Otázka, jak dlouho nechat vodu odležet, než ji nalijete do akvária při další výměně, byla na akvaristických fórech probírána tolikrát, že se zdá, že nemá smysl ji znovu zvyšovat. Nicméně argumenty většiny diskutujících se většinou scvrkají na „čím více, tím lépe“, „nechte to stát, abyste nemysleli“ a „nechte všechny ošklivé věci vyjít najevo“. Nazvat je oprávněnými, vidíte, je docela obtížné. Proto se i dnes pokusíme přijít na to, proč to potřebujeme a zda je tento „záhadný“ proces zvaný upholding vůbec potřeba.
Všichni jsme například viděli, jak se na dně nádoby s vodou objeví sediment, když se nechá nějakou dobu bez míchání. Voda samotná nám přitom může zpočátku připadat naprosto průhledná. Částice v něm obsažené však byly stále přítomny, a když se po nějaké době nahromadily na dně, odhalily se. Zhruba totéž si představujeme, když uvažujeme o usazení vody pro akvárium: obsahuje něco, co je pro nás neviditelné, ale může rybám ublížit. A my věříme, že až bude voda den, dva nebo ještě lépe týden (pro jistotu!) ležet v kbelíku, pak už v ní tyto hypotetické škodlivé látky nebudou obsaženy. Předpoklad je do jisté míry správný. Ale zároveň – a naivní.
Při provádění jakékoli činnosti si můžeme odpovědět na otázku: „Proč to dělám a čeho chci dosáhnout? I zde – uvažujme logicky. Dodržováním pauzy mezi nabíráním vody z kohoutku a naléváním do akvária se chceme zbavit určitých nečistot a tím zlepšit kvalitu vody. Pojďme si o nich popovídat.
Jaké by mohly být tyto nečistoty? Podmínečně je rozdělme na „pevné“, „kapalné“ a „plynné“. Záměrně dávám tato slova do uvozovek, protože striktní dodržování vědeckých kánonů zde nebude fungovat. Ano, teď to nepotřebujeme. „Pevné“ budeme nazývat ty nečistoty, které se mohou vysrážet při usazování. „Plynné“ jsou molekuly plynů, které se vypařují z vody. No, „tekuté“ jsou všechny ostatní, které, jak byly rozpuštěny ve vodě, tak zůstanou.
Okamžitě je jasné, že proces usazování může nějakým způsobem ovlivnit pouze první dva typy nečistot a nemůže nijak bojovat proti třetímu, pokud se neuchýlíte k nějakým dodatečným prostředkům, které nemají nic společného se samotným usazováním – snad kromě toho, možnost jejich použití současně s ním.
Začněme něčím jednoduchým – těmi „tvrdými“. U nich dává usazování nejviditelnější výsledek. Voda z kohoutku obvykle takové nečistoty neobsahuje, a to by se mělo očekávat alespoň v souladu s hygienickými normami – ale stále žijeme v Rusku. Takže to může být i tento případ. Dříve v mnoha domech voda produkovala značnou vrstvu rzi kvůli starým kovovým trubkám (nyní je téměř všude plast). V takovém případě si vodu ubránili pro sebe, o rybách nemluvě. Celý proces trval maximálně půl dne – déle ani ty nejmenší částečky ve vodě nebloudí, ke dnu je zatlačí gravitační síla. Téměř každé odpružení se usadí poměrně rychle. Nemá smysl zadržovat vodu, aby se usadila suspendovaná hmota déle než jeden den.
Samostatně stojí za zmínku o usazeninách vodního kamene. Vzniká, pokud je uhličitanová tvrdost vody vysoká. V domech, kde tento druh vody teče z kohoutku, se v konvičkách velmi rychle vytvoří skutečná krusta vodního kamene a nalít si šálek čaje bez jemného vápencového „písku“ na dně je velmi obtížné. K takové sraženině však dochází pouze při vaření vody. Proto nemá smysl se za tímto účelem „syrovým“ rybám bránit a vysoká uhličitanová tvrdost neškodí všem rybám. Pokud to stále potřebujete snížit, pak to dělají schválně a znovu, to je jiný příběh.
