Chlór (z řeckého “Chloros” – žlutozelený) – ve volném stavu za normálních podmínek, dvouatomový plyn žlutozelené barvy, patří k halogenům. Necháme dobře rozpustit ve vodě. Jedná se o toxickou látku, silný jed, který ničí organické látky a vytváří s nimi chlororganické sloučeniny. Voda z vodovodu používaná k naplnění akvária a následné výměně vody obvykle obsahuje chlór. Ve fázi primárního čištění se do vody nejprve přidává chlór a jeho baktericidní sloučeniny a také ozon, protože v některých případech se ozonizace používá ve vodovodním systému k dezinfekci vody.
V současnosti se běžně používá chlornan sodný [NaClO], který se následně rozkládá na chlór, kyslík a soli. Slouží jako prostředek k dezinfekci vody na úpravnách vody. V různých ročních obdobích a v závislosti na hydroepidemiologické situaci v oblasti se koncentrace chloru ve vodě mění, proto je vhodné jeho přítomnost periodicky testovat. Zvláště nebezpečné je používání chlorované vody při jarních povodních, kdy je v ní zvýšená koncentrace chlóru, aby se voda lépe dezinfikovala.
Podle norem přijatých pro úpravu vody již není elementární chlór ve vodě při pH 6 obsažen. Pitná voda naší vodovodní sítě by v zásadě neměla obsahovat více než 0,3 mg/l aktivního chloru. Vysoce chlorovanou vodu vždy poznáte podle zápachu. Pro většinu akvarijních ryb je maximální koncentrace chlóru ve vodě 0,25 mg/l a koncentrace 1 mg/l je smrtelná. V nižších koncentracích škodí i rybám tím, že poškozuje žábry. Toxický účinek chlóru postihuje především žábry. Pokryjí se hlenem a jejich tkáň je zničena. Poté jsou ploutve poškozeny, dochází k jejich nekróze a tělo je pokryto hlenem. U rostlin a řas je fotosyntéza inhibována, dochází ke změně barvy a následně k odumírání terminálních buněk.
Patogenní účinek chloru a jeho sloučenin na ryby je komplexní. Primárně jsou postiženy žábry a kůže, včetně oční skořápky. Poté, jak jed proniká do těla, jsou zničeny sliznice a různé membrány vnitřních orgánů. Chloramin snadno proniká žábrami do krve ryb, váže červené krvinky, narušuje metabolismus kyslíku a v konečném důsledku způsobuje asfyxii. Všechny tyto procesy jsou nevratné. I když postiženého jedince umístíte do vody bez chlóru, je nepravděpodobné, že mu to pomůže: buď zemře, nebo zůstane podivínem po zbytek svého života. Když se tak stane, nedá se rybám prakticky ničím pomoci a hlavním úkolem majitelů je zabránit vnikání nebezpečných látek do akvária.
Další chemickou látkou, kterou vodárenské podniky používají k dezinfekci vody, je chloramin, směs chlóru a čpavku. Amoniak se často přidává do vody v čistírnách pro kontrolu mikroorganismů. Jeho koncentrace ve vodě v zimě je 0,1 miligramu na litr a v létě, zejména na jaře, to může být až 0,5 miligramu na litr, voda je po tomto plynu dokonce cítit. Chloramin je obrovské zlo a bolí hlava. Chloraminy jsou toxické a obtížně se odstraňují. Thiosíran sodný je schopen neutralizovat pouze část chloraminu – chlór, zatímco amoniak ve vodě zůstává, i když je předpoklad, že chloramin se ve vodě ještě zcela nedisociuje a tvoří komplexy, které mohou být adsorbovány uhlíkem. Naštěstí u nás není praxe chloraminace kohoutkové vody rozšířená.
Je však třeba mít na paměti, že chloramin se může tvořit i samostatně v důsledku interakce chloru ve vodě z vodovodu a čpavku. Přidáním chlorované vody z vodovodu do akvária chudého na amoniak podpoříme tvorbu chloraminů. Pokud testování odhalí přítomnost chlóru i amoniaku, znamená to, že ve vodě je určitě chloramin. Chloraminy jsou o něco méně toxické, ale jejich účinky na organismy jsou stabilnější a dlouhodobější.
Nebezpečí chlorace pitné vody se však většinou přeceňuje. Chlór je ve vodě poměrně nestabilní, do atmosféry se vypařuje sám, ale pouze na světle. Chcete-li snížit obsah chlóru ve vodě, můžete jej usadit. Doba odpařování chlóru se pohybuje od několika hodin do několika dnů v závislosti na ploše odpařování v nádobě použité k usazování. Nádrž pro usazovací vodu musí mít dostatečně velkou plochu pro interakci se vzduchem.
