Jak jsou klasifikovány řasy?

Rozdělení řas do systematických skupin (taxonů) nejvyššího ranku – divize (Divisio, Phylum) – se shoduje především s povahou jejich barvy, spojenou samozřejmě se strukturními znaky. Ve vědecké literatuře však nepanuje shoda ohledně počtu a objemu těchto oddělení. V tomto vydání přebíráme klasifikaci nejpoužívanější ve vědecké literatuře, a to rozdělení řas do 10 oddělení. Zde je jejich seznam v souladu s obecně uznávanou ruskou a latinskou vědeckou nomenklaturou: 1) modrozelené řasy – Cyanophyta; 2) pyrofytické řasy – Pyrrophyta; 3) zlatá řasa – Chrysophyta; 4) rozsivky – Bacillariophyta; 5) žlutozelené řasy – Xanthophyta; 6) hnědé řasy – Phaeophyta; 7) červené řasy – Rhodophyta; 8) euglena řasa – Euglenophyta; 9) zelené řasy – Chlorophyta; 10) charophytes – Charophyta. Ve vědecké literatuře stále pokračují diskuse o postavení v obecném systému na jedné straně modrozelených řas a na straně druhé všech řas, které jsou zastoupeny jednobuněčnými pohyblivými formami vybavenými orgány pohyb – bičíky (to jsou téměř všechny euglenoidy) řasy, většina pyrofytických a zlatých řas a určité třídy žlutozelených a zelených řas). Modrozelené řasy se skutečně výrazně liší od ostatních řas jednoduchostí jejich vnitřní buněčné organizace. Jejich buňkám chybí vytvořené jádro, díky čemuž jsou podobné bakteriím. Modrozelené řasy tvoří spolu s bakteriemi úsek organismů označovaný jako prokaryota, tzn. je „předjaderné“, na rozdíl od všech ostatních rostlin a živočichů, které mají vytvořené buněčné jádro a jsou označovány jako eukaryota (Eukaryota), tzn. je „skutečně jaderné“. Někteří autoři dávají tomuto znaku primární taxonomický význam a kombinují modrozelené řasy s bakteriemi, tzn. je obecně je vyloučit ze seznamu vlastních řas. U bičíkatých forem řas je problematika komplikovaná tím, že se v mnoha případech blíží podobným bezbarvým formám, což dalo vzniknout sjednocení všech do společné systematické skupiny „bičíkatých organismů“ a zařazení do systém zvířecího světa. Tento trend přetrval dodnes. V moderní zoologické taxonomii jsou bičíkovci považováni za jednu ze tříd – bičíkovci (Mastigophora, nebo Flagellata) druhu jednobuněčných živočichů – prvoků (Protozoa) a v rámci této třídy jsou barevní bičíkovci kombinováni do podtřídy bičíkovci rostlin (Phytomastigina) , bezbarvý – do podtřídy živočichové bičíkovci (Zoomastigina). Aniž bychom se zde pouštěli do rozboru jak první, tak druhé otázky (by bylo vhodnější to udělat po popisu všech řas), pouze poznamenáme, že tyto extrémní názory nemůžeme akceptovat. Faktem je, že v procesu evoluce byl vznik chlorofylu v primárních bezbarvých heterotrofních organismech natolik významným zlomem, že jedině to lze považovat za začátek oné bohaté evoluce, která vedla k vytvoření biosféry na Zemi v její moderní podobě. výraz. A je těžké připustit, že tak složitá a jedinečná organická sloučenina, jako je chlorofyl, která dala organismům možnost fototrofní výživy, tzn. je Zcela nová energetika životních procesů, založená na využití sluneční energie, mohla vzniknout mnohokrát v různých fázích evoluce. Z těchto pozic je svět řas jako primárních fototrofních organismů jednotný a integrální. Morfologická rozmanitost jeho různých větví je důsledkem evoluční exploze způsobené nástupem fotosyntézy, která zajistila úspěšný vývoj organismů nesoucích chlorofyl v čistě abiotickém prostředí. Vezmeme-li v úvahu strukturní rysy buněk modrozelených řas, měli bychom si myslet, že vznik chlorofylu nastal na prokaryotické úrovni a současná přítomnost podobných chlorofyl nesoucích a bezbarvých eukaryotických bičíkatých forem je způsobena morfologickou paralelností evoluční vývoj v různých odvětvích organismů. V každém případě je u řas takový fenomén morfologického paralelismu velmi rozšířený (např. struktura v rámci Chlorophyta, Xanthophyta a Chrysophyta). Toto hledisko dobře potvrzuje i fakt, že v rámci většiny výše uvedených dělení řas jsou bičíkovité formy těsně spojeny přechody s jinými, typicky „řasovými“ strukturami – stacionárními buňkami, koloniemi a filamenty. Na druhou stranu se v rámci některých úseků jistě vyskytují druhotně odbarvené formy. Nemáme tedy důvod odmítat považovat řasy za morfofyziologickou celistvost, objasňovat jejich celkovou diverzitu, původ a vzájemné fylogenetické vztahy. Stejně tak se z těchto pozic integrity jasně odhaluje místo a role řas v přírodě: z historického hlediska představují první fázi vývoje celého zeleného kmene rostlinného světa a v obecném cyklu látek v přírodě hrají obrovskou roli jako primární článek všech potravních vazeb ve vodním prostředí, životní prostředí a obrovský dodavatel kyslíku do atmosféry. Studium všech těchto otázek je předmětem speciální vědy – algologie (z latinského názvu pro řasy – řasy).

