Více se ví o malé, ale nenasytné šelmě – piraně. Ta je příčinou nekonečných obav místních obyvatel. Vyprávějí, jak se rybář, sedící v kánoi, náhle ocitl bez prstů, ruka mu visela přes palubu; jako kráva přecházející řeku byla ohlodána na kosti; jak piraně vykuchaly neopatrného plavce atd. Slavný přírodovědec minulého století Alexander Humboldt mluvil o piraních jako o jedné z největších katastrof v Jižní Americe. A slavný ichtyolog George Myers napsal: „Její zuby jsou tak ostré a čelisti tak silné, že dokáže vytrhnout kus masa z člověka nebo dokonce krokodýla neméně hladce než břitvou a prst spolu s kostí okamžitě jako řeznický nůž.“ „.
Piraňa, vědci nazývaná natterichs, má stříbřité boky a žluté břicho a velké vypouklé oči, tupý nos s vyčnívající spodní čelistí plnou trojúhelníkových zubů ostrých jako břitva, činí z této ryby, z nichž některé váží více než čtyři kilogramy, překvapivě podobný na buldoka.
Tucet jeho odrůd, lišících se tvarem hlavy, barvou, velikostí a temperamentem, se vyskytuje v tropické Latinské Americe. Lze je nalézt všude tam, kde teče i stojatá sladká voda. Piraně mají bystrý čich, a proto z dálky cítí krev nebo syrové maso.
Styl lovu, který je piranhám vlastní, je také neobvyklý (mimochodem, žraloci se chovají podobně): když narazí na kořist, okamžitě se na ni vrhne a uřízne kus masa; Po spolknutí se okamžitě znovu zaryje do těla. Podobným způsobem útočí piraně na jakoukoli kořist.
Někdy však samotná piraňa skončí v ústech někoho jiného. V řekách Ameriky má mnoho nepřátel: velké dravé ryby, kajmany, volavky, říční delfíny a sladkovodní želvy matamata, které jsou nebezpečné i pro člověka. Všichni se před spolknutím piraně pokusí co nejtvrději ji kousnout, aby zjistili, zda je ještě naživu. „Polykat živou piraňu je jako strčit si do žaludku fungující kotoučovou pilu,“ poznamenává americký novinář Roy Sasser. Piraňa není prorok Jonáš, připravený trpělivě spočinout v břiše velryby: začne kousat a dokáže zabít dravce, který ji chytil.
Jak již bylo zmíněno, piraňa má skvěle vyvinutý čich – krev ve vodě cítí už zdálky. Jakmile hodíte krvavou návnadu do vody, piraně plavou z celé řeky. Nesmíme však zapomínat, že obyvatelé Amazonie a jejích přítoků se mohou spolehnout pouze na svůj čich. Voda v těchto řekách je tak kalná, že na deset centimetrů není nic vidět. Nezbývá než kořist očichat nebo naslouchat. Čím ostřejší je čich, tím vyšší je šance na přežití
Sluch Piraně je také vynikající. Zraněné ryby se zoufale plácají a generují vysokofrekvenční vlny. Piraně je chytí a plavou ke zdroji tohoto zvuku.
Piraně však nelze nazvat „nenasytnými zabijáky“, jak se dlouho věřilo. Anglický zoolog Richard Fox umístil 25 zlatých rybek do bazénu, kde plavaly dvě piraně. Očekával, že dravci brzy zabijí všechny oběti, jako když vlci vstoupí do ovčína. Piraně však mezi sebou zabily pouze jednu zlatou rybku denně a rozdělili si ji napůl jako bratři. Nejednali se svými oběťmi nadarmo, ale zabíjeli jen proto, aby jedli. Nechtěli však ujít ani bohatou kořist – hejno zlatých rybek. Hned první den si proto piraně ukously ploutve. Nyní se bezmocné ryby, neschopné samy plavat, houpaly ve vodě jako plováky – ocas nahoru, hlava dolů. Byli živou zásobou potravy pro lovce.
Zdroj: Hrůzy Amazonie.
