Jak velké jsou samci mečounů?

Vlasti: Severní a Střední Amerika – areál výskytu tohoto druhu sahá od Mexika po severozápad Hondurasu. V přírodě žijí mečouni ve sladkých i brakických vodách – nejčastěji v řekách, ale nacházejí se také v různých jezerech a kalužích, včetně oblasti ústí, kde může být obsah soli ve vodě poměrně vysoký. Již z toho je tedy zřejmé, že druh je plastický a dobře se přizpůsobuje změnám parametrů prostředí.

Na Zemi jsou i jiná místa, kde mečouni žijí v přírodě, ale zakořenili tam, protože byli náhodně nebo záměrně vypuštěni do vodních ploch z akvárií. Tyto ryby lze nyní například nalézt v nádržích několika afrických zemí. Mečouni, stejně jako jiné příbuzné druhy živožravých masožravců, aktivně ničí larvy komárů, a jsou proto považováni za perspektivní pro zavlečení do boje proti malárii.

Délka dospělé ryby: samci (kromě délky meče) do 8 cm, samice – do 12 cm.

Rozdíly mezi pohlavími: V naprosté většině případů není těžké rozeznat mečouny podle pohlaví – hlavní je, že u mláďat se již začaly projevovat pohlavní rozdíly. O dospělcích se nemluví – samci a samice mečounů vypadají úplně jinak. Samci jsou znatelně menší, jejich těla jsou hubenější a užší, spodní část ocasní ploutve má velmi dlouhý mečovitý výrůstek, díky kterému dostala ryba své jméno. Kromě toho je řitní ploutev pohlavně zralého mečouna formována do zvláštního podlouhlého orgánu – gonopodium, pomocí kterého se provádí vnitřní oplodnění, charakteristické pro tento druh. Samice jsou znatelně větší než samci, jejich řitní ploutev je trojúhelníková a ocasní ploutev nemá mečový výrůstek. V zadní části břicha mají nejčastěji znatelnou tmavou „těhotenskou skvrnu“ – ta je viditelná přes potěr vyvíjející se v těle.

Složitější je situace s určením pohlaví u vybraných forem, které mají protáhlé ploutve – zde mohou mít samice i samci dlouhé výrůstky na ocase; anální ploutve se také liší tvarem. Existují také barevné variace, kdy je tělo samice zcela neprůhledné a nejsou vidět ani skvrny na břiše. V těchto případech možná nejvíce informací poskytne tvar těla, i když férově je třeba říci, že určování pohlaví v této situaci vůbec nedává moc smysl. Ryby takto upravené selekcí mají velké problémy s rozmnožováním: několik centimetrů narostlé gonopodium zcela ztrácí funkčnost a takoví samci mohou mít potomky až po chirurgickém odstranění většiny ploutví, a ne vždy. A takové ryby samy o sobě mohou být neplodné.

Zajímavá vlastnost mečounů je již dlouho důvodem k názoru, že tyto ryby jsou schopny změnit své pohlaví. Samice mečouna žije dál a dál a najednou se jí začne tvořit gonopodium a vyroste meč. Ve skutečnosti mezi mečouny existují dvě formy samců – brzy určující a pozdě určující. První jsou menší, aktivní a plodní, identifikují se již ve věku dvou a půl až tří měsíců. Druhé jsou pomalejší, větší a určují se někdy až v šesti měsících věku po dosažení maximální velikosti. Tito muži jsou často také neplodní a v úspěchu u opačného pohlaví jsou rozhodně horší než jejich „raní“ příbuzní. Stává se (v naší praxi se to stalo jak u mečounů, tak u jiných poeciliidů), že v důsledku nemoci nebo ze zcela neznámých důvodů dospělým samicím, které již porodily potěr, vyrostou gonopodium a meč – ale mohou se z nich stát „ otcové“, nebo je jejich reprodukční schopnost zcela ztracena v důsledku hormonálních změn – to se s jistotou neví. Nesetkali jsme se ale s žádnými spolehlivými případy, kdy by se samec proměnil v samici. Více se o tomto fenoménu dočtete v časopise Amazon pro rok 2009, v článku Tobiase Bernsee „Pecilia – o starých známých novým způsobem“.