Tak, první zastávka – a první závěr. Abyste pochopili, zda potřebujete vodu usadit, abyste se zbavili suspendovaných látek – pevných částic jakéhokoli původu – stačí ji jednou nalít do sklenice a nechat několik hodin. Pokud žádný sediment není a v 98 % případů nebude, pak nemá smysl se tímto tématem zabývat. A pokud ano, vše, co musíte udělat, je opakovat to samé pokaždé, než do akvária přidáte vodu z vodovodu: nechte ji asi půl dne uležet. Dál už není potřeba.
Pokud žijete na venkově a sbíráte vodu pro ryby ze studny/vrtu, pak může být přítomna mechanická suspenze, například kvůli jílovým částicím rozpuštěným ve vodě. Ne vždy se rychle usadí a voda může zůstat zakalená po dlouhou dobu. Abyste se s tím vyrovnali, měli byste do akvária zasadit několik keřů pistie, limnobia nebo jiných plovoucích rostlin – jejich kořeny jsou vynikající při sběru zákalu. Jílová nebo písková suspenze není pro ryby a další vodní živočichy nebezpečná, pokud ho není tolik, že by ucpával žaberní vlákna – rychle se usadí v akváriu, takže se tím také nemá smysl trápit.
Pokračujme. Na pořadu dne jsou „plynné“ nečistoty, tedy přesný opak těch, o kterých jsme právě hovořili: neusazují se na dně, ale vypařují se a odcházejí přes povrchový film vody. Problémy, které tyto rozpuštěné plyny vytvářejí, mohou vyplývat jak z jejich kvality, tedy z toho, jaké plyny jsou ve vodě rozpuštěny, tak z jejich množství. Ty, které jsou obvykle rozpuštěny v přírodní vodě, jsou rybám známé a nejsou nebezpečné. Pohybují se tam a zpět skrz povrchový film samy difúzí a mohou vstupovat do jakýchkoli chemických interakcí s jinými rozpuštěnými látkami. Existují ale i takové, které se do vody přidávají speciálně za účelem dezinfekce. Různá města používají různé způsoby úpravy vody. Zejména lze přidávat látky jako chlór nebo ozón. Oba jsou silné jedy a přidávají se k dezinfekci vody z vodovodu. Zabíjejí bakterie, ale pro větší zvířata, včetně lidí, nejsou ani zdaleka užitečné. Všechno je to o dávkách, ale bohužel u nás se ty samé dávky stále často měří s přesností „plus mínus kilogram“ (nebo podle hořkého vtipu vodárenských dělníků „chlapi s kýblem bělidla“). Nechutný zápach chlóru linoucí se z čerstvě nalité vody z kohoutku zná snad každý. Už to, že cítíme tento zápach, však vzbuzuje naději: to znamená, že se z vody vypařují molekuly chlóru. Po chvíli stání stejná sklenice vody tento zápach téměř úplně ztratí. To znamená, že ryby, jejichž jemné žábry a kůže mohou být agresivním chlórem silně popáleny, nepocítí žádné nepohodlí. Po experimentu s usazováním „chlórové“ vody můžete pochopit, že rychle zmizí. Proto je v tomto případě nesmyslné bránit se déle než jeden den. Více než to, co se za tuto dobu odpařilo, se již z vody nevypaří.
Jiná věc je, co bránit. Pokud v případě „pevných“ nečistot na tvaru nádoby nezáleželo, zde již ano, protože čím větší je povrch vody, tím rychleji probíhá přechod plynu z jednoho média do druhého. se bude konat. V důsledku toho se voda nalitá do umyvadla nebo kbelíku zbaví chlóru mnohem dříve než vysoká a úzká nádoba, jako je plastová láhev. A samozřejmě, když do takové láhve nalijete vodu a necháte ji usadit a navíc přišroubujete víčko, chlór nikdy nikam nepůjde, protože nebude mít vůbec kam.
V případě ozonu je na první pohled vše poněkud komplikovanější, protože nemá téměř žádný zápach – přesněji řečeno, u vody lze jeho vůni vnímat jako zcela přirozenou: nese vůni svěžesti, kterou cítíme při bouřce, nebo například vedle fungující laserové tiskárny. Vůně je charakteristická, ale docela známá. Zde byste však neměli očekávat předávkování – proces ozonizace probíhá velmi rychle, a protože samotné molekuly ozonu jsou nestabilní, brzy se změní na stabilnější sloučeninu – kyslík. Je jasné, že neškodí ani rybám, ani lidem.
