Nejnápadnější je samozřejmě had s obrovským ztluštěním na těle, což znamená, že teprve nedávno spolkl nějaké velké zvíře. Vždy to ochotně vyfotí ze všech stran, a to jde celkem snadno, protože v této poloze se had stává nemotorným a bezmocným. Když má anakonda v žaludku několik spolknutých ryb nebo mladá krajta má v žaludku několik žab, hlodavců nebo ptáků, nikdo jim nevěnuje pozornost.
To vedlo k mylné představě, že obří hadi se živí mnohem větší kořistí, než ve skutečnosti žijí. Abych byl upřímný, jsou to překvapivě skromní jedlíci, tito hadi, a kupodivu se dokážou „postit“ po dlouhou dobu.
Mezi největší oběti hadů patří antilopy velikosti průměrného srnce nebo prasata, a nikoli naše velká evropská prasata, ale divočáci nebo malá domácí prasata horkých zemí. Když tedy přijde na to, že se oběťmi hadů mohou stát velké antilopy jako kudu, topi, vodník a eland, musíme mít vždy na paměti, že se může jednat pouze o mláďata, nikoli o dospělá zvířata. V Ugandě, v Toro V rezervaci v údolí Semliki žije přibližně 12 tisíc ugandských bažinných koz. Tyto kozy se zdají být hlavní kořistí hieroglyfických krajt. V každém případě jsme během roku narazili na bažinné kozy zabité krajtami minimálně pětkrát. A pokaždé se ukázalo, že čerti nejsou sexuálně zralé ženy. Důkladnější prohlídka odhalila, že jejich kosti nebyly zlomené a smrt byla s největší pravděpodobností způsobena udušením.
Někdy se supi snaží urvat část hadí kořisti pro sebe. V takových případech krajta hlasitě syčí a vrhá se na drzé lidi a snaží se je odehnat. Krajta však nikdy nedokáže chytit supa, ale supům se zpravidla podaří vytrhnout velké kusy masa z oběti hada.
Takový případ byl hlášen. Krajta dlouhá 4,5 metru a vážící 54 kilogramů chytila malou samici ugandské bažinaté kozy vážící 30 kilogramů a začala ji polykat: hlava a krk oběti již zmizely v tlamě hada. Hadí tělo bylo omotané kroužky kolem své kořisti. Když se chovatelé P. Hay a P. Martin ke krajtě přiblížili, zprvu se ani nehnula. Když jeden z těch, kteří se přiblížili, začal hadovi vytrhávat keře, aby se snáze fotografovalo, krajta zasyčela a okamžitě vypustila oběť z tlamy. Neučinil ale sebemenší snahu lidi odehnat a dokonce ani neuvolnil kroužky kolem kořisti.
A v Zambii u nádrže Kariba pozorovali, jak jedna hieroglyfická krajta uchopila zuby dospělého varana nilského a třikrát se omotala kolem těla ještěrky. Tento varan byl dlouhý 1 metr 53 centimetrů, zatímco krajta 2 metry a 40 centimetrů. Varan zemřel krátce po svém propuštění a na Etonově těle nebylo po boji patrné žádné poškození.
Jindy byla na stromě spatřena krajta dlouhá 2 metry a 10 centimetrů, jak pevně omotává prsteny kolem varana, kterého zabil (zprávy X. Rotha).
Je známo, že jeden had může spolknout druhého, dokonce i stejně velkého, protože spolknutý jedinec je silně stlačen. V Transvaalu (Jižní Afrika) tedy pozorovali, jak malá krajta uškrtila velkou černou mambu. Mamba se nejprve zuřivě bránila, ale po dvouhodinovém boji se uklidnila a zůstala ležet na trávě jako lano bez života.
Mimochodem, mnoho druhů hadů se „specializovalo“ na krmení svým vlastním druhem – jinými druhy hadů. Nikdy jsme se však mezi nimi nesetkali s „kanibaly“: nezabíjejí příbuzné vlastního druhu.
