Po dlouhé plavbě jsem se svými společníky dorazil do země divokých Kyklopů, kteří neznali zákony. Nezabývají se zemědělstvím, ale přesto jim půda dává všeho v hojnosti. Nepřistáli jsme hned na jejich pozemku. Slyšeli jsme hlasy Kyklopů a řev jejich stád. Druhý den ráno jsem se rozhodl odplout na své lodi do země Kyklopů, abych zjistil, co to je za lidi. Rychle jsme přeplavali úzký průliv a přistáli na břehu. Poblíž moře jsme viděli jeskyni porostlou vavříny a obehnanou plotem z obrovských kamenů. Vzal jsem s sebou dvanáct spolehlivých soudruhů, popadl láhev vína a šel do Kyklopovy jeskyně. Jak jsme se později dozvěděli, tento Kyklop byl strašně divoký, žil odděleně od ostatních a svá stáda pásl sám. On, stejně jako všichni Kyklopové, nevypadal jako lidé. Byl to obr, měl monstrózní sílu a v čele měl jen jedno oko. Když jsme vstoupili do jeho jeskyně, nebyl doma. V jeskyni Kyklopů bylo mnoho sýrů v koších a kyselé mléko v kbelících a miskách. Jeskyně měla ohrady pro jehňata a kůzlata. Moji společníci mě začali přemlouvat, chytili nejlepší jehňata a kůzlata a vzali si trochu sýra, abych běžel na loď, ale bohužel jsem je neposlechl. Chtěl jsem vidět samotného Kyklopa. Konečně dorazili Kyklopové. U vchodu do jeskyně hodil na zem obrovský balík dříví. Když jsme viděli cyklón, ve strachu jsme se schovali do nejtemnějšího koutu jeskyně.
Cyklon zahnal jeho stádo do jeskyně, zablokoval vchod do jeskyně a začal dojit kozy a ovce. Poté, co je podojil, zapálil oheň, aby si uvařil vlastní jídlo. Pak nás uviděl a hrubě se hromovým hlasem zeptal:
– Kdo jsi? Odkud jsi přišel?
“Všichni jsme Řekové,” odpověděl jsem Kyklopovi, “plujeme z Tróje.” Přivedla nás sem bouře. Prosíme vás, abyste nás přátelsky přijali jako hosty. Koneckonců víte, že Zeus trestá ty, kteří urážejí cizí lidi a neprojevují jim pohostinnost.
“Je zřejmé, že jsi sem přišel z dálky, cizinče,” křičel na mě kyklop zuřivě, “protože si myslíš, že se bojím tvých bohů!” Co mě zajímá na Zeusovi! Nebojím se hněvu Dia! Nehodlám vás šetřit! Budu si dělat, co chci! Řekněte mi, kde jsou vaše lodě?
Pochopil jsem, proč se mě Kyklopové ptají na mou loď, a odpověděl jsem mu:
— Bouře rozbila mou loď o pobřežní útesy, jen já a moji společníci jsme unikli.
Kyklop Polyfém. Odysseus. Fragment sochy
Sochařství. Řím. Nemocný v. INZERÁT “Oslepení Polyféma.”
Řím. Nemocný v. PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM.
Kyklopové mi neodpověděli. Rychle popadl mé dva společníky svými obrovskými rukama, praštil je o zem a zabil je. Pak je uvařil a snědl. Upadli jsme do nepopsatelné hrůzy a začali se modlit k Diovi za záchranu. Kyklop dojedl svou hroznou večeři, klidně se natáhl na zem a usnul. Chtěl jsem ho zabít, už jsem tasil meč, ale při pohledu na obrovskou skálu, kterou byl vchod zatarasený, jsem si uvědomil, že nemůžeme uniknout. Přišlo ráno. Kyklopové opět zabili dva mé společníky. Když je snědl, vyhnal stádo z jeskyně a zablokoval vchod skálou. Dlouho jsem přemýšlel, jak se zachránit, a nakonec jsem na to přišel. V jeskyni jsem našel obrovskou kládu, která vypadala jako stožár. Kyklopové z toho asi chtěli udělat klub. Mečem jsem odřízl konec polena, nabrousil ho, spálil na uhlí a schoval. Večer se Kyklopové se stádem vrátili. Znovu zabil dva mé společníky, a když dokončil svou nechutnou večeři, chtěl jít spát. Ale přistoupil jsem k němu a nabídl mu pohár vína. Kyklopové pili víno a řekli mi:
– Nalij mi další drink a řekni mi, jak se jmenuješ, chci ti připravit dárek.
Nalil jsem Kyklopovi druhý šálek, on požadoval třetí a já jsem nalil třetí. Předal jsem to a řekl jsem Kyklopovi:
– Chcete znát mé jméno? Jmenuji se Nikdo.
“No, poslouchej, Nikdo, sním tě jako poslední, to bude můj dárek pro tebe,” odpověděl mi Kyklop se smíchem. Vypil třetí šálek, opil se, spadl na zem a usnul.
