Toto je blog o přírodě. Doufáme, že vám pomůže se v něm lépe orientovat a možná vás uchvátí natolik, že sami budete chtít být častěji venku, v lese! Zde najdete nejnovější zprávy o dění v estonských lesích, o flóře a fauně. Řeč bude také o těch zástupcích zvířecího světa, které v reálném čase zachytila videokamera RMK instalovaná na ostrově Saaremaa a na dalších místech. V zorném poli kamery, která byla instalována pro sledování jelena lesního, se mohou nacházet i jezevci. Pokud chcete také vidět obyvatele lesa v reálném čase, pak vám poradíme: nejlepší čas na to je brzy ráno nebo pozdě večer, v tuto dobu jsou lesní zvířata nejaktivnější. Prostřednictvím fotoreportáží a videoreportáží vám představíme naučné stezky, jednotlivé objekty a další zajímavé úkazy – ať už jsou to rostliny, zvířata nebo lidé. S vědomím zvýšeného zájmu Estonců o „tichý lov“ jsme ke spolupráci přizvali také mykologa.
Rozhodně se rady houbaře budou hodit začátečníkům i zkušeným houbařům. „Kdy byste měli jít do lesa na houby? Kde v Estonsku rostou ty nejneobvyklejší houby? Co byste měli zvážit při hledání hub a jak odejít z lesa s plným košíkem?“ – toto není úplný seznam otázek, na které se pokusíme odpovědět na našem blogu. A jak kdysi poznamenal německý spisovatel a básník Johann Seime: „Z komunikace s přírodou získáte tolik světla, kolik chcete, a tolik odvahu a sílu, kolik jich potřebujete.” Spisovatel a já souhlasíme na sto procent a vy?
Blog je udržován
Tiit Hunt, zoolog, fotograf přírody
„Narodil jsem se v květnu 1961 v Laaskhoonu na břehu řeky Pedja. V roce 1985 dokončil magisterské studium na Tartu State University. Biolog.
Po univerzitě pracoval do roku 1990 v národním parku Lahemaa, poté byl šest let redaktorem biologické a lékařské sekce časopisu „Horizont“ a v letech 1996-2013 byl vedoucím oddělení zoologie Estonského muzea. přírodní historie.
Lásku k přírodě a její fotografii mi odmala vštěpoval můj otec, lesník.
Od roku 1997 vedu každoroční projekt fotografie přírody „Bloodless Hunt“.
V průběhu let jsem vydal několik knih:
“Eestimaa. Looduse teejuht“ („Estonsko. Průvodce přírodou“), „Kunst“ 2005.
„Väike kalaraamat: Eesti 40 tuntud ja vähem tuntud kala“ („Průvodce malými rybami: 40 slavných a málo známých ryb Estonska“), Maalehe raamat 2007.
“Eesti kalad” (“Estonské ryby”), “Varrak” 2012.”
Oleg Cymbarevič, přírodovědec a amatérský fotograf
„Často se stává, že člověk žije docela úspěšně a přesto neustále přemýšlí a přemýšlí, co je jeho hlavním cílem, a když to nakonec zjistí (pokud to zjistí!), je velmi překvapen, že odpověď byla zřejmá od samého začátku .
Můj příklad je právě z této série.
Vystudoval jsem TPI v roce 1979 s titulem ekonomie. Dlouhá léta působil na ministerstvu financí, poté se od 90. let věnoval auditorské činnosti.
Narodil jsem se na Sibiři ve vesnici obklopené nejkrásnější tajgou – odtud od dětství začala moje láska k lesu a přírodě vůbec. Vždy při první příležitosti po práci jsem utíkal do lesa, až jsem nakonec utekl, naštěstí, když jsem si uvědomil svůj hlavní účel.
Od mládí se zajímal o fotografii. A v posledních letech se turistika v lese, fotografování přírody a psaní na přírodní témata na blogy a časopisy změnily z koníčka na způsob života. V lese mě láká úplně všechno, ale hlavně houbaření a pozorování ptactva.
Na základě nashromážděného fotografického materiálu vydal tři knihy: o houbách a lišejnících, o bažinách Estonska a o ptácích ve městě. Provozuji na internetu blogový časopis „Notes of a Naturalist“. Poslední dva roky se aktivně účastním vzdělávacích programů RMK jako průvodce přírodou po lesních naučných stezkách.“
Anatolij Tarasov, mykolog
„Na úvod se krátce představím: Narodil jsem se, vyrostl a ke své velké radosti stále žiji v Estonsku, v jeho neobyčejně krásné a přirozeně rozmanité části – hrabství Ida-Viru. Na severu je pobřeží s majestátním útesem „poblíž šedé pláně moře“, na jihu je perla – Čudské jezero, na východě krásná Narova s bouřlivými vodami, ve středu síť nádherně krásných jezer Kurtna ukrytých mezi borovými lesy. Sbírám houby přes padesát let, jak se říká „od mládí“. Byl jsem v mnoha částech Estonska, ale musím říct, a nenechte se urazit obyvateli jiných míst: Ida-Viru County je bezkonkurenční. To je houbové království Estonska!