Obecně platí, že každý z nás buď již zná způsob dezinfekce vody na místním veřejně prospěšném pracovišti, nebo se na něj může snadno poptat – taková informace není pro akvaristu nikdy nadbytečná. Nemusí tam být vůbec žádný škodlivý chlór, pak tento důvod k obavám odpadá. U nás ve městě se například voda z kohoutku dezinfikuje ultrafialovým světlem a já ji bez usazení nalévám do akvária. Ve skutečnosti v něm nemůžete zachytit zbloudilé fotony. Ale v různých oblastech Krasnodaru najdete jak vodu, která je absolutně bez zápachu (Mistes například také lije vodu přímo z kohoutku do svých akvárií), tak ta vydává nechutný chlórový smrad. Pokud nemáte štěstí na instalatérské práce, usazování vody pomůže zbavit se škodlivých plynů.
A co množství? Každý z nás viděl, jak se na stěnách dózy, do které byla nalita čerstvá voda z kohoutku, rychle tvoří bublinky. Vznikají z plynů rozpuštěných v přebytku ve vodě – a to se stává velmi často. Stejné bubliny se mohou tvořit také na stěnách akvária, rostlinách a kůži ryb, pokud se do akvária nalije hodně sladké vody. Nejhorší je, když jich ryba vdechující vodu přesycenou plyny dostane do krve nadbytek – přímo v jejím oběhovém systému se pak mohou tvořit zlověstné bublinky, které způsobí ucpání cév a vážný stav zvaný plynová embolie. K tomu však dochází pouze v případě, že jsou ryby okamžitě umístěny do sladké vody, neředěné starou akvarijní vodou, což většina ani těch nejneosvícenějších začátečníků neudělá. V ostatních případech neuvidíte na stěnách ani bublinky, nemluvě o tom, že ani rybám neublíží. Při běžných změnách 20-25% objemu akvária ani zcela čerstvá voda příliš nezvýší celkové množství rozpuštěných plynů. Takže ani tady se nemusíte moc bát. Stejně jako nemá smysl panikařit kvůli jedné nebo dvěma bublinám, které se objeví na rybích ploutvích.
Pokud voda z kohoutku velmi silně „bublá“, až se zdá být zakalená, můžete ji chvíli nechat. Můžete mu „pomoci“ rychle uvolnit přebytek pomocí principu „vyražení klínu klínem“ – silným provzdušněním akvarijním kompresorem. I „pasivní“ varianta bez připojení kompresoru zabere několik hodin a s ní to půjde ještě rychleji.
Dalším aspektem, který může způsobit, že se na stěnách a rybách objeví bublinky, je použití příliš studené vody čerpané do potrubí pod vysokým tlakem pro změny. V tomto případě se plyny z atmosféry aktivně rozpouštějí ve vodě a po výstupu z kohoutku se tlak sníží a plyny jej začnou opouštět. Totéž se stane s lahví sody, když ji otevřete. S klesajícím tlakem klesá rozpustnost plynů, uvolňují se ve formě bublinek a opouštějí vodu. Stejně tak rozpustnost plynů klesá s rostoucí teplotou. Proto, když do teplovodního akvária nalijeme studenou vodu, když se teplota vyrovná, odcházejí z něj plyny „navíc“. To také způsobuje bubliny, ale ty nejsou pro ryby škodlivé – pokud nevyměníte většinu vody. Tady už se ale musíte obávat podchlazení ryb. V každém případě, aby se z vody rychleji uvolňovaly přebytečné plyny, měla by být zahřátá na pokojovou teplotu.
Je čas na pin číslo dvě. Jak vidíte, z plynů rozpuštěných ve vodě z vodovodu může být pro ryby skutečně nebezpečný snad jen chlór. Ale žádná z možností spojených se „znečištěním vody“ plynem nezahrnuje nechat ji sedět déle než jeden den. A pro ty, kteří nechtějí čekat tak dlouho, bylo vyvinuto mnoho speciálních klimatizace, po přidání stačí vodu energicky promíchat a počkat 15 minut – poté ji můžete s klidem nalít do akvária.
