Содержание болотных черепах в домашних условиях требует ответственности. Болотная черепаха – рептилия с достаточно большим ареалом обитания, поэтому ей не требуется какой-нибудь особенный микроклимат. Однако для полноценного ухода за любимцем все же нужно знать несколько правил. Болотная черепаха – хищница, обладающая крепкими челюстями. Ее укус бывает ощутим. Сама рептилия очень агрессивна, поэтому рекомендуется брать животное только за заднюю часть панциря для того, чтобы оно не смогло вас укусить. Вообще лучше приобретать черепаху совсем маленькой – тогда она сможет к вам привыкнуть, и даже не будет проявлять свою агрессию.
Болотные черепахи, уход и содержание которых не требуют энциклопедических знаний для заводчика, большую часть времени проводят в воде. Для питомца нужен большой аквариум объемом не менее 150 литров. В таком жилище рептилия будет чувствовать себя очень комфортно. Не следует забывать об обустройстве суши. Хоть болотная черепаха и относится к водным видам рептилий, ей жизненно необходим небольшой островок, иначе она просто может утонуть. Оптимальный размер суши – одна треть от общей площади аквариума. В качестве островка можно использовать большой камень, на который животное сможет с легкостью забираться.
Кроме воды и суши, в аквариуме обязательно должны присутствовать несколько важных элементов. Лампа накаливания нужна для создания оптимальной температуры окружающей среды. Устанавливать ее рекомендуется над сушей для того, чтобы рептилия смогла спокойно греться. Также необходимо наличие ультрафиолетовой лампы – ультрафиолет очень полезен для здоровья питомца. Еще один немаловажный элемент – фильтр для воды. Он нужен для того, чтобы поддерживать чистоту аквариума. В качестве дополнений можно использовать грунт для аквариума, имитирующий дно. Если вы решите поместить в аквариум водные растения, учтите, что черепахи могут их поедать, поэтому выбирайте неядовитые для питомца водоросли.
Jak často měníte vodu?
Болотная черепаха в домашних условиях требует постоянного контроля чистоты воды. Дело в том, что рептилия привыкла испражняться в воду, тем самым загрязняя ее. Вам нужно постоянно менять жидкость, так как грязная окружающая среда может стать причиной возникновения некоторых заболеваний любимца. Полную смену воды и чистку самого аквариума рекомендуется проводить раз в месяц. Для простого очищения жидкости можно оставлять ее некоторое количество и добавлять новую. Рекомендуется использовать только водопроводную воду, которая некоторое время отстоялась. Фильтры могут помочь вам в поддержании постоянной чистоты.
Для того, чтобы составить полноценный рацион любимцу, нужно знать, чем питаются черепахи в природе. Болотная черепаха – хищница, поэтому в естественных условиях большую часть ее питания составляет животная пища. Если вы хотите знать, что ест болотная черепаха, кроме животной пищи, ответ очень прост. Ее не следует лишать растительной составляющей рациона. Молодые растения – источник разнообразных витаминов и микроэлементов, очень полезных для рептилии. В идеале болотная черепаха в домашних условиях должна иметь следующий рацион: в качестве животной пищи – мальки рыб и мелкая рыба с костями, маленькие лягушки, личинки насекомых; в качестве растительной составляющей – молодые листья одуванчика, клевера. Для полноценного развития рептилии можно использовать некоторые добавки, которые станут прекрасным источником кальция. Витаминные комплексы должны быть только в виде порошка, так как капли можно очень легко передозировать, и это станет причиной отравления черепахи.
Je nutné koupání?
Многие сомневаются, подразумевает ли содержание болотных черепах их купание или нет. Некоторые ошибочно предполагают, что, если рептилия большую часть времени находится в воде, то купать ее не следует. Вам не удастся поддерживать идеальную чистоту аквариума. Со временем на панцире питомца могут появляться различные загрязнения, которые необходимо удалять. Купать болотную черепаху нужно по мере ее загрязнения. Для купания нужно использовать теплую воду, ее высота не должна превышать 2/3 от высоты самого питомца. Ни в коем случае нельзя использовать щетки с жесткой щетиной. Чтобы оттереть панцирь, нужно использовать мягкую тряпку – так вы не нанесете вред роговому покрытию.
