Všechno nejlepší k narozeninám: Jamesjainy, Jessewourn, TravisAlise, Marinalog, OkPoelt, RobertTal, LouisJaics, PhillipAnync, Randymor, Braintoumb.
Vloženo St, 12/12/2007 — 21:04 od Alexander
Chci se vrátit k tématu, které bylo na fóru nastoleno dříve. Problém je velmi naléhavý! Při nalévání se získá vysoké procento proleželých plůdků. Týká se to především notobranch. Navíc sloupec vody nalévaný nad rašelinu není větší než 2 cm. Šrafování je téměř jednotné. Používám převážně tavnou vodu, někdy mírně zředěný destilátor. Používám slabé foukání vzduchu. Vylučuji předčasné plnění kaviárem, protože. Všechny termíny jsou dodrženy a kaviár pečlivě zkoumám.
Kdo tento problém překonal, prosím podělte se o své zkušenosti.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Alexander — 21. 07. 2011 — 19:21
Jaký druh ryby byl naplněn parametry „zhsh, ksh-3 T-16-17, psh-5,5“? Jakou denní dobu? Došlo k očištění? Jaká byla inkubační doba?
P.S. Byla hladina vody vysoká?
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od kim196 — 21 — 07:2011
Jako nováček se omlouvám za svůj nápad, ale zdálo se mi, že ano
Problém spočívá v parametrech vody při tření, nikoli ve vylíhnutí potěru.
Vejce Nothobranchius (přijato poštou) jsem zalil Ph8 Kh13-15-artézskou vodou, i když týden stála.Ze dvou várek (asi 250 vajec) Ani jedna liána.Myslím, že štěstí se zde vylučuje
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Dmitry — 22. 07. 2011 — 10:11
:DONT_KNOW: Napište jaký druh Notobranchius, jaká je inkubační doba? Musíte svou otázku formulovat jasněji, pak dostanete konstruktivnější odpověď.
Mohu říci jednu věc: rašelinu naplňuji artézskou vodou již více než rok (bez jakéhokoli sedimentu) a kyslíkové tablety JBL. Výsledek je vždy pozitivní.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od seryoga_sumy — 22 — 07:2011
Nothobranchius patricii, večer proběhla očista, inkubační doba 1,5 měsíce, hladina vody 3 cm nad rašelinou. Spíš mě zajímá, jestli mám opravdu slidery?? nebo je to něco jiného? Potěr plave, ale trhavě, pravidelně si lehá na dno nebo na plovoucí riccii. Vždy nakloňte hlavu nahoru.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Kalandyrets Sergey — 23. 07. 2011 — 13:04
Je možné, že byli překročeni. Poté je potěr vyčerpán. Ale infekce je také možná.
Pokud se někde povalovali, můžete je vidět. Spotřebovali celou svou zásobu.
Životní zkušenost vám napoví časem. Vše pečlivě analyzujte a zapište si pozorování a všechny parametry. Je těžké dělat definitivní závěry.
Crawlery prostě neplavou, ale utopí se. Co vás mate je, že jsou vzhůru nohama. To je spíše známka nemoci.
Kdo nepracuje, nedělá chyby
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od seryoga_sumy — 25 — 07:2011
Pokusím se chování potěru popsat podrobněji.
Vejce jsem nalil večer, ráno se vylíhla, žádné problémy jsem nezaznamenal. vše je jako obvykle. Slídění kolem banky. Dal jsem jim živou artemii, přišel večer, někteří trhaně plavou (plazí) po substrátu a druhá část „visí“ na větvích Riccie. Po 9 dní potěr prakticky neplave. Pokud trochu udeříte do skla, aktivují se. Někteří plavou trhavě směrem k riccii (ukáže se, že jsou hlavou nahoře), někteří naopak klesají (zdá se, že sami dolů vlastně nechtějí, tj. potopí se, ale stále trhaně, jakoby pokusu znovu vylézt na ricciu).
Odstraňuji 99% příčiny onemocnění. Potěr je již 9 dní starý, chování se nezměnilo. Stále se živí artemiemi, ale velikost nabývají velmi pomalu. A vždy leží na dně, ale na rozprašovači, nebo na riccii.
