Ryba je válcovitého tvaru (přední část je ve směru dorzo-ventrální mírně zploštělá) až 18-21 cm dlouhá. Ocasní ploutev je slabě vroubkovaná, šupiny jsou velmi malé a neviditelné. Barva těla je hnědá se skvrnami, které nejsou nikdy seskupeny do příčných pruhů. Charakteristickým rysem vnější struktury sekavce sibiřského kníru je přítomnost 6 tykadel: 4 na konci čenichu a 2 v koutcích úst (Berg, 1949a; Tokranov, 2004a).
Sibiřský sibiřský knír je široce rozšířen v řekách Sibiře (od Ob po Kolymu) a na Dálném východě (povodí Amur, řeka Primorye, Sachalin, ostrov Bolshoy Shantar a střední část pobřeží Okhotsk), jakož i ve vnitrozemských vodách Mongolska, Koreje, Japonska (asi -na Hokkaidó) a Číny (Lindberg, Dulkeit, 1929; Taranets, 1937; Berg, 1949a; Nikolsky, 1956; Novikov, 1966; Kirillov, 1972; Nikiforov, Griffinshin, Nikiforov a kol., 1989; Reshetnikov a kol., 1993; Chereshnev, 1997, 1990, 1996a). Tento druh však nebyl donedávna nikde severovýchodně od zmíněných oblastí zaznamenán, ale v roce 1998 byl poprvé objeven v povodí. Kamčatka, kam byly její jikry či mláďata pravděpodobně náhodně zavlečeny spolu s amurským kaprem při pokusu o jejich aklimatizaci v povodí této řeky v letech 1999-1955. (Tokranov, 1970, 2001a-b).
Podle V.D. Lebedeva a kol. Jeho maximální velikost na různých stanovištích nepřesahuje 1969-18 cm a jeho životnost je 21-6 let. Dospělí vedou osamělý způsob života, přes den se schovávají pod kameny a za soumraku a v noci jsou aktivnější. Tření tohoto druhu probíhá od května do června. Kaviár je malý a lepkavý. Plodnost – 7-2.5 tisíc vajec.
Povahou svého krmení je sibiřský kníratý sibiřský téměř výhradně bentofág. Všude se živí různými drobnými organismy na dně a jikry jiných ryb. Podle V.Ya. Levanidova (citováno z: Nikolsky, 1956), v řece. Khor (povodí Amuru) potravu sivena kníratého tvoří larvy chironomid (podčeledi Orthocladiinae a Chironominae), larvy brouků – Sialis sp. a larvy jepic: Ephemerella sp. a Siphlonurus sp., larvy brouků – Platambus (čeleď Dytiscidae). Zdá se, že v řekách, kde se množí, se siven může dostat do konfliktu tím, že se živí larvami chironomidů s juvenilními lososy. Obchodní hodnota kníratého sivenu v řece. Cupid ne (Nikolsky, 1956).
SIBIŘSKÝ MYTÝ CHAR R. KAMCHATKA
Zřejmě byl neúmyslně zavlečen při vysazování amurského kapra (Sheiko, Fedorov, 2000; Tokranov, 2001, 2004a–b).
První exemplář sibiřského sibiřského sibiřského charu byl uloven 10. září 1999 amatérským rybářem v řece. Kamčatka přímo u obce. Klíče. Uloveným exemplářem byla dospělá samice, 184 mm dlouhá, 6+ let stará. Podle ústních zpráv místních obyvatel byla v letech 1998-1999 objevena ryba podobná sibiřskému mustachioed char. chycen ještě několikrát v řece samotné. Kamčatka v okolí obce. Klyuchi a v jednom z jeho blízkých velkých přítoků řeky. Elovka (Tokranov, 2001).
Na podzim roku 2000 byl u obce opět uloven další exemplář o délce 170 mm. Klíče. Následně téměř dva roky nebyly žádné spolehlivé zprávy o případech ulovení této ryby ve vodách poloostrova. Ale v srpnu 2002, během kontrolního rybolovu mladých lososů pomocí nevodu, zaměstnanec KamchatNIRO G.V. Bazarkin se nachází relativně blízko vesnice. Klíče od jezera Kurazhechnoye, když chytal juvenilní lososy nahozenou sítí, ulovil více než tucet exemplářů sivenu kníratého. Jednalo se o jedince velikosti od 70 do 130 mm. Konečně se ukázalo, že nový zástupce sladkovodních ryb se nejen objevil v povodí Kamčatky, ale začal se i rozmnožovat (Tokranov, 2004b).