Historie rostlin začala před 450 miliony let, kdy se objevili jejich první suchozemští předci, psilofyty. Pak byla doba obřích kapradin, přesliček a mechů. Po několika stech milionech let se objevily nahosemenné a krytosemenné. Dnes je na Zemi 350 tisíc druhů rostlin. Jejich význam pro moderní lidskou civilizaci nelze přeceňovat.

Jen díky rostlinám je v atmosféře planety kyslík, to znamená, že jen díky nim existují suchozemští a vodní živočichové, ale i lidé a jejich civilizace. Díky rostlinám se hromadí organická hmota a energie, procento oxidu uhličitého v atmosféře se udržuje konstantní a vznikají půdy. Rostliny jsou hlavními živiteli lidí i zvířat, stále se z nich vyrábí nejlepší stavební materiály. Rostliny jsou potravou a pitím, vitamíny, lepším oblečením, obuví, domovem a pro mnoho lidí stále zdrojem tepla.

Jak funguje klasifikace rostlin?

1. Všechny rostliny, které existují na planetě, tvoří říši rostlin.
2. Rostlinná říše se dělí na dvě podříše:
   • Podříše nižších rostlin
   • Podříše vyšších rostlin
3. Každá podříše je rozdělena do divizí.
4. Každé oddělení je rozděleno do tříd.
5. Každá třída je rozdělena do řádů.
6. Každý řád je rozdělen do rodin.
7. Rodiny jsou rozděleny do klanů.
8. Rody založené na určitých vlastnostech zahrnují rostlinné druhy.

Například, kde bude taková známá rostlina jako heřmánkový lék?

Pohled – lékárenský heřmánek.

Rod – heřmánek.

Rodina – Compositae.

Třída – Dvouděložný.

Oddělení – Krytosemenné rostliny.

Podříše – Vyšší rostliny.

Království – Rostliny.

Podříše nižších rostlin

Potřebuje je obrovské množství rostlinných druhů klasifikace. To usnadňuje práci vědcům, šlechtitelům, agronomům a všem, jejichž činnost souvisí se studiem rostlinného světa a vývojem nových odrůd a hybridů, pěstováním kulturních rostlin, ochranou vzácných rostlin a uchováním jejich vzácných druhů.

Celá druhová rozmanitost rostlin se obvykle nazývá „Rostlinná říše“.

Rostlinná říše se dělí na dvě podříše.

První podříše – podříše nižších rostlin. Zahrnuje pouze dvě oddělení:

• oddělení řas;
• Oddělení lišejníků.

Oddělení řas

řasy si opravdu zaslouží samostatnou sekci, protože se málo podobají suchozemským rostlinám. Mají velmi dávný původ a objevily se již v dobách, kdy žádná země vůbec nebyla, nebo byla, ale bylo jí málo. Tělo řasy se nazývá stélek a není v něm nic, co by se dalo dělit na orgány. Řasy jsou přizpůsobeny k životu výhradně ve vodě a jsou na ní zcela závislé.

Mezi řasami existuje rozdělení na jednobuněčný и mnohobuňečný Mořská řasa. Jednobuněčné řasy jsou nejstaršími zástupci flóry planety. Modrozelené řasy nebo sinice jsou stále zachovány, existují a dokonce se jim daří. Nemají výrazné jádro a jsou klasifikováni jako „předkové“ – prenukleární organismy nebo prokaryota. Jednobuněčné řasy se živí velmi jednoduše: částečku potravy obalí celou svou buňkou a stráví ji.

Mnohobuněčné řasy absorbují potravu celým svým tělem – stélka.

Řasy jsou důležitým a jedním z hlavních dodavatelů kyslíku do zemské atmosféry a jsou začátkem potravních řetězců pro mořské živočichy. To je důležitá součást života ve vodě.