V žaludku pětimetrové krajty se ale nějak našel i leopard! V boji s hadem mu tento obratný a silný dravec dokázal způsobit jen ta nejlehčí zranění. Je pravda, že zpráva o tomto případu neuvedla, zda se jednalo o dospělého leoparda nebo ne. Například v naší frankfurtské zoo sedmosmimetrová krajta indická síťovaná není schopna spolknout oběť vážící více než 55 kilogramů. Krajta indická měřící 7,5 metru jednou spolkla prase domácí o váze 54 kilogramů, jindy zase kozu indickou o váze 47,5 kilogramu.
V obou případech nezpůsobil hadovi největší potíže usmrcení oběti, ale její spolknutí. O dva dny později, poté, co had prase spolkl, bylo stále tak nateklé, že připomínalo gumovou hadici nafouknutou vzduchem, nafouklou na jednom místě. Dokonce jsme se obávali, že by tím zvíře mohlo velmi trpět.
Zbývající velcí krajty síťované chované ve frankfurtské zoo v posledních desetiletích zpravidla velkou kořist odmítaly. Pravda, stávalo se, že popadli oběť vážící 30 kilogramů a více a zabili ji, ale ve většině případů ji nebyli schopni spolknout.Doktor Lederer zaznamenal, že sedmimetrová, extrémně žravá krajta, po celé hodině intenzivního úsilí , nedokázal spolknout kozu vážící 34 kilogramů. Další krajta měřící 7,7 metru marně trpěla s prasetem vážícím 43 kilogramů a nikdy ho nedokázala spolknout.
Jedním slovem, žádný odborník nikdy netvrdil, že obří had je schopen spolknout oběť, jejíž hmotnost přesahuje 60 kilogramů. Pokud hadovi chvíli trvá, než oběť popadne a zabije, pak dravec nespěchá, aby zabitého spolkl zvíře. Oběť spustí na zem, opatrně ji očichá a teprve poté se přes ni začne přetahovat jako punčochu. Nejčastěji začíná od hlavy. Zároveň se odmlčí, někdy i na celou čtvrt hodiny, a odpočívá. Je známo, že hadi dokážou uvolnit z kloubu horní i dolní čelist a pak je drží pouze vazy. Tato metoda vám umožňuje otevřít ústa extrémně široce. Had se do své kořisti zakousne několika řadami dozadu zahnutých zubů a poté se jeho čelisti (střídavě spodní a horní) posunou o určitou vzdálenost dopředu. Hrtan také vyčnívá dopředu, aby had mohl dýchat a neudusil se. Had je tak elastický pouze po žaludek, všechny ostatní vnitřnosti již nejsou roztažitelné. Potrava, která se tam dostane, proto musí být již zcela rozpuštěna žaludeční šťávou.
Mnoho druhů hadů se živí svým vlastním druhem. Nepožírají však příbuzné vlastního druhu. Ale nikdo v této věci, kromě kobry královské, se nesrovnává s clelia, falešným hadem Ameriky. Jeho místní název je moussu rana. „Silný a velký had (až dva a půl metru). Jakmile ucítí stopu jakéhokoli hada, mussurana se vrhne do pronásledování. Rychle se plazí a brzy předběhne „hru“ (I. I. Akimushkin)
Navzdory tomu, že krajty a hroznýši dokážou spolknout obrovské kusy na jeden zátah, stále je nelze považovat za žravé. V jednom jídle přijmou 400krát více energie, než potřebují za den. Ale pak (někdy z nutnosti, nebo dokonce z nálady) nemusí jíst docela dlouho.
Ve Frankfurtu tedy jedna krajta síťovaná držela půst 570 dní, pak chvíli jedl a pak znovu „půst“ 415 dní. A zmije gabuunská (jedovatý a menší had z Afriky) odmítala potravu 679 dní, tedy téměř dva roky. Krajta tygrovaná indická vydržela 149 dní bez jídla a zhubla jen 10 procent své hmotnosti.
Ze všeho výše uvedeného již můžeme usoudit, že krajty nejsou schopny zabít, natož spolknout, člověka. V zoologických zahradách se mezi obřími hady a služebníky terária časem naváže dokonce jakýsi přátelský nebo alespoň důvěřivý vztah. Obr si zvykne, že kolem něj obsluha při úklidu chodí sem a tam a nedělá žádné agresivní útoky. Někteří hadi (se špatným „charakterem“) však zůstávají kousači až do konce svých dnů. Každé náhlé gesto, dokonce i rychlý pohyb očí člověka, je může pobídnout