V roce 2003 při kontrolním rybolovu v jezeře. Sibiřský sibiřský sibiřský sivoň Kurazhechnoye byl opět zaznamenán v úlovcích v červenci (14 exemplářů, 56-91 mm dlouhý) a září (76 exemplářů, 42-130 mm dlouhý). Kromě jedinců ulovených v jezeře. Kurazhechnoye, v roce 2003 byly proti proudu nalezeny dva velké exempláře sibiřského sibiřského sibiřského sibiřského charu: jeden (asi 150 mm) – 17. července chytili inspektoři Milkovo rybářského inspektorátu S.A. Tolstikhin a V. Kozlov v řece Venter. Kamčatka u obce. Dolinovka, druhá (142 mm) – 11. září zaměstnancem KamchatNIRO G.V.Bazarkinem v jezeře. Kulpík (obr. 3-4) (Tokranov, 2004b).
Ve své studii A.M. Tokranov (2004b) podal stručný biologický popis sibiřského sibiřského sibiřského sibiřského sibiřského char z jezera. Kurazhechnoye. Jeho velikost se zde v červenci až září 2003 pohybovala od 42 do 130 (v průměru 79) mm, tělesná hmotnost – od 0.6 do 13.7 (v průměru 4.0) g. Navíc, pokud v červenci byli hlavním tělem jedinci dlouzí 60-80 mm ( 64.3 %), v září pak v úlovcích dominovaly ryby dvou velikostních skupin – 50-60 (26.3 %) a 100-110 (22.4 %) mm. Poměr pohlaví se blížil 1:1.
Hlavní zdroje potravy pro sibiřský knír všech velikostí v jezeře. Kurazhechnoe podávaly larvy chironomidů dlouhé 2-6 mm, které tvořily více než 86 % (74.7 % v červenci, 88.7 % v září) potravinové hmoty (tabulka 22). Některé samice sekavců byly pohlavně zralé. Průměr oocytů starší generace v jejich vaječnících se pohyboval od 0.4 do 0.6 mm. Plodnost 4 samic dlouhých 90-105 mm (přibližně ve III. stadiu zralosti) byla odhadnuta na 2.0-6.8 (průměrně 3.5) tisíc vajíček.
Lze předpokládat, že na středním toku řeky je přítomnost četných, dobře vyhřívaných lužních jezer a kanálů. Kamčatka s dostatečným počtem bentických bezobratlých (především larev chironomidů) vytváří příznivé podmínky pro stanoviště a rozmnožování sibiřského sibiřského kníra. Výskyt dospělých jedinců tohoto druhu v roce 2003 u obce. Dolinovka a v jezírku. Kulpik (respektive 370 a 240 km proti proudu od okraje vesnice Klyuchi), umožňuje dospět k závěru, že sibiřský sibiřský sibiřský char se začal aktivně šířit v povodí řeky. Mohly k tomu přispět vysoké teploty vody v posledních letech.
Vzhledem ke stabilní reprodukci sivena kníratého lze v příštích letech dost pravděpodobně očekávat nárůst jeho početnosti a další usazování v povodí. Kamčatka a dokonce i pronikání do dalších říčních systémů poloostrova Kamčatka. Dá se předpokládat, že v případě výrazného nárůstu početnosti se sibiřský sibiřský sibiřský může stát potravní konkurencí pro všechny druhy juvenilních lososů v povodí. Kamčatka, zejména v období jejich migrace podél lužních jezer Kamakovské nížiny. V tomto ohledu je nutné zorganizovat expedici do jezerní oblasti Kamakovské nížiny, kde by měly být vybrány testovací oblasti a sledována alespoň relativní meziroční početnost tohoto druhu. V budoucnu může takové monitorování přinést pozitivní praktické výsledky.
Bugaev V.F., Vronsky B.B., Zavarina L.O., Zorbidi Zh.Kh., Ostroumov A.G., Tiller I.V. 2007. Ryby řeky Kamčatky (čísla, rybolov, problémy) / Edited by Dr. VF. Bugaeva. – Petropavlovsk-Kamčatskij: Nakladatelství Kamchatpress. – 494 str. + nemocný.
Tokranov A.M. 2004. O „bezšupinové bestii“ a dalších obyvatelích vod Kamčatky // Petropavlovsk-Kamčatskij: Nakladatelství KamchatNIRO. – 152 s.
Tokranov A.M. 2006. Rozšíření a některé rysy biologie sibiřského sibiřského sibiřského sibiřského druhu Barbatula toni (Balitoridae) v povodí. Kamčatka // Otázky ichtyologie. T. 46. Č. 6. s. 760-765.
