Možná jsou to telepati? Nejen. Dokonce mluví – to tvrdí nizozemští rybáři a biologové, kteří prováděli výzkum s kapry žijícími v rybníku. Ryby, které ulovili, označili udicí a pustili do vody. Tito kapři už nebyli téměř nikdy uloveni. Když bylo do přírody vypuštěno poměrně hodně ryb, okusování v rybníku úplně přestalo. Nebrali ani ty nejchutnější návnady a ty, které nebyly na háčku.
Neopatrnost při lovu, zdržování záseku nebo přílišný spěch vedou k vypadnutí ryby z háčku. Kousání pak ustane. Rybář musí změnit své lovné místo. Ukáže se, že ryba, která jako zázrakem neskončila v kleci, nahlásila nebezpečí svým příbuzným.
Ale stejně. Jak kapr mluví? Tyto ryby byly dlouho považovány za chytré. Kdysi mniši krmili kapry v klášterních rybnících za zvuku zvonů zavěšených nad vodou. Přivyknuté ryby uslyšely jejich zvonění, vystoupily na hladinu a před zraky užaslých poutníků se neohroženě šplouchaly a hltaly volné pochoutky.
S nástupem podzimního chladného počasí již kapři nereagovali na volání zvonků, ale s návratem tepla nebylo potřeba je přeškolovat na přijímání potravy na obvyklý zvukový signál.
A poté někteří vědci považují ryby za primitivní tvory, kteří si nepamatují své zážitky. Říkají, že podmíněné reflexy, které si dnes vyvinou, zítra úplně zmizí.
U kaprů nezmizí. Naopak po dlouhých zimních měsících dokážou znovu spontánně vzniknout. Některé instinktivní formy chování tak žijí v paměti ryb a pro své opakování čekají pouze na postrčení zvenčí.
Co se týče konverzace, kapři to mají speciální. Jeho slova jsou nahrazena chemickými signály; tzv. „odstrašující látky“ – repelenty. Při poranění se uvolňují z kůže ryb a způsobují charakteristickou reakci v celém hejnu. Zdá se, že jejich bratr říká: “Zachraň se, jak nejlépe dovedeš!” Po obdržení takového signálu se kapři vzruší a přestanou se krmit, což znamená, že přestanou kousat.
Útěk cejna spolu s jeho příbuznými. Podle kousnutí jste poznali, že na háčku je cejn. Potřebujete podběrák, ale ten je v tašce rozložený. Zatímco rozvazujete uzel, ryba se zblázní a následuje prudké trhnutí. Na prutu je zbytek vlasce. A pak kousání ustane. Odešel vytoužený pohár odnesl jeho příbuzné. Musíme se přestěhovat na náhradní místo. Hloupá nedbalost zničila věrný lov.
Ale setkali jste se někdy s koncentrací cejnů a cejnů brzy na jaře u ústí malé a mělké říčky, kde se shromažďovali při hledání sladké vody po opuštění nádrže? Ryby se zvuku trsátka nebály a klovaly do nově vysekaných otvorů. Cejni byli chyceni na jig s krvavými červy, okouní lžíci bez návnady a dokonce i na velkou candátovou návnadu připevněnou k tlustému vlasci. Docházelo ke shromažďování, ale ryby stále chytily návnadu.
Je zřejmé, že se jedná o výjimečný případ. Cejni trpěli hladem, který potlačoval i signály jejich zraněných příbuzných. Obvykle se tato opatrná ryba okamžitě vzdálila od děr.
Záchranná basa? Jsou i další takoví. Skrz „korejské okno“ můžete dokonale vidět. Vychytralá ryba, která byla nastražena, si nejen dává pozor, aby nevzala samotnou návnadu, ale také od ní odežene své příbuzné tím, že jim pod tlamičky vloží krvácející, natržený ret.
Pokud však u kaprovitých „látka strachu“ vyvolá touhu po útěku, pak se okouni a rypoši snaží předběhnout plotici, cejna stříbrného nebo cejna bílého, kteří unikli z háčku. Pach krve zvyšuje jejich chuť k jídlu. Není náhodou, že keporkaci spěchají s takovým vzrušením k čerstvým očím svých vlastních příbuzných.
Jsou snadno cítit. Záchranný okounek téměř musí své příbuzné od háčku odtáhnout násilím. Pro střevle je vše jednodušší. Pokud se kapka hlenu z jeho kůže hodí z lodi do hejna těchto ryb, okamžitě se rozptýlí různými směry a hejno se rozpadne. Vysvětlení je elementárně jednoduché. Střevle dostaly chemický poplach: “Někde poblíž je dravec, už jednoho z nás popadl.”