Budu se dívat. Možná bude možné porodit mé děti po termínu.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od seryoga_sumy — 14 — 09:2011
Nedávno jsem provedl experiment! rozdělili kaviár N. Guntera na 2 porce. Jednu porci jsem naplnil čerstvou dešťovou vodou, aby na rašelinových částečkách byly vidět vzduchové bubliny a druhou část jsem naplnil usazenou dešťovou vodou. obě části vody se ochladí na 16 stupňů. C. Výstup je simultánní, ALE!, ve sladké dešťové vodě není ani jeden jezdec, kdežto v usazené vodě je jezdců cca 80 %. Z toho plyne závěr, že voda musí obsahovat obrovské množství kyslíku! Dnes jsem se rozhodl objednat Oxy tablety z akvária :), protože. Neprší každý den :)) Vyzkouším a podám zprávu.
PS je škoda, že pravda se rodí v experimentech a že se takové experimenty musí provádět na rybách 🙁
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Alexander — 16. 09. 2011 — 21:18
Za sebe jsem pochopil jediné, že uvolněný kyslík (jeho množství) z vody naprosto přímo ovlivňuje „vzestup“ potěru. Se stoupající teplotou vody se zvyšuje uvolňování kyslíku. A zde zapínáme logiku – čím vyšší je jeho přítomnost v nalévané vodě, tím vyšší bude „klíčení-vznik“. Předběžné nasycení nalévané vody kyslíkem a její teplota tedy přímo ovlivňují.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od alkravi — 17 — 02:2012
Alexandru, vůbec se nehádám s tvými zkušenostmi, ale ta teorie se mi zdá poněkud mylná. S rostoucí teplotou vody klesá rozpustnost kyslíku, „uvolňování“ ve vaší formulaci je uvolňování plynu z vody, ten se odpařuje a/nebo kondenzuje na stěnách nádoby ve formě bublin. Opravte mě, jestli jsem vás špatně pochopil.
Mimochodem, otázka zní – kyslíkové tablety, nejsou to analogy hydroperitu, za výrazně zvýšenou cenu? Možná stačí přidat trochu peroxidu?
S pozdravem Alexander Kravčenko.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Alexander — 17. 02. 2012 — 17:10
A myslel tím uvolňování rozpuštěného plynu z vody. Kde se s rostoucí teplotou vše soustředí všude, jak na stěnách nádoby, tak na předmětech v ní atd. A potom už plůdek nebude mít žádné potíže s narovnáváním plaveckého měchýře. Svou roli pravděpodobně hraje i kapilární průnik. Ale je tu také účinek a pozorování. Možná mluvím neobratně, ale faktem zůstává.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Oleg Dubna — 19 — 02:2012
Sašo! Získal nějaké zkušenosti s Austr. apaii. Vajíčka jsem naplnil přátelským klovnutím, ale všichni byli prolézači. Půlku tablety jsem rozpustil ve 250 ml vody a dal je tam všechny. Po 10-12 hodinách plavalo téměř 100%. Můj názor je, že plavecký měchýř se neroztahuje a atomový kyslík se v této věci stává pomocníkem.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Zhorik — 19 — 02:2012
. To znamená, že by se následně mělo vše vrátit do normálu?
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Alexander — 19. 02. 2012 — 20:47
Olegu, v čem jsi rozpustil půl tablety?))) Hydroperit nebo JBL atd.? S tabletovými stroji JBL nebyly prakticky žádné úlety.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
podle role05 — 19 — 02:2012
Kolegové, experiment pokračuje, ale Yu bude muset vylíhnout několik testů. Amerika sezónní pracovníci tímto způsobem podávali dobré výsledky.Předběžná ozonizace vodovodní vody DGH-18-20g.RN-7,6g.Polzunov 1,3 ks na 100 normálních.(Aus.Nigr.A,Aleksandri.) Nezkoušel jsem s nothobranchius kvůli jejich nedostatku. (to je jiný příběh)
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
od Yarven — 20 — 02:2012
Jak dlouho před nalitím byla voda ozonizována? jak?
Obecně platí, že zjevně rozpuštěný atomový kyslík šetří
Zkoušel už někdo hydropyrit? I když při rozpuštění vzniká močovina (karbamid).
Hmm. Myslím, že tablety lze nahradit peroxidem vodíku.
3% peroxid vodíku v akváriích:
V praktickém chovu akvarijních ryb přináší peroxid vodíku pozitivní účinky a používá se v následujících případech:
Oživení přidušených ryb – koupání (až 4 ml peroxidu vodíku na 10 litrů vody, někdy stačí 2 ml);
Dušení ryb – přidání roztoku do akvária (10-20 ml na každých 100 litrů akvarijní vody). Tato metoda je dobrá, když není možné spustit kompresor a ryby naléhavě potřebují kyslík. Postup se provádí ne více než jednou denně a bere se v úvahu populace akvária: pokud je akvárium přeplněné, lze dávku mírně zvýšit.
