Jsou stanovena pravidla pro výpočet indexu znečištění vod „Metodická doporučení pro formalizované komplexní hodnocení kvality povrchových a mořských vod pomocí hydrochemických ukazatelů“ (Moskva, Státní výbor SSSR pro hydrometeorologii, 1988). V těchto Metodická doporučení Pro výpočet hodnocení kvality sladké vody podle WPI je stanoveno použití šesti ukazatelů (složek) s nejvyššími hodnotami, bez ohledu na to, zda překračují MPC nebo ne. Souprava obsahuje rozpuštěný kyslík a BOD5. Pro mořské vody se při výpočtu indexu používají čtyři parametry s povinným zahrnutím rozpuštěného kyslíku do tohoto seznamu. Pro mořské vody se WPI vypočítá pomocí vzorce:
 |
kde Ci – koncentrace tří nejvýznamnějších znečišťujících látek, jejichž průměrný obsah ve vodách sledovaného území v nejvyšší míře překračoval nejvyšší přípustnou koncentraci. Čtvrtým povinným parametrem je obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě, pro který se hodnota ve vzorci vypočítá vydělením normy skutečným obsahem.
Tabulka norem pro obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě
Obsah rozpuštěného kyslíku C, mg/l
Standard
mg / l
6 < C
6
5 < C < 6
12
4 < C < 5
20
3 < C < 4
30
2 < C < 3
20
Pro sladké vody jsou nejinformativnějšími komplexními hodnoceními indexy znečištění vody (kombinatorické CIZV a specifické UKIZV), třída jakosti vody a některé další ukazatele (RD 2002). Význam UKIZV se může pohybovat ve vodách různého stupně znečištění od 1 do 16. Vyšší hodnota indexu odpovídá horší kvalitě vody na různých místech, bodech atp. Klasifikace kvality sladké vody na základě hodnot UKIZV, umožňuje rozdělit povrchové vody do 5 tříd podle stupně jejich znečištění: 1. třída – podmíněně čisté; 2. třída – mírně znečištěná; 3. třída – kontaminovaná; 4. třída – špinavá; 5. třída – extrémně špinavá.
Povinný seznam ukazatelů a přísad pro výpočet komplexního hodnocení kvality sladké vody obsahuje 15 položek: 1. Kyslík rozpuštěný ve vodě, 2. BSK5(O2), 3. CHSK, 4. Fenoly, 5. Ropné produkty, 6. Dusitanové ionty (NO2), 7. Dusičnanové ionty (NO3), 8. Amonný iont (NH4 + ), 9. Celkové železo, 10. Měď (Cu 2+ ), 11. Zinek (Zn 2+ ), 12. Nikl (Ni 2+ ), 13. Mangan (Mn 2+ ), 14. Chloridy, 15. Sulfáty (RD 2002). V mořských vodách se polohy 2, 3, 14 a 15 obvykle neměří, ale je velmi běžné měřit koncentraci celkového dusíku a fosforu, fosforečnanů, povrchově aktivních látek a rtuti, které jsou často nezbytné pro výpočet bilance živin nebo jsou charakteristické znečišťující látky určitých oblastí moře.
Kromě indexu WPI hodnotit úroveň kvality mořských vod analogicky s výpočty ukazatelů sladké vody (RD 2002), lze použít tři koeficienty znečištění vody:
1) složitost — poměr počtu látek, jejichž obsah překračuje normu, k celkovému počtu normovaných složek stanovených ve studované vodní ploše; nevýznamná složitost znečištění vody vodního útvaru (K 10 %).
2) udržitelnost (opakování případů kontaminace u jednotlivých složek) – počet vzorků, u kterých bylo zjištěno překročení nejvyšší přípustné koncentrace; charakteristiky znečištění vody podle koeficientu opakovatelnosti jsou 1-10 % jednoduché, 10-30 % nestabilní, 30-50 % stabilní a 50-100 % charakteristické.
3) úroveň – maximální nebo průměrný násobek překročení MPC pro každou jednotlivou regulovanou složku; Charakteristika úrovně znečištění faktorem – 1-2 nízké, 2-10 střední, 10-50 vysoké a více než 50 extrémní.
MAXIMÁLNÍ POVOLENÁ KONCENTRACE (MAC)
Maximální přípustná koncentrace (MPC) — sanitární a hygienická norma schválená zákonem. Pod MPC se rozumí taková koncentrace chemických prvků a jejich sloučenin v životním prostředí, která při dlouhodobém každodenním působení na lidský organismus nezpůsobí patologické změny nebo onemocnění zjištěná moderními výzkumnými metodami v žádném okamžiku v život současnosti a následujících generací.
Stav rostlin a živočichů může být ovlivněn koncentracemi, které jsou výrazně nižší MPC. Například znečištění ovzduší oxidem siřičitým na koncentraci 10x nižší MPC způsobuje chronické nebo krátkodobé poškození listů rostlin, pomalejší růst a snížený výnos.
Chemický rozbor vzorků vody a dnových sedimentů se provádí v souladu s metodami stanovenými v vyvinutý v VSTOUPIT pokyny: Pokyny pro chemickou analýzu mořských vod (RD 52.10.243-92, 1993) a Stanovení znečišťujících látek v sedimentech mořského dna a plaveninách (RD 52.10.556-95, 1996).
Úroveň znečištění mořských vod a sedimentů na dně je charakterizována koncentrací jednotlivé chemické sloučeniny nebo složky v jednotkách měření přijatých pro ni a také hodnotou, která je násobkem nejvyšší přípustné koncentrace (MPC) této znečišťující látky v mořské vodě (tabulka A.1). „MPC představuje maximální koncentraci škodlivé látky, při které nedochází v nádrži k žádným následkům snižujícím její rybářskou hodnotu. Experimentálně je maximální přípustná koncentrace stanovena na nejcitlivějším článku trofického řetězce nádrže. Definice je provedena v dokumentu „Normy kvality vod pro vodní útvary rybářského významu, včetně norem pro nejvyšší přípustné koncentrace škodlivých látek ve vodách rybářsky významných útvarů“, schváleného příkazem vedoucího Federální agentury pro rybolov A.A. Extrém č. 20 ze dne 18. ledna 2010, registrováno Ministerstvem spravedlnosti dne 9. února 2010, č. 16326.
Tabulka Maximální přípustné koncentrace jednotlivých znečišťujících látek a živin v mořských a sladkých vodách (MPC, 2010).
