Elektrické rampy [2] , popř nosní tvar [2] (lat. Torpediniformes ) – oddělení chrupavčitých ryb, u kterých jsou ledvinovité párové elektrické orgány sestávající z modifikované svalové tkáně umístěny po stranách těla mezi hlavou a prsními ploutvemi [3]. Slabé elektrické orgány přítomné v rodině kosočtverců na obou stranách ocasu však chybí. Hlava a tělo tvoří diskovitý tvar. Relativně krátký ocas má ocasní ploutev a také až dvě horní ploutve. Řád zahrnuje 4 čeledi a 69 druhů. Električtí rejnoci jsou známí svou schopností produkovat elektrický náboj, jehož napětí (podle typu) se pohybuje od 8 do 220 voltů. Rejnoci ji používají k obraně a dokážou omráčit kořist nebo nepřátele. Žijí v tropických a subtropických vodách všech oceánů [3].
Rejnoci jsou výborní plavci. Díky svému zaoblenému tělu doslova plavou ve vodě a mohou dlouho plavat při hledání potravy, aniž by vynaložili velké úsilí.
Vztahy s lidmi[editovat]
Elektrogenních vlastností elektrických rejnoků se využívá již dlouhou dobu. Staří Řekové je používali k úlevě od bolesti při operacích a porodu [5] .
Bioelektřina [editovat]
Mezi živými organismy jsou elektrické paprsky známé pro svou elektrickou citlivost a také pro své oči umístěné na temeni hlavy. Mají extrémně špatné vidění, kompenzují to jinými smysly, včetně elektrorecepce.
Chyba při vytváření miniatury:
Spárované elektrické orgány.
Mnoho paprsků, dokonce i těch, které s elektrickým paprskem nesouvisí, má elektrické orgány umístěné na ocase, ale elektrické paprsky mají na každé straně hlavy další dva orgány, kde proud vody při pohybu vytváří zvedací sílu, která způsobuje tělo vznášet se. Tyto orgány jsou řízeny čtyřmi centrálními nervy na každé straně elektrického laloku nebo speciálního medulárního laloku, který má jinou barvu než ostatní části mozku. Hlavní nervový kanál je připojen ke spodní části každé akumulátorové desky, která je tvořena šestihrannými sloupci a má voštinovou strukturu: každý sloupec obsahuje od 140 tisíc do půl milionu želatinových destiček. U mořských ryb jsou tyto baterie zapojeny paralelně, zatímco u sladkovodních ryb jsou zapojeny do série.
Pomocí těchto baterií dokáže běžný elektrický rejnok zabít poměrně velkou kořist proudem 30 ampérů při napětí 50-200 voltů. Jediný elektrický výboj trvá asi 0,03 s, ale rejnoci zpravidla produkují celou řadu výbojů – od 12 do 100 za sebou, během nichž síla generovaného proudu postupně slábne [3].
Klasifikace [upravit]
- Čeleď NarcinidaeT. N. Gill, 1862 – Narcinaceae
- Podrodina Narcininae — Narcinina
- Benthobatis Alcock, 1898 – hlubinný elektrický paprsek[6]
- Benthobatis krefftiRincón, Stehmann & Vooren, 2001
- Benthobatis marcida B. A. Bean & A. C. Weed, 1909 – Vybledlý hlubokomořský elektrický paprsek[2]
- Benthobatis moresbyiAlcock, 1898 – Moresbyho elektrický paprsek[2]
- Benthobatis yangiM. R. de Carvalho, Compagno & Ebert, 2003
- Diplobatis colombiensisFechhelm & McEachran, 1984
- Diplobatis guamachensisMartín Salazar, 1957 – venezuelský diplobatis[2]
- Diplobatis ommata (D. S. Jordan & C. H. Gilbert, 1890) – panamský diplobatis
- Diplobatis pictusG. Palmer, 1950 – Guyana diplobatis[2]
- Discopyge castelloi Menni, Rincón & M. L. Garcia, 2008
- Discopyge tschudiiHeckel, 1846 – Tembladera
- Narcine atziM. R. de Carvalho & J. E. Randall, 2003
- Narcine bancroftiiE. Griffith & C.H. Smith, 1834)
- Narcine brasiliensis (Olfers, 1831)
- Narcine brevilabiata Besednov, 1966
- Narcine brunneaAnnandale, 1909
- Narcine entemedorD. S. Jordan & Starks, 1895 – Narcis menší[2]
- Narcine insolitaM. R. de Carvalho, Seret & Compagno, 2002
- Narcine lastiM. R. de Carvalho, Seret, 2002
- Narcinový leopardaM. R. de Carvalho, 2001
- Narcine lingula Richardson, 1846
- Narcine maculata (G. Shaw, 1804)
- Narcina nelsoniM. R. de Carvalho, 2008
- Narcine oculiferaM. R. de Carvalho, Compagno & Mee, 2002
