Výzkumníci Alexey Bibin a Sergey Trepet navštívili Southern Cultures Park. Při dalším průzkumu došlo k jednomu zajímavému pozorování: v parku byla nalezena kachna žlutobřichá. Pseudopus apodus thracius (Obst, 1978).
Toto je největší beznohý ještěr fauny Ruska. Zheltopuzik je uveden v Červené knize Krasnodarského území s kategorií „Ti v nebezpečném stavu“.
Je zajímavé, že z ruského jazyka se jméno ještěrka, pro cizince obtížné, dostalo i do jiných jazyků – například do angličtiny (sheltopusik) a němčiny (Sheltopusik).
Rekordní délka u druhu je 144 cm (s ocasem). Ocas je přibližně dvakrát delší než tělo. Hlava žlutého břicha jde do těla bez sebemenšího náznaku cervikálního záseku. Má tvar charakteristický pro ještěrky, rovnoměrně se zužující ke špičce tlamy. Žluté břicho si zachovává rudimenty zadních končetin, které v jeho životě nehrají žádnou roli. Zuby jsou velmi charakteristické – mohutné, tupé, přizpůsobené k drcení.
Užovka žlutobřichá se od skutečných hadů mimo jiné liší přítomností ušních otvorů a pohyblivých očních víček (viz foto).
Pod šupinami žlutého břicha jsou ukryty speciální kostěné destičky – osteodermy, charakteristické pro mnoho vyhynulých (například obrněné a rohaté dinosaury) a žijících plazů (krokodýli, želvy). Šupiny pomáhají beznohé ještěrce při pohybu: na rozdíl od hadů se plazí, kroutí se nejen celým tělem, ale také tlačí dlouhým ocasem.
Kvůli této vlastnosti se rod, který zahrnuje zvonek, nazývá „skořápková vřetena“. Mezi břišní a hřbetní částí kostěné řetězové pošty je mezera, která zvenčí vypadá jako boční podélný záhyb kůže. Je tvořena jednou nebo dvěma řadami menších šupin bez kostěné báze. Díky těmto záhybům je zajištěna o něco větší pohyblivost těla. Záhyby navíc umožňují zvětšit objem těla při jídle nebo při přenášení vajec.
Dospělí žluťásci jsou zbarveni žlutě a hnědě. Na tomto pozadí jsou někdy rozptýleny malé tmavé skvrny. Spodní strana těla je světlejší. Mladé žluťásky vypadají úplně jinak: jsou pruhované. Podkladová barva jejich těla je žlutošedá, pruhy jsou tmavé, příčné, klikaté.
I přes relativně nízkou ohebnost těla se zvoneček dokáže plazit poměrně vysokou rychlostí. Intenzivně se přitom vrtí ve vlnách s velkou amplitudou a po ujetí několika metrů se na krátkou dobu zastaví. Pak další silné trhnutí a opět krátká pauza. Takové plazení se znatelně liší od hladkého a rovnoměrného pohybu hadů.
Ještěrka žlutobřichá je jednou z mála ještěrek specializovaných na krmení určitými „produkty“. Výkonné čelisti a vyvinuté tupé zuby jsou přizpůsobeny k drcení vnějších schránek zvířat, především měkkýšů a brouků.
Na rozdíl od vřetena zahrnuje žlutý bůček ve své stravě rostlinné potraviny, například mršinu meruňkovou a hroznové bobule. Zvonek všežravý dokonce požírá mršinu, vzácnou potravu pro plazy.
Na území Krasnodar zahrnuje rozsah tohoto druhu úzký pruh pobřeží Černého moře od Taman k řece. Psou. Dříve se druh vyskytoval také na severním makrosvahu Kavkazu, odkud zřejmě zmizel.
Břicho žluté můžete vidět i v parku Southern Cultures, kde jsou vytvořeny ideální podmínky pro jeho život, zejména je zde dobrá potrava. Břicháči žijí nejčastěji v husté trávě a za slunečných dnů se rádi vyhřívají na slunci, vybírají si dobře osvětlené mýtiny nebo sluncem vyhřáté kameny. Právě teď, s nástupem teplejšího počasí, se žlutobřiché stále více vyhřívají na slunečních paprscích. Zaměstnanci Kavkazské přírodní rezervace nabádají hosty parku, aby při setkání s ještěrkou nepropadali panice a nepokoušeli se mu ublížit. Ještěrka žlutobřichá nepředstavuje pro člověka žádné nebezpečí, je však třeba si uvědomit, že tento druh je uveden v Červené knize, takže poškození ještěrky může mít vážné následky. A abyste nenarazili na plnohodnotného obyvatele těchto míst „od nosu k nosu“, vyberte si pro procházky speciálně určené uličky parku a neklesejte hluboko do záclon.
