Moje láska ke krabům se mimochodem zrodila z lásky k literatuře. Faktem je, že jsem kdysi narazil na naprosto drásavou báseň od konceptuálního básníka Dmitrije Aleksandroviče Prigova, kterého zbožňuji:
z nějakého důvodu jsem si najednou představil
že zemřel jako krab –
někam vylezl a pak se vyškrábal
něco, pak jsem to vzdal
a posadil se a zíral na jeden bod.
Takže další noc
byl mrtvý.
I kdybychom zahodili všechnu Prigovovu konvenčnost a alegorickou povahu, stále jsem se rozčiloval a představoval si, jak stoicky malý, tichý tvor, unavený bojem o život, opouští tento svět! Obecně na mě tyto řádky působily doslova hypnoticky a neustále jsem si je opakoval, dokud jsem ve zverimexu náhodou nenarazil právě na tyto kraby, které jsem si předtím spojoval pouze s mořským pobřežím.
Znáte to, když přijdete brzy ráno na opuštěnou pláž. Voda je stále čistá a na dně je vidět každý oblázek. Doplavete k nějaké skalní římse. A vlna právě opadla, otevřely se hnědé řasy páchnoucí jódem a bokem přes ni proběhne krab, který vypadá jako měsíční rover nebo vesmírný mimozemšťan. Mokrá lesklá mušle, periskopové oči, koordinované pohyby osmi kloubových nohou.
K mému velkému překvapení se ukázalo, že krabi jsou také sladkovodní. A že je mít doma je stejně snadné jako loupání hrušek. Nedalo se odolat a z obchodu jsem odcházel s plastovým kelímkem, ve kterém seděl můj nový mazlíček s broučkem a „zíral do jednoho bodu“, kterého jsem musel umístit s maximálním pohodlím. Zařizování obydlí pro kraby je nesmírně příjemná činnost a hlavně nechává prostor pro realizaci jakýchkoliv designových fantazií.
Podmínky pro jejich chov jsou akvaterárium, to znamená, že dostatečné množství vody musí být kombinováno s kamennými „ostrovy“ a všemi druhy vegetace, protože krabi většinou preferují pobyt „na břehu“ nebo částečné ponoření do voda. Na dno se nasypou oblázky nebo hrubý písek. O úkryty se rozhodně musíte starat – krabi tvrdošíjně hájí své právo na soukromí a musí mít místo, kde se mohou schovat před zvědavými pohledy. Pro tento účel jsou vhodné řekněme keramické střepy nebo mezery mezi kameny.
Krabům se daří ve studené čisté vodě, proto je vhodné do jejich jezírka nainstalovat filtr. Kromě toho je třeba jednou týdně vyměnit vodu za čerstvou, kterou je nutné nejprve usadit. To je způsobeno zvláštnostmi toho, jak krabi žijí v přírodě. Sladkovodní krabi se vyskytují na Krymu, Kavkaze a Donu a žijí v řekách, potocích a jezerech pouze s tekoucí podzemní vodou, čistou a průhlednou. Vyhýbají se kalné vodě a nežijí v bažinách a dočasných loužích. Pokud se na jaře během povodně voda v nádržích zakalí, krabi se plazí na břeh.
Ano, málem bych zapomněl, důležitým bodem při pořizování těchto zvířat je otázka sousedství. Pokud nejste příznivci gladiátorských zápasů nebo býčích zápasů, pak je lepší vystačit si jen s jedním krabem. Jako zarytí individualisté krabi vůbec nepotřebují společnost svého druhu a cítí se mnohem pohodlněji sami. Tato zábavná a roztomilá stvoření jsou ve skutečnosti docela agresivní.
V přírodě pravidelně dochází k bojům mezi samci o úkryt, území, potravu a samice, často s fatálními následky. Ale v přirozeném prostředí mají zvířata více životního prostoru a mají možnost se rozptýlit. A v domácích podmínkách, zejména s nedostatkem osobních úkrytů, si sladkovodní krabi vyvinou tendenci ke skutečnému kanibalismu. Krab, který se ukáže jako silnější, bude svého slabšího kolegu neustále pronásledovat a v případě potřeby se ho pokusí zabít a sníst.
Osobně jsem vzhledem k mému a priori dojemnému postoji ke krabům (díky Prigovovi) absolutně nechtěl ve svém mazlíčkovi vidět jakéhosi chladnokrevného doktora Lectera s drápy, a tak jsem se po přečtení literárních zdrojů rozhodl neriskovat a ne navyšovat „zásoby“.
Je pravda, že chov několika krabů je považován za přijatelný, pokud jste schopni poskytnout každému z nich plochu asi 1000 cm2 (plocha přibližně 30×30 cm), kterou bude zvíře bedlivě střežit před cizími lidmi. A co byste nikdy neměli dělat, je poskytnout krabovi „společenskou místnost“ s rybami, akvarijními žábami a šneky! Pokud se toho druhého nechcete zbavit takříkajíc biologicky.
Proces krmení jakéhokoli zvířete, jak víte, je jedním z nejpříjemnějších okamžiků při udržování domova. To platí samozřejmě i pro kraby, které je nejlepší krmit na souši a umisťovat potravu na jejich obvyklá místa odpočinku.
Za prvé si uděláte radost fascinující podívanou a za druhé bude voda méně znečištěná. Ale také dělají dobrou práci při „dezinfekci“ ve vodě a sbírají to, co spadlo na dno akvária. Krabi se ohánějí drápy tak obratně, jako žádný milovník humrů a humrů nezvládne speciální pinzetu. Krmení krabů je snadné – jsou to všežravci. Jejich oblíbenou pochoutkou jsou krvavci. „Červy“ můžete nakrájet i z libového hovězího masa nebo sladkovodních ryb. Čas od času musíte kraby krmit suchým gammarem nebo dafniemi. Neodmítají ani rostlinné potraviny: plátky banánu, jablka, okurky, vařená mrkev.
