Román moderního spisovatele Olega Širokého vypráví o životě a osudu jednoho z nejslavnějších panovníků světových dějin, vůdce celomongolského tažení ve východní a střední Evropě, chána Zlaté hordy Batu (1208-1255) .
Recenze na knihu „Batu. Létání na zádech draka”
Vždy vítáme upřímné, konstruktivní recenze. Labyrint vítá přátelskou diskuzi fajnšmekrů a nevítá potyčky a urážky.
(29 recenze / +332 hodnocení)
Líbí se? Ano
Se zájmem jsem si přečetl výměnu názorů mezi autorem a čtenářem. Rozhodl jsem se seznámit s knihou, která vyvolala tak vzrušené debaty a tak rozporuplné recenze. Seznámil jsem se. Dovolte mi to shrnout. Ohledně mordovských lesů. NEJEDNÁ SE O TYPOGRAFICKÝ TYPO. Posuďte sami – v kapitole „Batu. 1238 dále,“ píše pan Širokij o tom, jak princ George shromáždil armádu na řece Sit, doslova takto: „Jeho šlechtici oněměli úžasem: armáda?! V mordovských lesích? Kde klikaté stezky vzpomínaly, jak se po nich táhly knížecí mřížky zvadlých polyanyniků, kde.
Se zájmem jsem si přečetl výměnu názorů mezi autorem a čtenářem. Rozhodl jsem se seznámit s knihou, která vyvolala tak vzrušené debaty a tak rozporuplné recenze. Seznámil jsem se. Dovolte mi to shrnout. Ohledně mordovských lesů. NEJEDNÁ SE O TYPOGRAFICKÝ TYPO. Posuďte sami – v kapitole „Batu. 1238 dále,“ píše pan Širokij o tom, jak princ George shromáždil armádu na řece Sit, doslova takto: „Jeho šlechtici oněměli úžasem: armáda?! V mordovských lesích? Kde křivolaké stezky vzpomínaly, jak se po nich vlečou knížecí mřížky zvadlých luk, kde nasávající nasládlý mrtvolný pach doutnaly na místě osad matné uhlíky.“ Jak vidíme, text obsahuje náznak, že bdělé pustošily tyto země, vypalovaly vesnice a odháněly vězně. Řeka Sit však protékala zeměmi vladimirsko-suzdalského knížectví a pak se ukázalo, že princ George ničil svůj majetek. Autor pokračuje v rozvíjení tématu a říká následující: „George podnikl šest kampaní proti Mordovii. Myslel jsem, že zapomněli na jeho jasné skutky ve jménu Krista? Jak vidíme, mluvíme konkrétně o mordovských zemích, do kterých suzdalské jednotky ve skutečnosti pravidelně chodily na kampaně, a nikoli o meryanských zemích, protože, jak již bylo uvedeno, byly součástí knížectví Vladimir-Suzdal. Princ George, bez ohledu na to, jak moc chtěl, proti nim nemohl jít do války. Kromě toho další Oleg Borisovič hlásí následující: „Místní obyvatelé – z Mordovianů – ochotně ukázali temnika Burundui, kterého poslal Batu, aby pronásledoval prince, kde se ukryl.” Tady, i kdybychom chtěli, se nedá říct, že by došlo k překlepu. Závěr je jednoduchý – soudruh Spirin má pravdu a autor nezná geografii své země.
Ale možná Oleg Borisovič rozumí historii mnohem lépe než geografii? Vůbec ne. Uvedu jen pár nejnázornějších příkladů, protože pokud bychom měli rozebírat všechny nepřesnosti spisovatele, museli bychom napsat stejnou knihu. Například v hlavě prince Jaroslava Vsevolodoviče, když mluví o princi Georgovi, Shiroky vkládá poměrně originální myšlenku: „Poblíž Rigy (našel místo, kam vylézt, jako medvěd na oštěpu) byl jeho bratr poražen. Můžete se prohrabat celou Kompletní sbírkou ruských kronik, ale nenajdete zde informaci, že Georgij Vsevolodovič byl poražen u Rigy. Stejně jako v zahraničních písemných pramenech. Princ George nikdy nebyl v pobaltských státech.