Existuje další klasifikace řas, podle které se dělí na následující oddělení:

• zelené řasy;
• Hnědé řasy;
• Červené řasy;
• Rozsivky.

Oddělení lišejníků

Pokorné lišejníky jsou vlastně symbionti obsahující jednobuněčné řasy и houby. Obecně se jedná o jediný organismus, který řasy zásobují organickými látkami a houby minerály.

Lišejníky jsou silné a nenáročné organismy, které existují tam, kde není nic jiného živého. Dokážou použít běžný prach na jídlo a získat vodu z mlhy a rosy. Lišejníky mohou žít i na plastu a skle. Nacházejí se v horách na linii ledovce, kde nejsou žádné jiné rostliny, na zdech domů.

Lišejník je plexus speciálních vláken, hyf. Mezi těmito nitěmi a pod jejich ochranou jsou řasy. Řasy a hyfy jsou spojeny můstky, které slouží k výměně živin mezi houbami a řasami.

Na světě existuje 20 tisíc druhů lišejníků, které se rozmnožují spory nebo vegetativně, kousky thalli.

Lišejníky se dělí na:

• Listnatý, sestávající z talu podobného talíři;
• Kůra podobná, těsně srostlá se substrátem, to je největší skupina lišejníků;
• Hustý, podobný drobným keřům, skládající se z tenkých nití.

Podříše vyšších rostlin

Rostliny patřící do podříše Vyšší rostliny, mají orgány, které jsou tvořeny buňkami, které plní specifické úkoly. Toto uspořádání umožnilo rostlinám rozšířit se ve všech klimatických pásmech a na všech kontinentech. A některé rostliny se vrátily do vody.

Vyšší rostliny se dělí podle způsobu rozmnožování na výtrus и semínko.

Oddělení mechorostů

Toto oddělení má 20 tisíc druhů. Ale všechny mají společné rysy:

• nemají orgány a tkáně,
• neexistují žádné kořeny, ale existují rhizoidy, které připevňují rostlinu k zemi a absorbují vodu ze země;
• tam je stélka, u některých druhů se dělí na podobné stonky a listy;
• Mají pohlavní a nepohlavní rozmnožování sporami.

Je to velmi starověké rostliny, které zažily svůj rozkvět v období karbonu. A dodnes rostliny tohoto oddělení preferují vlhké stanoviště. V této době je tato větev evoluce rostlin považována za slepou uličku, ačkoli již mají fotosyntézu.

Zástupci oddělení: sphagnum mechy, len kukačka.

• jaterní mechy,
• anthocerotaeae,
• opadavý.

Může dojít k reprodukci mechu ve třech způsoby:

• nepohlavní,
• sexuální,
• vegetativně.

Oddělení Lycopods

Druhy z této divize se rozmnožují výhradně výtrusy a jsou staré jako mechy. Jejich rozkvět nastal v období karbonu, kdy zde byly obrovské kyjové mechy vysoké 40 m. Moderní kyjové mechy jsou stálezelené rostliny; sté výročí. Jednotlivá rostlina může žít až 100 let. Vyvíjejí se velmi pomalu. Mechový mech se stává dospělou plnohodnotnou rostlinou ve věku 20 let.

Mechy mají orgány: výhonky, listy, stonky. Mají proces fotosyntézy. Zástupci oddělení: mech klubový, selaginella. Na rozdíl od mechů zbylo na zemi jen málo mechů, pouze 1400 druhů.

Oddělení přesliček

přeslička – přímí potomci prvních rostlin, psilofytů. Spolu s mechy a mechy kdysi tvořily lesy období karbonu. V současné době je toto oddělení celkem 30 druhů. A všichni žijí na severní polokouli planety. Vlastnosti typů oddělení:

• tvrdá stopka;
• výhonky jsou hnědé a zelené;
• existují horizontální a vertikální oddenky;
• na kořenech se tvoří hlízy;
• je tam stonek a internodia;
• rozmnožuje se pouze výtrusy.

Vlastnosti je další proces reprodukce. Na jaře se objevují hnědé výhonky s klásky obsahujícími výtrusy. Když spory dozrají a vysypou se z klásku, hnědé výhonky odumírají. Objevují se však zelené (vegetativní) výhonky, mají větvení a listy ve formě šupin, dochází v nich k fotosyntéze, ale neúčastní se reprodukce.

Oddělení Kapradiny

Kdysi dávno kapradiny pokrývaly celou zemi a vypadaly jako palmy Dnes. Byli konkurenty klubových mechů a přesliček. Nyní se v uhelných slojích nacházejí otisky jejich zkamenělých listů. Moderní kapradiny, které zůstaly ze své dřívější hojnosti jen 10 tisíc druhů, daleko od obrů, kteří rostli před miliony let. Výška druhů rostoucích v mírných zeměpisných šířkách nepřesahuje metr. Jsou to však trvalky, které se dožívají až 300 let.