Novou vodu připravenou na částečnou výměnu má tedy akvarista smysluplné uchovávat ve speciální nádobě 1-2 dny, ale pokud tam dáte provzdušňovací zařízení, můžete výrazně zkrátit dobu usazení. Chlór se z vody při silném pohybu (vylévání, pěnění) odpařuje. Proces odstraňování chlóru z vody lze urychlit, pokud při nalévání vody do kbelíku k usazení dojde k vypuštění silného proudu z vodovodního kohoutku, nebo k vylití vody ze sprchy a také k provzdušnění vody při usazování. Nutno dodat, že při usazení se voda z kohoutku zbaví řady dalších škodlivých nečistot. Je nutné používat pouze studenou vodu z kohoutku, protože obsahuje mnohem méně škodlivých látek než voda horká.
Chemické čištění. Nejrychlejším způsobem, jak odstranit chlór z vody, je použít chemikálii – dechlorátor, který chemicky reaguje s chlórem rozpuštěným ve vodě a mění jej na málo toxické látky. Obvykle se k tomu používá thiosíran sodný, který redukuje chlor na chloridové ionty. Thiosíran sodný je obsažen v akvaristech oblíbených přípravcích na úpravu vody (AquaSafe, Aquatan, Tar Water, Stress Coat aj.). Ale při jejich používání byste měli mít na paměti, že dávkování uvedené v návodu jsou průměrné, zatímco obsah chlóru ve vodě z vodovodu se může lišit v závislosti na oblasti, roční době a dalších podmínkách.
Velmi dobře známým a široce používaným komplexotvorným činidlem je EDTA (ethylendiamintetraacetát). Komplexace kromě deaktivace iontů těžkých kovů zvyšuje účinnost absorpce dvojmocných iontů železa (Fe2+) rostlinami a příznivě působí také na sliznice ryb.
Spolehlivější metodou je adsorpční metoda – protékání chlorované vody z vodovodu přes aktivní uhlí, na ní se adsorbuje chlór a voda se zbaví toxické složky. V praxi je tento způsob čištění realizován přes průtokový uhlíkový filtr, přes který prochází vodovodní voda, nebo vybavením nádrže na úpravu vody vnitřním filtrem s uhlíkem – vodu propustíme přes speciální filtr určený pro dočištění vodovodní vody. voda v domácích podmínkách (například Aquaphor). Tato metoda má tu výhodu, že se z vody nejen zcela odstraní zbytkový chlór, ale také se čistí od solí těžkých kovů, pesticidů a dalších škodlivých organických sloučenin. Uhlíkové vlákno použité v takových filtrech také zabraňuje růstu a množení bakterií, které způsobují zákal ve vodě.
Mezi způsoby čištění vody od chlóru se také nazývá vaření nebo ohřev na teplotu 80-90 ° C – poskytuje rychlé a téměř úplné odpaření chlóru. To však nelze vždy použít, zvláště pokud je akvárium velké. Vařením je voda „mrtvá“ z hlediska obsahu užitečných mikroelementů a prudce snižuje uhličitanovou tvrdost. To vyžaduje speciální kovové nádoby a dlouhou dobu na ochlazení vody na normální teplotu.
Mnoho akvaristů nalévá chlorovanou vodu do svého akvária přímo z kohoutku. Slyšel jsem dokonce názor, že chlor v rozumných dávkách má pozitivní vliv na fungování biosystému akvária – zpomaluje růst řas, dezinfikuje vodu a posiluje imunitu ryb proti toxickým látkám. Ve skutečnosti to lze udělat, protože při nalití do zavedeného akvária je chlór během několika sekund v interakci s místním prostředím neutralizován a nemá čas způsobit poškození. I když například některým druhům tanganických cichlid stačí při masivní výměně vody i těchto pár vteřin k usmrcení. V této situaci není destruktivní ani tak sebeotrava chlórem, ale stres z náhlé změny parametrů vody v akváriu.
Množství vody vyměněné najednou by proto mělo souviset se stupněm náladovosti konkrétního druhu ryb. Toto doporučení samozřejmě platí pouze pro případy, kdy se nevymění více než 1/5 objemu vody v akváriu. Pokud je nutné vyměnit velkou část, pak je třeba nejprve usadit vodu z kohoutku.