Požadavky na teplotu vody: +20. +30°C, optimální hodnoty – 24-26 stupňů.

Požadavky na chemické parametry vody: pH od 7 do 8, GH od 10. Ryby milují tvrdou vodu s aktivní reakcí posunutou na alkalickou stranu. Na zdraví ryb působí blahodárně i přidání trochy soli do vody, není to však nutné.

Minimální velikost akvária: od 50 litrů, v tomto objemu pojmete nejen pár, ale i o něco větší počet ryb – 4-5 kusů.

Délka života: do 5-6 let.

Vnitrodruhová a mezidruhová kompatibilita: Mečouni jsou docela přátelské ryby a je těžké si představit akvaristu, který je nikdy nechoval. Jsou prakticky lhostejní k počtu příbuzných v akváriu – hlavní věc je, že hustota výsadby není příliš vysoká. Meče ve skupině vypadají živěji a dynamičtěji, ale nebudou trpět sami. Co se týče vztahů se zástupci vlastního druhu, vše dopadá jinak podle toho, jak neklidný je konkrétní jedinec. Stává se, že si navzájem vůbec nevšímají, ale někdy se najdou „teroristé“, kteří znatelně vyvíjejí tlak na ostatní – a samci projevují agresi pouze vůči jiným samcům a samice – vůči všem ostatním mečounům v akváriu bez rozdílu podle pohlaví. Ani v nejpokročilejších případech nedojde k fyzickému poškození, ale lidé zvenčí, neustále zahnaní do křoví, se mohou cítit utlačováni, chřadnout a často onemocnět. To je však opravdu vzácné – například Tasha to pozorovala pouze dvakrát a dospěla k závěru, že v takových případech je nutné izolovat nikoli agresora, ale utlačované ryby – jinak bývalý outsider, který pocítil vůli, se rychle stává „velmi zlým“. Jednou došlo ze strany samice k totálnímu odmítnutí jednoho konkrétního samce – po změně partnera se chovala úplně jinak, zklidnila se a už nejevila žádnou agresi. Při udržování skupiny mečounů obvykle nevznikají vůbec žádné problémy.

Co se týče kombinace s jinými typy, ani zde nejsou žádná zvláštní omezení. Malé ryby většinou nepronásledují a nežerou a velké ryby také nemají zájem je urážet – malé ryby nejsou plaché. I když se jim samozřejmě bití od agresivních cichlid vůbec nebude líbit. Je lepší je chovat u mírumilovnějších druhů, kterým vyhovuje voda stejného složení jako oni sami: tvrdá, mírně zásaditá. Dobrými sousedy se stanou různí duháci, ostny a nedraví sumci. Otázky úspěšného sousedství pro nositele meče můžete blíže objasnit pomocí našeho Tabulky kompatibility akvarijních ryb.

Občas narazíte na jednotlivé ryby spíše hašteřivého charakteru – dokážou své pomalu plavající sousedy pronásledovat a oškubat. To je běžné zejména ve stresových prostředích, jako jsou komerční akvária nebo když jsou akvária přeplněná. Někdy lze nápravou podmínek situaci změnit, někdy ne. Záleží na individuálních kvalitách jednotlivých ryb. Obecně platí, že mečouni někdy obtěžují menší sousedy neustálým otravováním – zdá se, že nezasahují a příliš neštípou, ale vytvářejí značný stres. Proto by měly být kombinovány s rybami, jako jsou například gupky, opatrně a v akváriu by měly být houštiny rostlin, které slouží jako úkryt pro ryby.