Reakce štiky bude zcela opačná. Spěchá na místo, kam kapka z ryby dopadá. Přitahují ji nemocní a zranění obyvatelé rybníka.
K detekci hrozby pachem potřebují ryby malé množství „strachové látky“. Jak jsme již dříve zdůraznili, stačí jim pár molekul. Pes s úžasným čichem by tedy v konkurenci se střevlemi nebo zástupci jiných kaprovitých prohrál.
Při komunikaci ryb má velký význam výjimečný čich. Podle čichu rozlišují mezi partnery hejna, jejich pohlavím a věkem. S pomocí doslova chemických molekul je tedy pro ně snadné se navzájem očichávat. Proto starý vtip, že zamilované ryby se nelíbají, ale čichají, není tak daleko od pravdy.
Dravci drží nos ve větru, přesněji řečeno v proudu. Kapky krve a látek z kůže ryb vyvolávají lovecké vzrušení nejen u žraloků, ale také u úhořů, štik a dalších predátorů. Pokud navíc v sedě ve člunu vyléváte vodu z kbelíku, ve kterém byly střevle u houštiny vodních rostlin, pak se zde pravděpodobně brzy objeví pruhovaný lupič. Už jen vůně střevle v ní vyvolává hlad.
Štika sama ale také produkuje pachové látky. Mírumilovné ryby dostávají poplašný signál tímto způsobem: „Loupež je blízko! Mohla by zaútočit!” Nemocní nebo zranění obyvatelé pod vodou, kteří obdrželi život ohrožující informace, začnou z posledních sil odtrhnout od nepřítele. Ale takhle štiku jen více vzruší. To je mimochodem základem pro působení některých typů rotaček, které napodobují nervózní trhavé pohyby nemocných ryb.
Chemické signály mají velký význam pro orientaci ryb. Vědci tvrdí, že přísavky a úhoři se vracejí do řeky podle solárního kompasu. Možná je to pravda. Lososi se ale při migraci z oceánu do rodných pramenů řídí svým pachem, který si pamatují na celý život.
Našeptávači volají po zisku. Zkušení rybáři se nikdy nepokoušejí díru úplně vylovit. Pociťují oslabení kousnutí, přidávají doplňkovou potravu a dočasně se přesunou do jiné díry. Cejni šeptající, kteří zde zůstávají, přitahují další příbuzné. Poté se můžete vrátit do staré díry.
S „strašnou látkou“ bylo vše jasné. Dával signál nebezpečí, úzkosti. Jak našeptávači volají své příbuzné k jídlu, tedy ke krmení? Komunikační kanály zde již nejsou chemické, ale zjevně vizuální, zvukové a elektrické. Tančí ryby? Někteří rybáři na tuto otázku odpovídají kladně. Sledujte, říkají, školku potěru. Plavou klidně a najednou, bez zjevného důvodu, celá škola změní směr nebo se rozprchne na různé strany. Vedoucí nějak vyslali signál všem. Ale jak? Někteří mluví o telepatii, jiní věří, že je to všechno o pozicích, tedy ve zvláštních krocích.
Vskutku. Ryba chycená na háček vždy bojuje zvláštním způsobem. Když to bratři viděli, okamžitě opustili nebezpečnou zónu. Charakteristické je také chování hejna cejnů obklopených nevodem. Zpočátku pobíhají náhodně. Jakmile však člověk využije nerovnosti dna a podsune se pod spodní okraj sítě, řítí se tam celá škola. Pravděpodobně se tomu šťastlivci nějak podařilo přikázat: “Všichni za mnou!”
Obraz při chytání tolstolobika je velmi působivý. Obklopeni ze všech stran stahovací sítí náhle, opět jako na rozkaz, vyskakují z tohoto kotle přes vršek sítě. Nějaká ryba opět udělala znamení: “Následuj mě!” „Všechno ke mně! Tady je jídlo!” – to je póza, kterou ryba zaujme, když narazí na něco jedlého. Když viděla jídlo, vydala se přímo k němu. Jenže pár centimetrů od ceny najednou ztuhla. Stiskla ploutve, mírně zakřivila tělo a sklonila hlavu dolů. Tato póza pro příbuzné znamená: “Na tomto místě je jídlo!” Pokud modelová ryba dostane podobnou pozici a spustí se do hladového hejna, začnou zde všichni hledat potravu.
Hejnové ryby, když vidí potravu, nejprve vzrušeně plavou, rychle pohybují žaberními kryty, a teprve potom se vrhají na potravu.
Spárované ryby, které si všimnou potravy, na chvíli zamrznou, pak se na ni vrhnou a okamžitě se vzdálí.
S největší pravděpodobností má stejný cejn nebo karas také pózu, která volá po letu.
