Taková milá žena přijde na moji schůzku s asi 8letým klukem a položí mi na stůl želvu s hroznou zlomeninou horní a dolní krunýře, s poraněním svalů a levé plíce, s obnažením vnitřních orgánů.
Ptám se: “Kdy se to stalo?”
Říká mi: „Nevíme. Celý měsíc nám někde chyběla, neviděli jsme ji a včera se takhle vydrápala.”
Někde – je to v bytě! To znamená, že se jejich želva neobjevila měsíc a ani je to neobtěžovalo.
Vysvětluji jim, že situace je složitá a prognóza, jak říkají lékaři, je opatrná, ale má šanci se prosadit. Nutná operace. Žena se ptá: “Kolik to bude stát?” Říkám, že ještě přesně nevím, ale asi 3 tis. Říká: „Ne, je to hodně peněz, nemůžeme si to dovolit. Nedá se to někam umístit?” Překvapilo mě to a zeptal jsem se: “Připojit to ve smyslu přímo v této podobě?” “Dobře, ano”.
To znamená, že člověk nechce nést odpovědnost za živou bytost a snaží se ji přenést na bedra někoho jiného. Z nějakého důvodu se o jejich želvu někdo musí postarat, operovat ji, léčit, pak jí dát domov, a to vše tak, aby se jich to nedotklo. Okamžitě se naštvu, ale laskavě jim odpovídám, že to v žádném případě není možné. Ať ji nejdřív vyléčí a pak jim možná pomůžu najít pro ni domov. Říká mi: „Ne, na TO nemáme peníze. Co jiného s tím můžeš dělat?” Odpovídám: „No, dá se uspat. Nemůžeme nechat to zvíře trpět.” A pak vyvstává otázka: “Kolik to stojí?” Říkám: “300 rublů.” Tichý. Pak se ptá: “Pane doktore, co doporučujete?”
Další pokus o přesun odpovědnosti. Její problémy ať vyřeší někdo jiný. Já říkám, že zvíře je samozřejmě potřeba léčit, má šanci, ale v této situaci o všem rozhodují majitelé. A udělám, jak budeš chtít.“ Říká mi, že musí přemýšlet a chystá se odejít.
Pak mě napadne: „No, pojďme alespoň poskytnout první pomoc želvě. Chodila s vytaženými vnitřnostmi kdoví jak dlouho!” Slyším odpověď: „Kolik to bude stát? Existuje nějaký způsob, jak se vyhnout platbě za první pomoc?“
Nejvíc mi vadilo tohle všechno před dítětem! Ale taková sladká žena, matka rodiny!
Po téměř 3 týdnech byla želva přivedena k eutanázii. Po celou tu dobu jí nebyla poskytnuta žádná lékařská péče. A zjevně se nekrmili ani nepili. Nenávidím lidi!
Takhle vypadá zdravá želva. Vezměte prosím na vědomí, že skořápka je hladká, bez hrbolků nebo poklesů, přibližně jednotné barvy, kopulovitého tvaru.
A to jsou želvy, které moskevské zoo předali majitelé, kteří je již nepotřebovali. V souladu s tím všichni nějakou dobu žili v moskevských bytech. Ani jeden z nich není úplně zdravý.
Krunýř je zploštělý, nerovnoměrný, jeho barva se liší. Růstové zóny jsou dobře viditelné, jelikož rostl nesprávně kvůli nedostatku vápníku a ultrafialovému záření.
V této fázi onemocnění se želvy chovají naprosto normálně, hodně se pohybují a dobře jedí.
A to je třetí stupeň, který zaujme i laika.
Krunýř je silně deformovaný, je dobře patrný hrbol vepředu a následný silný pokles v bederní oblasti. Pokud se podíváte pozorně, můžete vidět oteklá víčka a vyčnívající spodní čelist. V této fázi začíná želva často hůře jíst a méně se pohybovat.
Další možnou variantou třetí fáze je nekontrolovaný růst krunýřů, želva nabývá jakéhosi kulovitého tvaru.
A takto vypadá akutní selhání ledvin – rozsáhlé krevní výrony pod horním a dolním pancířem. Taková diagnóza je vždy rozsudkem smrti!
Do tohoto stavu nemůže přežít ani jeden savec – želva se jednoduše rozpadne na kusy kvůli měknutí kostí!
Rád bych zdůraznil, že všechny uvedené patologie vznikají POUZE v důsledku nevhodných podmínek zadržení! Ve všech těchto případech jsou na vině lidé, kteří týrali svá zvířata!
Ano, a ještě bych rád dodal, že taková situace je možná pouze v Rusku. V zahraničí jsou všechny takové případy považovány za týrání zvířat, za které jsou stanoveny trestní postihy včetně vysokých pokut a vězení. U nás jsou zvířata bezbranná!