V přírodě krabi jedí, jak se říká, to, co Bůh seslal: řasy, různé části vodních a suchozemských rostlin, měkkýši, potěr a larvy vodního hmyzu. Občas chytí hmyz na souši, i když ve vodě se cítí jistější. Kavkazští krabi jsou považováni za dravější než krabi krymští, jejichž jídelníčku dominují rostliny (byli dokonce spatřeni, jak pojídají listy spadlé do vody). Obecně se ale složení potravy mění s ročním obdobím v závislosti na její hojnosti.
Pokud máte doma jen jednoho kraba, pak pro vás možná nebude jeho pohlaví tak významné, i když samečka oslovíte: „Moje naiad“. Obecně je sexuální dimorfismus u těchto zvířat špatně vyvinutý: samci mají o něco větší drápy, zatímco samice mají širší a zaoblenější břicho. Toho si lze ale všimnout pouze při srovnání. Pokud je samozřejmě otázka zásadní a vy jste takový perfekcionista, vyhledejte pomoc odborníka na korýše.
Reprodukce sladkovodních krabů doma je téměř nemožná, protože larvy vycházející z vajíček jsou velmi malé a vedou planktonní životní styl. Pravděpodobně ale budete moci vidět línání, ke kterému dochází přibližně jednou za čtyři měsíce.
Prostřednictvím línání se krabi, stejně jako všechna chitinózní zvířata, zvětšují. Když jsem tento proces mnohokrát pozoroval u hmyzu, věřil jsem, že kůže by se měla roztáhnout na hřbetě, a nebyl jsem připraven na to, že u krabů se to děje poněkud jinak. Představte si moje překvapení, když jsem jednoho rána našel ve vodě ne jednoho, ale dva úplně stejné kraby.
Dlouho jsem byl zmatený, promnul jsem si oči (byl to optický klam) a dokonce jsem navrhl, že to byl příbuzný „z divočiny“, který přišel vysvobodit mého kraba, jako rybí táta z karikatury „Hledá se Nemo “. Pak se konečně rozhodla strčit „ruku do řeky“, jako Řek z jazykolamu, a nakonec si uvědomila, že jeden z imaginárních krabů je jen prázdná skořápka, která praskla po obvodu a otevřela se jako rakev. A druhý byl podle toho můj vymazlený a dospělý mazlíček.
Línání kraba trvá několik hodin a zvíře zvládne se značným úsilím vytáhnout ze staré krunýře jeden po druhém všechny čtyři páry chodících nohou, drápy a trup. Po línání se tělo kraba stává měkkým a zranitelným. Několik dní nevyleze ze svého úkrytu a dokud nová skořápka neztvrdne, nic nejí. Protože je krab během tohoto období zcela bezbranný, musí být dočasně izolován od ostatních tvorů, pokud existují.
Četnost línání u krabů závisí na krmení a dalších podmínkách ustájení, především na teplotě. Vzhledem k tomu, že sladkovodní krabi jsou jižané, jejich akvaterárium potřebuje vytápění. Budete moci pozorovat, jak ochotně „navštěvují solárium“ a vyhřívají se na oblázku pod lampou. Při vystavení vysokým teplotám však existuje jedno nebezpečí – vyvolávají příliš časté línání.
Pokud k tomu dojde měsíčně, zvíře nemá čas plně se připravit a nashromáždit potřebné množství základních živin a minerálních solí, což může vést k předčasné smrti. Proto je nutné zajistit, aby teplota vody nepřesáhla 25°C. Blahodárně na ně působí přidání kuchyňské soli (1 čajová lžička na 10 litrů vody) a stejného množství chloridu vápenatého do vody, kde žijí krabi.
Snad jedním z nejatraktivnějších rysů vzhledu kraba jsou jeho „ruce“ – pár končetin přeměněných na drápy, impozantní zbraně, které krabovi dávají podobnost se středověkým rytířem v brnění. Vzhledem k tomu, že je krabi používají nejen ke sběru potravy, ale také mezi sebou zuřivě bojují, lze dráp snadno ztratit. Díky vysoké schopnosti regenerace dochází k obnově ztracené končetiny. Jeho velikost se s každým línáním zvětšuje, i když se bude po zbytek života poněkud lišit.
Mimochodem, délka života krabů v zajetí za dobrých podmínek je 3-4 roky nebo více. A potěšení ze sledování těchto roztomilých stvoření se prostě nedá popsat! A poslední věc, kterou bych chtěl varovat ty, kteří plánují chovat kraby, je, že tito mazaní tvorové utíkají ze svých domovů s velkou obratností. Tento „Útěk z Alcatrazu“ jsem přičítal své vlastní nedbalosti a dodnes si s hrůzou pamatuji, jak jsem přesouval skříně a pohovky, dokud nebyl uprchlík chycen a umístěn na místo. Pak jsem slyšel a četl podobné příběhy od jiných majitelů online.
Takže pamatujte – pokud má krab byť jen sebemenší možnost dostat se na okraj akvária nebo se dostat ven přes dráty některých topných či filtračních zařízení, pak ji určitě využije! Rád bych věřil, že se to neděje proto, že je krab s čímkoli ve svém životě nespokojený. Jde jen o to, že jsou to takoví neklidní průzkumníci území, tito nebojácní a tvrdohlaví individualisté s bubáky.
Natalia Shuterová