Krmení: Při sledování mečounů v akváriu si můžete všimnout, že neustále něco trhají z listů, stěn akvária, kamenů, dekorací, tahají za umírající výhonky, odtrhávají kousky vlákna (pokud existují). Již z toho je zřejmé, že rostlinné složky musí v jídelníčku těchto ryb zaujímat významné místo. Kromě suchého krmiva pro býložravé ryby jim lze podávat spařený a nakrájený hlávkový salát a špenát, pampelišku a další rostliny, spařenou krupici a občas drobky z prošlého bílého chleba. Také mečouni neodmítnou živou potravu – krvavce, coretras, čerty, dafnie, kyklopy, hmyz. Tyto ryby jsou skutečně všežravci, což z nich z tohoto důvodu činí jedny z nejnáročnějších a nejpříjemnějších domácích mazlíčků i pro začátečníky, kteří teprve začínají chápat složitosti chovu akvarijních ryb.

Naše zkušenosti s chovem mečounů v akváriu. V různých dobách naše akvária hostila velké množství velmi odlišných barevných forem mečounů. Tyto světlé, krásné ryby mohou ozdobit každé akvárium, zvláště pokud je druhové složení populace vybráno moudře. Pro mečouny jsou vhodná dobře osázená akvária s pravidelně obměňovanou (až třetinový objem za týden), dosti tvrdou vodou. Tento druh nelze nazvat příliš mobilním, ale přesto jsou vhodnější prostorná akvária, v nichž se ryby cítí pohodlněji. Raději tráví čas hledáním něčeho jedlého v houštinách rostlin blízko hladiny nebo u dna. Mečouni nejsou „připoutáni“ k žádné konkrétní vrstvě vody.

Druhové jméno „Geller’s Swordtail“ se ve skutečnosti vztahuje pouze s velkou rezervou na ryby, které chováme v našich domácích nádržích. Faktem je, že divoká forma mečouna je nyní tak vzácná, že najít ji v obchodech není snadný úkol. Na druhé straně bylo mnoho krásných šlechtitelských forem vyvinuto opakovanou hybridizací, včetně mezidruhové hybridizace, s jinými druhy ze stejné rodiny. Ryby plavající v našich akváriích proto tak či onak nenesou čistou sadu genů z původního druhu. Podrobně jsme o tom psali v přehledovém článku o živorodých kaprozubých zvířatech (Poecilidae). Zda dát přednost zářivě závojové hybridní rybce nebo formě více či méně blízké její přirozené barvě, je věcí vkusu každého akvaristy. My jsme se však nedávno stali vlastníky páru mečounů, podobných přirozeným „zeleným“, a dodnes nepřestáváme žasnout nad jejich krásou (Mistes kdysi obsahoval v sovětských knihách formu nazývanou „Montezuma“ , které je považováno za nejbližší přirozenému – podle něj se jedná o nejladnější plemeno ze všech). Bez ohledu na to, jak moc se člověk snaží stát se „tvůrcem“ něčeho „takového“, samotná příroda má mnohem jemnější vkus než mnoho a mnoho lidí.

Co se týče zdraví, obecně jsou mečouni docela otužilí. Jediná věc, kterou snad nemají rádi, je stará, kyselá voda nasycená organickou hmotou a dokonce i výrazné teplotní výkyvy, zejména ve směru jejího snižování. V prvním případě se u nich často rozvine tuberkulóza, ve druhém se nakazí kožními parazity, jako jsou Costia nebo Chilodonella. Čerstvě zakoupení mečouni mají často vnější bakteriální léze, v případě indolentních onemocnění mohou léze na těle a ploutvích přerůst houbou saprolegnia. Při ošetřování těchto ryb ale většinou nevznikají problémy s tolerancí léků – hlavní je, že při přidávání léků je voda dobře provzdušněná a neobsahuje čpavek a dusitany – jinak mohou nastat problémy, až úhyn. Tento bod je zvláště důležitý při užívání léků, které obsahují malachitovou zeleň. Ale koupele s kuchyňskou solí mohou téměř bez obav podávat všichni živorodci, pokud nejsou příliš oslabení: pobyt v přírodě v brakických vodách, při dobrém provzdušňování, tuto proceduru snášejí klidně, i když koncentrace soli dosahuje polévkové lžíce na litr.

