Ropucha (Bombinator) je rod bezocasých obojživelníků z čeledi rýžovití (Pelobatidae).
Celkovým vzhledem je podobný ropuši; hrudkovitá kůže; jazyk je tenký, téměř úplně připojený; zuby v horní čelisti a na patře (jmenovitě na vomeru ve dvou skupinách); zornice je štěrbinovitá; přední prsty jsou volné, zadní jsou celoplošné; Nejsou žádné hlasové bubliny, otoky uší ani ušní bubínky.
Repelentní zbarvení varuje, že ropuchy jsou jedovaté. Jejich jed má nepříjemný zápach, který způsobuje slzení, a pokud se dostane do kontaktu s kůží, způsobuje pálení a bolest. 
Zadní strana ropuchy je diskrétní, olivová nebo šedohnědá a břicho je světlé, s červenými nebo žlutými skvrnami, které tvoří vzor, individuální, jako otisky prstů. Zorničky trojúhelníkového nebo srdcového tvaru
Když jsou napadeny, kuňky ohnivé se ohýbají a skládají nohy přes záda, přičemž zobrazují jasně červené nebo žluté skvrny, aby zastrašily predátora.
Samice kladou asi sto vajíček, fixují je na vegetaci nebo na dně. Pulci ropuchy se objevují po 7-10 dnech a mají průměrnou velikost asi 45 mm, na ocasní ploutvi je patrná síťovitá struktura. Jsou to predátoři, ale jedí jak řasy, tak mrtvoly. Vývoj před dosažením pozemku – 3 měsíce. Velikost dospělých ropuch je asi 5 cm, pohlavní dospělosti nastává ve druhém roce života. Kuňky rudobřiché chodí zimovat do nor hlodavců, jam, sklepů a sklepů v říjnu až listopadu. Hibernace trvá 150 dní do března – dubna. Dožívají se v průměru asi 15 let, v zajetí se ohnivák rudobřichý dožil 29 let a ohniveček žlutobřichý až 27 let.
Zdroj: http://bufodo.apus.ru/paper_dif3.html
Jiné odpovědi
Firebird rudobřichý – Bombina bombina.
Muchomůrky (rod Bombina) patří do čeledi Discoglossidae, i když podle některých variant nové klasifikace jsou řazeny do čeledi Bombinatoridae. Jejich jazyk je diskovitý (odtud název čeledi), připojený ke spodnímu patru. Není vyvržen, jako ostatní obojživelníci – kuňka ohnivá kořist uchopuje, vrhá se na ni s otevřenou tlamou celým tělem. Dalším charakteristickým znakem této rodiny jsou zorničky trojúhelníkového nebo srdcového tvaru.
Kuňka rudobřichá je velká 3-5 cm.Vršek je nahnědlý, s tmavými nebo špinavě zelenými skvrnami, s hlízami. Spodní část je oranžová nebo červená s modročernými nerovnými skvrnami a pruhy. Vzor skvrn na břiše je individuální, jako otisky prstů. Žije ve střední a východní Evropě. Mráz se příliš nebojí, a proto je rozšířen až po Ural. Ropuchy ohnivé žijí ve stálých i dočasných nádržích a na rozdíl od kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) upřednostňují ty stálé a mohou se pohybovat od nádrže k nádrži na vzdálenost až 1 km. Když jsou napadeny, kuňky ohnivé se ohýbají a skládají nohy přes záda, čímž vykazují jasně červené skvrny, aby zastrašily dravce. Muchomůrky nejsou pro člověka jedovaté, i když jejich kůže obsahuje dráždivé látky.
Hnízdí od dubna do července-srpna. Hlasy samců jsou naříkavé, táhnoucí se: uuuuuuuuuu. Rozdíl od žlutobřichého je v tom, že interval mezi zvuky je kratší než jeden a půl sekundy. Navíc při kvákání ohniváka rudobřichého se nafoukne vak pod bradou a tělo se nafoukne. Samice kladou asi sto vajíček, fixují je na vegetaci nebo na dně. Pulci ropuchy se objevují po 7-10 dnech a mají průměrnou velikost asi 45 mm, na ocasní ploutvi je patrná síťovitá struktura. Před dosažením délky 10-15 mm se pulci Bombina bombina liší od Bombina variegata přítomností dvou pruhů podél páteře, které se táhnou přes celé tělo, zatímco u Bombina variegata jsou omezeny na oblast kolem očí. Jsou to predátoři, ale jedí jak řasy, tak mrtvoly. Vývoj před dosažením pozemku je asi 3 měsíce.
Kuňky rudobřiché chodí zimovat do nor hlodavců, jam, sklepů a sklepů v říjnu až listopadu. Hibernace trvá 150 dní do března až dubna. Dožívají se v průměru asi 15 let, v zajetí se ohnivák rudobřichý dožil až 29 let.
Jed má neurotoxické, kardiovaskulární a baktericidní účinky. Toxicita celého jedu (DL50) pro myši je 20-30 mg/kg při i.p. Samandarin je aktivnější než celý jed, s DL50 19 mg/kg pro žáby, 3,4 mg/kg pro myši a 1 mg/kg pro králíky. Mloci umístění v akváriu s gupky nebo koi způsobují jejich smrt. Ještěrka obecná, která kousne mloka do oblasti příušní žlázy, umírá po 30 sekundách a zmije obecná po 4 minutách.
Jed se velmi aktivně vstřebává neporušenými sliznicemi a při tomto způsobu podání způsobuje úhyn netopýrů, potkanů, morčat, koček a psů. Křečovému syndromu charakteristickému pro jed mloka účinně předcházejí a zmírňují ho benzodiazepinové léky (Seduxen aj.). Tato skutečnost v kombinaci s přítomností azepinového heterocyklu v alkaloidech jedu naznačuje, že jed je zdrojem přirozených ligandů pro benzodiazepinové receptory v centrálním nervovém systému obratlovců. Zvýšení krevního tlaku pozorované při otravě samandarinem a celým jedem může být spojeno s přímým účinkem na vazomotorické centrum. Samandarin má také lokální anestetický účinek. Nakonec je třeba poznamenat výraznou antimikrobiální a fungicidní aktivitu celého jedu a jeho alkaloidů, mezi nimiž je nejaktivnější samandaron. Podle některých zpráv má jed bakteriostatický účinek proti patogenním mikroorganismům: Staphylococcus aureus, antrax bacillus a Vibrio cholerae.
Nic! Stačí si po doteku pořádně umýt ruce, jinak vás budou později štípat oči, rty a nos. Říká se, že tento jed, podobný jedu ropuch, pomáhá na erysipel, ale neriskuji to vyzkoušet na pacientovi, aby to nebylo podobné vázání červeného hadru.
