Enoftalmus je stažení oční bulvy do očnice. Tento stav není samostatnou chorobou, ale příznakem různých patologií.
Toto onemocnění se léčí:
O nemoci
Enoftalmus má nejčastěji posttraumatický charakter. Retrakce může být spojena i s neurologickými příčinami, např. v rámci Hornerova syndromu, kdy kromě enoftalmu dochází k poklesu horního víčka a zúžení zornicového otvoru (klasická Hornerova triáda). Extrémně vzácně je enoftalmus vrozeným stavem, který je pozorován u mikroftalmie (malá velikost oční bulvy).
Při poškození kostěného základu očnice je často pozorován enoftalmus (v některých případech exoftalmus nebo protruze oční bulvy). Objevují se také modřiny v oblasti očních víček, ztráta senzorické inervace na tváři, omezená pohyblivost oční bulvy směrem nahoru a dvojité vidění. Stav je snadno diagnostikován vizuálním vyšetřením. Plánování chirurgické korekce však vyžaduje přesné stanovení závažnosti enoftalmu.
K posouzení polohy očních bulv v axiální rovině se provádí exoftalmometrie pomocí přístroje Hertel. V případě traumatického poranění očnice tato studie ne vždy poskytuje objektivní údaje. Proto je v současnosti počítačová tomografie zlatým standardem diagnostiky. Pro detekci enoftalmu podléhají tomogramy automatizované analýze pomocí speciálních programů. Trojrozměrná rekonstrukce umožňuje vypočítat chybějící objem retrobulbárního prostoru.
Léčba enoftalmu traumatického původu zahrnuje chirurgickou obnovu stěn očnice. Pro dosažení nejlepších výsledků lze provést injekční plnění obsahu očnice obklopující oční bulvu. K tomuto účelu se používá kyselina hyaluronová, vlastní tuk nebo aloštěpy.
druhy
Existují 3 stupně vyrovnání předních částí očních bulvů vůči sobě navzájem:
- světlo – rozdíl ve výšce není větší než 2 mm;
- průměr – rozdíl je 3-4 mm;
- těžké – rozdíl ve výšce větší než 5 mm.
Existují tři typy enoftalmu:
- brzy – rozvíjí se brzy po zranění;
- pozdní – doprovází dlouhodobé následky úrazu nebo neurologické poruchy;
- patrné, kdy rozdíl ve postavení předních částí oka je způsoben zmenšením velikosti oční bulvy, nikoli jejím stažením.
Příznaky enoftalmu
Příznaky enoftalmu traumatického původu jsou:
- dvojité vidění při prohlížení předmětů;
- omezení pohyblivosti oční bulvy;
- pokles horního víčka;
- neschopnost úplně zavřít oční víčka;
- srolování spodního víčka.
Kromě enoftalmu jsou charakteristické příznaky kompletního Hornerova syndromu:
- zúžená zornice, která se špatně přizpůsobuje změnám intenzity světla;
- odlišné zbarvení duhovky (tento znak se vyskytuje u těch pacientů, u kterých se ihned po narození rozvine Hornerův syndrom);
- zúžení palpebrální štěrbiny v důsledku snížení horního víčka;
- snížení pocení na postižené straně, zároveň se snižuje i tvorba slzné tekutiny (tento příznak není konstantní a někdy může chybět).
Příčiny enoftalmu
Příčiny enoftalmu lze rozdělit do 2 kategorií:
- snížení objemu oční bulvy a tkání retrobulbární oblasti na pozadí atrofických procesů;
- zvětšení objemu dutiny očnice v důsledku zlomenin.
Spodní a vnitřní stěny očnice jsou zvláště křehké, takže je snadno poškodí poranění obličeje. Posttraumatický enoftalmus se nejčastěji objevuje opožděně, kdy ustoupí ohnisko krvácení a ustane traumatický otok.
Vývoj posttraumatického enoftalmu je způsoben následujícími mechanismy:
- změna orbitální konfigurace a zvýšení jejího objemu;
- posunutí orbitálního tukového tělesa do maxilárního sinu;
- proliferace pojivové tkáně ve struktuře orbitálního tukového tělíska (tento proces je aktivován nějakou dobu po poranění).
Enoftalmus v rámci Hornerova syndromu vzniká při poškození neuronů autonomního nervového systému, které jsou rozděleny do 3 řádů.
- Poškození centrálního neuronu může být způsobeno následujícími faktory:
- diabetes mellitus a související neuropatie;
- syringomyelie je intrauterinní onemocnění, při kterém se tvoří cystické dutiny v šedé hmotě krční míchy;
- novotvary míchy na úrovni krční páteře;
- demyelinizační nebo vaskulární poruchy v mozkovém kmeni.
- Poškození pregangliového neuronu způsobené následujícími nemocemi:
- apikální rakovina plic;
- lokální dilatace krční tepny;
- traumatické poranění krku.
- Následující patologie mohou být příčinou poruch ve fungování postgangioneuronu:
- nádory v oblasti nosohltanu;
- zánět středního ucha;
- nádory v oblasti kavernózního sinu atd.
Vzácně se mohou vyskytnout izolované případy vrozeného enoftalmu, které jsou spojeny s nedostatečným rozvojem oční bulvy v prenatálním stadiu.