Pak jsem dal znamení svým kamarádům, popadli jsme špičatý konec polena, zapálili ho a vypálili s ním Kyklopovi oko. Zařval strašlivou bolestí, vytrhl si kouřící kolík z oka a začal volat na pomoc další Kyklopy. Přiběhli a začali se ptát:
– Co se ti stalo, Polypheme? kdo ti ublížil? Proč jsi nás vzbudil?
Polyfémos jim divoce zařval:
– Nikdo mě neničí ne silou, ale lstí!
Kyklopové se rozzlobili a zakřičeli na Polyféma:
– Pokud vás nikdo neurazil, pak není třeba tolik plakat! Pokud jste nemocní, pak je to vůle Dia a nikdo to nezmění.
S těmito slovy Kyklopové odešli.
Je ráno. Polyfémos s hlasitým sténáním oddálil skálu od vchodu a začal vypouštět stádo na pole, přičemž rukama ohmatával záda každé ovci a každé koze. Pak jsem svázal tři berany a pod prostředního jsem přivázal jednoho ze svých kamarádů. Já sám jsem svíral ruce za hustou vlnu obrovského berana, Polyfémova oblíbence, visel pod ním. Berani s mými společníky uvázaní pod nimi minuli Polyféma. Poslední byl beran, pod kterým jsem visel. Polyfémos ho zastavil, začal ho laskat a stěžovat si na jeho neštěstí, na to, že ho ten drzý Nikdo neurazil. Nakonec mu chyběl i tento beran. Takto jsme byli zachráněni před jistou smrtí. Spíše jsme zahnali Polyfémovo stádo na loď, kde na nás čekali naši soudruzi. Nedovolil jsem svým soudruhům truchlit nad mrtvými. Rychle jsme nastoupili na loď, zajali Polyfémovy ovce a odpluli pryč od břehu. Když jsme dopluli do takové vzdálenosti, že bylo slyšet mužský hlas, hlasitě jsem zakřičel na Kyklopa:
Odysseus s Kyklopem Polyfémem. Umělec J. Jordane. 1630 město
– Poslouchej, Kyklopi! Svou krutostí jsi na sebe přivolal Diův trest. Už nebudete zabíjet a požírat nešťastné tuláky.
Kyklop mě slyšel, ve vzteku zvedl útes a hodil ho do moře. Útes málem rozdrtil příď lodi. Ale svým šestým jsem tlačil loď a znovu jsme vypluli na moře. Odpluj, zakřičel jsem na Polyféma:
– Věz, Polyféme, že tě oslepil Odysseus, král Ithaky!
Divoký Kyklop hněvem zavyl a hlasitě zvolal:
– Proroctví, které mi dal věštec, se splnilo! Myslel jsem, že Odysseus je impozantní obr, a ne tak bezvýznamný červ jako ty!
Polyfémos se začal modlit ke svému otci Poseidonovi, aby mě potrestal za to, že jsem ho připravil o zrak. Popadl kámen ještě větší než ten první a hodil ho do moře. Útes zapadl za zádí lodi. Obrovská vlna zvedla moji loď a hodila ji daleko do moře. Takto jsme byli zachráněni. Šťastně jsme dojeli na ostrov, kde na nás čekaly ostatní lodě. Tam jsme přinášeli bohům bohaté oběti. Další den jsme se vydali na další cestu přes nekonečné moře, truchlíce za padlými kamarády.
Odysseus utíká před Polyfémem. Sochařství. Řím. IV století PŘED NAŠÍM LETOPOČTEM.
Otázky a úkoly
1. Načrtněte svou legendu.
2. Která epizoda vás nejvíce bavila? Proč?
3. Jak jste si představoval Polyféma? Popište to ústně.
Z ústního lidového umění
V dalekých, vzdálených dobách, kdy ještě neexistoval spisovný jazyk, lidé vytvářeli přísloví a pořekadla, pohádky a hádanky, předávali si je z úst do úst, doplňovali, měnili, vylepšovali. Proto byla nazývána kreativita lidí orální lid.
Umění lidu se nazývá folklor (z anglických slov folk – lid, lore – moudrost).
Otázky a úkoly
1. Na základní škole jste se již setkali s různými žánry folklóru: pestushki, říkanky, jazykolamy, vtipy, kouzla, hádanky, přísloví, rčení. Tyto žánry se nazývají malé formy folklóru. Proč si myslíš?
2. Uveďte příklady z malých folklorních žánrů. Jaké žánry si pamatujete?
Použijte vyhledávání na webu:
studopedia.org – Studopedia.Org – 2014-2023. Studiopedia není autorem materiálů, které jsou zveřejněny. Poskytuje však možnost bezplatného použití (0.013 s) .
1) Proč Odysseus zůstal na ostrově a čekal na Kyklopy?NEBYLO TOHO ZVLÁŠTNÍ POTŘEBA?
2) JAK SE SETKÁVAL Odysseus Kyklopové s hosty? jaký dojem jsi udělal?
3) Homér nazývá Odyssea „mazaným“, trpělivým a neustálým v nesnázích, rovný Bohu. Jak to Odysseus odůvodňuje v epizodě s Kyklopem POLYPHEMUS?
4) Jak se v tomto příběhu objevuje Odysseus? Jaké vlastnosti zvláště vyzdvihujete? ?
