Aeromonóza kaprů (zarděnky, infekční vodnatelnost) je poměrně časté onemocnění, které může způsobit úhyn až 90 % ryb v infikovaných chovech. Zdrojem nákazy mohou být jak nemocní jedinci, tak voda či krmivo kontaminované bakteriemi rodu Aeromona. K tomuto patogenu je vnímavý nejen kapr, ale i další ryby z čeledi kaprovitých (lín, cejn, plotice, amur aj.), stejně jako kříženci kapra a kapra. Ulcerózní forma aeromonózy kaprů
Symptomy onemocnění
Akutní průběh. Nejčastěji je pozorován na jaře a v létě, kdy se teplota vody v nádržích pohybuje v rozmezí 15–20 °C. Při akutní aeromonóze je pozorován těžký ascites nebo celková vodnatelnost celého těla ryby. Břicho je oteklé, měkké, pohyblivé, při punkci se punkcí uvolňuje slámově žlutá tekutina s inkluzí krve nebo s krvavým odstínem. V důsledku nahromadění patologické tekutiny v kapsách šupin se rybí šupiny zdají rozcuchané po celém těle nebo v některých oblastech. Rybí řitní otvor je vystouplý, při stlačení břicha se z řitního otvoru může uvolnit hlen ve formě provazců. Žábry mohou být bledé a/nebo oteklé a červené. U kaprů se často na povrchu těla tvoří bublinky s průhledným nebo krvavým obsahem. Mění se i chování ryb: stávají se sedavými, depresivními, snaží se zůstat blíže k hladině vody a ke břehu, mají vážné poruchy koordinace. Úmrtí nemocných jedinců je charakterizováno jako masivní. Subakutní průběh. Navazuje na akutní stadium – úmrtnost ryb klesá, onemocnění postupně přechází z akutního na chronické. Příznaky předchozího stadia (rozcuchané šupiny, vodnatelnost, vystouplé oči) jsou doplněny ulcerózními lézemi na povrchu těla a chování ryb se mění v závislosti na závažnosti příznaků. Chronický průběh. Pozoruje se hlavně od konce léta do zimy. Chronický průběh je charakterizován téměř úplným zastavením úhynu ryb, s výjimkou úhynu jedinců, u kterých se vyvinuly nějaké komplikace v důsledku aeromonózy nebo celková slabost jim neumožňuje odolávat nepříznivým faktorům prostředí. V této fázi mohou ulcerativní léze přetrvávat s pronikáním do hlubších tkání, často obnažující kosti. Chování ryb je normální. Když se aeromonóza objeví ve stejné nádrži, může být pozorován jiný poměr ryb s různými průběhy onemocnění.
Formy onemocnění
V závislosti na převaze určitých klinických projevů existují následující formy aeromonózy. Ascites. Pozoruje se v akutních případech a je charakterizována hlubokou dermatitidou, která je doprovázena otokem svalové a tukové tkáně; vodnatelnost celého těla a hromadění tekutiny v dutině břišní, adhezivní záněty vnitřních orgánů, zánět pobřišnice, krvácení do sliznic střev, srdeční tkáň. Ulcerózní. Pozorováno u chronických stavů. Na těle ryby se tvoří vředy ve tvaru kráteru s šedočerveným dnem a červenými okraji. U takových lézí může dojít ke ztrátě vodního kamene. Jak se jedinec zotavuje, tvoří se v těchto oblastech jizvy. Nemocné ryby mohou mít výrazné zakřivení páteře, stejně jako deformující léze kostí hlavy a ploutví. Asciticko-ulcerózní. U této formy aeromonózy je pozorována kombinace ascitu a ulcerózních kožních lézí.
Kontrolní opatření
Léčba aeromonózy kaprů se provádí v karanténních podmínkách – infikované rybníky jsou izolovány od zbytku. Hlavním a nejúčinnějším způsobem boje proti aeromonóze je rychlá diagnostika onemocnění a terapeutická a profylaktická léčba ryb lékem řady Antibak na počátku onemocnění. Kromě toho jsou k přerušení infekčního cyklu přijata následující opatření: Letící. Na podzim jsou všechny ryby vyloveny a roztříděny: zdravé jedince lze prodat (za předpokladu, že nedojde ke kontaktu ulovených ryb se zaručeně zdravými nádržemi), nemocní jedinci jsou zlikvidováni. Veškerá voda z nádrže je vypuštěna, následně je v průběhu celého roku odkalován a provedena kompletní dezinfekce (jak nádrže, tak veškerého nářadí, nádob, oděvů atd., které přišly do styku s kontaminovanou vodou, rybami a krmivem) . Jezírko je vysušeno a ponecháno v této podobě k přirozené úpravě negativními teplotami a ultrafialovým zářením. K dezinfekci nádrže se používá nehašené vápno nebo bělidlo (25 c/ha, resp. 3–5 c/ha). K dezinfekci nádob, oděvů apod. se používá varný, 4% roztok formaldehydu nebo jiné prostředky. Složitá metoda. Všechny vodní plochy v revíru jsou střídavě vystaveny letnění. Monitoring vypuštěných rybníků provádějí jim přidělení pracovníci pomocí samostatné techniky. Karanténu z rybářského revíru lze zrušit nejdříve 12 měsíců po posledním případu infekce ryb a rovněž po nepřítomnosti patogenů ve vzorcích odebraných z vodních ploch.
Prevence
Mezi hlavní preventivní opatření patří veterinární kontrola podmínek chovu ryb a mikrobiologické čistoty vody, pravidelné sanitární ošetřování zařízení a používání vysoce kvalitních krmiv. Mladí jedinci zakoupení pro přesazení jsou nejprve drženi v karanténě po dobu nejméně 30 dnů za předpokladu, že okolní teplota bude udržována na 30 °C. Při nižších teplotách se karanténa prodlužuje.