Нужно ли давать возможность впасть в зимнюю спячку?
До сих пор среди любителей рептилий ведутся споры, нужно ли давать черепахе возможность впасть в спячку. В природе рептилиям такой длительный сон просто необходим, так как они относятся к холоднокровным животным и не могут самостоятельно регулировать температуру своего тела. При наступлении холодов они погружаются в длительный сон, во время которого максимально замедляются все процессы жизнедеятельности организма.
Болотная черепаха в домашних условиях не нуждается в зимней спячке. Все время поддерживается оптимальная температура среды ее обитания, поэтому столь длительный сон может даже навредить любимцу. У противников обустройства зимнего сна для питомца есть еще один веский аргумент – подготовка к спячке очень сложна.
О том, как узнать пол у черепахи и об основных болезнях рептилий, читайте в наших статьях. Если вы обеспечите болотной черепахе достойный уход, будете тщательно контролировать чистоту воды в аквариуме, ваш питомец будет радовать вас на протяжении долгого времени. Лучше приобретать совсем маленькую рептилию – она сможет к вам привыкнуть, начнет брать еду с рук, вы наладите с любимцем полноценное общение.
Želva bahenní má nízký, téměř oválný krunýř, při pohledu shora je vidět, že její šířka vzadu je poněkud širší než vpředu. Velké želvy mají délku krunýře 21 cm u samců a 23,2 cm u samic v závislosti na poddruhu. Protože hlavním životním prostředím této želvy je voda, krunýře do sebe dobře zapadají a krunýř a plastron jsou aerodynamické a nemají žádné výčnělky.
Nohy mají velké drápy (5 prstů na předních a 4 na zadních) a malé blány mezi prsty. Drápy bažinné želvy pomáhají roztrhat kořist na kusy a mohou vám výrazně poškrábat ruku. Ocas této želvy je poměrně dlouhý, až 12 cm (do 3/4 délky krunýře) a při plavání funguje jako přídavný volant při otáčení (hlavní řízení provádějí nohy) a jako protizávaží, které drží želvu v požadované poloze při manévrech.
Krunýř bývá tmavě olivový, tmavě zelený, někdy téměř černý, plastron je světlý, nažloutlý (u některých poddruhů černý). Krunýř, hlava, krk, nohy jsou posety malými světlými skvrnami nebo pruhy. Samci mají často zarudlé oči, zatímco samice žluté. Ocasy samců jsou delší než ocasy samic, plastron je konkávní a horní „pysk“ je někdy bělavý. Novorozené želvy jsou téměř celé černé se žlutým lemem podél okrajů plastronu a krunýře.
Emys orbicularis orbicularis – délka samců do 21 cm, samic do 23,2 cm.
Emys orbicularis eiselti – délka samců do 12,9 cm, samic do 13,1 cm.
Emys orbicularis galloitalica – délka samců do 15,9 cm, samic do 16,5 cm.
Emys orbicularis hellenica – délka samců do 16,2 cm, samic do 19,5 cm.
Emys orbicularis ingauna – délka samců do 13 cm, samic do 15 cm.
Emys orbicularis occidentalis – délka samců do 16,4 cm, samic do 16,8 cm.
Emys orbicularis persica – délka samců do 14,1 cm, samic do 16,6 cm.