Jak mě unavuje každý den vidět nemocná zvířata, tato stvoření zmrzačená svými majiteli, kteří mohli žít a žít, ale musím je dostat z onoho světa a ne vždy se mi to daří. A pokud se nám to podaří, pak ve výsledku získáme chronicky nemocná zvířata, která jsou odsouzena být nemocná a nešťastná po zbytek života. A to vše jen proto, že lidé při pořizování exotického zvířete nepovažují za nutné se obtěžovat a NIC si o něm zjišťovat! Většina z těchto majitelů obecně nejsou v životě špatní lidé, upřímně se kají a trápí se, ale nelze nic zlepšit!
Proto chci udělat krátký exkurz do podstaty tohoto problému a pokusit se vysvětlit, co je správné a co NE.
Tedy naše „obyčejná“ středoasijská želva (Agrionemys horsfieldi). Přes své více než rozšířené rozšíření na území bývalého Sovětského svazu patří do kategorie vzácných a ohrožených druhů. Uvedeno v Červené knize IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody; IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů), jakož i v příloze II CITES. I malé děti vědí, co je Červená kniha, ale málokdo slyšel o CITES, ačkoli tato mocná ekologická organizace je více než široce známá po celém světě.
Dne 3. března 1973 byla ve Washingtonu (USA) podepsána Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). V současnosti jde o hlavní mezinárodní legislativní akt. Zahrnuje většinu civilizovaných (a ne tak civilizovaných) zemí světa. Sovětský svaz se stal stranou této úmluvy v roce 1976.
CITES má tři přílohy, které jsou v podstatě seznamy zvířat a rostlin, které jsou v různém stupni ohrožení.
Příloha I CITES zahrnuje druhy zvířat a rostlin, kterým bezprostředně hrozí zničení. Jakýkoli vývoz nebo dovoz takových zvířat je přísně zakázán. Výjimkou jsou pouze zvířata druhé generace, tedy neodchycená z přírody, ale odchovaná v zajetí (například v zoologických zahradách). Ale takové případy jsou přísně evidovány orgány CITES a jsou podle toho zpracovávány. To znamená, že v reálné situaci není možné získat povolení k vývozu takového zvířete. Takové otázky se řeší téměř na úrovni vlád příslušných zemí.
Příloha II úmluvy CITES zahrnuje druhy zvířat a rostlin, které nemusí být bezprostředně ohroženy vyhynutím, ale mohou se jím stát, pokud jejich dovoz a vývoz není přísně kontrolován. Čili k vývozu takového zvířete je naprosto nezbytné povolení CITES, které nebude tak snadné získat. Vydává se zpravidla pouze registrovaným organizacím, například zoologickým zahradám nebo velkým soukromým sbírkám, opět patřičně formalizováno zákonem.
Dodatek III teď nepotřebujeme.
Ve všech zemích světa existuje trestní odpovědnost za nedodržení těchto ustanovení, za neoprávněný odchyt a vývoz vzácných a ohrožených zvířat ze země. V některých zemích mohou být tyto sankce poměrně přísné – od vysokých pokut až po odnětí svobody až na 20 let.
A nyní, po této malé odbočce, se vraťme k naší středoasijské želvě. Opakuji, že je zahrnuta v příloze II úmluvy CITES, to znamená, že její odstranění z jejího stanoviště vyžaduje povolení orgánu CITES v Rusku. Není třeba říkat, že všichni lidé prodávající želvy na Ptačím trhu nebo na ulicích takové povolení nemají. Do Moskvy je ročně přivezeno asi 300 000 želv a VŠECHNY jsou propašovány ven. Znám nějaké obchody se zvířaty, kde jsou středoasijské želvy k volnému prodeji. Nedokážu si představit, jak to naformátují. Myslím, že buď pracují na vlastní nebezpečí a bez dokladů, nebo mají důkazy, že tato skupina zvířat je druhá generace (chovaná v zajetí, vzpomínáte?). To není pravda! Středoasijská želva je extrémně náročná na chov v zajetí. A pokud se nějakému pokročilému specialistovi podaří od ní ještě získat několik mláďat, pak chov v komerčních dávkách nepřipadá v úvahu!
Středoasijské želvy prodávané v Moskvě se chytají ve středoasijských republikách, nacpané do plátěných pytlů, ve kterých obvykle skladujeme několik stovek brambor, a za takových podmínek jsou převáženy do Moskvy. Pak jsou nejčastěji drženi v tmavých sklepích bez jídla a tepla po mnoho měsíců. A pak jsou ti mučení, vyčerpaní a nachlazeni prodáni.
