Ekologové dnes reagovali na stížnost nižněkamských rybářů na výskyt tajemného slizu v řece Zai, v důsledku čehož hynou ryby. Slizem ve vodě je podle rybářů dužina, vedlejší produkt, který vzniká při výrobě řepného cukru v závodě Zainsk. Ekologové ale tvrdí, že závod takové emise neprodukuje a pochybují o objektivitě rybářů.
„ZDÁ SE, ŽE TOVÁRNA TYTO RYBY DOBŘE OTRAVILA“
“Neměl jsem špatný čas chytit Zayu.” Ale pokud jste si všimli, rybáři, cukrovar opět házel svůj odpad do Zai – buničiny. Přilne k vlasci. Každý potřebuje zavolat ekologii a televizi, administrativu,“ zveřejnil tuto stížnost na sociálních sítích obyvatel Nižněkamsku. Zukhra Yamilova-Saetova (dále je styl a pravopis zpráv zachován – Cca. ed.). Žena předala slova své kamarádky, která si dva dny po sobě všimla hlenu ve vodě.
Ministerstvo ekologie podle autora příspěvku chytá nesprávné porušovatele. „Nepotřebují počítat háky a auta na břehu, ale ty, na kterých závisí masivní úhyn ryb. Koneckonců, každým rokem je to méně a méně. V dnešní době z moderních aut neuniká benzín a nevidím v nich žádnou újmu. Hlavní věc je nevyhazovat odpadky. Ekologové tam nepracují! Tam už vůbec ne,“ říká autor stížnosti.
Sama Zukhra, jejíž manžel je zkušený rybář, říká, že rybáři si neustále stěžují na hlen ve vodě. „Stalo se to i v minulých letech. Můj manžel pořád rybaří a já jsem s ním. Říká, že dužina zabíjí ryby. Přilepí se na žábry – a ryba nemůže dýchat. Manžel neustále říká: „Zainsk vyhazuje a ryby umírají,“ říká žena.
Podporují ji další rybáři z Nižněkamsku. Lenar Gizatullin Všiml jsem si i hlenu ve vodě. „Včera odpoledne jsem rybařil, na řece Zai v Nižněkamské oblasti se na vlasec lepil hlen, opět se ukázalo, že cukrovar v Zainsku vysypal dužinu! Podívejte se prosím na situaci a informujte mě o výsledcích! Díky předem!” — obyvatel Nižněkamska zaslal stížnost s tímto obsahem ministerstvu ekologie. Oddělení muži odpovědělo standardním způsobem: stížnost bude posouzena do 30 dnů. Rybáři v komentářích pod ním však podotýkají, že na stížnosti je již pozdě. Po obědě proud vše odplavil a voda vyšla čistá.
V komentářích bylo také uvedeno, že ještě před zveřejněním stížnosti byly podél břehů vidět mrtvé ryby. “Včera jsem si všiml, že podél břehu leží mrtvé ryby,” napsal Sergej Petrov. Podle rybářů je v řece často pozorován sliz. „K propouštění dochází každý rok. Když to vyhodí, když je led na Zay, není to skoro poznat, ale stává se to i poté, co led roztaje. Vyhazují dužinu – to jsou vločky. Dusí se břichem. Tento hlen velmi zřetelně ulpívá na vlasci, jako sliz. Je to okamžitě patrné,“ vysvětlil rybář zpravodaji BUSINESS Online Dmitrij Puzankov. Muž si také vzpomněl na případ hromadného úhynu ryb.
„K největšímu úhynu ryb došlo podle mého názoru někde v letech 2004-2005. Pak všechny ryby prakticky uhynuly. V ústí, kde se Zai spojuje se starou Kamou, došlo i kvůli této rybě k záseku, nikam nešla.“ Foto: BUSINESS Online archiv
„K největšímu úhynu ryb došlo podle mého názoru někde v letech 2004-2005. Pak všechny ryby prakticky uhynuly. V ústí, kde se Zai spojuje se starou Kamou, došlo i kvůli této rybě k záseku, nikam nešla. Lidé, dalo by se říci, naplnili své kufry a brali ryby pro dobytek. Od toho roku bylo v Zay mnohem méně ryb. A každým rokem je to méně a méně. Zdá se, že rostlina tuto rybu dobře otráví. Alespoň, burbot býval nalezen u ústí Zaya. Posledních 5-6 let tam nebyl vůbec vidět,“ podotýká rybář.
Ne všichni rybáři souhlasí s tím, že za masivní úhyn ryb může cukrovar. Někteří připomněli, že drť je také hnojivo, které firma granuluje a prodává. „Dužina se nemohla dostat do vody, možná došlo k výronům něčeho „slizkého“, ale 100 procent to není buničina. Je to legrační: lidé tvrdí, že je to buničina, aniž by věděli, jak funguje cukrovar!“ — komentáře ke zprávě o resetech Ravil Latypov.
Zainskému závodu to však není cizí. Poslední masivní rybí moře v roce 2012 mělo na svědomí také cukrovar. Obyvatelé vesnice Old Tokmak pak místním médiím řekli, že voda zezelenala a břehy zaplavily mrtvé ryby. Navíc poznamenali, že k takovým jevům dochází každý podzim se začátkem sklizně řepy.