Žraločí piraňa
Téměř všechny mořské ryby, protože jsou v podstatě mrchožrouti, s výjimkou požíračů řas)))
Zkoušíte plavat v moři mezi rybami s řeznou ranou, budou po vás tlačit v hejnech)) )
Pach krve se vodou šíří velmi rychle, většina ryb na něj reaguje, v moři je velká konkurence o munchies a ryby jsou neustále ve střehu. A pojem mírumilovná ryba je relativní, protože všechno, co se vejde do tlamy, se sní.
Žralokům je ale úplně jedno, jestli je to člověk nebo jiná velká ryba, pokud je zraněná, pokusí se ji sežrat, mimochodem, žraloci si často pletou lidi s tuleni a tuleni)))), které považují za své jídlo.
Toto chování je charakteristické pro většinu druhů žraloků a piraní.
Nemám rád dlouhé odpovědi, protože jejich čtení trvá dlouho a jsou zkopírovány z internetu, to znamená, že jejich znalosti nejsou využity, ale k tomu je tato stránka určena)) )
Ludmilka Kobiková vaši odpověď nepočítá, ale souhlasím – je spousta dravých ryb (např. žralok, piraňa) o burbotovi jsem neslyšela, žere lidi?? ?
Omlouvám se za kritiku!
Krvežíznivá Piraňa
Existuje mnoho různých příběhů a dokonce i legend a mýtů o tomto krvelačném tvorovi, o tom, jak byli cestovatelé napadeni piraněmi nebo kdy piraně během několika minut sežraly obrovské zvíře velikosti býka.
Co je to piraňa?
Toto napsal A. Newman v knize „Plíce naší planety“: „S úctou jsem se díval na ryby, které Asidro vyvrhl z vody. Malé velikosti (15-20 cm na délku), neudělají velký dojem. Teprve když se jim podíváte do tlamy, pochopíte důvod tak vysoké „účinnosti“: čelisti jsou posazeny hustou řadou zubů se zubatými, pilovitými okraji; Tyto čelisti sevřou neuvěřitelnou silou. K tomu musíme také dodat, že když se čelisti sevřou, zuby horní přesně zapadnou mezi zuby spodní, což rybě umožňuje odřezávat kusy kůže a masa z těla oběti jako břitva.“
Piraně žijí ve sladkovodních útvarech Jižní Ameriky. V obrovských hejnech útočí na jakoukoli kořist, vytrhávají kusy masa z těla oběti, konkrétně vytrhávají, taková je anatomická struktura čelistí a zubů těchto predátorů. Piraně jsou schopny vyčistit poměrně velké zvíře až ke kostře za jednu minutu nebo roztrhat velmi velkou rybu za 10-20 sekund.
Piraně reagují na šplouchání vody a pach krve. Cítí krev, která se dostává do vody ze vzdálenosti několika desítek metrů.
Pokud kápnete pár kapek krve z pipety do akvária s hladovými predátory, během minuty pach a chuť krve přivedou piraně k šílenství.
Příroda je obdařila takovými funkcemi, protože piraně požírají především nemocná či zraněná zvířata, lze je tedy v zásadě v určitém smyslu slova považovat za podvodní zřízence.
Chování piraní v akváriu je velmi odlišné od jejich chování v přírodě. V akváriu se ryby stávají klidnějšími a méně agresivními, ale nezapomínejte na jejich krvežíznivou povahu.
Byly případy, kdy piraně při transplantaci ryb za účelem sebeobrany vyhryzly úhledný kulatý otvor v síti.
V akváriu se piraně stávají velmi plachými a silně reagují na zvuky nebo náhlé pohyby. Byly případy, kdy při chytání, přepravě, poklepávání prstem na akvárium nebo náhlém přiblížení se k akváriu „strašné a krvežíznivé“ piraně omdlévaly v doslovném smyslu slova.
Když omdlí, lehnou si na bok a málem dostanou záchvat, ale docela rychle se vzpamatují.
Piraňa, která omdlela, by se proto neměla vyhazovat z akvária jako mrtvá ryba.