Získejte konzultaci
Pokud se u vás tyto příznaky objeví, doporučujeme vám domluvit se s lékařem. Včasná konzultace zabrání negativním důsledkům pro vaše zdraví.
Více o onemocnění, cenách za léčbu a přihlášení ke konzultaci s odborníkem se dozvíte na tel:
Proč “SM-Clinic”?
Léčba se provádí v souladu s klinickými doporučeními
Komplexní posouzení podstaty onemocnění a prognózy léčby
Moderní diagnostické zařízení a vlastní laboratoř
Vysoká úroveň služeb a vyvážená cenová politika
diagnostika
Podle koncepcí moderní oftalmologie je stanovení stupně vyčnívání očních bulvů z očnice iracionální, protože hodnotu tohoto ukazatele ovlivňují různé fyziologické faktory (rasa, genetické vlastnosti atd.). V současné době doporučují klinické guidelines stanovení rozdílu mezi vzdáleností předních center pravé a levé oční bulvy, mluvíme-li o jednostranném enoftalmu, nebo měření vzdálenosti mezi očními bulvami v určitých intervalech, jde-li o oboustranný enoftalmus. Pokud je rozdíl větší než 2-3 mm, je to považováno za klinicky významný enoftalmus a více než 5 mm – za znetvoření obličeje.
Hertel exoftalmometrie se tradičně provádí k detekci enoftalmu. Pokud však dojde k traumatickému poranění zygomatické kosti, není technicky možné objektivní vyšetření laterálního okraje očnice provést. Pro diagnostiku enoftalmu traumatického původu se proto doporučuje provést počítačovou tomografii doplněnou o trojrozměrnou rekonstrukci.
Kromě identifikace faktu enoftalmu pacient absolvuje rozsáhlé oftalmologické vyšetření, které je zaměřeno na posouzení funkčnosti vizuálního analyzátoru. Diagnostický program může zahrnovat následující vyšetření:
- visometrie – stanovení zrakové ostrosti;
- perimetrie – měření šířky zorných polí;
- tonometrie – hodnocení nitroočního tlaku;
- ultrazvukové skenování oční bulvy;
- optická koherentní tomografie atd.
Vyšetření pacientů s enoftalmem zahrnuje konzultaci nejen s oftalmologem, ale také s neurologem.
Znalecký posudek
Autotransplantace tukové tkáně do očnice k odstranění enoftalmu je v moderní oftalmologii široce praktikována. Adipocyty jsou však velmi citlivé na nedostatek kyslíku. Pokud tedy po transplantaci nedojde k časnému prorůstání cév, začíná postupná lýza tukové tkáně. Ke zvýšení přihojení transplantovaných lipidových aspirátových buněk se používají inovativní techniky, zejména stimulace časného vaskulárního růstu prostřednictvím předběžného ošetření buňkami kmenové populace. Personalizovaný přístup ke každému pacientovi, který je praktikován na SM-Klinice, nám umožňuje získat ty nejlepší léčebné výsledky při korekci vrozeného nebo získaného enoftalmu.
Oftalmolog, oční chirurg, Ph.D.
Léčba enoftalmu
Léčba enoftalmu je založena na pečlivé korekci základního patologického procesu. Pokud není možná etiotropní terapie, provádí se symptomatická terapie, zejména doplnění retrobulbárního objemu kyselinou hyaluronovou, vlastní tukovou tkání atd.
Konzervativní léčba
Konzervativní terapii enoftalmu lze provádět pouze jako součást komplexní léčby. Je zaměřena na přerušení patologického řetězce cévních a neurovegetativních poruch.
chirurgická léčba
Operace pro enoftalmus traumatického původu je zaměřena na obnovení anatomické struktury kostních stěn orbitální zóny, což vede k návratu oční bulvy do její normální polohy. Je považováno za nejracionálnější provést chirurgický zákrok v bezprostředním období po poranění, protože po 2 týdnech může být přesnější srovnání kostních fragmentů obtížné kvůli tvorbě provazců pojivové tkáně a částečné destrukci okrajů kostního defektu. V některých případech však může být léčba provedena později, protože poúrazový enoftalmus se vyvine až nějakou dobu po narušení anatomie očnice.
Pro rekonstrukční operace se používají buď vlastní fragmenty kostní tkáně nebo aloimplantáty z biologicky kompatibilních tkání (polyetylen, titanové dlahy apod.). Orbita má však složitou strukturu a je velmi obtížné dokonale obnovit anatomii pomocí standardních protéz. Proto se nyní široce používají štěpy na míru přizpůsobené individuálním charakteristikám klinického případu. K tomuto účelu se využívá návrh softwaru a automatizovaná výroba (tisk, laserové slinování, fusing atd.).
Stojí za úvahu, že odumírání adipocytů v orbitálním tukovém korpusu a proliferace pojivové tkáně v této oblasti hrají důležitou roli v progresi posttraumatického enoftalmu. Pro obnovení objemu měkkých tkání současně s plastickou rekonstrukcí nebo v další fázi se proto do retrobulbární oblasti implantuje vlastní tuková tkáň (tuk z bukální oblasti, fragmenty podkožního tuku, aspirát z tukových buněk) nebo retrobulbární injekce vysoké se provádí kyselina hyaluronová s molekulovou hmotností, která na sebe stahuje molekuly vody. Tyto minimálně invazivní manipulace pomáhají vytlačit oční bulvu směrem ven.