No, v tomto ohledu je tu další velmi palčivý problém, kterému majitelé těchto želv čelí. Pokud je zakoupíte nelegálně a bez příslušných dokladů, NEMÁTE PRÁVO vyvážet je mimo Rusko, ať už dočasně nebo navždy. Často dostávám otázky, jak lze legálně vyvézt takové zvíře. Bohužel, odpověď je zklamáním – v žádném případě!
K vývozu zvířat do zahraničí, která podléhají CITES, je nejprve vyžadováno povolení od úřadu CITES v Rusku. A takové povolení lze získat pouze v případě, že máte doklad potvrzující, že jste toto zvíře zakoupili LEGÁLNĚ! Ani veterinární osvědčení vám nedává právo na vývoz. Tento začarovaný kruh se ukázalo jako nemožné prolomit. Lidé často souhlasí s tím, že zaplatí jakoukoli pokutu, aby svého mazlíčka zaregistrovali a mohli ho v budoucnu kamkoli přepravit. Zvláště akutní je tato problematika například pro ty, kteří odjíždějí do zahraničí na trvalý pobyt. Bohužel taková registrace není možná. Podle současných zákonů podléhá vaše zvíře konfiskaci.
Takže jsme se shodli na tom, že se vám prodávají mučené a vyhublé želvy. Co se s nimi stane dál? V 90 % případů si noví majitelé přinesou želvu domů a nechají ji volně lézt po bytě. Z nějakého důvodu jsou lidé zcela přesvědčeni, že želva může žít v městském bytě stejně jako psi a kočky. Želva je ale divoké zvíře, není stvořena k tomu, aby žila vedle lidí. Podmínky prostředí, které potřebuje, aby se cítila pohodlně, se radikálně liší od podmínek v našich bytech.
A v této situaci jsou všechny želvy rozděleny do 2 skupin. U první skupiny se po 3-4 týdnech začínají projevovat klinické příznaky některého onemocnění, nejčastěji zápal plic. To znamená, že taková zvířata začnou mít výtok z nosu, očí a úst, při dýchání sípají, odmítají potravu a jsou letargická. Majitelé si toho nemohou nevšimnout a želvy končí na mém stole. Toto je nejpříznivější varianta, protože takové nemoci jsou téměř vždy léčitelné a cestou lidem podrobně vysvětluji, jak správně udržovat svého mazlíčka, a v budoucnu s takovými želvami obvykle vše dobře dopadne.
Druhá skupina má většinou méně štěstí. Patří sem silní, otužilí jedinci, kterým se ve zcela „neželvích“ podmínkách, ve kterých byli několik předchozích měsíců, daří neonemocnět. V souladu s tím dobře jedí, dobře se pohybují a jejich majitelé jsou přesvědčeni, že je s nimi vše v pořádku.
Neměli bychom však zapomínat, že želva je prastaré a velmi odolné zvíře, které dokázalo přežít až do dnešních dnů a po tisíce let se adaptovalo na nepříznivé podmínky prostředí. Proto je po poměrně dlouhou dobu zcela nepostřehnutelné, že je želva nemocná. Nejčastěji budou takové procesy probíhat po dlouhou dobu a asymptomaticky – dokonce i několik let! Ale nedělejte si iluze, proces již probíhá! A zatímco v přírodě nebo v zajetí by se při správné péči a krmení mohla želva dožít dalších 50 let nebo i více, v takové situaci přežije stěží 10 let.To platí zejména pro mláďata. Slitujte se nad zvířetem, za které jste souhlasili s převzetím odpovědnosti! Vytvořte mu potřebné podmínky k životu!
Jaké jsou tyto podmínky?
První věc, kterou je třeba si zapamatovat, je, že želva, stejně jako ostatní plazi, je chladnokrevné zvíře, to znamená, že její tělesná teplota se přibližně rovná teplotě okolí. Proto v první řadě nutně potřebuje vytápění. Teplota vzduchu, při které se cítí pohodlně, je 28-32C. Tuto teplotu lze vytvořit běžnými žárovkami, které musí hořet alespoň 12 hodin denně. Na noc je lze vypnout, ale pouze pokud teplota v bytě neklesne pod 17C. Jelikož lampy nemůžete umístit po celém bytě, potřebuje želva terárium, ve kterém by měla trávit většinu času.
Druhým je ultrafialové záření. Pro takové pouštní zvíře, zvyklé na vysoké sluneční záření, jako je želva, je to naprosto nezbytné. Lampy Repti Glo 8,0 o výkonu minimálně 20 W musí také hořet v teráriu minimálně 12 hodin.
Třetí složkou je vápník. Měl by být podáván želvě po celý život jako doplněk stravy. Nejlepší léky současnosti na našem domácím trhu jsou Wardley vápník, CalviRep. Dávkování: 1,5 odměrky na kg hmotnosti želvy za týden.