Nejlepší odpověď
1) Důvodů je mnoho. Jednak jim došly zásoby a plavba dál bez doplnění zásob by byla riskantní. Za druhé byl Odysseus velmi zvědavý, cituji: „Druhý den ráno jsem se rozhodl odplout na své lodi do země Kyklopů, abych zjistil, co to je za lidi. „A za třetí, Odysseus nemohl opustit ostrov, protože vstoupili do Kyklopovy jeskyně, kterou naplnil obrovským kamenem, se kterým by přirozeně nebyli schopni pohnout, takže jedinou možností bylo Kyklopa Polyféma zabít.
2) Druhá otázka není jasná. Kdo na koho konkrétně udělal dojem? Odysseovi společníci byli velmi vyděšení, protože před nimi byl mocný obr, divoký, snažili se s ním mluvit zdvořile, nestaral se o Bohy, považoval se za Boha
3) Odysseus dokázal porazit Kyklopy lstí, nebýt jeho vynalézavosti, všichni by zemřeli, tato vlastnost se v této epizodě velmi jasně projevuje.
4) Mazaný, obratný, statečný, vynalézavý
Pokud je ještě něco, co potřebujete podrobněji probrat, napište do komentářů
Galina LobodováStudent (202) před 7 lety
4) Potřebujete něco podrobného
Aigul MurachtinaStudent (112) před 6 lety
hodně psát
Jiné odpovědi
Odyssea na ostrově Kyklopů
Po dlouhé plavbě jsem se svými společníky dorazil do země divokých Kyklopů, kteří neznali zákony. Kyklopové se nezabývají zemědělstvím, ale přesto jim Země sama dává všechno v hojnosti. Kyklopští obři žijí v jeskyních, každý zná jen svou vlastní rodinu, neshromažďují se na veřejných setkáních. Nepřistáli jsme hned na zemi Kyklopů. Vstoupili jsme do zátoky malého ostrůvku nacházejícího se nedaleko ostrova Kyklopů. Žádný člověk tento ostrov nikdy nenavštívil, přestože byl velmi úrodný. Na tomto ostrově bylo mnoho divokých koz, a protože tyto kozy nikdy neviděly člověka, nebály se nás.
Když jsme v noci přivázali ke břehu, klidně jsme na břehu usnuli a ráno jsme začali lovit kozy. Každá loď dostala devět koz, ale na loď, na které jsem se sám plavil, jsem jich vzal deset. Celý den po lovu jsme odpočívali a vesele hodovali na břehu. Ze země Kyklopů jsme slyšeli jejich hlasy a řev jejich stád.
Druhý den ráno jsem se rozhodl odplout na své lodi do země Kyklopů, abych zjistil, co to je za lidi. Rychle jsme přeplavali úzký průliv a přistáli na břehu. Poblíž moře jsme viděli jeskyni porostlou vavříny a obehnanou plotem z obrovských kamenů.
Vzal jsem s sebou dvanáct spolehlivých soudruhů, popadl láhev vína a jídlo a šel do Kyklopovy jeskyně. http://www.bestreferat.ru/referat-2228.html
ZvládnoutStudent (130) před 6 lety
taky vím
Za prvé, on a jeho kamarádi nečekali na ostrově, ale v chatrči jednoho z obyvatel tohoto ostrova – Kyklopa, Kyklopa Polyféma, syna boha Poseidona, ale Odysseus o tom ještě nevěděl.
Zvláštní, ale zřejmě ze zištnosti si myslel, že majitel jeskyně hostům něco dá.
Není tak. Jednooký Polyfémos nejenže neprojevil pohostinnost, ale také snědl dva Odysseovy druhy a zablokoval vchod kamenem, aby se vypořádal se zbytkem. Zde se král Ithaky musel hodně snažit a vymyslet slušné východisko z nebezpečné situace, protože ho soudruzi vyzvali, aby jeskyni opustil dříve, než dorazí majitel. Odysseus vystavil všechny své společníky nebezpečí.
Ale ne nadarmo se mu říkalo mazaný.
Jak se on a jeho kumpáni dostali ven, je všem známo.
Odysseus však přesto nemohl odolat vychloubačnému křiku a nazval se vlastním jménem, čehož by on i jeho přátelé v budoucnu litovali. Protože Polyfémos, zbavený svého jediného oka a oklamaný, požádal svého otce Poseidona, aby pachatele potrestal, a zde se jméno, které prozradil samotný hrdina, hodilo. Bylo by nutné zůstat u stejného jména – Nikdo, ale to v postavě krále Ithaky není. Za což se jemu a jeho společníkům dostalo následujících dobrodružství a nebezpečí a návrat domů se stále oddaloval.
Řekové věřili, že vše na světě se děje podle vůle bohů a že vše živé má tuto vůli ctít. Věřilo se, že bohové požadují, aby byl dodržován zákon pohostinnosti a že každý, kdo jej poruší, může rozhněvat nebešťany. Možná, že Odysseus zůstal na ostrově a čekal na Kyklopy v naději na bohatý dar, který se podle zvyku obdarovával cestovateli, aby nerozhněval bohy.