38 MILIONŮ RUBLÍ NA LÉČEBNÁ ZAŘÍZENÍ
Na Zakamsky TU Ministerstva ekologie Republiky Tatarstán, vedoucí odd. Alexej Lobanov řekl, že před několika lety byly vážné stížnosti na činnost závodu. “A teď postavili čistírny odpadních vod a prakticky je nevypouštějí,” poznamenal. Stejné skutečnosti oznámila tisková služba holdingu Agrosila, pod který spadá závod Zainsk. „V rámci zvolené environmentální strategie cukrovar Zainsky nevypouští do životního prostředí, protože takové výrobní procesy zastavil již v roce 2016. To se podařilo díky rekonstrukci systému cirkulační vody a výstavbě chladicího jezírka v areálu závodu,“ vysvětlil holding. Společnost také trvá na tom, že emise ze závodu jsou nemožné, protože zpracování cukrové řepy se zastavilo 28. února 2018.
V roce 2016 závod optimalizoval technologický proces. To stálo 22 milionů rublů. Zařízení snížilo teplotu vody, která zbyla po výrobě, i objem této vody. „Chladicí rybník o objemu 15 tisíc metrů krychlových, jehož instalace v roce 2016 byla odhadnuta na 15 milionů rublů, nám dnes umožňuje zajistit potřebné zásoby studené vody. Voda je navíc delší dobu mimo výrobu, což znamená, že se ještě více ochladí. Jedním z bodů ekologického projektu bylo vybudování nádrže na podmíněně čistou vodu, která nám umožňuje zabránit vnikání zbytkové vody do řeky,“ vysvětlil závod.
Pokud jde o vztah k ekologům, na který si rybáři stěžují, zde se našel kompromis. Závod a Ministerstvo ekologie Republiky Tatarstán uzavřely dohodu o narovnání před několika lety poté, co ministerstvo zažalovalo závod o 20 milionů rublů za shromažďování odpadních vod do řeky. Podle dohody se společnost chystala přidělit 20 milionů rublů na výše popsané procesy. „Mnohem větší částka 38 milionů rublů byla přidělena na plnohodnotnou ekologickou kampaň, která zvýšila jak technologickou efektivitu procesů v podniku, tak ochranu životního prostředí. Po dokončení byla Ministerstvu ekologie Republiky Tatarstán předložena zpráva o výsledcích všech provedených prací,“ uvedl závod.
Cukrovar Zainsky nyní zaujímá 51 % trhu v Republice Tatarstán a je jedním z pěti největších výrobců cukru. Zpracovatelská kapacita podniku dosahuje 8 tisíc tun cukrové řepy za den, rychlost výroby je 1,2 tisíc tun. V roce 2017 závod zpracoval 1,4 milionu tun cukrové řepy, což je o 500 tisíc tun více než předloni. Závod přijal více než 200 tisíc tun krystalového cukru, 48,5 tisíce tun melasy a více než 60 tisíc tun buničiny. Agrosila začátkem roku oznámila, že holding otevírá exportní dodávky cukru a buničiny do Maroka, Německa, Norska a zemí Střední Asie. V letošním roce je plánováno poslat do zahraničí 12 tisíc tun cukru a 25 tisíc tun buničiny. Rozvoj cukrovarnictví jako celku zůstává pro holding prioritou. Za poslední dva roky do něj bylo investováno asi 1 miliarda rublů a do roku 2021 se plánuje vyvinout dalších 2,2 miliardy rublů.
Zakamský odbor Ministerstva ekologie Republiky Tatarstán informoval BUSINESS Online o výsledcích rozborů vzorků vody, které byly odebrány mobilní laboratoří na místech označených rybáři. Jak se ukázalo, ve vodě nebyly zjištěny žádné vážnější přebytky škodlivých látek. „Objevili jsme řadu excesů v chemickém složení, ale to nemá nic společného s cukrovarem. Jde o sezónní jev, vidíme to každý rok. Mangan, železo. To je doba tání sněhu, tyto látky se berou odkudkoli, kde neteče do řek. Pokud se mi zaměstnanci, kteří vyjeli, hlásili, projeli břeh a žádnou mrtvou rybu neviděli,“ komentoval situaci Lobanov. Ekologové podle něj projeli celé koryto a prozkoumali břeh. “Říkali, že ve vodě jsou vločky, které vypadají jako bagasa, udělali jsme ploty na místech označených rybáři a šli jsme dolů k ústí řeky Zay.” Hledali jsme, ale v podstatě tam nic nenašli. Možná někdo někde něco dělá, ale není to továrna. “Žádné faktory ovlivňující úhyn ryb nebyly zaznamenány,” ujistil vedoucí oddělení.
Územní odbor Ministerstva ekologie Republiky Tatarstán však o objektivitě rybářů pochybuje. „Ano, pro rybáře může být nepohodlné lovit, pravidelně je trestáme, když vjedou autem do ochranného pásma vod, jsou velmi rozhořčeni. Možná tam je nějaká souvislost. Ale opakuji ještě jednou: moji zaměstnanci mrtvé ryby neviděli,“ dodal Lobanov.