Je nepravděpodobné, že se na hada podíváte, pokud ho potkáte na lesní cestě. S největší pravděpodobností bude po skoku vysokém se současnou otočkou o 180 stupňů následovat krátký přespolní běh. Pokud se ale najednou z nějakého důvodu chcete na plaza podívat blíže, věnujte pozornost jeho očím. Pokud had mrkne, pak máte štěstí a je to jen. beznohý ještěr. Pouze? Ano, jsou to rekordmani! Nejúžasnější beznohé ještěrky jsou v našem TOP.
1 Zheltopuzik – největší ještěrka bez nohou
Zvonek žluťáskový dokáže spolknout potravu o větším průměru, než je on sám (většina ještěrek neumí), protože podél jeho těla probíhají dva podélné pruhy bez šupin lastur. Snad proto dorůstá zvonek na ještěrku gigantické velikosti – 150 cm.
2 Nejdéle žije ještěrka východní
Ještěrka východní žije v zajetí až 25 let (mnohem déle než ostatní plazi tohoto rodu). Je možné, že ve volné přírodě žije déle díky zajímavému obrannému mechanismu: při napadení ještěrce odpadne ocas a rozlomí se na tři kusy najednou. Predátor, překvapený nečekaným ohňostrojem z ocasů, uprchlíkovi nejčastěji umožní útěk.
3 Barton’s Lialis (Lialis pruhovaná) – Nejhlasitější ještěrka
Barton’s Lialis je roztomilá a velmi mazaná ještěrka. Jeho velikost – 60 cm – mu umožňuje hodovat jak na malých obětech – pavoucích, měkkýšech, larvách – které polyká zaživa, tak na velkých. Lialis navíc nepohrdne ani ještěrkami a hady. Typicky, když je Lialis zajata a cítí svou bezprostřední smrt, začne hlasitě a pronikavě křičet. Útočníkovi překvapením doslova spadne čelist a ještěrka uteče.
4 Křehké vřeteno – nejbarevnější
Vřetena jsou snad největší fašiangy ve světě beznohých ještěrek. Při narození mají krásnou zlatou čokoládovou barvu: spodní polovina těla je tmavší, horní polovina světlejší. Když vyrůstají, většina ještěrek se stává měděně hnědou, ale samci získávají modré nebo vínové skvrny. Navíc mezi tímto druhem jsou absolutně černí a absolutně bílí jedinci mnohem častější než ostatní.
5 Blue sepsophis – nejnovější
V roce 2007 byl v indických lesích objeven nový druh beznohého ještěra. Nejbližší příbuzní tohoto ještěra žijí kupodivu na Srí Lance a v Jižní Africe.
6 Kalifornský beznohý ještěr je nejhlubší
Většina beznohých ještěrů dává přednost hotovým příbytkům, často své stavitele požírá nebo je vyhání. Ale kalifornský druh sám porušuje pravidla a jak! Ještěrka se téměř nikdy nevynoří ze země, snad kromě toho, aby chytila něco chutného. Téměř celý svůj život tráví v hloubce 10-15 cm kopáním tunelů při hledání potravy.
7 Nejocasatější je šupináč obecný
Při celkové délce 75 cm je ocas tohoto plaza 50 cm! A na jeho základně (obecně u beznohých ještěrek je obtížné určit, kde končí tělo a začíná hostitel, ale ne u ještěrky), no, u základny jsou nohy. V tomto případě ještěrka nepoužívá končetiny, pohybuje se jako hadi. Proč má šupináč nohy, zůstává záhadou.
8 Paradelma východní – nejvzácnější
Nejvzácnější z beznohých ještěrů je na pokraji úplného vyhubení. Nicméně spravedlivě je třeba říci, že si za to může druh sám. Faktem je, že když je Paradelma ohrožena, vyplázne jazyk, zvedne hlavu a stane se jako skutečně jedovatý a nebezpečný plaz. Musíme mluvit o reakcích lidí?
9 Hadí ještěrka je nejvíce beznohá
Tento druh beznohých ještěrek z rodu skink má nohy, ale je už tak zvyklý na lézt, že některé poddruhy úplně ztratily prsty, zatímco jiné dva nebo tři prsty. A přesto vědci považují hadí ještěrky za pořádné ještěrky.
10 Ještěrka červovitá je nejnešťastnější
Červí ještěři nemají jen nohy. Nemají sluch, čich ani zrak. Červovité ještěrky se nejvíce podobají žížalám, ale mají kostru, zuby a další atributy vyvinutějších tvorů.
