vodní kapradiny (Hydropterides nebo Rhizocarpeae [1]) jsou malou skupinou rostlin s cévnatými výtrusy. Studium jejich vývoje pomohlo objasnit cestu, po které probíhal přechod od vyšších cévnatých výtrusů přes nižší kvetoucí rostliny k nahosemenným rostlinám. To zahrnuje dvě rodiny: Marsiliaceae (Marsiliaceae) s porodem Marsilia (Marsilia) pilularia (Pilularia) a Salviniaceae (Salviniaceae) s porodem salvinie (Salvinia) a Azollya (Azolla). Jedná se o malé rostliny s vodorovně rostoucími stonky. U Marsiliaceae je stonek podzemní, kořenový, zespodu vytváří kořeny a shora listy, střídavě vpravo a vlevo, u pilularia je subulátní a bez ohybu, u Marsilia je je řapíkatý s dobře vyvinutým ohybem čtyř klínovitých lístků, připomínající listy našeho šťovíku obecného u M. quadrifolia ( oxalis); v mládí jsou listy stočené do spirály (viz tabulka Vodní kapradiny, obr. 5b a 8). Salvinia má plovoucí stonek, nemá kořeny a listy jsou uspořádány do tříčlenných kruhů; Horní dva ze tří listů plavou na hladině vody a mají obvyklý vzhled listu, vybavené krátkým řapíkem a eliptickou celou končetinou, zatímco třetí list je nitkovitě rozřezaný, ponořený do vody a vypadá jako kořen (obr. 1 a 4). Rod Azolla má již pravé kořeny a dvoulaločné listy s horním plovoucím a spodním ponořeným lalokem. V. kapradiny se rozmnožují pomocí výtrusů. Existují dva typy spór: některé menší jsou mikrospory, jiné větší jsou makrospory. Výtrusy jsou obsaženy ve sporangii: každé mikrosporangium obsahuje mnoho mikrospor a každé makrosporangium obsahuje pouze jednu velkou makrosporu. Sporangia jsou umístěny uvnitř speciálních nádob, tvořících tzv. plodnice, neboli sporokarpy. U Salvinia jsou kulovité a některé obsahují pouze mikrosporangia, zatímco jiné obsahují pouze makrosporangia (obr. 2-4). Výtrusnice v Azolli jsou obecně stejné. U obou rodů každý sporokarp odpovídá shluku výtrusnic suchozemských kapradin, tzv. sorus. V Marsilii a Pillarii sedí sporokarpy na stopkách, někdy dosti dlouhých (obr. 5f a 8, dole kulovité tělo) a uzavírají makro- a mikrosporangia, různě seskupená, takže výtrusnice zde odpovídají sbírce mnoha sori, tzn. , do určité míry na celý plodný list suchozemské kapradiny. Působením vody sporokarpy nabobtnají a praskají. Na Obr. 7 je vidět, jak se z výtrusnice Marsilia vynořuje želatinový oblouk, který se otevřel v podobě skořápky. g, nesoucí mnoho výhonků s s makro- a mikrosporangií. Je znázorněn jeden z těchto výrůstků se středně velkými makrosporangiemi a menšími mikrosporangiemi. na Obr. 6 při větším zvětšení. Při klíčení se mikrospora rozdělí přepážkami a v ní se vytvoří malé (pouze 3 primární buňky) rudimentární samčí prothalium (prothalium), z jehož jedné nebo dvou buněk vzniknou antheridia, ve kterých se tvoří samčí oplodňovací prvky – spermie – rozvíjet (obr. 9 z – spermie stočené do tvaru korku). Když v něm vyklíčí mikrospora, vytvoří se na okraji malý samičí prothallus (obr. 10, nahoře sp) s jednou nebo více archegoniemi. Archegonia jsou ponořeny do tkáně prothally a uzavírají každý ženský prvek oplodnění – vajíčko. Struktura archegonia je stejná jako u kapradin suchozemských a obecně prothallus kapradiny V. odpovídá prothallus kapradin suchozemských, jen s tím rozdílem, že u těchto kapradin je monodoména (samčí a samičí orgány na stejný prothallus), zatímco u vodních kapradin je to bidoména. Z vajíčka oplodněného spermií se vyvine embryo. Během prvních fází vývoje embrya v mladou rostlinu zůstává ve spojení s mikrosporou a žije ze svých rezervních živin. Z kapradin a nahosemenných se usuzuje, že mikrospora nahosemenných je homologní s pylem nahosemenných a jejich makrospora je homologní se zárodečným váčkem nahosemenných (viz toto slovo). Skupina vodních kapradin je velmi stará, ale nyní je extrémně chudá na zástupce. Celkem jsou zatím známy pouze 4 z výše uvedených rodů: 3 z nich se vyskytují v Evropě ve volné přírodě a z rodu Azolla se v našich sklenících často pěstuje americký druh A. caroliniana.
Literatura: Leunis, “Synopsis der drei Naturreiche, Botanik v. Frank” (Hannover, 3. vyd., sv. 1 a 3, 1883-86); Van-Tieghem, „Traité de Botanik“ (Paříž, 2. vyd., 2. sv., 1891); Belyaev, „Na samčích výhoncích vodních kapradin“ (Varšava, 1890).
- ↑ ὒδωρ – voda, πτερίς – kapradina, ῤίζα – kořen, καρπός – ovoce.