Kapr kapituluje. Takovou pózu má i tato ryba. Složí ploutve a začne se otáčet kolem osy těla tak, aby byla zády k vítězi. Póza, která znamená signál porážky, může být podobná u jiných ryb. Přitisknou ploutve k tělu a stojí ve svislé poloze: hlava nahoře, ocas dolů. Tím se jakoby vystavuje útoku nejzranitelnější část těla – břicho. Silný partner, který si tohoto signálu všiml, ho však nikdy nezneužije.
Hejno se brání. Přesnější by bylo říci, že při setkání s nepřítelem zaujímá zvláštní postavení. Celá škola má prsní a hřbetní ploutve silně přitisknuté k tělu a pohyby celého těla jsou ostré, jako při útěku.
Pokud není kam utéct, ryba zaujme pózu agrese. Ploutve se napjatě oddalují, žaberní kryty se zvedají, ústa se otevírají a hřbetní a ocasní ploutve se vlnovitě pohybují. Díky tomu se zdá, že velikost ryb narůstá. Ke stejnému účelu slouží speciální kontrastní skvrny, které napodobují oči nebo ústní otvory. Účelem této pózy je zastrašit konkurenčního samce nebo odehnat nepřátele z hnízda.
Hry na páření se vyznačují různými pozicemi. Zde je uznání pohlaví partnera a pozvání samice do hnízda a prohlášení, abych tak řekl, lásky. Po určení pohlaví samice a stupně její připravenosti k reprodukci jí samec ukazuje symbolickou pózu agrese, která se liší od skutečného světlého zbarvení jeho těla. Samice, připravená k tření, zobrazuje symbolickou pózu porážky: prsní ploutve přitisknuté k tělu, mírně nakloněná poloha těla. Poté začínají spawnovací hry.
Nikdo nemá rád živou návnadu. Prostřednictvím „korejského okna“ můžete pozorovat, jak se ryba na háčku chová. Stahuje horní a spodní ploutve a mírně se třese po celém těle. To se bratrům zjevně nelíbí. Plavou k nástražní rybce, snaží se ji zasáhnout a pronásledovat. Pouze výskyt dravce poblíž nutí útočníky k ústupu. Pokud se živá návnada dostane z háčku, vrátí se do normálního života. Jeho bratři ho už neurážejí.
Abnormální chování nástražní rybky na háčku přitahuje pozornost všech ostatních ryb. To vysvětluje úspěch lovu na živou návnadu. A nejde jen o omezení pohybů živé návnady. Důvodem je zvláštní chování ryb na háčku. Svou roli nehraje ani tak „látka strachu“, jako spíše póza či tanec samotné nástražní rybky. Jinými slovy, predátor vidí tanec odsouzených, poražených.
O čem ryby mluví? Delfíni spolu komunikují pomocí zvuků. Navzájem si signalizují nebezpečí a jídlo. Dokážou dokonce napodobit lidský hlas.
Ryby ale také šeptají. Snem každého rybáře, který tráví dovolenou na Krymu, je ulovit jednu z úžasných ryb – gurnarda (neboli triglu). Je úžasně hezký. Navíc má chutné a jemné maso. Jako obrovský motýl létá trigla vzduchem do deseti až patnácti metrů. A kromě toho mořský kohout píská (samozřejmě pod vodou). Vtažen do člunu, dlouze skřípe a chrochtá a vydává zvuky kostěnými plasty své hlavy. Jistě své bratry varuje před nebezpečím, které jim hrozí.
Jednomu z nás se podařilo navštívit nevod. Tam rybáři poslouchali magnetofonové nahrávky pořízené pod vodou. Zvuky byly poněkud zesíleny a zbaveny cizího hluku. Bylo úžasné slyšet švitoření mladých kuřat (tj. velké hejno sleďů). Šprot jako by napodoboval šustění větví stromů ve větru. Sardinky zněly jako příboj tiché noci. Kranasi, kulové ryby, mořský koník a ježek chrochtali jako prasátka. Jiné ryby bubnovaly, štěkaly a vydávaly melodické zvuky. Tento šepot nebyl vůbec prázdný. Svým příbuzným sdělil důležité informace.
Některé ryby při krmení velmi hlasitě srkají. Zdá se, že volají své bratry: „Všichni tady! Tady je jídlo!” Tak se chovají hluční kapři. Při náhlých pohybech ryba vydává nízkofrekvenční zvuky. Dává znamení nebezpečí.
Jiné ryby, útočící na své oblíbené pochoutky, chrochtají, mručejí a skřípou. Nemají speciální orgány, aby vedli „rozhovor“. Ale ryby mohou stále mluvit pomocí svého plaveckého měchýře, ploutví nebo zubů.
