Případy, kdy žralok v životě sežere člověka, jsou poměrně vzácné a většinou extrémní.
Je známo, že tento predátor se o člověka jako o soubor organických tuků, sacharidů a aminokyselin příliš nezajímá. Žralok má svůj vlastní přirozený a adekvátní jídelníček, naplánovaný samotnou přírodou.
Lidé na žraločí dietě
Žralok jako masožravý tvor samozřejmě může sníst téměř cokoli a kohokoli.
Ale za prvé, k tomu druhému obvykle dochází z výrazného hladu dravých ryb, kterého v zásadě můžeme dosáhnout, pokud aktivně zasáhneme do života světového oceánu.
Za druhé, člověk se může stát obětí žraloka, pokud se na jeho území objeví v době oběda.
Jinými slovy, budeme muset s tímto predátorem sdílet celou vodní plochu planety a vlastnická práva k ní, kde je ve skutečnosti registrován právem, a „inteligentně“ dodržovat tato pravidla.
Z chování žraloka samozřejmě nemůžete okamžitě určit, zda je sytý nebo hladový, a proto je výsledek jakéhokoli setkání s pánem moří nejasný. To znamená, že samotná setkání by měla být co nejbezpečnější.
Za třetí, epizody útoků žraloků na lidi jsou hlavně převyprávěním událostí svědky; nebo, pokud budete mít štěstí, přeživší účastníci.
Ale protože je žralok ideálním predátorem a loví osamělou kořist, svědci těchto událostí se zpravidla ukáží jako nepřímí, kteří samotný proces neviděli – když žralok sní člověka.
Oběť buď nemůže nic říct, nebo je její příběh chaotický a emotivní. „Strach má velké oči“ a tady je opravdu důvod, aby se zorničky zvětšily.
Podívejte se na video – Žralok si při natáčení ukousl nohu:
Útok žraloka na člověka a psychologie
Téma – žralok sežere člověka – je tedy v podstatě statistickým tématem, lze jej nastudovat ze zpráv a kronik, ale skutečná podívaná této „akce“ je nám z větší části nedostupná.
Co pak člověk dělá, když nevidí, co chce? On to skládá. Navíc to dělá jako vždy na maximum, protože fantazii se meze nekladou.
Z této podivné a strašidelné touhy vznikají krvavé „obrazy“ hororových filmů.
Ale zase jsou takové filmy zajímavé úplně jiným způsobem a scény útoku, a ještě víc pojídání oběti, modelují autoři sami, v lepším případě na základě dostupných vědeckých dat.
Takové filmy mohou vzbuzovat strach, ale to není skutečná podívaná.
No, už jen z toho prostého důvodu, že samotný žralok je v takové scéně mechanický, nebo byl okamžik útoku natočen za účasti figuríny oběti (nutno podotknout, že figurína zde je vhodná pouze pro první snímky , protože žralok trik rychle „prokoukne“ a odmítne další účast).
Podívaná na mechanického žraloka, který požírá člověka, také téměř mechanický, je tím největším podvodem. Nicméně funguje a funguje úspěšně, neboť má jeden a velmi prozaický cíl – vyděsit diváka.
Stejně tak si místo žraloka můžete představit jakékoli jiné monstrum a užít si pravidelný adrenalin.
Jinými slovy zalézt pod stůl nebo se schovat pod deku, utápět se ve vlastní krvelačné představivosti s kousáním do těla nebo okusováním horních či dolních končetin.
Technické možnosti moderní kinematografie umožňují nejen ukázat „zázraky“ fantazie, ale také je realizovat na zcela realistické a velkolepé úrovni.
Skutečný příběh – velký bílý žralok sežere potápěče:
Scény člověka, kterého sežere žralok, jsou naštěstí vzácné.
Emocionální dopad je zajištěn poměrně efektně nejen díky hlavní scéně, kdy žralok sní člověka, ale také díky použití tak hlavní složky všech hororů, jakou je napětí.
Tento fenomén – úzkostné očekávání, úzkost – zahájil svůj vítězný pochod Hitchcockovými filmy a stal se jednoduše nepostradatelnou technikou ve všech klasických a ne tak thrillerech a hororech.
Můžeme to shrnout – epizody lovu žraloka člověka jsou v zásadě možné, ale natáčet skutečné scény, kdy žralok sežere člověka, je zpravidla nemožné.
Žralok není veřejný druh, nechce se pářit ani jíst před filmovou kamerou.
Jako správný a inteligentní predátor to dělá bez naší zvědavosti a, jak doufejme, s potěšením.
Nečekají tam na nás, pro nás je tu další potěšení – sledování kvalitních nebo pochybných akvahororů.