Chov mečounů. Jak jsme již řekli, mečouni jsou živorodé ryby. Pářící tance samce vypadají docela efektně – neustále se točí kolem samice, dělá před ní prudké skoky a přitom mačká ploutve a ocas. Obvykle bez většího nadšení sleduje „povzneseného“, který jí brání hledat lahůdky mezi rostlinami, ale také je obvykle příliš líná na to, aby vytrvalého nápadníka odehnala, takže dříve nebo později udělá svou práci a vyskočí k samice ze strany rychlostí blesku a prudce odhodí gonopodium na stranu. Hnojení trvá méně než sekundu.

Neobvyklou vlastností tohoto a příbuzných druhů je, že po jednom oplození může samice rodit vícekrát. Mléko, které jí samec vstříkne do těla, je dlouhodobě uloženo ve speciálních záhybech genitálního traktu, což zajišťuje 4-5 porodů i bez nových setkání s „druhou polovinou“. Ze stejného důvodu může podestýlka obsahovat různé potěry, které jsou „úspěšné“ u různých samců, se kterými se setkali dříve na své cestě.

Samice rodí plně vytvořený potěr – velké mohou mít až sto, ale obvykle méně – 20-60. Březost trvá 3-4 týdny (v závislosti na teplotě vody). Předzvěstí brzkého narození je zvětšení a ztmavnutí skvrny v zadní části břicha a břicha samotné ryby. V den porodu žena neklidně plave, v oblasti řitního otvoru je patrný malý „otok“ – to je otevření porodního kanálu. Brzy se po jednom nebo méně často po dvou nebo po třech začnou rodit potěr, asi 4 mm dlouhý, již se všemi ploutvemi a v okamžiku narození stočený do kroužku. Děti spadnou na dno a po několika minutách začnou plavat. Spěchají na hladinu – potřebují odtud popadnout bublinu vzduchu, aby naplnili svůj plavecký měchýř. A houštiny plovoucích rostlin poskytují mladým šermířům vše, co potřebují: potravu v podobě četných vířníků a nálevníků a úkryt. V přírodě je potěr obvykle okamžitě unášen proudem, takže samice při pohledu na něj nechápe, že se jedná o její potomky – brzy začne vzrušeně chytat a jíst své vlastní potomky.

Krmení potěru mečouna zvládne i začátečník. Ochotně jedí jakoukoli potravu, potravu aktivně vyhledávají a odolávají znečištění vody sloučenin dusíku, pokud se něco takového na chvíli objeví. Novorozencům lze nabídnout suché krmivo pro plůdek, slané garnáty (odpouzdřené nebo čerstvě vylíhnuté), vířníky a vaječný žloutek (ten velmi kazí vodu, takže musí mít odpovídající dovednosti k jejich krmení). Zhruba od druhého týdne můžete začít přidávat do potravy rostlinné složky, např. spařené kopřivy, vařenou mrkev nebo tablety pro sumce loricariida (potěr ne vždy hned pochopí, že se jedná o zdroj potravy, proto je lepší podávat tablety od třetí týden, kdy miminka vyrostou a budou aktivnější). Mečouni rychle rostou, po dvou a půl měsících se začínají rozlišovat podle pohlaví. Pokud ryby rostou v prostorných akváriích s čistou vodou, mohou při bohatém rozmanitém krmení dosáhnout působivých velikostí, maximálních pro tento druh. V menších nádobách přestávají ženy růst v délce 8-9 cm a muži – asi 6 cm (bez meče).

Tasha
Foto Tasha.
Sudogda, 24. prosince 2011