Emys orbicularis
LINNAEUS (Carl Linnaeus), 1758
SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ: Evropská želva bažinná
EN: Evropská želva rybniční
Podřád: (Cryptodira) Skryté krky
Rodina: (Emydidae) Sladkovodní
Rod: (Emys) Želvy z bažin
Poddruh:
- Emys orbicularis eiselti (Eiseltova rybniční želva) (FRITZ, BARAN, BUDAK & AMTHAUER 1998)
- Emys orbicularis galloitalica (francouzsko-italská rybniční želva) (FRITZ 1995)
- Emys orbicularis hellenica (helénská rybniční želva) ((VALENCIENNES 1832))
- Emys orbicularis ingauna (želva ligurská) (JESU, PIOMBO, SALVIDIO, LAMAGNI, ORTALE & GENTA 2004)
- Emys orbicularis occidentalis (želva magrebská) (FRITZ 1993)
- Emys orbicularis orbicularis (evropská želva rybniční) (LINNAEUS 1758)
- Emys orbicularis persica (želva východní) (EICHWALD 1831)
Stav ochrany
Stanoviště a životní styl
Želva bahenní se vyskytuje na území Ruska od Smolenska (Brjansk, Tula, Orel, Rjazaň) podél hranic s Běloruskem a Ukrajinou na jih, na horním a dolním toku Donu, na střední Volze, levý břeh řeky Ural, v Kaspické nížině, na Kavkaze. V dalších zemích se vyskytuje v Albánii, Alžírsku, Arménii, Rakousku, Ázerbájdžánu, Bělorusku, Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Chorvatsku, České republice, Francii, Gruzii, Německu, Řecku, Maďarsku, Íránu, Itálii, Kazachstánu, Kosovu , Lotyšsko, Litva, Moldavsko, Černá Hora, Maroko, Nizozemsko, Severní Makedonie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Sýrie, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Ukrajina.
Preferuje rybníky, jezera, záplavové oblasti a pomalu tekoucí oblasti koryt řek. Místy je běžné v rámci obydlených oblastí vč. velká města. I když na některých místech vymizela kvůli ekonomickému využití půdy, existují i opačné příklady, kdy se želva šíří po člověku, rozvíjí nádrže, rybí farmy, rýžoviště atp. V Ruské federaci je nejpočetnější v říčních systémech Azovsko-Černého moře a Kaspického moře. Jsou známy populace z nádrží s různou slaností a dokonce i populace se zcela slanou vodou – žijící v ústích řek Kizeltash a Vityazevsky (okres Anapsky).
Želva bahenní zůstává aktivní během dne a v noci spí na dně nádrže. Stráví několik hodin na zemi pod paprsky slunce. Může se pohybovat několik kilometrů od vodních ploch. Želva bahenní rychle plave, při sebemenším nebezpečí se zavrtává do bahna a na souši se pohybuje celkem rychle. Při teplotě asi 30 ° C může želva strávit 6-7 hodin pod vodou a při nízkých teplotách – 81-83 hodin.
Amys o. orbicularis: Žije v Rakousku, Ázerbájdžánu, Bělorusku, Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Chorvatsku, České republice, Francii, Gruzii, Německu, Řecku, Maďarsku, Itálii, Kazachstánu, Kosovu, Lotyšsku, Litvě, Moldavsku, Maroku, Nizozemsku, Severní Makedonii , Polsko, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina.
Amys o. eiselti: Žije v Sýrii a Turecku.
Amys o. galloitalica: Žije ve Francii (kontinentální, Korsika), Itálii (kontinentální, Sardinie), Španělsku (kontinentální). Zavlečen na Baleárské ostrovy.
Amys o. hellenica: Žije v Albánii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Řecku, Itálii, Černé Hoře a Slovinsku.
Amys o. ingauna: Žije v kontinentální Itálii.
Emys o. occidentalis: Nachází se v Maroku, Portugalsku a Španělsku.
Amys o. persica: Nalezeno v Arménii, Ázerbájdžánu (Ardabil, Gilan, Golestan, Mazandaran), Gruzii, Íránu, Rusko (Dagestán), Turkmenistán, Turecko (?). Zavlečen do Íránu (Alborz, Teherán) a Turkmenistánu.
Výživa bažinných želv
Evropská želva bahenní je všežravá: dravec, mrchožrout, požírač vodních rostlin. Hlavní část potravy tvoří bezobratlí živočichové – především měkkýši (hlemýždi), korýši, hmyz a červi. Další část potravy tvoří ryby, obojživelníci, případně drobní ptáci a savci a také vodní rostliny (15 %).
Želvy bažinné mohou jíst nejen ve vodě, ale také na souši, jak ukazuje vědecký výzkum.