Druh PIRANHA (Serrasalmidae):
1. Piraňa obecná (Rooseveltiella nattereri), délka do 30 cm
2. Piraňa velká (Pygocentrus piraya), délka až 60 cm.
Piraně, piraně, piraje, karibové (Serrasalmidae), čeleď dravých ryb z řádu Cypriniformes. Čelisti jsou silné, zuby ostré.
Piraňa obecná, která se v našich akváriích vyskytuje nejčastěji, je v mládí (do 7-8 měsíců věku) stříbrné barvy, s tmavým hřbetem a spíše velkými načernalými kulatými skvrnami roztroušenými po celém těle. Hrudník a základy prsních ploutví jsou šarlatové, velká řitní ploutev je karmínová. U samců je mírně zašpičatělý a nápadně konkávní. Ocasní ploutev je šedá s černým pruhem na základně. Když délka těla piraní dosáhne 8 cm nebo více, skvrny vyblednou a zmizí, celé tělo ryby se stává šedostříbrnou; Anální ploutev se také zesvětlí, ale během tření se opět rozjasní.
Piraně je lepší chovat v hejnu pěti až osmi stejně velkých a starých ryb: při běžném krmení se k sobě chovají docela „gentlemansky“, ale s povinným dodržováním vnitroškolní hierarchie. Až do jednoho roku lze takové hejno chovat v akváriu o objemu 150-200 litrů a později – nejméně 250-400 litrů. V nádržích s malou kapacitou je možný kanibalismus, kdy z hejna zůstane pouze jeden nebo dva jedinci. V akváriu je velmi žádoucí půda a úkryt (naplavené dříví, velké keře umělých nebo živých rostlin). Samozřejmostí je dobré provzdušňování a filtrace. Teplota vody může být 24-26°C, tvrdost – 12-16, pH cca 7.
Ryby dospívají ve věku 16-18 měsíců. o délce asi 20 cm. Tření je párové a může nastat ve stejném akváriu, kde žila ryba. Samec hlídá snůšku, a aby ho nedráždil, musí být před třením odstraněny další ryby. Substrátem je půda akvária, ve které samec vytvoří prohlubeň pravidelného kulatého tvaru o průměru až 18-25 cm a hloubce 1-2 cm.Tření je obvykle stimulováno výměnou čtvrtiny objem vody při současném poklesu pH na 6,5 a tvrdosti na 10° a zvýšení teploty vody až na 26-28°C.
Plodnost dospělých samic dosahuje 1,5-3 tisíc vajíček. Výnos larev je 90-95% a týdenní mláďata – 75-80% počtu larev. Aby se zabránilo kanibalismu, od tří týdnů věku musí být mláďata týdně tříděna. Optimální hustota osazení pro 150litrové akvárium je 300-500 měsíční potěr, pro 250litrové akvárium dvouměsíční potěr. Starší ryby jsou chovány v podmínkách pro dospělé.
Juvenilní piraně mohou být krmeny artemií a cyclops nauplii a po dni nebo dvou mohou být krmeny malými kyklopy, moina a řezaným tubifexem. Jak ryby rostou, dostávají malé kousky masa a ryb (mohou to být mořské ryby), potěr řeší problém „krájení“ potravy sám. Do dvou měsíců věku mohou být ryby krmeny krvavými červy, tubifexy a dafniemi, postupně do jídelníčku zařazovat maso a ryby. S věkem se zvyšuje podíl masa a ryb a po třech měsících je vhodné piraní přejít na jídelníček dospělých ryb: maso (ne více než 20 % kvůli nebezpečí obezity), řezané a celé ryby, popř. mrtvá ryba. Mezi živou potravu patří plůdek a velké akvarijní ryby (včetně nemocných a poraněných), pulci a žáby: do jídelníčku je vhodné přidat, byť v malém množství, potravu rostlinného původu s obsahem chitinu (korýši, velký hmyz).
• Krásné šedé cvičební stroje sport-trenazher.ru vynikající kvality, dobré v tělocvičně.