Rudd ochotně požírá vajíčka měkkýšů uložená na spodní straně listů pouzdra vajíčka. Zároveň vydává zvláštní squelching zvuky.
Kapr vydává zvuky při rozkmitání prvního paprsku (se zuby) hřbetní ploutve, cejna – plaveckého měchýře, když na něj dopadne speciální kladivo.
Záznamy zvuků některých ryb na film (poněkud zesílené) ukazují, že ryba chycená na háčku sděluje nebezpečí svým příbuzným nejen chemickými signály, ale také bolestným výkřikem.
Rozzlobený kulatý goby zavrčí. Při hlídání snášky je velmi agresivní. Chová se bojovně a je plný bezohledné odvahy. Napadá každého, kdo se odváží přiblížit k hnízdu, ať už je to impozantní candát nebo dokonce člověk. Tehdy vydává prudké, štěkavé zvuky. Kromě toho goby také plivá na nepřítele s oblázky a bahnem zachyceným v jeho tlamě. Jeho zavrčení znamená: “Vypadni odtud!”
Posluchači z rybářských družstev. Ty dříve existovaly v Bělorusku na velkých řekách a jezerech. Pluli před dvěma čluny. Na určitých místech se posluchač ponořil do vody a poslouchal. Když podle charakteristických zvuků zachytil hejno ryb, dal znamení ke spuštění nevodu. Specialista na rybí řeči se málokdy mýlil. Proto byly úlovky v artelách velké.
Rádioví rybáři s hydrofonem jsou na našich řekách a jezerech stále vzácností. A marně. Mohli zaznamenat zvuky, které obyvatelé pod vodou vydávají, když se krmí nebo se bojí. Pomocí takového filmu by bylo možné například vystrašit malé chlupy nebo jiné ryby, které trhají návnadu a překážejí rybolovu. Rybář mu začal říkat ryby, které má rád. Rybáři však odpradávna používají kvákání k přilákání sumců – zvuk připomínající kvákání žab a vydávaný speciálním klapadlem.
Záznam rybích hlasů by se hodil k odplašení ryb od přehradních hrází nebo míst, kde stavební dělníci provádějí trhací práce apod.
Ryba vnímá zvukové vibrace různých frekvencí speciálním sluchadlem a postranní čárou – soustavou přijímačů vodních vibrací; Snímá také zvuky kolem rybníka. To je jeden z důvodů, proč si rybáři o víkendech stěžují na špatný záběr. Ryba slyší rozhovory na břehu a vzdaluje se nebezpečných oblastí.
Sérií prasklin například vůdce ve skupině kaprů informuje ostatní o nutnosti opustit místo rizika. Krátká rytmická pauza je výzvou k ostražitosti mezi okouny při společném honu na potěr: „Nenechte se unést! Nepřítel na nás číhá!
Živé elektrárny – to se teď říká o rybách. Týká se to především například elektrického úhoře, který využívá silné elektrické náboje jak k lovu, tak k obraně. Černomořský astrolog omráčí nebo zabije svou oběť silným výbojem. Říční vodní slon má ve svém ocasu jakousi „kapesní baterii“. S jeho pomocí zapíná svůj vlastní radar, který mu pomáhá obejít dravce, jakoukoli výstroj a síť.
Ale obyčejné ryby nejsou stvořeny ani pro jednu. Speciální receptory umístěné pod kůží jim umožňují vnímat ultraslabá elektrická pole rovnající se setinám mikrovoltu. Takovou citlivost nemají ani ty nejsofistikovanější moderní technické elektrické měřicí přístroje. Pulzující výboje emitované receptory jsou nezbytné pro to, aby se ryby mohly lokalizovat a komunikovat mezi sebou. Svérázné radary odhalují predátory a pomáhají najít potravu. V hejnu jsou všechna slabá elektrická pole jeho členů jakoby sečtena do jednoho společného, což umožňuje škole manévrovat.
Štika jde na elektrickou návnadu. To je pravda v tom smyslu, že kolem nemocné, zraněné nebo oslabené nástražní rybky se vytváří zvláštní slabé elektrické pole, odlišné od jejích zdravých protějšků. Právě to pruhovaného dravce přitahuje (stejně jako zvukové a chemické signály).
Přívlač používá toto chování živé návnady a štik ve své rybářské praxi. Vyrábějí bimetalové návnady, pájené nebo nýtované z různých kovů. Tento galvanický pár vytváří slabé elektrické pole, které přitahuje dravce.
Rybáři nyní používají tento nový produkt: háky pocínované po celém povrchu čistým potravinářským plechem. Pravda, ještě dříve je používali černomořští rybáři při lovu kranasů. Při lovu na řekách a jezerech však byly takové háčky přizpůsobeny poměrně nedávno.