Nyní jsme se dostali k nejproblematičtějšímu okamžiku – kdy máme co do činění s nečistotami, které se neusazují na dně a neodpařují se, ať se usadíte jakkoli. Nemohou však být pro ryby o nic méně nebezpečné než ostatní. A někdy i víc. Za prvé, je jich mnoho; za druhé, ne vše lze zjistit a ani zhruba klasifikovat. Nikdo z nás tak není imunní vůči „prase v žitě“, o kterém se vlastně nic nedozvíme. S jistotou můžeme říci, že chlorovaná voda obsahuje nejen molekuly samotného plynného chloru, ale i jeho další sloučeniny – například chloraminy. Při usazování se vůbec nevypařují. Jsou ale připojeny pomocí „antichlórových“ kondicionérů – takže pokud je váš dům zásobován vodou dezinfikovanou tímto staromódním způsobem, je lepší při výměně nezanedbat přidání akvarijních kondicionérů. Opět odstraní chlór – a zde se opět ukazuje samotné usazování jako nepodstatné.
Amoniak i dusitany mohou pocházet z kohoutku. A někdy – v koňském množství, nebezpečné i pro lidi. Z ukazatelů zaznamenaných našimi přáteli byl rekord 1,5 mg/l čpavku – rybám z toho docela rychle začíná být vyloženě špatně. A takové přemrštěné množství čpavku není pro člověka ani zdaleka výhodné. V akváriu se stabilní biofiltrací to není tak děsivé – nitrifikační bakterie rychle „stráví“ jed. Ale ryby v nově spuštěném akváriu mohou z takové substituce opravdu onemocnět.
K takovým „překvapením“ dochází zvláště často na jaře, kdy je složení vody z vodovodu nestabilní. Proto je vhodné v tomto období stanovit pravidlo upravovat nalitou vodu pro výměnu klimatizací, která má mezi svými vlastnostmi vázání (rozklad) čpavku a dusitanů. Nejvhodnější k tomu je Sera Toxivec, který odstraňuje obě tyto látky, těžké kovy, chlór a mnoho dalších nepříjemných věcí. Je jasné, že pokud bude akvafarma hodně velká, bude to drahé. Ale zde si každý z nás může svobodně zvolit svá vlastní opatření. nebo jeho nedostatek.
Nyní se vraťme k hlavnímu tématu naší publikace a udělejme závěr číslo tři. Jak nám pomůže usazování vody, když máme co do činění s posledním typem nečistot, těmi nejzákeřnějšími? Bohužel to nepomůže absolutně nic – rozpuštěné „kapaliny“ se bez použití speciálních chemikálií nevypařují ani nesrážejí.
Toto je naše recenze. Jaký je konečný výsledek?
Magická manipulace zvaná usazování vody, kolem které se na akvarijních fórech rozbilo tolik kopií, rychle ztrácí smysl. Může být relevantní ve velmi malém počtu případů! První z nich – kdy voda z vodovodu obsahuje suspendované sedimenty – je nyní téměř minulostí. K druhému – při chlorování vody – dochází častěji, ale některé škodlivé sloučeniny se stejně musí odstraňovat klimatizací, která dokáže odstranit nejen chloraminy, ale i všechny další nepříjemnosti včetně samotného chlóru. V důsledku toho je také ponechání vody před touto manipulací jeden den odležet. A nakonec k odstranění přebytečných rozpuštěných plynů stačí nechat vodu několik hodin odstát a ještě méně s provzdušňováním.
Jak vidíte, žádná z těchto situací nezahrnuje stání déle než jeden den. Prodlužování tohoto procesu navíc kvalitu vody jen zhoršuje: objevuje se na ní film prachu, který je v akváriu také zcela zbytečný. Takže koho chtějí ostatní „zajišťovatelé“ vylepšit tím, že vodu nechávají dva týdny stát, než ji nalijí do akvária? A jejich vlastní dům je přeplněný kbelíky a sudy, a v důsledku toho se do akvária nalije všechny „špatné věci“, které se nahromadily v těchto nádobách. Občas jsme narazili i na vodu, která během usazování stihla upřímně zahnít. Jak se říká, chtěli jsme to nejlepší, ale dopadlo to jako vždy.
Mistes a já se vodě vůbec nebráníme. V případě potřeby přidáváme kondicionéry, ale to se stává velmi zřídka. K úpravě vody v našem šťastném případě stačí pouze upravit teplotu vody nalévané do akvária na teplotu v něm dostupnou (rozdíl 2-3 stupně je celkem přijatelný, ale větší je zbytečný stres pro ryby) . To je vše. Není vůbec nutné na to čekat týden a zakopávat o kýble.
Tasha.
Fotografie autora.
Sudogda, 19. ledna 2012 Zpět na titulek