Boj proti nežádoucím živočichům v akváriu (hydra, planaria) – až 40 ml. za každých 100 l. akvarijní vodu přidávejte jednou denně, doba trvání procedur je 1 týden nebo déle. Nejprve je vhodné odstranit rostliny.
Boj s prvoky a parazity – koupání po dobu 5-15 minut. (10 ml na 1 litr vody). Je nutné sledovat stav ryb a v případě potřeby zkrátit dobu koupání.
Bakteriální infekce na těle ryby a jejích ploutví – koupání (2-3 ml na 10 litrů vody) – 2x denně po dobu 7-14 dnů.
Pro boj s modrozelenými řasami v akváriu přidejte do akvária roztok (20-30 ml na 100 litrů vody). Účinek je viditelný již 3. den.
Boj proti řasám na rostlinách – koupání (4 ml na 10 litrů vody) po dobu 30-60 minut. Metoda je použitelná pouze pro rostliny s tvrdými listy – dobře pomáhá v boji proti vláknitým řasám „flip-flop“
I když peroxid vodíku netoxický, jeho koncentrované roztoky při styku s kůží, sliznicemi a dýchacími cestami způsobují poleptání. Ve vysokých koncentracích může být nedostatečně čistý peroxid vodíku výbušný. Nebezpečný při perorálním podání v koncentrovaných roztocích. Způsobuje výrazné destruktivní změny, podobné účinkům alkálií.
Musíme vidět, jak se mění pH.
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo zaregistrujte
V první části příběhu o plaveckém měchýři jsme mluvili především o jeho poloze vůči střevu u různých skupin ryb a také o cestách možného vývoje od primární ventrální plíce starých ryb ke skutečnému dorzálnímu plaveckému měchýři. moderních ryb. Dnes se blíže podíváme na vnitřní stavbu tohoto orgánu a ještě jednou se vrátíme k rozmanitosti jeho stavby.
Již dříve jsme zaznamenali, že v evoluci ryb od předků (často primitivních) k moderním, složitějším formám, existuje tendence zaprvé ke ztrátě spojení mezi plaveckým měchýřem a střevem a zadruhé k obecným komplikacím. její struktury. Nejmladší taxony jsou totiž zpravidla uzavřeno-vezikální, zatímco starší (s dřívějším evolučním původem) jsou otevřené-vezikulární.
Schéma struktury rybího plaveckého měchýře
K přechodu od otevřené-vezikálnosti k uzavřené vesikálnosti došlo v evoluci postupným ztenčováním a prodlužováním vzduchového kanálu a posunem místa jeho spojení s trávicím traktem z hltanu do zadních střev. U moderních ryb s otevřeným vesikálním jádrem je tento kanál dlouhý a úzký, jako například u lososovitých, a otevírá se za žaludkem, a u obrněné štiky Lepisosteus – zástupce jedné ze starověkých skupin – je krátký a široký. a ústí do jícnu. Tato „přední“ poloha zkracuje cestu do plaveckého měchýře pro vzduch spolknutý z hladiny vody a zajišťuje dýchací funkce.
Jak funguje plavecký měchýř
Nejprve si povíme něco o principu fungování plaveckého měchýře jako hydrostatického orgánu. Tento princip je jednoduchý: změnou objemu plaveckého měchýře ryba mění celkovou hustotu těla a v důsledku toho se mění její vztlak. Jak se mění objem plaveckého měchýře? První výzkumníci věřili, že se to děje pouze díky svalům obklopujícím plavecký měchýř, jejichž práce vede k jeho stlačení nebo natažení, což zase vytlačuje vzduch z močového měchýře nebo jej naopak tlačí dovnitř. To však není pravda – změna objemu plaveckého měchýře pouze v důsledku práce svalů je charakteristická jen pro několik primitivních mělkovodních forem. U naprosté většiny ryb k tomu slouží specializované vnitřní struktury umístěné v samotném močovém měchýři, v extrémních případech pak svaly. Tyto struktury, v závislosti na pokročilosti taxonu, mohou být vyjádřeny v různé míře, ale vždy se rozlišují dva typy – červené tělo a ovál. Ve skutečnosti se jedná o dvě zóny v membráně plaveckého měchýře, které plní funkce syntézy (červené tělo) a odstraňování (ovál) plynů. Fungování těchto zón je spojeno s vydatným krevním oběhem, protože krev je pro většinu ryb hlavní a v případě ryb s uzavřeným měchýřem jediným transportním „kanálem“ pro plyny při plnění a vyprazdňování plaveckého měchýře.