Mladé želvy tohoto druhu jsou většinou dravé. V zajetí jsou dravé želvy krmeny syrovými, libovými říčními rybami s vnitřnostmi a kostmi, potravním suchozemským a vodním hmyzem, suchozemskými a vodními plži s ulitami, kompletní potravou pro vodní želvy, žížaly, mláďata žab a myší. Všechny potraviny by měly být syrové a při pokojové teplotě.
Přečtěte si více o krmení dravých želv ›
Dospělé želvy a někdy i dospívající začínají ředit svou stravu rostlinnou stravou. Pak jim lze nabídnout želvy jedlé vodní rostliny, luční bylinky a různé druhy salátů. Občas může být želva ošetřena kouskem želvy jedlé zeleniny nebo ovoce, protože v přírodě může sbírat a jíst plody, které spadly do rybníka nebo poblíž rybníka. Podávejte rostlinnou a živočišnou potravu v různé dny krmení.
Přečtěte si více o rostlinné stravě ›
Želvám by se NESMÍ podávat filé z drůbeže a hospodářských zvířat (hovězí, vepřové, jehněčí atd.), tučné ryby, jedovaté rostliny, krabí tyčinky, lidská strava (klobásy, klobásy atd.), krmivo pro psy a kočky.
Čím želvy nekrmit ›
Želvy se krmí ráno. Mladé želvy jsou krmeny každý den, zatímco mláďata a dospělí jsou krmena každé 2-3 dny. Množství potravy je podle toho, jak je želva plná, ale v rozumném množství, cca 2 želví hlavy. Do akvaterária můžete hodit sépiovou kost, abyste obrušovali zobák a doplnili zásoby vápníku.
Akvaterárium by mělo být poměrně prostorné (od 120–150 litrů na jedince), vždy s břehem, kde se želva může oschnout a vyhřát. Hloubka vody je dána velikostí a stářím želv. U želv mladších jednoho roku – ne více než 5 cm. Po roce by měla být hloubka taková, aby želva, stojící vzpřímeně na zadních nohách, mohla volně dýchat. U dospělých zdravých želv může být hloubka vody 30–40 cm při objemu akvária minimálně 100 litrů, protože to pomáhá posilovat svaly při plavání a přibližuje je přirozeným podmínkám života. Jako zeminu lze použít velké a středně velké kameny, které zvíře nemohlo spolknout.
Želvy bažinné tráví hodně času na slunci. Rozsah UVI je pro ně 1.0-2.6 průměr, 2.9-7.4 maximum (3. Fergussonova zóna), potřebujete ultrafialovou lampu s 10-12% UVB. Denní světlo v létě – 14 hodin, v zimě – 10 hodin. Denní teplota vzduchu je 25-30 C s teplotou pod lampou (v místě ohřevu) 35 C a noční teplotou – 18 C. V zimě – 20-23 C. Žárovka a ultrafialová lampa pro plazy jsou umístěny nad suchou částí akvaterária ve výšce 20-25 cm.
Pro malé želvy je instalován vnitřní filtr, pro dospělé – vnější. Ohřívač vody není nutný, pokud teplota vody neklesne pod 19-23 stupňů, což by mělo být. V chladném období se želva v přírodě ukládá k zimnímu spánku, ale v zajetí při teplotách nad 19°C k tomu nedochází. Pro želvy není potřeba speciální hibernace.
Aby želva při krmení neznečistila vodu zbytky potravy, měla by být umístěna do umyvadla nebo vany a tam nakrmena a poté umístěna do akvária.
V zajetí se želvy rychle přizpůsobují novým podmínkám: plavou nebo sedí na dně a každých 15-20 minut se pravidelně vynořují, aby se nadechly. Bez poškození zdraví mohou zůstat bez vzduchu až 2 hodiny. V období minimální aktivity se aktivuje anaerobní respirační mechanismus. Pro bahenní želvy v akvateráriu je vhodné zajistit místo s tmavším osvětlením (pod břehem, za jeskyní), kde by se mohly schovat nebo přespat.