- Narcine ornataM. R. de Carvalho, 2008
- Narcine prodorsalisBesednov, 1966
- Narcine rierai (Lloris & Rucabado, 1991)
- Narcine tasmaniensis Richardson, 1841
- Narcine timlei (Bloch & Schneider, 1801)
- Narcine vermiculatus Breder, 1928
- Narcine westraliensis McKay, 1966
- CrassinarkeTakagi, 1951 – Krassinarki[2]
- Crassinarke kolej Takagi, 1951
- Electrolux addisoni Compagno, Heemstra, 2007
- Heteronarce bentuviai (Baranes & J.E. Randall, 1989)
- Heteronarce garmaniRegan, 1921
- Heteronarce mollis (Lloyd, 1907)
- Heteronarce prabhuiTalwar, 1981
- Narke capensis (Gmelin, 1789) – Cape Narke[2]
- Narke dipterygia (Bloch & Schneider) – indicko-pacifický narke neboli indický elektrický paprsek
- Narke japonica (Temminck & Schlegel, 1850) – japonský narke, neboli japonský elektrický rejnok[2]
- Temera hardwickiiJ. E. Gray, 1831 – Temera
- Typhlonarke aysoni (A. Hamilton, 1902) – Slepý elektrický paprsek, neboli typhlonarka[2]
- Typhlonarke tarakeaPhillipps, 1929
- Podrodina Hypninae
- HypnosA. H. A. Duméril, 1852 – Gnus krátkoocasí
- Hypnos monopterygius (G. Shaw, 1795)
- TorpedoHouttuyn, 1764 – Gnus nebo elektrické paprsky (rod)
- Torpedo adenensisM. R. de Carvalho, Stehmann & Manilo, 2002
- Torpedo alexandrinsis Mazhar, 1987
- Torpedo andersoniBullis, 1962
- Torpedo bauchotae Cadenat, Capapé & Desoutter, 1978
- Torpedo californicaAyres, 1855
- Torpédo fairchildiF. W. Hutton, 1872
- Torpedo formosaD. L. Haas & Ebert, 2006
- Torpedo fuscomaculataW. K. H. Peters, 1855
- Torpedo mackayanaMetzelaar, 1919
- Torpedo macneilli (Whitley, 1932)
- Torpedo marmorataA. Risso, 1810 – Mramorový elektrický rejnok, nebo obyčejný elektrický rejnok, nebo mramorovaný gnus
- Torpedo microdiscusParin & Kotlyar, 1985 – malokotoučový elektrický rejnok[2]
- Torpedo nobilianaBonaparte, 1835 – Černý elektrický rejnok nebo černý gnus[2]
- Torpedo pantheraOlfers, 1831 – indicko-pacifický elektrický paprsek[2]
- Torpedo peruanaChirichigno F., 1963 – peruánský elektrický rejnok[2]
- Torpedo puelcha Lahille, 1926
- Torpédo semipelagicaParin & Kotlyar, 1985 – nazkánský elektrický paprsek[2]
- Torpedo sinuspersiciOlfers, 1831
- Torpedo suessiiSteindachner, 1898
- Torpedo tokionis (S. Tanaka (I), 1908)
- Torpédové torpédo (Linnaeus, 1758) – Ocellated (běžný) elektrický paprsek[2]
- Torpedo tremensF. de Buen, 1959 – chilský elektrický rejnok[2]
poznámky[editovat]
- ↑>
- ↑ 2,002,012,022,032,042,052,062,072,082,092,102,112,122,132,142,152,162,172,182,192,202,212,222,232,242,252,262,27Reshetnikov Yu.S., Kotlyar A.N., Rass T.S., Shatunovsky M.I. Pětijazyčný slovník jmen zvířat. Ryba. Latina, ruština, angličtina, němčina, francouzština. / pod generální redakcí akadem. V. E. Sokolová. – M.: Rus. lang., 1989. – S. 47. – 12 500 výtisků. — ISBN 5-200-00237-0.
- ↑ 3,03,13,2 Život zvířat. Svazek 4. Lancelety. Cyklostomy. Chrupavčitá ryba. Kostnaté ryby / ed. T. S. Rassa, kap. vyd. V. E. Sokolov. — 2. vyd. – M.: Vzdělávání, 1983. – S. 61. – 300 000 výtisků.
- ↑Christopher Scharpf a Kenneth J. Lazara.Etymologická databáze jmen ryb. Projekt ETYFish. Staženo 27. března 2014.
- ↑Martin, R. Aidan.Elektrické paprsky. ReefQuest centrum pro výzkum žraloků. Staženo 27. března 2014.
- ↑Reshetnikov Yu.S., Kotlyar A.N., Rass T.S., Shatunovsky M.I. Pětijazyčný slovník jmen zvířat. Ryba. Latina, ruština, angličtina, němčina, francouzština. / pod generální redakcí akadem. V. E. Sokolová. – M.: Rus. lang., 1989. – S. 48. – 12 500 výtisků. — ISBN 5-200-00237-0.
Odkazy [upravit]
- Wikipedie: Články s přepisy hodnot z Wikidat
- Zvířata podle abecedy
- Biologické články bez ITIS
- Biologické články bez NCBI
- Biologické články bez EOL
- rejnoci
- Řády chrupavčitých ryb
- Elektrická ryba
- HypnosA. H. A. Duméril, 1852 – Gnus krátkoocasí
- Benthobatis Alcock, 1898 – hlubinný elektrický paprsek[6]
- Podrodina Narcininae — Narcinina