Nyní se podívejme trochu blíže na strukturu těchto dvou „pracovních“ zón.
Struktura červeného těla
Začněme červeným tělískem (lat. corpus ruber), což je v podstatě plynová žláza (a v anglicky psané literatuře se mu tak říká hlavně), která slouží k „pumpování“ plynů z krve do dutiny plavání měchýř. Jde o soubor sekrečních buněk (pravděpodobně epiteliálního původu) a kapilár. U různých skupin ryb může být červené tělo vyjádřeno odlišně – může pokrývat buď celý povrch močového měchýře, nebo pouze jeho malou část, mít laločnatou strukturu nebo být homogenní formací a být lemováno vícevrstvými nebo jednoduchými – vrstvený epitel.
Červené tělo vypadá jako hustá akumulace kopilár
Nyní se nebudu zdržovat podrobnostmi fungování celého systému, ale pro bližší pochopení stavby červeného tělesa je nutné poznamenat, že průchod plynů přímo z krve do plaveckého měchýře jednoduchou difuzí je nemožné kvůli rozdílu jejich parciálních tlaků. K překonání tohoto rozdílu jsou potřeba sekreční buňky, které díky chemickým reakcím v nich probíhajících zajišťují transport plynů požadovaným směrem. Pro syntézu potřebného objemu plynů musí být sekreční buňky dostatečně zásobeny krví, která je právě zdrojem těchto plynů. Nejdůležitější složkou červeného tělíska je proto shluk vlásečnic, které tvoří hustou síť ve stěně plaveckého měchýře a dostaly poněkud úsměvný a zdánlivě ne zcela vědecký název – nádherná síť z latinského rete mirabile. Jak bylo uvedeno výše, u různých druhů ryb může být nádherná síť jako nedílná součást červeného těla vyvinuta v různé míře, pokud je však přítomna, je postavena podle jednoho univerzálního principu. Tento princip spočívá ve velmi těsném uspořádání kapilár, které přivádějí krev k sekrečním buňkám a berou ji zpět. Podél těchto blízkých arteriálních a venózních kapilár probíhá paralelní (avšak vícesměrný) transport krve, který poskytuje komplexní mechanismus pro čerpání parciálního tlaku plynů v aferentních kapilárách a samotnou možnost „pumpování“ plynů do plaveckého měchýře. Pokusím se vám o tom říci více v samostatném příspěvku, ale prozatím vám doporučuji podívat se na obrázek níže, který ukazuje mikrostrukturu nádherné sítě a cesty plynů v jejích různých částech.
Mikrostruktura nádherné sítě a rozdíl v parciálních tlacích plynů v jejích různých úsecích.
Šipky ukazují směr proudění plynů a krve.
Dva typy úžasných sítí
Když už mluvíme o struktuře nádherné sítě, nelze nezmínit, že existují dva typy organizace paralelních aferentních a eferentních kapilár. Zázračná síť může být bipolární, kdy jsou dvě mikrosítě kapilár umístěny v sérii, nebo unipolární, kdy se sekrečními buňkami přímo sousedí pouze jedna mikrosíť kapilár. Tyto konstrukční možnosti jsou znázorněny na obrázku níže. U většiny ryb je nádherná síť postavena podle unipolárního typu, zatímco u úhořů je bipolární. Rozdíly ve struktuře nádherné sítě se projevují také tím, že počet párů kapilár (1 příchozí + 1 odchozí) v mikrosíti se může u různých druhů lišit od několika do několika tisíc.
Unipolární a bipolární typy zázračné síťové struktury
Nyní přejděme ke struktuře oválu, což je struktura zodpovědná za transport plynů z plaveckého měchýře do krve. Ovál je úsek stěny plaveckého měchýře, hojně zásobený cévami, jako je tomu u červeného těla, tvořící hustou síť. Struktura této sítě je však mnohem jednodušší, protože mechanismus zpětného transportu plynů z plaveckého měchýře do krve je mnohem jednodušší. Vzhledem k rozdílu parciálních tlaků pronikají plyny do krve na principu přímé difúze, proto k zajištění tohoto procesu nejsou potřeba žádné sekreční buňky a organizace paralelního transportu v kapilárách. Rychlost této difúze je zpravidla velmi vysoká a je omezena především rychlostí průtoku krve – krev prostě nemá čas odvádět rozpuštěné plyny. Kromě toho je proces difúze spojen s oblastí, kterou se vyskytuje, a průměrem lumen mezi resorpční a sekreční částí, který, jak již bylo řečeno, může být regulován svěračem.
