Achatina velká a archachatina vstupují do fáze pohlavního zrání ve věku kolem 1 roku (některé druhy dříve). Do této doby šnek aktivně roste a dosahuje téměř maximální velikosti ulity, v tu dobu mu musíte zajistit dobré životní podmínky, živiny, doplňky vápníku, včasné krmení a zabránit hladovění. Připravíte si tak zdravého, aktivního, velkého a krásného šneka do chovu. Po 1 roce se rychlost růstu výrazně sníží, růstová linie se stává tenčí a tenčí a pak se růst skořápky úplně zastaví, to se děje asi 2 roky. Pokud slabá plž zabřezne, zastaví se i růst jeho ulity, protože nashromážděné a získané výživné látky budou použity pro tvorbu vajíček a šnečích embryí. Zdravé, silné mladé šneky pokračují v růstu během prvního nebo třetího březosti.
Chcete-li začít s chovem hlemýžďů, musíte k této problematice přistupovat důkladně. Pravděpodobně jste si již všimli zvláštní tečky nebo hrbolku na pravé tváři hlemýždě – jedná se o pohlavní pór, zde je vchod do ženského orgánu a zde je mužský orgán (jehož délka se při páření rovná délka hlemýždí nohy od tlamy ke vstupu do ulity a na konci je velká měkká kulatá „přísavka“) a později tímto otvorem šnek klade vajíčka.
Když je hlemýžď připraven k reprodukci, tento hrbolek se stane konvexním a bílým. Hroznový šneci, který si našel vhodného partnera, se spojí s chodidly a pak po sobě hází pevné šípy lásky, řetězy je také hází, ale nespojují jejich nohy (IMHO). V Achatině, Arhachatině, Limicolarii a dalších se milostné hry vyskytují jinak. Jeden hlemýžď se plazí na ulitu druhého, pokud spodní hlemýžď přijme partnerovy pokroky, oplatí se, hodí hlavu zpět k hlemýžďovi, který se drží na zádech, pak spolu chvíli vrtí krky a pak se spojí.
Páření Achatina fulica
V posledním týdnu těhotenství, které trvá asi měsíc, můžete vidět vytvořená vajíčka otevřeným dýchacím otvorem hlemýždě.
Asi měsíc po páření jeden nebo oba rodiče
provést zdivo hluboko pod vrstvou zeminy.
Poté, po nějaké době od 4 do 35 dnů, v závislosti na druhu, začíná otevírání zdiva, objevují se malí a něžní šneci.
Novorozenci budou v podzemí několik dní. Budou muset sníst své skořápky, to je důležitý zdroj vápníku, když poprvé vystoupí na povrch. Pokud poté, co sežerou všechny skořápky, uvidíte, že se nezvedají, nebo se spíše nemohou dostat zpod silné vrstvy zeminy nebo z jiných důvodů, musíte jim pomoci – vykopejte zdivo shora sami.
Všichni suchozemští měkkýši jsou hermafroditi, mají samičí i samčí principy, ale navzdory tomu reprodukce vyžaduje druhého hlemýždě stejného druhu a zcela jinou genetickou linii. Je třeba se vyvarovat křížení jedinců ze stejné snůšky (příbuzenské křížení*). Pokud se nejedná o vzácný druh, je lepší takové zdivo zmrazit, protože. to dále vede k deformacím (jedno oko, změna tvaru skořápky z dlouhé na kulatou, tvar závitů, zmenšení velikosti skořápky, špatný růst a výskyt neustálé neohrabanosti na skořápce), zmenšení velikosti snůšek, životaschopnost plžů, líhne se jich stále méně a zároveň ne, příbuzenská plemenitba vede i ke snížení imunity (posílí se jen škodlivé geny a pro nové už není místo které pocházejí), což vede k nemocem a v budoucnu, pokud bude pokračovat, pak ke ztrátě druhu. Proto se při koupi jednoho šneka zeptejte prodejce na jeho kořeny, zapamatujte si nebo zapište tyto údaje, abyste si později, pokud si budete chtít šneky pořídit, našli i nepříbuzného chovatelského partnera. To by se nemělo brát na lehkou váhu, chov šneků je stejně vážný jako chov psů. Pro získání zdravých chovných štěňat jsou přiváženi šampioni z výstav v zahraničí, aby posílili geny a přidali silné vlastnosti od vítěze, spíše než křížení bratra se sestrou. Děláme totéž, pravidelně objednáváme šneky ze zahraničí s novou krví z jiných zdrojů nebo dokonce divokých (domorodců).
* Inbreeding (anglicky inbreeding, from in – in, inside a chov – chov, inzucht – německy Inzucht, incest u lidí) – křížení blízce příbuzných organismů v rámci stejné populace.
Příbuzenské křížení podporuje projev působení škodlivých recesivních genů, které v homozygotním stavu způsobují v budoucnu částečnou (subletální a subvitální geny) nebo úplnou (letální geny) smrt organismů. Tito. při příbuzenské plemenitbě se objevují nemoci nebo deformace, které jsou při běžném křížení extrémně vzácné (1/1 000 000).
Existují různé formy, podívejme se na první 4:
1. Blízká inbreeding – křížení zvířat, která jsou v přímé pokrevní příbuznosti (bratr – sestra, otec – dcera, matka – syn I-II; II-II v rodokmenové tabulce). Nejbližší formou inbreedingu je samooplození.
2. Úzce příbuzná inbreeding – křížení zvířat, která jsou blízce příbuzná (bratranci, strýc a neteř, dědeček a vnučka atd.; I-III; II-III; III-II v rodokmenové tabulce).
3. Mírná příbuzenská plemenitba – křížení zvířat, která mají společné předky v III-IV koleni rodokmenové tabulky.
4. Vzdálená příbuzenská plemenitba – společní předci křížených zvířat jsou mimo čtyřgenerační tabulku původu (IV-V; V-V; IV-VI).
Pro chov byste si měli vybrat ty nejkrásnější, největší a nejzdravější šneky s nejlepšími vnějšími vlastnostmi charakteristickými pro tento druh (tvar ulity, barva, barva nohou). Není třeba oslabovat geny již tak slabých albínských šneků, příbuzenské křížení je zde obecně kategoricky nepřijatelné.
Pak se slabí šneci rozprchnou k novým majitelům (nováčkům), kterým je jedno, jaký mají původ, a pak říkají, že špatně rostou, špatně žerou a jsou neustále nemotornou ulitou. Ale neměli byste vinit všechny těžkosti na špatné geny; silný vliv mají také podmínky zadržení a přirozený výběr. Ale v našem případě je to umělé, což většina z nás zanedbává. O ty nejmenší a nejnemotornější ze snůšky se nevyplatí pečovat, jakkoli by to bylo líto, v přírodě by se sežrali nebo by zemřeli přirozenou smrtí na parazity či nemoci a zdravá včelstva by si je k rozmnožování nevybrala. Přidáním chudáků také pomalu ničíme druhy.