Důlní inženýr vzděláním. Absolvent Tallinnského polytechnického institutu. Věnoval se hokeji, střelbě na antukové holuby, hudbě a mnoha dalším. Člen Petrohradské mykologické společnosti. Zdá se, že dnes je její jediný zástupce z Estonska. S kolegyní Irinou Aleksandrovna Ukhanovou ze Stavropolu vydáváme již čtvrtým rokem první ruský časopis o houbách a pro houbaře „Houbař Ruska“. Na stránce je mým cílem v rámci možností informovat začínající i zkušené houbaře o aktuální houbařské situaci v lesích, představovat houby tak, jak se objevují, známé, vzácné i jedovaté. Řeknu vám o jejich vlastnostech, vlastnostech, způsobech vaření a mnohem více.
Hodně štěstí všem houbařům v nadcházející sezóně a. zůstaňte naladěni na nové „příchody“ na našem blogu!
OCHRANA PŘÍRODY
Jednou z oblastí činnosti RMK je ochrana přírody, jejímž cílem je zachování přirozené rozmanitosti státních pozemků. K tomu je nutné provést nezbytné práce na ochraně přírody a dodržovat nejdůležitější zásady zachování diverzity v hospodářských lesích.
Specialisté odboru ochrany přírody organizují obnovu biotopů ohrožených nebo ve špatném stavu druhů, péči o biocenózu a její obnovu, péči o parky a jednotlivé objekty a také značení chráněných zón. Specialisté oddělení sdílejí informace o postupu prací na některých lokalitách na stránkách našeho blogu o přírodě v sekci OCHRANA PŘÍRODY.
Anatolij Tarasov
13. června 2022
Když se koncem května – začátkem července procházíte podél břehu vodní nádrže – řeky, jezera nebo bažiny a pozorně se díváte na pobřežní houštiny trav a rostlin, někdy si všimnete podivného, chlupatého, šestinohého hmyzu, dosahujícího tří centimetrů na délku, na listech a stoncích.
Text a foto: Anatolij Tarasov
A nikdy si nebudete myslet, že z tohoto „švábího monstra“ vyroste, nebo spíše se vylíhne krásná vážka. Chtě nechtě mě napadá přirovnání s ošklivým káčátkem. Pouze roli káčátka plní larva, v tomto případě vážka heteroptera z čeledi vážek (Gomphidae). Konkrétně Dedka obecná (lat. Gomphus vulgatissimus).
Vážky žijí pouze 4 týdny a vývojový cyklus má několik fází a trvá dva až čtyři roky. Zajímavost: samice házejí vajíčka do vody za letu, přičemž za letu narážejí do vody koncem břicha jako bombardéry (samice nemají vejcoložiště). Z vajíček se vyvinou larvy, které žijí v sedimentech písčitého dna. Lezou po dně nebo se pomocí silných kopacích nohou zavrtávají do bahna či písku. Aktivní jsou v noci. Vybrali si pro sebe kuriózní metodu plavání – „reaktivní“, která spočívá v prudkém vytlačování vody ze zadního střeva.
Larvy vážek heteroptera se živí pouze živou kořistí, na kterou číhají, sedí na vodních rostlinách nebo na dně. Strava larev dafnií zahrnuje larvy hmyzu žijící u dna, jako jsou jepice, komáři, malí měkkýši a červi. Nepohrdnou ani rybím potěrem, čímž škodí rybolovu. Navíc mají výbornou chuť k jídlu, váha toho, co za den snědí, může být dvojnásobná.
Larva postupem času vyvine rudimenty křídel, zvětší se a nakonec nastane čas, kdy opustí vodní prostředí. Larva, která dosáhla své konečné velikosti, se plazí z vody podél stébla trávy, stonku nebo větvičky, zaujme přísně svislou polohu a zamrzne. Poslední línání najády se odehrává ve vzduchu.
Larva vážky, vynořující se z vody, uschne, na zádech a hlavě se jí vytvoří praskliny a po chvíli jako ze skafandru vyleze na denní světlo mladá krásná vážka. Nějakou dobu se stále drží své „kolébky“, jako by se bála rozloučení se svým bývalým příbytkem, pak se odplazí ze staré ulity a uklidní se, zatímco se její křídla roztahují a tvrdnou (asi 6 hodin). V tuto chvíli jsem našla své hrdinky. Jemně jsem si je položil na dlaň a zůstaly zcela pasivní.
Na závěr pár faktů ze života vážek.
V ložiskách období karbonu paleozoické éry byly nalezeny fosilní pozůstatky starověkých vážek, jejichž rozpětí křídel dosáhlo 90 cm!
Jakmile byl proveden experiment – larvy vážek byly umístěny do malé nádrže osázené plůdky lína a kapra. Po měsíci a půl bylo 77 % všech ryb sežráno larvami.
Vážky jsou nepřekonatelní mistři letecké akrobacie. Jsou schopni dělat obraty v pravém úhlu, vznášet se ve vzduchu bez pohybu, dělat salta ve vzduchu a létat ocasem jako první.
Vážky létají nejrychleji ze všech druhů hmyzu. Jejich cestovní rychlost je 30 km/h, maximální kolem 60 km/h, na krátké vzdálenosti dokážou zrychlit až na 100 km/h.
Frekvence mávání křídly rychle létající vážky je 30krát za sekundu!
- Sdílejte článek
