Austrálie je kontinent plný podivností, na rozdíl od čehokoli jiného. Začněme tím, že jedna z nejmladších zemí se nachází na jednom z nejstarších existujících kontinentů světa. Navíc je to jediný stát, který zabírá celý kontinent a s žádným jiným nehraničí „na souši“. V rozloze srovnatelné s Evropou je Austrálie nejméně obydlenou částí světa s 1 lidmi na kilometr čtvereční.
Rozsáhlá neobydlená území jsou domovem nejstarších savců, vačnatců, kteří se za miliony let téměř nezměnili. Pobřežní oblasti obklopuje divoká džungle a na mysech na jižním cípu kontinentu sem plavou z Antarktidy tučňáci a tuleni.
Obecně řečeno, paradoxní povaha Austrálie je „dána“ její samotnou polohou: obyvatelé severu si zřejmě nevyhnutelně myslí, že na jižní polokouli je „všechno naopak“. Odtud pochází přezdívka zeleného kontinentu – země dole, „země vzhůru nohama“. Ne, samozřejmě, lidé nechodí po Austrálii hlavou dolů, ale mnoho věcí, které jsou nám známé, zde vypadá jinak.
Například měsíční disk je ve skutečnosti viditelný „vzhůru nohama“. Červen, červenec a srpen se oficiálně nazývá zima a prosinec, leden a únor se oficiálně nazývá léto. Není divu, že na tak zvláštním místě, jak se pohybujete na sever, se otepluje a na jihu ochlazuje. Říční vody poslouchaly Coriolisovu sílu (vychylující sílu zemské rotace) silněji smývaly levé břehy a víry a mořské proudy se otáčely ve směru hodinových ručiček.
Přečtěte si také
Velké sucho
Původ „australského fenoménu“ podle geologů začal v druhohorách se superkontinentem Gondwana, jehož součástí byla spolu s Afrikou, Jižní Amerikou, Indií a Antarktidou. Gondwana se rozpadla a Austrálie, která zůstala sama, se začala pomalu unášet na sever. A čím dále se vzdalovalo od jižního pólu, tím bylo jeho klima sušší.
Během milionů let „sucha“ zmizela většina řek z pevniny a vítr odnesl celá horská pásma. Dnes je to nejplošší a „nízkovodní“ kontinent na Zemi, jehož více než polovinu pohltila jedovatá rudá poušť, nebo, jak tomu místní říkají, vnitrozemí („neobydlené“). Ve vnitrozemí nejsou téměř žádné zdroje vody, těch pár „výkřiků“ – vyschlých koryt řek – se naplní vlhkostí až po ojedinělých přeháňkách.
Ale navzdory obecně obtížnému klimatu a chudým půdám si Austrálie zachovala úžasnou rozmanitost flóry a fauny a naprostá většina druhů se vyskytuje pouze tam.
Tato vysoce urbanizovaná země, kde více než 80 % obyvatel žije ve velkých městech, si zároveň zachovává jedinečnou rovnováhu mezi člověkem a přírodou. Megaměsta splynula s okolní buší (keřovou oblastí) a jejími obyvateli a místní obyvatelé jsou velmi opatrní k okolní přírodě, doslova ji považují za původní.
Různobarevní papoušci, netopýři a obrovský hmyz poletují hojně v srdci Sydney a u vchodu do Královské botanické zahrady je nápis: „Prosím, jděte po trávě! Přivonět ke květinám! Objímejte stromy a mluvte s ptáky!” Zvířata oplácejí lidem: dvacet milionů lidí a čtyřicet milionů klokanů koexistují v naprosté harmonii.
Přečtěte si také
Od okraje k okraji
Austrálie je nejmenší kontinent. Letecky se dá přejet za čtyři hodiny a autem za týden. Ale i přes svou skromnou velikost je jeho klimatická a krajinná rozmanitost tak velká jako kdekoli jinde na světě.
Na západě a ve středu jsou obrovské pouště: Great Sandy, Gibson, Victoria, Simpson. Stovky kilometrů opuštěných prostor, poznamenaných jen stezkami divokých velbloudů. Krvavě rudé duny odrážejí sluncem spálenou step a uprostřed se jako kámen nedbale shozený z nebe tyčí pohoří Uluru, posvátné pro domorodé obyvatelstvo.
Na východě odděluje Velké předělové pohoří pouštní oblasti od úrodných pobřežních oblastí, kde se nacházejí hlavní města Austrálie. Po hřebeni se táhne tropická džungle protkaná eukalyptovými háji.
Na straně směrem k moři, táhnoucí se 2 kilometrů podél východního pobřeží, leží Velký bariérový útes, přírodní lokalita celosvětového významu a jedna z nejdůležitějších biosférických rezervací na planetě. Je tak velký, že je viditelný i z vesmíru. Jih kontinentu okupují nekonečné solné pouště a jezera třpytící se krystaly, vytvořená starověkým mořem. A nechráněné jižní pobřeží je rozřezáno na kusy vlnami Indického oceánu v podobě bizarních útesů a skal.
Nejmalebnějším místem v Austrálii je ale podle všeho Severní teritorium s nedotčenou přírodou: vodopády a neprostupné mangrovy, bažiny a sedmimetroví krokodýli. Zde, v národním parku Kakadu, jsou vystaveny některé z nejzajímavějších domorodých maleb v zemi.
Prosperita Austrálie, jedné z dvaceti nejbohatších zemí světa, závisí z velké části na přírodních zdrojích a nerostných surovinách. Díky penězům a dostatku půdy žijí Australané mnohem svobodněji než Evropané – ve vlastních velkých domech, které se na noc ne vždy zamykají. Ve svých městech a budovách ztělesňují všechny nejlepší výdobytky moderní civilizace a zároveň rozvíjejí jedinečný, nesrovnatelný architektonický styl.
Lidé se svými městy, auty a domy jsou ale v Austrálii stále vzácným jevem. Dvě stě let není v žádném případě dostatečná doba k osídlení a rozvoji i toho nejmenšího kontinentu.
Materiál byl publikován v časopise „Around the World“ č. 1, leden 2007, částečně aktualizován v srpnu 2023
