Stejně jako většina ostatních ještěrů si i leguán ponechává „třetí oko“, nazývané parietální oko, umístěné na temeni hlavy. Nachází se ve speciální díře na přechodu čelní a temenní kosti lebky a je pokryta velkými šupinami, jejichž střední část je průsvitná. Tento rudimentární orgán citlivý na světlo zdědilo zvíře po svých vzdálených předcích – v současnosti není schopen vytvářet obraz, přestože má nedostatečně vyvinutou čočku a sítnici. http://myreptile.ru/forum/index.php?topic=517.0
Jiné odpovědi
3
Barva duhovky leguána se liší od zlaté nebo oranžově žluté až po hnědou nebo šedou. Spodní víčko vypadá, jako by bylo namalované řasenkou. V přírodě se leguán vždy vyhřívá na slunci a tato černá čára pomáhá omezit proudění slunečního světla, podobně jako „válečný nátěr“ fotbalových hráčů.
Leguánovo oko je poněkud odlišné od lidského, proto se vědci domnívají, že leguáni vidí svět jinak než my. Lidé mají zrakové buňky ve tvaru kužele, které rozpoznávají barvy, a zrakové buňky ve tvaru tyčinky, které jsou vysoce citlivé na světlo, ale nerozpoznají barvy. Díky směsi obou typů zrakových buněk vidíme různé barvy a vidíme i v šeru. Pokud by ale naše sítnice měla pouze zrakové buňky ve tvaru kužele, viděli bychom barvy mnohem lépe za jasného denního světla.
V sítnici oka leguána je mnoho kuželovitých a dvoukuželových zrakových buněk, které jsou oba potřebné pro zlepšení „barvy“ a „kontrastu“. Z tohoto důvodu se vědci domnívají, že leguáni mají lepší barevné vidění než lidé.
Ale jako kompromis za vynikající plnobarevné denní vidění leguáni nevidí příliš dobře v noci nebo za šera. V sítnici lidského oka je dostatek tyčinkovitých zrakových buněk, že něco vidíme i v noci, ale naše noční vidění není srovnatelné s nočním viděním zvířat s velkým počtem tyčinkových buněk, jako jsou například kočky. Ale alespoň v noci vidíme mnohem lépe než leguáni.
Chcete-li vyzkoušet, jak leguán vidí v šeru, přesuňte ho z osvětlené místnosti do zastíněné. S největší pravděpodobností se pokusí osvobodit a utéct. Leguáni nemají rádi náhlé změny osvětlení, protože jsou jím doslova oslepeni.
Zajímavé však je, že oči leguánů, na rozdíl od našich, vidí ultrafialovou barvu. John Phillips ze San Diego Endangered Species Center píše: “Mohou vidět vše, co vidíte, plus ultrafialové světlo.”
Oči leguána jsou umístěny po stranách hlavy. Na stereoskopickém (binokulárním) snímku je tedy leguánovi viditelná pouze malá část jeho zorného pole – to je oblast, kterou mohou vidět oběma očima najednou. Leguáni mají dobré periferní vidění, ale aby lépe viděli objekt zájmu, otočí hlavu tak, aby na něj mířili jedním okem. Leguáni nemají příliš dobrý smysl pro vzdálenost (smysl pro vzdálenost je možný pouze s binokulárním viděním, jako lidé), protože vidí primárně buď jedním, nebo druhým okem. Někteří lidé věří, že právě proto jsou leguáni takoví nebojácní skokani, protože nedokážou odhadnout, jak vysoko budou muset klesnout, když minou.
Monokulární vidění leguánů dělá jejich pohyby očí a hlavy podobné pohybům ptáků. Naklánějí hlavy, aby lépe viděli. Když například leguánovi nabídnete něco k jídlu, bude jíst bokem, abyste viděli, co jí. Pokud chcete leguánovi něco ukázat, přineste ho ze strany, ne k nosu.
Sledujte, jak leguán pohybuje hlavou, když se rozhlíží po okolním světě, a můžete lépe pochopit, na co přesně „myslí“.
“Zorničky se rozšiřují nebo stahují, když je leguán šťastný, rozrušený nebo ztracený v myšlenkách.” – Diana z Texasu
Jinými slovy, leguán používá oči jako prostředek komunikace. Leguán ostatně nevydává žádné zvuky, kromě občasných hlasitých výdechů. Leguáni komunikují s jinými leguány a potenciálně nebezpečnými zvířaty (včetně lidí) prostřednictvím řeči těla. To je jeden z důvodů, proč jsou leguáni tak vizuálně orientovaní – potřebují se neustále rozhlížet po smysluplných informacích. Leguáni milují zejména oční kontakt s jinými leguány. Oči jsou důležitým dráždidlem