Pokračujme. Další spisovatelovo odhalení se týká bitvy u Kolomny. To nám řekl Oleg Borisovič v kapitole „Dej. 1237″: “Nedaleko Kolomny mohl Daritai poprvé zblízka vidět, jak to všechno vypadá v akci. Sto „spřízněných duší“ se obávalo dopadení suzdalského knížete Vladimíra. Bylo nutné prorazit oponu jeho nejlepších gridnas, nenechat ho odejít, nenechat ho zabít a přežít sám sebe. Je to jako vytrhnout jazyk vlkovi z tlamy. Nic, obešli jsme se bez ztrát, jen pár vojáků bylo lehce zraněno.“ Abych nebyl neopodstatněný, uvedu citát z Novgorodské první kroniky, nejstaršího vydání: „Tatarové odešli do Kolomny; Velký princ Jurij Vsevolod proti nim poslal svého syna prince Vsevoloda z Volodymeru. a princ Vsevolod uprchl k Volodymerovi v malé skupině.“ Jak vidíme, u Kolomny nebyl nikdo zajat a tamním jednotkám nevelel kníže Vladimír, ale Vsevolod, jeho starší bratr. Vladimir bránil Moskvu a tam byl zajat. Tato informace je přítomna i v jiných kronikách. Po tom všem, co bylo řečeno, je závěr jednoduchý: Oleg Borisovič má problémy nejen s geografií, ale i s historií.
Jak se ale později ukázalo, spisovatel se nekamarádí ani s archeologií. V kapitole „Vasilko a další. 1238“, jeho kategorické prohlášení, že během zajetí Vladimir-Suzdal „Hlavní gigant nevyhořel do základů (a kvůli hustotě kamenných budov)“, je mírně řečeno alarmující. Archeolog N. N. Voronin, který prováděl vykopávky ve Vladimiru, poznamenal následující skutečnost: „Je třeba připomenout, že jeho nejdůležitějšími články – stavby z bílého kamene – byly jednotlivé stavby, významná část chrámů byla dřevěná. Obydlí obyčejných měšťané a sídla bohatých kupců a bojarů byly dřevěné.” Jak vidíme, Oleg Borisovič má velmi bohatou fantazii.
A nakonec o tom, jak spisovatel ignorantsky překrucuje tragický obraz invaze. Ve stejné kapitole popisuje smrt rodiny velkovévody Jiřího v katedrále Nanebevzetí Panny Marie, kde pojednává o „hustotě kamenné stavby“: „Georgova manželka, nestěžující se princezna Agrippina, zařídila pro sebe a svůj doprovod k sebe- obětovat v jednom z kostelů – spíše ze zoufalství a zášti nad zrazeným manželem.“ Srovnejme s úryvkem z Laurentianské kroniky: „A biskup Mitrofan a princezna Jurij se svou dcerou a se svými snachami a se svými vnoučaty a dalšími, princezna Vladimíra se svými dětmi a mnoho mnoha bojarů a obyčejní lidé se uzavřeli v kostele svaté Matky Boží. A byli zde bez milosti upáleni.“ Kde je ten hloupý biskup Macarius, o kterém čtenářům vypráví Oleg Borisovič? Neexistuje, existuje pouze v horečné fantazii spisovatele. A je tu biskup Mitrofan, tragická a hrdinská osobnost, jeden z inspirátorů obrany hlavního města Vladimíra. Kdo je „nestěžující se princezna Agrippina“? Matka císaře Nerona? Manželka prince George se jmenovala Agafya, to je zapsáno ve VŠECH kronikách. Je tam doložena i samotná skutečnost vypálení katedrály Nanebevzetí Panny Marie Mongoly. A to se stalo z vůle Batu, a ne nějaké bláznivé hysterky, jak říká Shiroky.
Závěr: v celé knize autor prokazuje naprostý nedostatek základních znalostí z historie, geografie a archeologie. Bez důkazů a pro potěšení svých fantazií očerňuje hrdiny ruských dějin a plive na historii samotnou. Místo pro tento opus proto není na poličce, ale v odpadkovém koši. Kam jsem ho s radostí poslal. Skrýt