Hibernace
Od poloviny října do konce března – začátku dubna se želvy bahenní ukládají k zimnímu spánku a čekají na zimu na dně nádrží. V zimě na dně nádrže leží želvy nehybně v bahně a po přivedení do teplé místnosti začnou jevit známky života až po 20-30 minutách.
Reprodukce bažinových želv
Na jaře začíná čas manželství. V této době se daleko od vodních ploch vyskytují želvy, které jsou staré 6–8 let a jejichž krunýř narostl na 10–12 cm. Samci aktivně flirtují se samicemi, očichávají jejich tlapky, ocas a natahují nos k tlamě. Samci jsou často dost agresivní, na souši utíkají za samicemi, ve vodě sedí na krunýři samice, pevně uchopí okraje krunýře tlapkami a začnou samici klepat nosem na hlavu. Takové želví hry často končí pářením. Želvy se páří ve vodě. Spermie samců mohou zůstat v traktu samice až 1 rok nebo déle, takže samice odchycená ve volné přírodě je schopna klást plnohodnotná vajíčka „sama“ po šesti a více měsících. Za normálních podmínek dochází ke kladení vajíček během 1-2 měsíců. Během březosti potřebují samice zvýšenou výživu, obohacenou o bílkoviny, vitamíny a vápník (vápník je potřeba 2-3x více než u běžné výživy). Během březosti je vhodné chovat samici odděleně od samce.
Od května do července kladou želvy třikrát vejce do děr vykopaných v zemi. Během sezóny samice snáší 1–3 snůšky v noci. Hloubka jamek je přibližně 10 cm Vejce želv bahenních jsou oválná, pokrytá tvrdou skořápkou, 28-33 mm dlouhá a 18-20 mm široká, váží asi 8 g. Každá snůška obsahuje 5–12 (až 19) vajíčka, která samice vždy pečlivě zahrabává. Želvy preferují místa s měkkou půdou, která jsou osvětlena sluncem až 5 hodin. Hloubka otvoru je přibližně 10 cm.
Malé želvy, asi 15 mm dlouhé a vážící 3-6 g, se líhnou po 2-3 měsících od srpna do října. Mladé želvy tráví svou první zimu v zemi a krmí se ze žloutkového váčku umístěného na břišních štítcích plastronu. Obvykle vylézají ze země až na jaře příštího roku, kdy teplota vzduchu dosáhne 15-20 C.
Doma se mohou množit i evropské želvy bahenní. Pár dní před snůškou jsou samice neklidné, snaží se dostat z akvária, často sedí na břehu a ryjí půdu. V této době je třeba dbát na vytvoření podmínek pro zdění. Na břehu můžete umístit příkop s navlhčeným pískem, rašeliníkem nebo vermikulitem (lze použít směs písku a vermikulitu), kam by želva mohla klást vajíčka. Pokud je břeh malý, můžete samici přes noc umístit do samostatného boxu s 12-15centimetrovou vrstvou zeminy. Po nakladení vajec by měla být opatrně umístěna do inkubátoru, aniž by byla převrácena. Inkubační teplota 28-30 C s optimální vlhkostí 80-90 %. Doba inkubace závisí na teplotě a je 2-3 měsíce. Teplota při inkubaci ovlivňuje pohlaví želv: 27 C a méně – líhnou se samci, 30 C a více – pouze se vylíhnou, 27-30 – želvy různého pohlaví.
K chovu novorozených želv bahenních postačí 50 litrová nádoba s výškou vody 2,5 cm, pohodlným šikmým vývodem a bodově vyhřívaným ostrůvkem. Mladé želvy jedí dafnie, tubifexy, larvy hmyzu, malé kousky syrových libových ryb a kompletní krmivo Sera pro želví mláďata. U některých želv musíte zcela napodobit přirozený start: když želva, která se zdržuje u hladiny, odebírá pohybující se potravu ze dna. Děti jsou krmeny denně nebo méně často ráno. Dokud se želvě úplně neuzavře žloutkový váček, není třeba ji krmit. Želvy byste také neměli překrmovat, protože to škodí jejich zdraví.