Výhonek moderní kapradiny je zkrácený a je oddenkem. Kapradiny již mají skutečné kořeny a tkáně, které vedou vodu a živiny. Tyto rostliny se rozmnožují sporami.

Zástupci kapradin v mírném podnebí – kapradí, kočovnice.

Kdysi dávno byly kapradiny, které se rozmnožovaly semeny. Byli to oni, kdo dal vzniknout Gymnosperms, ale oni sami vyhynuli.

Divize Gymnosperms

Když se v období karbonu změnilo klima a výrazně se ochladilo, vymřely obrovské kapradiny, přesličky a mechy a ty, které se do té doby objevily a rozšířily gymnospermy se podařilo přizpůsobit. Gymnospermy pocházejí z kapradin. Dnes jich není tolik, celkem 700 druhů.

Podle všech parametrů je naprostá většina nahosemenných rostlin stromy и křoví. Mají kořeny, stonky nebo kmeny, upravené listy, které se změnily v jehličí, a plody – šišky se semeny. Jsou to stálezelené rostliny.

Významní zástupci nahosemenných rostlin: borovice, fešný, jalovec.

Na jedné rostlině (stromu) jsou samčí a samičí šištice. Na rozdíl od všech předchozích dělení nepotřebují nahosemenné rostliny k rozmnožování vodu. Hnojení samičích šišek se provádí pylem samčích šišek za pomoci větru. Semena jsou roznášena větrem a pouze tis a jalovec mají semena rozptýlená zvířaty.

Oddělení nahosemenné rostliny rozdělena do tříd:

• ginkgo,
• tísnivý,
• cykasy,
• jehličnatý.

Mezi nahosemennými rostlinami nejsou žádné trávy, ale jejich upravené listy ano jehly neopadávají. Jedinou výjimkou je modřín. Je to listnatý strom.

Výjimkou jsou cykasy, které jsou vzhledem velmi podobné palmám, ale nejsou to palmy, ale rostliny divize Gymnosperms. Tyto rostliny mají velmi velké „palmové“ listy. Jedná se o stejný věk jako v době rozkvětu dinosaurů, kteří dospěli až do současnosti. Nyní na světě existuje 300 druhů cykasů, které zahrnují 11 rodů. Rostou v subtropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky, Austrálie a jihovýchodní Asie.

Většina jehličnanů je zdrojem vynikajícího stavebního dřeva. Kmeny jehličnanů mají následující strukturu.

První vrstva je vnější, kůra. Jeho účelem je chránit vnitřní vrstvy kmene. Další vrstva – dřevo, 90 % tvoří vodivá tkanina. V kůře a dřevě je spousta pryskyřičných kapes – dutin vyplněných pryskyřicí a silicemi. Jádro je velmi malé. Na řezech pily jsou vidět letokruhy, které kambium tvoří. Jsou nerovnoměrné a závisí na povětrnostních podmínkách konkrétního roku.

Oddělení Angiosperms

Největším klasifikačním oddělením je oddělení krytosemenné rostliny má 300 tisíc druhů. Angiospermy nebo kvetoucí rostliny jsou všudypřítomné. Charakteristickým rysem krytosemenných rostlin je přítomnost květu, který je reprodukčním orgánem. Vzniklý vaječník je před vnějším prostředím chráněn vajíčkem. Rostlinná pletiva mají zřetelný speciální účel.

Významní zástupci krytosemenných rostlin: pšenice, brambory, slunečnice.

Oddělení se dělí na dvě třídy:

• jednoděložné,
• dvouděložné.

Rostliny ve třídách mají velké rozdíly. U rostlin třídy dvouděložných tvoří embryo dva děložní listy. Kořenový systém je kůlový. Listy mají síťované žilkování. Mezi rostliny patří byliny, stromy a keře.

Dvouděložné krytosemenné rostliny jsou největší třída rostliny čítající 200 tisíc druhů. Třída zahrnuje následující rodiny:

• brukvovitý,
• Rosaceae,
• luštěniny,
• Solanaceae,
• a další.

Rostliny třídy jednoděložných mají embryo s jedním kotyledony. Kořenový systém – vláknitý. Stonek obvykle neroste do tloušťky. Žilnatina listu je rovnoběžná a obloukovitá. Rostlinné formy – tráva a stromy.

Třída zahrnuje rodiny:

• Liliaceae,
• Cereálie,
• Amaryllidaceae,
• a další.

Charakteristické zástupce: pšenice, tulipán.

Sdílejte s přáteli nebo kolegy!