„Moudrý střevle“, vyrostl v „chytré“ rodině.
Otec umírajícímu synovi odkázal: “Chceš-li žvýkat svůj život, měj oči otevřené!” Gudgeon byl moudrý, vzpomněl si na otcovo vyprávění o tom, jak se jeho rodič málem chytil do ucha, a tak se rozhodl poslechnout radu, a protože v řece číhá nebezpečí na každém kroku (ryby, raci, vodní blechy, „a nevody a sítě a , a norota“ a uds), stanovili pravidlo „nechat hlavu dole“ a žít tak, „aby si toho nikdo nevšiml“.
Utrpěl mnoho útrap, hladověl, trpěl strachem, chyběl mu spánek, třásl se, a tak se dožil sta let. Snil jsem o velkém vítězství. A teprve před smrtí si uvědomil, že je sám, bez rodiny, bez příbuzných a za celý svůj život nikomu nic dobrého neudělal. A protože žil tak dlouho, nikdo by ho ani nenazval moudrým
Obraz „moudré střevle“
Gudgeon je obrazem vyděšeného muže na ulici, který žije jen pro sebe, a jak se ukazuje, nežije, ale pouze z neznámého důvodu existuje. Po sto let gudgeon nejenže nic nedělal, ale nikdy ani nepocítil radost.
Existuje interpretace obrazu gudgeona jako konformisty, který během let reakcí zaujímá vyčkávací postoj.
Autor se dotýká i filozofického problému smyslu života („žil a třásl se a umíral a třásl se“).
Byl to osvícený střevle, středně liberální.”
Řídil se heslem: „Musíš žít tak, aby si toho nikdo nevšiml. Každý den jsem si říkal: „Vypadá to, že žiju? oh, bude něco zítra?
Gudgeon, který se bál, že ho chytí do tlamy velké ryby, se sám rozhodl: „v noci, když lidé, zvířata, ptáci a ryby spí, bude cvičit a přes den bude sedět ve své díře a třást se .“ „A když neposkytne, hladový si lehne do díry a znovu se třese. Neboť je lepší nejíst a nepít, než ztratit život s plným žaludkem.”
“Neoženil se a neměl děti, ačkoli jeho otec měl velkou rodinu.” “Takže tady není čas na rodinu, ale jak žít po svém!” “A moudrá střevle žila tímto způsobem více než sto let.” Všechno se chvělo, všechno se chvělo“
Teprve na sklonku života, když přemýšlel nad otázkou, co by se stalo, kdyby takto žily všechny střevle, si uvědomil: „Vždyť tímto způsobem by snad celá rasa střevle dávno vymřela!“
Před svou smrtí, když si gudgeon uvědomil, že jeho život byl marný, rozhodl se: “Vylezu z díry a přeplavu jako zlatoočko přes celou řeku!” Ale jakmile o tom přemýšlel, znovu dostal strach. A začal umírat, třásl se. Žil a třásl se a zemřel – třásl se.“
Gudgeon, který žil bez radosti více než sto let, si ani nezasloužil úctu: „A co je nejurážlivější: ani jsem neslyšel, že by ho někdo nazval moudrým. Jednoduše řeknou: „Slyšeli jste o tom hlupákovi, který nejí, nepije, nikoho nevidí, s nikým se nedělí o chleba a sůl a jen si zachraňuje svůj nenávistný život? A mnozí ho dokonce jednoduše nazývají bláznem a hanbou a diví se, jak voda takové idoly snáší.“
Není jasné, zda gudgeon zemřel sám, nebo ho někdo snědl. “S největší pravděpodobností zemřel on sám, protože jaká je slast pro štiku spolknout nemocného, umírajícího jelena, a co víc, “moudrého”?”
Alegorie v pohádce
Hlavní technikou je alegorie. Alegorickou formou autor vyjadřuje myšlenky o „střevlech“ – zbabělých a ubohých obyčejných lidech
V „morálce“ příběhu zaznívá autorův hlas: „Ti, kteří si myslí, že za hodné občany lze považovat pouze ty střevle, kteří šílení strachem sedí v dírách a třesou se, věří nesprávně. Ne, to nejsou občané, ale alespoň neužiteční střevle“ (hra se jmény „člověk – střevle“)
Někdy autor záměrně proplétá prostory: ryba se ocitá v realitě „pozemského života“, myšlenek v lidských kategoriích
Gudgeon „hříšně dřímá a ve spánku sní, že má výherní tiket a vyhrál s ním dvě stě tisíc“.
Hrdina se „neoženil a neměl děti“, „nehraje karty, nepije víno, nekouří tabák, nehoní červené dívky“.