„Světle zelené, se silně členitými listy, keře této rostliny jsou svým vzhledem něco mezi obyčejnou lesní kapradinou a mrkví. Rostlina se překvapivě rychle rozmnožuje. Jakmile listy dosáhnou délky osm až deset centimetrů, nasadí se na ně poupata, a to na mnoha místech najednou, čímž vzniknou nové rostliny.
Na malém kousku odlomeného listu se vytvoří alespoň jedna nová rostlina. V roce 1948 se v Moskvě objevil jediný malý keř, ale během několika měsíců měli téměř všichni akvaristé vodní kapradinu a mnozí měli doslova stovky keřů,“ takto hovoří o vodní kapradině Fjodor Michajlovič Polkanov ve své knize „Pod vodou“. Svět v místnosti“. S touto knihou jsem vás již seznámil. A tento příběh končí touto radou: pokud je většina našich jednoduchých akvarijních rostlin vhodná pro teplovodní i studenovodní akvária, pak „kapradí milují topení a elektrické osvětlení“.
Vodní kapradina se v mém akváriu objevila již v době, kdy se ji zkušení akvaristé naučili chovat. Byla to opravdu velmi zajímavá rostlina, vůbec se nepodobala těm, které jsem již znal. Opatrně jsem do rohu akvária, blíže ke světlu, zasadil malý světle zelený keřík s jemnými, křehkými listy a začal neklidně čekat, až uvidíme, jestli se to zakořenilo nebo ne. A zdá se, že nový keř ani nepocítil, že byl přesazen z jednoho akvária do druhého – zůstal zelený a krásný jako v akváriu, kde rostl předtím. I když jsem si domů přinesl keř vodní kapradiny všiml si na několika místech jeho listů drobných keříků, jakoby přirostlých k listové čepeli. Tyto keře byly velmi podobné dospělým rostlinám, jen velmi malé. Každý takový drobný keř měl několik lístků a tenkých nitkovitých kořenů visících z listové čepele, ke které keř vyrostl. Uběhlo poměrně málo času a na mém kapradí se začaly objevovat nové, světle zelené listy a každý nový lístek byl větší předchozí – moje rostlina vzkvétala. A na nových listech jsem brzy našel úplně stejné keře – výhonky připojené k povrchu listů. Postupem času byly tyto keře stále početnější a jednoho dne jsem si všiml, jak se keř oddělil od listové čepele a vyplaval na hladinu vody. Nezasadil jsem ji do země a nechal volně plavat.A rostla a plavala u hladiny – vodní kapradina přece patří k rostlinám, které plavou ve vodním sloupci, stejně jako elodea, rohovec, cabomba, vstřebává potřebné živiny z celého svého povrchu a plovoucích keřů ze dne na den přibývalo, rostly a brzy jimi zabraly téměř celou plochu akvária. Postupně začaly plovoucí keře vodní kapradiny překážet ostatním rostlinám, blokovaly jejich světlo a já byl nucen je rozdávat svým přátelům. Podílel jsem se tedy na rozptýlení vodní kapradiny do akvárií, která se skutečně velmi rychle množí. Umístěte starý list rostliny na dobře osvětlené místo a na jeho povrchu se objeví mnoho drobných keřů. Tyto keře se snadno oddělují od listů a lze je přesadit do země. Někdy, aby se urychlilo rozmnožování kapradiny, její list, oddělený od rostliny, se na několika místech propíchne jehlou a na místě každého vpichu se pak vyvinou nové rostliny. vědecký název „nažloutlá nadržená kapradina“. Tato rostlina je běžná ve vodních útvarech tropických oblastí po celém světě. Ale kromě nažloutlé kapradiny rohaté se v našich akváriích vyskytuje i další druh kapradiny – kapradina zelná. Pochází také z tropů, ale na rozdíl od nažloutlé kapradiny rohaté nezakořeňuje v zemi, ale plave na hladině vody jako právě probírané výhonkové keře. Této rostlině říkají akvarijní nadšenci „vodní zelí“. Vodní zelí se množí stejně snadno jako nažloutlá rohovitá kapradina a stejně jako ona vyžaduje ohřátou vodu a velmi dobré osvětlení. Někdy se stane, že vodní kapradina začne náhle ztrácet svou zelená barva – její listy nejprve zprůhlední a poté hnijí.
Varium příliš změklo – ve vodě bylo méně rozpustných solí a vodní kapradina, zvyklá žít v tvrdé vodě, to okamžitě pocítila. A voda v akváriu může na jaře změknout, pokud vyměníte příliš staré vody v něm s novou vodou z vodovodu, usazenou. Na jaře voda v řekách a jezerech měkne, protože sem vstupuje voda z tání, téměř bez solí; V souladu s tím voda z vodovodu v této době také změkne. Pamatujte na to a nikdy na jaře nevyměňujte v akváriu příliš staré vody za novou.Kromě plovoucí formy vodní kapradiny jsou v akváriích další rostliny, které plavou na hladině vody. Vy ani já se bez takových rostlin neobejdeme, pokud v akváriu chováme labyrintové ryby: makropody, laliusy, guramy, kohouty; Těmto rybám slouží plovoucí rostliny jako základ pro stavbu hnízda. Plovoucí rostliny je velmi dobré umístit do zavařovací nádoby, kam se chystáte umístit samičku živorodých ryb, tyto rostliny čerstvě narozený potěr spolehlivě pokryjí.
Kategorie: Akvarijní rostliny | Bez komentáře “