Oválné kapiláry (znázorněno šipkou)
Rozmanitost struktury plaveckého měchýře kostnatých ryb
Na závěr, jak jsem slíbil, se vraťme k rozmanitosti stavby plaveckého měchýře u různých skupin ryb. Ztráta spojení se střevy, jak již bylo zmíněno, není jediným trendem ve vývoji plaveckého měchýře. Od primitivních starověkých skupin až po nejmodernější mladé taxony pozorujeme postupnou komplikaci její stavby. Tato komplikace spočívá především ve vzniku různých zón spojených s výkonem určitých speciálních funkcí. Hydrostatickou funkci zajišťují dvě takové zóny – již výše popsané červené tělo a ovál. Jejich izolace u různých ryb může být organizována různě, ale obecně jde o rozdělení plaveckého měchýře do několika komor. Zpravidla existují dvě takové komory – v jedné dochází k syntéze plynů a ve druhé jsou absorbovány. Rozmanitost struktury a uspořádání komor vůči sobě u kostnatých ryb je velmi velká. Některé příklady jsou zobrazeny na obrázku níže.
Rozmanitost ve struktuře plaveckého měchýře kostnatých ryb.
Sekreční část je naznačena tlustou čarou.
Nejprimitivnější je plavecký měchýř, ve kterém jsou červené tělo a ovál pouze specializovanou částí stěny jediné komory, jak ukazuje obrázek C. U pokročilejších druhů je plavecký měchýř složitější. V něm jsou oválná zóna a zóna červeného těla odděleny v samostatných komorách, z nichž mohou být dvě nebo více. V nejjednodušším případě jsou tyto komory navzájem spojeny úzkým můstkem (jako na obrázku A), ale u mnoha druhů je v tomto místě svěrač – speciální kruhový sval, který po uzavření může izolovat jednu komoru od jiný. To umožňuje rybě efektivněji měnit svůj vztlak – v případě potřeby se syntézní komora rychle naplní plyny, které při uzavřeném svěrači nemohou být absorbovány v izolované resorpční komoře.
Vzájemná poloha komor plaveckého měchýře může být různá. Nejčastěji jsou umístěny jeden po druhém postupně od hlavy ke kaudálnímu konci těla, ale mohou být umístěny i vzájemně rovnoběžně po stranách těla symetricky vzhledem k páteři. To se děje například u ryb žijících u dna rodu Prionotus z řádu Scorpaeniformes.
Prionotus carolinus má plavecký měchýř, jehož dvě komory jsou umístěny paralelně po stranách těla.
Při popisu plaveckého měchýře se často samostatně uvádí plavecký měchýř úhořů rodů Anguilla a Conger (obrázek D). Jeho struktura má skutečně řadu zajímavých vlastností. Díky spojení se střevy však funguje jako uzavřený plavecký měchýř. Jak se to projevuje? Faktem je, že vzduchový kanál u úhořů těchto rodů je rozšířen a funkčně odpovídá oválné zóně – jejími stěnami se plyny vstřebávají do krve, zatímco syntéza plynů se provádí v jediné velké podlouhlé komoře vybavené výkonným plynová žláza. Navíc se svým prokrvením a složením plnících plynů podobá uzavřenému plaveckému měchýři.
Když už mluvíme o rozmanitosti stavby plaveckého měchýře a zvláštnostech jeho spojení s vnějším prostředím, nelze nezmínit plavecký měchýř sledě (čeleď Clupeidae). Zvláštnosti jeho struktury jsou spojeny se zvláštnostmi biologie těchto ryb, které se vyznačují výraznými a ostrými vertikálními migracemi. Typický zástupce sledě, tichomořský sleď Clupea pallasii, tedy provádí podobné migrace z hlubin moře do povrchových vrstev po planktonu, kterým se živí. Při takovýchto pohybech se v důsledku poklesu vnějšího tlaku prudce zvětšuje objem plynu v plaveckém měchýři, což by v normálním případě mohlo vést k poškození tkání ryby (něco podobného pozorujeme při chytání ryb z hloubky – často např. úlovky jsou doprovázeny vyčníváním plaveckého měchýře přes tlamu ryby). Aby se tomu zabránilo, během procesu evoluce získali sledi další díru umístěnou v anální oblasti a spojující plavecký měchýř s vnějším prostředím. Přes něj je „vypuštěn“ přebytečný vzduch a tento proces může ryba sama ovládat pomocí zde přítomného svěrače.
Více o fungování plaveckého měchýře vám řeknu v jednom z následujících příspěvků.
