Jaká ryba má jedno oko?

Za diskusi stojí i umístění očí na rybí hlavě. Mohou být umístěny na hlavě symetricky nebo asymetricky.

Klasickými příklady oční asymetrie jsou platýs, platýs a některé další ryby žijící u dna. Navíc se jejich asymetrie vyvíjí v ontogenezi.

V larvální fázi jsou oči těchto ryb umístěny přísně po stranách hlavy a jak ryba roste a vyvíjí se, jedno oko se pohybuje na opačnou stranu hlavy.

Rybí oko bývá vpředu mírně zploštělé. Čočka ryb má kulovitý tvar. Vnější strana oční bulvy je pokryta průhlednou rohovkou, která je pokračováním kůže. Oční bulva je plná sklivce.

Index lomu rohovky a sklivce rybího oka se blíží indexu lomu vody (1,33). Čočka má průměrný index lomu 1,65. Z toho vyplývá, že míra zaostření obrazu na fotocitlivou vrstvu – sítnici – u ryb závisí pouze na poloze čočky.

Čočka má pohyblivost díky přítomnosti tzv. Galerova orgánu. Stažením svalů čočka akomoduje (zaostřuje) vidění a poskytuje jasné vnímání objektů v různých vzdálenostech od ryby.

Čočka ve tvaru koule je určitě výhodnější pro ryby ve srovnání s bikonvexními čočkami suchozemských zvířat. Sférická čočka má největší světelnost. Sítnice rybího oka dostává 5x více světelné energie ve srovnání s lidským okem. Pro vodní životní styl s nízkou úrovní osvětlení je to velká výhoda.

Duhovka tvoří zornici, ale její otevření u ryb se mírně mění, tj. pupilární reflex u ryb prakticky chybí.

Zorné úhly ryb jsou velmi velké a dosahují 170° horizontálně a 150° vertikálně. Čočka v oční bulvě ryby je odsazena od středu a zaujímá nižší nebo anterioinferiorní polohu vzhledem k podélné ose oka. Výsledkem je, že se stejnou akomodací ryba současně jasně vnímá předměty umístěné v různých vzdálenostech a pod různými úhly. Takové vidění pro ryby (zejména mláďata) je nesmírně důležité, protože vám umožňuje současně sledovat malé planktonní organismy a nepřátele plížící se za a po stranách ryby.

Rozsah viditelnosti objektů ve vodě závisí na průhlednosti a osvětlení. Ve vnitrozemských vodních plochách, například rybnících, nepřesahuje metr. V mořských vodách je mnohem vyšší a dosahuje desítek metrů. Je pravda, že tento ukazatel je značně ovlivněn velikostí objektu pozorování a tím, zda se pohybuje nebo nehýbe. Velké pohybující se objekty, stejně jako jejich stíny, jsou rybami vnímány na velkou vzdálenost a jsou hodnoceny jako zdroj nebezpečí s odpovídajícími obrannými reakcemi.

ČTĚTE VÍCE

Jak se Severumové množí?

Schopnost ryb vidět předměty ve vodě se během ontogeneze mění. Jak ryba roste, zvětšuje se velikost očí a zvyšuje se funkčnost vizuálního analyzátoru.

Je však třeba mít na paměti, že poměrně velký rozsah vidění ryb není zajištěn jasným rozpoznáváním předmětů. Velký vizuální dosah má s největší pravděpodobností signalizační hodnotu při rozpoznání nebezpečí.

Jak ryby rostou, mění se také úhel rozlišení oka. Související zraková ostrost se zvyšuje 6krát.

Sítnice oka u všech obratlovců je strukturována přibližně stejně. Má obrácenou povahu vnímání světla. Než se světlo dostane ke světlocitlivým buňkám umístěným v bazální části sítnice, prochází gangliovými, bipolárními a částečně amocrinními a horizontálními buňkami v sítnici. Není pochyb o tom, že v tomto případě dochází k částečnému rozptylu světla. Biologický význam tohoto jevu zůstává nejasný. Nejeden badatel si však vzal za úkol prohlásit inverzi sítnice za evoluční chybu přírody.

Inverze sítnice je pozorována ve struktuře oka všech obratlovců – od ryb po vyšší savce. Pokud by inverze sítnice byla chybou přírody, pak by v procesu evoluce od nižších k vyšším živočichům byla odstraněna jako nepotřebná.

Další materiály k tématu