útoků vznikl akční román Čelisti a následně stejnojmenný film.
V té době se ale většina odborníků stále přikláněla k názoru, že takové incidenty nejsou ničím jiným než nehodou. Indikativní je v tomto smyslu postoj k žraločímu nebezpečí v americkém námořnictvu před druhou světovou válkou.
V těch letech byly speciální instrukce plné obrovského množství absurdit a jednoduše škodlivých rad. Mořští predátoři byli nazýváni hloupými, zbabělými a pomalými.
Teprve hromadná smrt na žraločí kousnutí námořníků, kteří po ztroskotání spadli do vody, nás přiměla přehodnotit postoj k tomuto problému.
Četné filmy natočené v poválečných letech vedly ke zcela opačnému výsledku. Nyní jsou naopak žraloci široce (a často zcela bezdůvodně) považováni za krvavé lidožravé predátory, z nichž neustále čiší smrtelné nebezpečí.
Podívejte se na video – Smrtelné útoky žraloků na turisty:
Co říkají statistiky o útocích žraloků na turisty?
Ve skutečnosti je ve všech mořích a oceánech Země zaznamenáno (podle oficiálních statistik) jen asi sto žraločích útoků na rekreanty, turisty, plavce a potápěče ročně.
Obvykle však nebývá více než tucet úmrtí. Pokud tyto údaje porovnáme se statistikami ostatních nehod vedoucích k úmrtí, jde doslova o kapku.
Žraloci však stále útočí na lidi. Neměli bychom zapomínat, že o významné části takových případů prostě nic nevíme, protože mnoho námořníků, kteří byli v čelistech mořských predátorů, už nebude moci nikomu nic říct.
Co se týče útoků žraloků na turisty a rekreanty, lze dostupným statistikám věřit.
Nejprve si všimneme, že žraloci nejčastěji útočí v mělké vodě. Více než dvě třetiny případů se vyskytují v hloubce kolem 1,5 metru, čtvrtina všech útoků se odehraje na člověka stojícího ve vodě po pás.
To znamená, že v nebezpečí mohou být všichni rekreanti, dokonce i ti, kteří ze břehu vůbec neplují.
Podívejte se na video – Velký bílý žralok v mělké vodě:
Rizikové skupiny mezi rekreanty
Mezi „rizikovými skupinami“ jsou na prvním místě surfaři a windsurfaři. Žraloci, jejichž hlavní kořistí jsou tuleni a tuleni, prostě lidi na prknech mate svou obvyklou stravou.
Další na řadě jsou podvodní lovci. Je zřejmé, že dravce přitahuje pach krve z harpunovaných ryb a možná i elektromagnetické signály vysílané mozky obětí. Vyskytly se případy útoků žraloků na rybáře stojící po pás ve vodě.
Potápěči jsou ale vystaveni o něco menší míře nebezpečí. Hlavní věcí je ponořit se pryč od podvodních lovců, nedělat náhlé pohyby, je vhodné být ve skupině.
Každý asi ví, že žraloci jsou schopni cítit krev na velkou vzdálenost. Mnoho případů útoků je spojeno právě se stávajícími zraněními a řeznými ranami u plavců.
Pokud se tedy objeví sebemenší krvácející škrábanec, je lepší, aniž byste riskovali, okamžitě opustit vodu a jít na břeh nebo na loď. Existují však četné případy, kdy velcí žraloci zaútočili i na lodě.
Podívejte se na video – Útok agresivního žraloka na potápěče:
Záleží také na chování člověka při setkání se žralokem. Bylo zjištěno, že predátor častěji útočí na plavce, který se „plácá“, chová se nejistě, zažívá silný strach a ještě více propadá panice.
Je zřejmé, že jde o projev instinktu, který žralokovi říká, že v boji s takovým protivníkem má větší šanci vyjít jako vítěz.
Po identifikaci oběti dravec často nevěnuje pozornost ostatním plavcům, dokonce ani těm, kteří přijdou na pomoc napadenému. Z tohoto pravidla však existují časté výjimky.
Pokud existuje nebezpečí útoku, musíte se pokusit bez náhlých pohybů opustit nebezpečnou zónu co nejrychleji.
No, v přímém útoku se snažte trefit žraloka do čenichu, je to lepší ne rukou (můžete se zranit na tvrdých plakoidních šupinách), ale nějakým předmětem.
Můžete zkusit udeřit do očí, tlačit na ně nebo tahat za žábry.
Pokud žralok v klidu odpočívá nebo loví rybičky, neměli byste mu zasahovat do podnikání, nesnažte se ho hladit nebo chytat za ocas. I zdánlivě neškodné zvíře v takové situaci může způsobit vážné zranění.
Turisticky nejnebezpečnější prázdninové destinace
Na mapě planety je několik oblastí, kde jsou žraloci nejnebezpečnější. Zde stojí za zmínku, že zástupci stejného dravého druhu mohou být v určitých vodách agresivní, ale v jiných být zároveň zcela neškodní.
Například žraloci píseční jsou velmi nebezpeční u pobřeží Jižní Afriky, ale ve Středozemním moři na lidi neútočí.
Je pravděpodobné, že se to vysvětluje absencí tuleňů a tuleňů ve Středozemním moři. Žraloci zde nejraději loví tuňáky a další velké ryby, které si s člověkem téměř nelze splést.
Navíc naše maso zjevně vůbec není po chuti mořským predátorům – je tam hodně kostí a málo tuku.
Turisté na dovolené v Turecku, Řecku a Itálii tak mohou být v klidu, žraloci je s největší pravděpodobností nenapadnou. A nejvíce útoků je zaznamenáno v Severní Americe (Florida, v menší míře Kalifornie), Austrálii a na Havaji.
Podívejte se na video – Žralok zabil v Austrálii mladého muže:
Nebezpečné jsou některé ostrovy Polynésie, pobřeží Jižní Afriky, Bahamy a jeden z regionů Brazílie (Recife).
Na nebezpečí, které žraloci představují, byste tedy neměli zapomínat, ale ani to nepřehánět.
Pravděpodobně je mnohem větší šance, že se otrávíte polévkou nebo pečeným žraločím masem, které je pro naše tělo neobvyklé, než že budete trpět zuby tohoto predátora.