A v neposlední řadě dieta. Strava želvy by měla obsahovat 80 % listové zeleniny. V létě je to jednoduché – pampelišky, jetel atp. Zbývajících 20 % tvoří zelenina a ovoce v libovolné kombinaci. V zimě mohou být krmeny pokojovými rostlinami a stejnou zeleninou a ovocem. Základním pravidlem je, že strava by měla být velmi pestrá. Nemůžete krmit svou želvu jen jednou věcí. Výmluvy typu „to se jí nelíbí“ nefungují. Všechny produkty nadrobno nasekejte a smíchejte s tím, co má ráda, aby si nemohla vybrat. Při krmení byste také měli pamatovat na to, že želva je zcela býložravec, takže jakékoliv živočišné bílkoviny – např. maso, vejce, tvaroh, mléko atp. – je absolutně kontraindikován!
To je vše. Myslím, že to není moc těžké.
No, závěrem
Hlavní chyby, které se dělají při držení středoasijských želv a dalších suchozemských druhů v zajetí:
1) Není potřeba držet želvu na podlaze. Při této metodě nelze vyloučit průvan, prach, dehydrataci, infekční onemocnění, požití cizích těles a poranění.
2) Nemůžete želvu vykoupat a pak ji pustit na podlahu. Teplotní rozdíl pouhých 10°C může způsobit nachlazení.
3) Není dovolen kontakt s jinými domácími zvířaty.
4) Do terária nemůžete okamžitě zasadit „přítele“ nebo „přítelkyni“. Pokud jsou zakoupeny do společnosti zdravé želvy, je nutná minimálně měsíční karanténa.
5) Nemůžete nechat želvu venku bez dozoru.
6) Jako zeminu nepoužívejte písek, ostré kamenné třísky, drobné piliny nebo želvu jednoduše udržujte na hladkém povrchu.
7) Želvy vysazené v teráriu není třeba litovat, pokud tam „stěžovaně“ škrábe. Kopání je pro želvu naléhavou fyziologickou potřebou. V přírodě to dělá většinu svého „volného času“.
8) Pokud se želva vzdálí od světla, neznamená to, že ji není třeba zahřívat.
9) Želvy pijí pouze v případě, že nemají v potravě dostatek vody. Ale raději plavou a „chodí na záchod“ ve vodě. Voda by měla být v teráriu neustále.
10) Nemůžete podávat pouze jeden druh jídla. Potravinové zdroje provitamínů A – mrkev, rajčata, červená paprika – je nutné alespoň občas krmit.
11) Vitamíny nemůžete dávat do oka, takže je lepší je nedávat vůbec.
12) Želvu není potřeba mazat olejovými přípravky a hlavně vitamínem A.
13) Hibernace není pro želvy nutná a někdy je škodlivá.
14) Po manipulaci se želvou nebo čištění terária si umyjte ruce, protože želva může být přenašečem salmonely. Až na velmi vzácné výjimky jsou želví červi pro člověka neškodní.
15) Pokud se vám želva nezdá zcela zdravá, je třeba co nejdříve kontaktovat veterinární kliniku. Mnoho onemocnění v hlavním stadiu je obtížné léčit.
Želvy jsou krmeny whisky, mlékem, leguáni jsou krmeni sýrem a krabími tyčinkami atd. a v mnoha případech to nevede k smutným následkům po mnoho let (i když častěji ano). To neznamená, že tyto produkty jsou zdravé. Dotyčná zvířata jsou výhradně býložravci. Zkuste krávu krmit whisky nebo jí pravidelně dávat vejce a tvaroh. Protože suchozemské želvy i leguáni umírají v zajetí primárně na onemocnění ledvin, živočišné bílkoviny toto riziko pouze zvyšují. Ještě jednou opakuji: možná se ve vašem případě nic zvláštního nestane, ale platí jednoduché pravidlo: pokud zvíře v přírodě jí výhradně zelenou potravu, asi byste ho neměli krmit masem.. Žádné další vitamíny ani minerály tam nejsou. Jsou tam pouze bílkoviny, kterých je v luštěninách stejné množství. Živočišné bílkoviny však obsahují alespoň 4 aminokyseliny, které býložravci nevstřebávají, a proto zvyšují množství dusíkatých metabolitů a zatěžují ledviny. Zde je další příklad: dva lidé vypijí každý den láhev vodky. Člověk se za pár let opije a zemře na alkoholickou cirhózu jater. Ten druhý bude báječně existovat desítky let, potěší svou rodinu a také poskytne teoretický základ pro výhody relaxace od stresu, ceněných „kardiologických“ 100g atd.. Inspirován takovým příkladem někdo napíše brožuru „o udržení mužů v zajetí,“ kde uvedený výrobek zařadí do povinné stravy.
